Vzpomínám si na okamžik, kdy jsem viděl ukázku z prvotiny studia Out of the Blue. Adventura, příznačně nazvaná Call of the Sea, ve mně tenkrát zanechala hluboký dojem. A nebylo to jen grafickou stylizací, která byla už tehdy doslova uchvacující. Po kratším čekání se mi hra konečně dostala do rukou. A po jejím odehrání mohu směle prohlásit, že je to jedna z nejlepších adventur, kterou jsem měl možnost hrát. Sám bych ji označil za dokonalou syntézu promyšlenosti The Witness, spletitosti Lovecraftových povídek a tísnivé atmosféry série Amnesia.

Přiznejme si hned na začátek, že se nejedná o kdovíjak dlouhý zážitek. Hrou jsem prosvištěl za nějakých šest hodin, takže není problém titul odehrát na jeden zátah. Byť bych vám doporučil, ať na hru příliš nespěcháte a spíše si ji pomaličku dávkujete. Každá minuta strávená ve hře má svůj význam, vše do sebe krásně zapadá a odsýpá. A než se nadějete, jste u konce.

Tahounem drtivé většiny adventur je silný příběh. A ano, ani Call of the Sea není výjimkou. Ocitáme se v roce 1930, kdy se naše hlavní hrdinka jménem Norah vydává hledat svého muže, který se svou expedicí zmizel neznámo kam. Pátrání ji zavádí až na tajemný ostrov kdesi na Tahiti. Tohle místo je ale plné nejrůznějších tajemství. Proto je jen na vás je postupně odhalit a zjistit, jak souvisí nejen se zmizelými, ale překvapivě i s vámi. Minulost Norah je totiž opředena spletitou sítí záhad.

Co se příběhu týče, je hra docela přímočará. Možnost volby vlastně získáte až na samém konci. Vyprávění ale rozšiřuje značná zásoba zápisků a nejrůznějších předmětů, které můžete objevit. Jasně, číst je nemusíte. Ale ochudili byste se tak o plné vykreslení toho, co se vlastně stalo. Proto i když ve hrách tyhle věci nijak zvlášť neřeším, tady jsem udělal menší výjimku a pečlivě pročítal každý nový útržek informací. A s očima připíchnutýma na zem hledal speciální předměty, které jsou v levelech porůznu poschovávané.

Celé vyprávění ve mně i teď, když už mám hru za sebou, nechalo celkem silný emocionální zážitek. Tohle není jen o hledání milované osoby, ale i o poznání sebe sama. Čekají na vás momenty smutku, napětí, zvědavosti, ale i radosti.

Když se řekne adventura, spoustě z vás se určitě vybaví nejrůznější hádanky a puzzly. A ani v tom Call of the Sea nezaostává. Titul je rozdělen do šesti kapitol, z nichž každá obsahuje hned několik logických pasáží. S nimi si vývojáři skutečně vyhráli – každá hádanka je v něčem jiná, unikátní. Skutečnou pochvalu si ale tvůrci zaslouží za jejich mechanické ztvárnění a za to, jak hra v tomto ohledu pracuje s hráčem. Ano, musíte logicky přemýšlet, ale ve výsledku vás právě tohle na hře bude bavit nejvíce. Mohu směle prohlásit, že na řešení všech puzzlů ve hře jsem přišel sám a nepotřeboval jsem na to návod. A takhle to myslím bude mít drtivá většina ostatních hráčů. I když některé pasáže dovedou pořádně zavařit mozek.

Hádanky jsou totiž velmi chytře navržené. Během hraní jsem si s pomocí nalezených poznámek, které si Norah zapisuje do svého deníku, dával dohromady jednotlivá řešení a říkal si: „Tak, a teď udělám tohle...“ No a víte co? Ono to fakt vyšlo. Neexistuje lepší pocit, to vám můžu slíbit.

Specifikem adventur je i neotřelý vizuál, který definuje jejich různorodost. Tady se myslím hodí podotknout, že jsem Call of the Sea hrál na PC. Grafika je sice notně stylizovaná, ale neskutečně detailní. A to ať už se bavíme o božském nasvícení, propracovaných texturách předmětů, nebo samotném designu jednotlivých úrovní, který vám velmi často doslova vyrazí dech. Každý level je jiný nejen v hádankách, ale i v jejich grafickém ztvárnění, které umně pracuje s velmi pestrou škálou barev. Popravdě mě hodně překvapilo, že i moje postarší GTX 1060 tuhle hru rozjela na nejvyšší nastavení a vlastně se ani moc nezadýchala.

Titul ale má i své mouchy. Sem tam jsem se totiž setkal s celkem nepříjemnými záškuby obrazu, a hře občas chvíli trvalo, než načetla všechny textury. A buďme upřímní – pro někoho je těch šest hodin herní doby zkrátka málo.

I tak se ale jedná o velmi nadprůměrný zážitek, který si zamilujete a budete si ho chtít projít ještě jednou. Jen málo her totiž dokáže hráče tak dobře odměnit za to, že logicky přemýšlí. Příběh je skvělý a zdejší svět vás pohltí, grafika vás uchvátí, hlavní hrdince budete držet palce až do konce... No a ta hudba! Při hraní dokonale vytváří jemný podkres okolního dění a navozuje nejisté tajemno. Plně si ale soundtrack vychutnáte až samostatně, a proto bych vám silně doporučil, abyste si jej po dohrání hry pustili.

Call of the Sea bych se nebál označit za největší překvapení letošního roku. Hra skvěle odsýpá, má velmi silný příběh a hlavní protagonistku, skvělé zasazení a stylizaci. Proto titulu odpouštíme těch pár chybek a udělujeme mu krásných devět bodů z deseti.