Je tu herní revoluce! Akorát ta špatná - recenze Bendy and the Dark Revival

Poprvé v životě mám tu čest hodnotit hru, která nebyla vytvářena pro hráče, nýbrž pro fanoušky let’s playů. Zní to zvláštně a ani to moc nedává smysl, ale doopravdy tak na mě Bendy and the Dark Revival působí. I když je pravda, že oproti prvnímu dílu je toto pokračování mnohem kvalitnější, nějakým záhadným způsobem se nejvíce vylepšily jen ty části, co jsou důležité pro publikum, zatímco herní mechaniky, které jsou důležité pro hráče samotné, stagnují. Asi tu máme herní revoluci, protože jsem ještě neviděla, že by titul, který má zajímavý příběh, ale příšernou hratelnost, byl přijat jako hra se skoro 100% pozitivním hodnocením.

Bendy and the Dark Revival je pokračování původní hry Bendy and the Ink Machine. Jedná se o akční hororovou hru, ve které budete prozkoumávat opuštěné kreslířské studio. Ujmete se role animátorky Audry, která je proti vůli vtažena do inkoustového stroje a tedy i do jiné dimenze. Z prvního dílu víme, že tento paralelní svět je celý pod malíkem tyrana nazývaného inkoustový démon – Bendy. Nebezpečný zde ovšem není jen on, ale i skoro každá další oživlá kaluž inkoustu, kterou potkáte. Proto se Audry bude snažit nejen objevit způsob, jak se vrátit zpět do reálného světa, ale hlavně i jak přežít. A v tom jí budou pomáhat, anebo naopak škodit postavy, které už známe z prvního dílu.

Pokud jste nehráli původní hru, rozhodně doporučujeme si nejprve projít tu a až pak se pustit do Bendy and the Dark Revival, ale pravda je, že kvůli opakujícímu se cyklu, jež je součástí příběhu, teoreticky můžete odehrát i jen druhý díl.

Na tomto pokračování je rozhodně cítit posun kupředu, například grafická a stylistická stránka hry je naprostá pecka. Jak prostředí, tak postavy, které potkáte, vypadají úžasně. Napříč titulem projdete nejrůznější místa od reálných kanceláří, přes inkoustové ubytovny, bohaté sídlo, až po zatopené stoky anebo třeba nelegálně vypadající laboratoře. Hlavně na začátku se atmosféra v podstatě dá krájet a i levné jumpscary vás vylekají!

Pokud jste fanoušci BioShocku, tak vás také mile překvapí fakt, že Bendy and the Dark Revival se jím silně inspiroval jak stylizací, tak herními mechanikami. S postupem času bude Audry získávat magické schopnosti, které jí pomohou v boji proti jejím nepřátelům. Ačkoliv je dán velký důraz na plížení a vyhýbání se konfliktům, boj je stále častá aktivita. Svou magii si navíc můžete vylepšit za pomoci séra, které najdete jako odměnu za pečlivé procházení hry. Sbírat ovšem můžete i součástky a peníze. Se správným plánkem a dostatkem součástek budete mít možnost vylepšit si trubku, jež vám slouží jako zbraň. Mince se vám zas budou hodit v momentě, kdy máte málo životů – v automatech lze koupit jídlo a nasytit se tak zpět do plného zdraví.

Jestli je vám méně než 15, milujete Bendy and the Ink Machine a za svůj život jste hráli tak 5 her, kdy jedna z nich je Minecraft, pak pro vás recenze končí tady. Pro příležitostné hráče, kteří půjdou jen po vzhledu a tajemném příběhu, je Bendy and the Dark Revival fajn, doporučuju na 9/10 bodů. Má to chyby, které přes růžové brýle neuvidíte a užijete si to. Jděte si psát fanfikce shipující Alici a Bendyho a nečtěte dál na tuhle recenzi, protože teď si jdou povídat dospělí, co za svůj život hráli těch her víc než 5. Dospělí, co jsou sakra naštvaní, proč pokračování jejich milované série je tisíckrát horší než první díl. Dospělí, co od poloviny hry v podstatě jen trpěli a stále odmítají uvěřit, že tahle slátanina doopravdy nese jméno Bendy.

Hlavní herní mechaniky jsou boj a plížení se. Není žádným tajemstvím, že soubojový systém byl nejslabším článkem prvního dílu, tam se ovšem jeho krkolomnost do určité míry dala odpustit, jelikož byl spíše vzácností a měli jste k dispozici více různých zbraní. Začali jste s obyčejnou trubkou, následně jste si polepšili na sekeru a v jeden úžasný moment se vám do rukou dostal dokonce i samopal. V Bendy and the Dark Revival je vám po celou herní dobu, která má přibližně 9 hodin, k dispozici jen a pouze trubka. Stejně tak potkáváte jen jeden typ nepřátel, takzvané hledače, jejichž umělá inteligence je na bodu mrazu. Stačí být přikrčení na kraji chodby, a i když hledač projde půl metru od vás a mezi vámi a ním není absolutně nic, nevidí vás. Pokud vás zmerčí, stačí najít jakoukoliv skříňku či barel, do kterých se schováte. Klidně vám může běžet tak blízko za zadkem, že cítí vaše naježené chlupy, ale jakmile se za vámi zavřou dvířka, v mžiku zapomene, že jste existovali a vydá se pokračovat ve svém kolečku. Ačkoliv by se tak mohlo zdát, že plížení je jednoduchá záležitost, opak je pravdou. Já hrála na těžkou obtížnost a z místností, kde na jednom schodišti bylo šest hledačů najednou, jsem doslova rostla. Každý z nich se totiž pohybuje pomaleji než slimák a často se navzájem pletou v cestě, takže jejich okruhy jsou kvůli řešení silničních kolizí ještě zdlouhavější.

I ten nejtrpělivější člověk si tak časem řekne, že si cestu jednoduše probojuje, to je ovšem problém ještě větší. Se svojí věrnou trubkou můžete jen a pouze mačkat tlačítko myši a doufat, že svého nepřítele uklikáte dřív než on ukliká vás. Nic jako úhyb ani kryt v téhle hře nenajdete, takže každý souboj připomíná dva peroucí se lenochody. Jakmile se proti vám v jeden moment postaví víc než dva nepřátelé, automaticky nemáte šanci na výhru, protože víc postav víc „kliká“…

Ale počkat! Nezapomeňme, že Audry má přece superschopnosti! Ty jí určitě dají v boji výhodu, že? Ne, nedají, jelikož se nejedná o žádné speciální dovednosti. První je obyčejné tiché zlikvidování nepřítele, které uznávám, dělá plížení lehce zábavnější, ale zároveň je naprosto základní must have u hry, která nabízí tichý průchod. Druhá speciální schopnost je teleport, který by mohl být zábavným oživením soubojů, kdyby fungoval stejně jako například v sérii Dishonored, kde se dá využít jak ke zlehčení nenápadného přesunu, tak k rychlému zlikvidování všech protivníků. Takhle ale, ovšem, nefunguje… Z nějakého důvodu se Audry teleportuje hlasitě, takže je tato schopnost zbytečná ke stealthu a hodí se maximálně tak na zběsilý úprk ke schovávací kabince. Poslední kouzlo, které se naučíte, je ta nejzbytečnější věc, co jsem kdy ve hře viděla. V podstatě úplně na konci hry dostane Audry možnost cestovat skrz inkoustové sprchy, které dosud sloužily jako respawn pointy. Místo mapy anebo alespoň seznamu všech míst, které jste navštívili, jste ovšem automaticky přesunuti na druhý nejbližší bod, což v podstatě znamená, že se můžete vrátit jen na začátek úrovně, ve které právě jste. K čemu to je na konci hry? Nevím.

Jak soubojový systém, tak plížení je tedy ve hře spíše na obtíž. Musím ovšem přiznat, že jsem vám lehce lhala. V Bendy and the Dark Revival existuje víc druhů nebezpečí než jen základní hledači. Kdykoliv se vedle vás může náhodně objevit člen Butcher Gangu, v podstatě trochu jiný hledač, který vás asi tak osm sekund bude nahánět a následně sám uteče. Ano, při tomto nahodilém útoku můžete jen stát a Butcher Gang po chvilce prostě zmizí, i kdyby vám zbývala poslední čárka života…

Znám hráče a vím, že tohle pro ně zní jako strašná zábava, tak to povýším na další úroveň. Co kdyby ve hře byla postava, která jediné, co dělá, je, že se náhodně objeví přímo před vámi, aby vás jumpscarnula a zaútočila? Samozřejmě hned zase zmizí, abyste neměli šanci útok oplatit a nedej bože ji zabít. A mám další skvělý nápad! Pamatujete toho inkoustového démona, který vládne celému světu, ve kterém teď jsme? Vzpomínáte, jak když se v prvním dílu objevil, začala hrát děsivá hudba, stěny kolem hráče postupně zinkoustovatěli a následně přišel sám démon a zaútočil? Jo, tak přesně to nahradíme časovačem do smrti. Prostě na obrazovku napíšeme: „Blíží se inkoustový démon, schovej se!“ a pokud hráč do 5 sekund nezaleze do nějaké skříňky, jednoduše dostane jumpscare a deathscreen. To zní jako zábava! K dokonalosti to dotáhne jen to, že všechny tyhle akce se budou moci dít najednou! Takže hráč bude utíkat před skupinkou hledačů, najednou mu vyskočí časovač na 5 sekund do schování se, hned na to se před ním objeví továrna na jumpscary, která jen podtrhne finální vztek, který přijde jakmile ze skříně, do které se hráč chtěl schovat, vyskočí člen Butcher gangu a hráči zablokuje skrýš! VÝBORNÉ. DOKONALÉ! CO TO KURŇA?!

Bossfighty ani nemá cenu zmiňovat. Hra obsahuje dva a jeden je horší než druhý. Smutně vzpomínám na Bertrum Piedmonta, stavitele zábavních parků, jehož představení byla v prvním dílu hry zasvěcena skoro polovina kapitoly. Po seznámení s jeho povahou a názory jste přišli do místnosti s kolotočem, pustili záznamník a zatímco se hudba i Bertrumův hlas stupňovaly, začal sice velmi jednoduchý, ale esteticky a hlavně příběhově nezapomenutelný bossfight. V Bendy and the Dark Revival prostě jen spadnete do díry a ejhle, příšera. Dokonce zde je taková zvrhlost, jako je okamžité oživování, takže celý bossfight ztrácí svoji pointu, jelikož je jedno kolikrát umřete, vždy pokračujete, kde jste skončili…

Upřímně si nejsem jistá, zda má cenu hodnotit ještě další části hry, když její dvě hlavní mechaniky jsou oproti původnímu dílu v tak dezolátním stavu. Řeknu proto jen, že ani příběh není natolik perfektní, aby vyvážil veškeré nedostatky, které Bendy and the Dark Revival má. V prvnímu dílu byla každá postava uvěřitelně napsaná a byla jí přidělena určitá část hry, jež stylem ladila s jejím charakterem. Zde se většina postav vrací prostě jen proto, aby se vrátila. Fanoušky milovaný Sammy Lawrence zde má pouhé cameo v podobě tří vět, ještě oblíbenější Alice Angel působí dojmem, že na ni vývojáři zapomněli a až na konci vývoje si řekli „Sakra, tu bychom tam asi měli nějak vecpat.“ Jednoduše řečeno místo srozumitelných příběhových zvratů dostáváme opakované atentáty na postavy, kdy každý dělá prostě to, co se zrovna pro děj hodí.

I přes tohle všechno je hra úspěch a například na Steamu si drží hodnocení 96 %. Jak? Odpověď byla řečena na začátku recenze, tohle není titul vytvořený pro hráče, nýbrž pro velmi mladé publikum, které ho zkonzumuje skrze let’s playe a streamy. Hru si koupí na podporu vývojářů, ale sami si ji neprojdou. Recenzi každopádně napíšou, protože přece už tu hru znají z videí. Problém je, že jakmile nehrajete, ale jen se na hru díváte, zaujme vás nejvíc vzhled a příběh. Vzhled má Dark Revival perfektní, příběh vynahradí zábavný let’s player anebo čistě fakt, že máte radost, že opět vidíte postavu, co jste si zamilovali v prvním díle.

Shrňme to tedy. Sami cítíte, že tohle je velmi jednostranná recenze, ze které to vypadá, že Bendy and the Dark Revival je hrou, co si nikdo neužije. Je tomu ale proto, že jsem doposud porovnávala titul s jeho předchůdcem Bendy and the Ink Machine, který je od stejných vývojářů a byl jednoduše tisíckrát lepší v každém ohledu. Když se na Dark Revival podíváme jako na samostatný titul, musíme uznat, že se vlastně jedná o funkční hru. Pokud se nudíte a nemáte žádné nároky, na přibližně 9 hodin se rozhodně zabavíte. Případně pokud hledáte příběhovku pro mladšího sourozence, neprohloupíte. Pokud se na hry s doporučením 10/10 bodů díváme jako na výborný ramen, který je složený ze spousty ingrediencí, a každá z nich je pečlivě dovedena k dokonalosti, pak musíme Dark Revival doporučit na 5 bodů z 10. Není to úžasný ramen, ale nemocniční polévka z bujonu. Nejedná se o něco, co chcete jíst každý den, ale nasytí vás. I když obsahuje přehršel chyb, jednoduchá pravda je, že člověk, kterému toto ukážete jako první hru, bude nadšený, jelikož nezná tituly jako Dishonored, FNAF: Security Breach či BioShock, které dělají vše, co Dark Revival, akorát mnohem lépe.