V Battletoads budete nejen mlátit nepřátele, ale i masírovat zákazníky

Máte rádi sakra akční mlátičky, kde se na obrazovce pořád něco děje a za sebemenší chybu jste brutálně ztrestáni? Pokud ano a navíc máte pár let života za sebou, pravděpodobně znáte Battletoads – tři chlapácké ropuchy, které se už od roku 1991 snaží stát slavnými hrdiny a porazit Temnou královnu. Tento rok jsme dostali zbrusu novou hru rozšiřující příběh těchto – pravděpodobně – bratrů a věřte, že to tedy byla novinka s velkým N.

Noví Battletoads totiž nenabízí jen velmi jednoduchý příběh, který je prokládán skvělými vtipy a prolamováním 4. stěny, ale i těžkou, a přesto férovou mlátící akci. Také se tedy dočkáte spousty nejzvláštnějších miniher, ty ale nesednou úplně každému, a tak je lepší si rozebrat veškeré prvky hry jednotlivě.

Začněme tedy u bojové akce samotné, protože ta je tím, co dělá naše tři ropuchy právě Battletoads. Jak již bylo řečeno, mlátičky jsou v této hře zpracované velmi dobře. Původní hry jsou známe pro své zvláštní ovládání a nemilostnou obtížnost, což ale u této novinky problém moc není. Souboje jsou sice šílené, jak jen by měli být, a každá vaše chybička může být ta poslední, ale na druhou stranu vám hra dává i dost prostoru k tomu, tak či onak ze vzniklého problému vyklouznout. Například skoro pokaždé, když zabijete nějakého nepřítele, objeví se pár mušek, které může vaše ropucha slupnout, aby si doplnila část zdraví. Pokud nehrajete ve třech lidech, je vám dovoleno měnit za kterou postavu hrajete kdykoliv během boje, a jakmile zemřete, hra vás automaticky postaví do role ropušáka, který ještě stále žije.

Měnění postav, za které hrajete, je přitom docela důležitá věc, protože každá ze tří ropuch doopravdy bojuje jinak. Vůdce celé skupiny Zitz se specializuje na rychlé akční útoky, zatímco Pimple – svalovec už od pohledu – bojuje spíše pomaleji, ale za to dává pořádné pecky. Krásnou kombinací rychlosti a síly je poté vždycky pohledný Rash. Samozřejmě, takovéto změny nejsou úplně život měnící, ale bohatě vystačí.

Co ale nevystačí je velmi malá komplexnost nepřátel. Ze stránky vizuální jsou tedy vaši protivníci perfektně jedineční, protože v každé úrovni najdete jiné záporáky. Ze stránky mechanické jsou ale až bolestivě jednotvární. V celé hře totiž existují v podstatě pouze čtyři typy nepřátel – ten, co bojuje na blízko, ten, co bojuje na dálku, ten, co vaše útoky blokuje a ten, co je nezranitelný, dokud sám nezaútočí. Jednoduše řečeno se tak pod krásnými grafickými kabátky skrývá pořád to stejné dokola, a to prostě zamrzí a nezabaví tak, jak by mělo.

S bossfighty je to naštěstí lepší. Také tedy nelze říct, že by originalitou zrovna překypovali, ale rozhodně se u nich budete bavit podstatně více než u klasických úrovních. Nutno tedy podotknout, že pouze, pokud nehrajete sami. Většina těchto finálních zápasů mi z nějakého záhadného důvodu přišla skoro nemožná projít, pokud jste vedle sebe neměli alespoň jednoho dalšího hráče.

Což je upřímně zvlášť v dnešní prazvláštní době docela těžké zařídit, protože Battletoads má jen a pouze kaučový multiplayer. Proč? To netuším, ale je to vážně škoda.

Ačkoliv na vás v Battletoads čeká spousta levelů, kde si užijete pořádnou bojovou akci, dostanete také hromadu… úplně jiných úrovní. Vývojáři se totiž rozhodli, nevytvořit pouze bojovou mlátící hru, ale jakéhosi hybrida nejrůznějších žánrů. Proto se můžete těšit na nespočet miniher ve stylu cookies clickeru, olympijských her, hackovacích puzzlů a ropuší parodii kámen, nůžky, papír zvanou Toadshambo. Dále je přichystáno několik úrovní, které jsou čisté závodění na turbomotorkách, bojování ve vesmírných lodích, logické plošinovky, anebo dramatický únik před mrakem rozzuřeného davu.

Jednoduše Battletoads nesází jen na jednu kartu, ale snaží se být více méně vše, což někdy vychází a někdy ne. Tyto minihry jsou tedy nejpalčivější vlastností celé hry. Věřím, že neseriózní hráči mlátících her si je velmi užijí, protože slouží jako zajímavé a úsměvné osvěžení hry jako celku. Na druhou stranu pro hráče, kteří si přejí čistou bojovou akci, jsou patou úrazu.

Pokud je ale něco, co nikoho nezklame, pak jsou to výborné vtipy, které tři ropuchy nabízí. Často prolamují 4. zeď a připomínají dlouho pokládané otázky, jako třeba zda jsou to bratři nebo ne, aniž by na ně konečně odpověděli.

K vtipům se samozřejmě váže i příběh celé hry, který by – jak už bylo řečeno – rozhodně nedostal žádného oskara. Na druhou stranu se o to ani nesnaží. Celá hra vsází na svoji komičnost a příběh je tak velmi milý a setsakramentsky humorný, což je vlastně vše, co Battletoads potřebovalo. 

Na začátku hry naši ropušáci uniknou ze simulace, ve které byly uvězněni necelých dvacet let. Během té doby na ně jakožto na hrdiny samozřejmě každý zapomněl, a tak se vydávají na cestu plnou pěstních soubojů, aby svoji slávu získali zpět.

Nečekaným zvratem v událostech je přitom fakt, že Temná královna, která byla do teď vždy v podstatě hlavní nepřítel, se v tomto díle s ropuchami spojí.

Když si to tedy shrneme, noví Battletoads jsou velmi rozporuplná hra. Naprosto nádherný grafický design zdobí minimalistický ale dostačující příběh, který vás svými vtipy jednoduše chytne. Bojový systém je také dobrý, ale obsahuje několik kazů jako jsou málo diverzní nepřátelé a místy nevyvážená obtížnost. Možnost pouze lokálního multiplayeru je vyloženě promarněná šance a spousty nejrůznějších miniher můžou být jak silné plus, tak silné mínus.

Přes to vše ale musím říct, že jsem si hraní doopravdy užila, a tak Battletoads uděluji známku 8 bodů z 10. Celkový pocit z hraní mě prostě donutil hře většinu těch nešvarů odpustit, a tak vám jí můžu s klidným svědomím doporučit jakožto hru, u které se budete skvěle bavit.