Angry Gelu recenzuje Serious Sam 4

Po letech čekání mi totiž do knihovny přistál další díl legendární série Serious Sam a na rovinu vám musím říct, že seriózního na něm není vůbec nic.

Pokud jste se s příběhem Sama Stona ještě nikdy nesetkali, pokusím se vám to v kostce vysvětlit. Zemi napadla brutální přesila emzáků vedených tajemným Mentálem a těm se do cesty postaví největší hrdina lidstva, jehož hloubka charakteru by vyrazila dech i scénáristům osmdésátkových akčních filmů. Pitvat ty drobná zrníčka příběhu z minulých dílů prakticky nemá smysl, zvláště proto, že co se chronologie týče, je Serious Sam 4 zasazen těsně před třetí díl. A ten byl zasazen zase těsně před First encounter, jenž byl první, což dělá z dvojky díl poslední.

Začínáte se ztrácet? To je dobře, protože pokud si Serious Sama chcete užít, je potřeba vypnout mozek, popadnout rotační kulomet a začít střílet. To nám hra dovolí už v prvním levelu.

Gunplay je na této hře to úplně nejlepší a jakmile se z vašich hlavní vystřelí první náboje, obrazovka se začne třást, adrenalin bude stoupat a vy si ten pocit naprosto zamilujete. Připadal jsem si, jakoby se má myš opravdu ve skutečný kulomet měnila. Co mne ovšem zamrzelo, bylo to, že první level byl jen teaser závěrečné bitvy celé hry a zážitek tak končí v necelých dvou pozemských minutách, které jsou následovány lehce otravným loadingem a přetočením času na skutečný začátek. A víte co to znamená? Jop, rotačák zase chvilku neuvidíte a budete dlouze, opravdu dlouze čekat na to, až se úroveň adrenalinu vyšplhá na hodnotu těch prvních dvou minut. A tím negativa pouze začínají.

Pokud totiž trošku tu potrhlou bandu chorvatů ze studia Croteam sledujete a znáte jejich hry, bude vám prostředí prvních levelů velmi povědomé. Až moc povědomé. Grafická stylizace už na první pohled připomíná šest let starý The Talos Principle a sám bych se vsadil, že použili i některé textury. To by se snad i dalo odpustit, Ubisoft to také dělá skoro pořád, ale jakmile uvidíte tu samou cihlovou zídku napříč polovinou hry, už to prostě není v pořádku. První Serious Sam byl benchmarkovým titulem, který předváděl nové technologie, a díky stylizovanému prostředí nemusí nutně urazit oko estéta ani dnes, ale čtyřka? Ta v tomto ohledu skutečně těžce zaostává. Je sice pěkné, že si v nastavení můžete upravit barevnou paletu - a sám jsem tak dal přednost lehce živějším barvám - ale to stále nedokázalo zakrýt velmi nezdařenou snahu o realistické prostředí a za snad jedinou pěknou úroveň považuji tu s vybuchující sopkou.

Přes očividnou zastaralost ovšem hra nebyla stoprocentně plynulá ani na GTX 1080 Ti a delší hraní mi až nepříjemně unavovalo oči. Ani level-design totiž nepatří zrovna na špičku. Oproti starším dílům série se zde vývojáři pokusili udělat prostředí o něco otevřenější, ale asi jim někdo zapomněl říct, že je při tvoření odboček a zákoutí dobrým zvykem do nich něco dát. Jinak je totiž jejich prozkoumávání vyloženě otravné. Fanoušci série vždy milovali obíhání zdí a lovení drobných easter eggů, ale jakmile potkáte čtvrtou dlouhou a naprosto prázdnou odbočku za sebou, a ještě vám chvilku trvá se vrátit nazpátek, je to zážitek vyloženě frustrující. Sám jsem tak pomalu, ale jistě secrety přestal hledat a z cesty jsem odbočoval jen, když mi to hra vyloženě nabídla. Občas se vám totiž ukáže modrá šipka s vedlejším questem, která vás většinou odmění nějakou tou technickou vychytávkou. Může se tak jednat o vylepšení některé z vašich zbraní nebo například o gadgety. Ty zde plní úlohu jednorázové pomoci a najdete mezi nimi například přenosnou černou díru, časový granát, defibrilátor či dummy target na odlákání pozornosti.

Ve hře je jich ovšem dost málo, a tak, stejně jako v RPG titulech, máte tendenci si je syslit na horší časy. Právě kvůli tomu jsem je za celou hru použil asi jenom pětkrát a tím víc mě naštvalo, když mi byl celý inventář z příběhových důvodů několikrát kompletně vyčištěn. To ovšem není jediný problém - nejvíce se totiž hodí ve chvílích, kdy máte na mále, nepřátelé jsou všude kolem a prudce vám dochází životy. Jenže právě v tyto momenty je docela problematické podržet klávesu Q, přepnout na gadgety, další klávesou namačkat ten, co by se zrovna hodil a než ho aktivujete levým tlačítkem, tak už stejně pravděpodobně ležíte v kaluži vlastní krve a vám se nahrává poslední save.

A teď ještě jeden dobrej špek. Myslíte, že při načtení hry dostanete nazpátek 100 životů? Ale kdeže! Hra nemá naprosto žádný problém vás vhodit do situace, kdy máte čtyři životy a za půl vteřiny k vám doletí salva z nepřátelského raketometu. Jakmile to ale zkusíte asi tak čtyřikrát po sobě, alespoň vám hra poradí, že můžete prubnout i nějaký starší save.

Potřebuji se uklidnit, a tak se pojďme ještě na skok vrátit k těm zbraním. Některá vylepšení jsou totiž skutečná pecka a už známý arzenál obohacují o zajímavé sekundární režimy. Brokovnici tak můžete vylepšit o vystřelovací granát. Plasmový kulomet dostane naprosto brutální smrtící paprsek a raketomet, to je teprve paráda. Nejenže dokáže vystřelovat více raket zároveň, ale také na něj můžete přimontovat naváděcí zařízení a motorovou pilu.

Při tom i standardní arsenál má co nabídnout a i taková automatická brokovnice je bomba. Zvláště pokud můžete mít v každé ruce jednu. Po vzoru Serious Sam: The Last Hope se totiž i do této bezduché střílečky dostávají lehké RPG prvky a když šňupnete trochu prachu z fialové emzácké koule, můžete si vybrat některou novou schopnost z velmi primitivního stromu dovedností. Najdete tam tak třeba možnost použít dopravní značku jako zbraň, více dokončovacích animací, možnost osedlat si býka - což se mi nikdy nepovedlo - a nebo také možnost držet v každé ruce jinou zbraň. Přijdete tak sice o sekundární palebné režimy, ale zaprvé to přináší taktickou výhodu a za druhé je to neskutečně frajerské.

Teď si dovolím ještě pár slov k nepřátelům. Většinou z nich už pravděpodobně budete znát. Vydat Serious Sama bez kleerů, gnárů, kamikadze bomberů a kulometných škorpionů by snad ani nešlo a jejich zabíjení je jako vždy lahoda. Někdy nejen to zabíjení. Moc nových tváří zde tak nečekejte, ale to asi v zásadě tak moc nevadí. Lehce mě mrzely snad jen bossfighty, které z těžko pochopitelných důvodů byly často snazší než úrovně samotné. Drobný podvod se ale schovával jinde. Vývojáři se před vydáním chlubili takzvaným legion systémem. Jejich cílem totiž bylo dostat na obrazovku až deset tisíc nepřátel v jeden moment. A to byla skutečně lež. Tolik postav totiž vidíte maximálně v první, a zároveň tedy i v poslední megabitvě, jenže zde je bohužel drtivá většina nepřátel falešných. A když se hráči pokusili těch deset tisíc v editoru opravdu do scény dostat, sekalo se to víc než sekačka.

Jak na tom tedy hra ve finále je? Příznivci Serious Sama si přijdou na své a sám musím ocenit přinejmenším větší dávku humoru, která mi například u třetího dílu celkem chyběla. Těm tedy můžu hru doporučit, ale komukoliv jinému dost těžko. Gunplay je sice naprosto skvělý, ale ten rozhodně nedokáže vyvážit odfláknutý level-design, strašlivé animace a hlavně vyloženě odpudivou grafickou stylizaci, která je zvláště u otevřených lokací do očí bijící. Je opravdu těžko pochopitelné, že hra vypadá hůře než tři roky starý VR spin-off Serious Sam: The Last Hope. Fádnost prostředí odpustíte snad jen v momentě, kdy budete přejíždět haldy nepřátel kombajnem. To je na chvilku opravdu zábava. Ve hře jsou potom i další vozítka, ale ta už téměř nestojí ani za řeč. A to včetně obřího mecha, jehož největší předností je snad asi jenom cool jméno.