Víte, co se stalo před necelými deseti měsíci? Vyšla u nás recenze na nejnovější díl legendární budovatelské série The Settlers. Díl, který ji dle našeho mínění poslal na jednosměrnou cestou přímo do hrobu. Ale není třeba panikařit. Přichází totiž záchrana v podobě rogue-lite city-builderu Against the Storm. Tahle hra se po roce vymaňuje z předběžného přístupu na Steamu, aby zalepila díru na trhu pro všechny, kdo touží po komplexní budovatelské strategii s důrazem nejen na správu osady, ale také na boj proti nepříznivým podmínkám. A na rozdíl od Settlerů můžeme říct, že tahle hra naopak jede jednosměrnou cestou přímo na vrchol.

Against the Storm už přímo ve svém názvu krásně naznačuje základ celého titulu. V roli místokrále máte za úkol se se svou karavanou vydávat ze středu mapy, kterému vévodí Doutnající město, až do samotných okrajů zdejší říše. Po určité vzdálenosti se budete muset usadit a založit soběstačnou osadu, než se budete moci posunout dál. Nedávejte si ovšem moc na čas, protože ten je proti vám. Po určitých uplynulých letech se na celé území slehne morbouře, která kompletně všechno zničí a překope biomy. Vždy zůstane jenom ono Doutnající město, ze kterého se následně vydáváte na další výpravu.

V Against the Storm tak doslova půjdete proti bouři. A to s cílem postupně skutávat pečetě, které ji oddalují, abyste mohli získat více surovin pro svou královnu a její město. Tohle restartování cyklů a postupné sbírání surovin je jedním ze středobodů hry. Ten nejen, že zaručuje v podstatě nekonečnou hratelnost, ale také vám dovolí se postupně zlepšovat.

Nasbírané suroviny budete totiž moci vyměňovat za postupná vylepšení, která vám pomůžou při samotném stavění osad. Získáte nejrůznější procentuální bonusy, nákresy pro budovy, nové funkce nebo vylepšení. Zkrátka všechno, co si asi dovede představit, že vám může být ve strategickém rogue-litu prospěšné. Už od začátku tak musíte počítat s tím, že několik hodin budou vaše osady poněkud chudé a tak trochu na jedno brdo. S postupem času se ale budou rozrůstat do stále větších, komplexnějších a různorodějších míst. Částečně díky vám a částečně vinou toho, že budete mít na krku více a více zodpovědností.

I když nemáme pochybnosti, že pro hraní této hry musíte mít alespoň nějaké strategické vlohy, tohle postupné gradování mechanik a možností vám umožní plynule vplout do složitějších mechanismů. Hra vás přímo či nepřímo jednotlivé věci učí velmi pomalu přesně tak, jak se k nim vlastním tempem dostáváte.

To nás tedy pomalu dostává právě k samotnému budování osad, které je přece jenom takové to gró celé hry. Ještě předtím nás ale čeká výběr místa, kam se na mapě vydat. Zprvu není výběr nijak zvlášť složitý. Víceméně jakékoliv místo poslouží. Přesto právě tento výběr bude mít vliv nejen na to, v jakém biomu a prostředí se bude osada nacházet, ale jaké přírodní zdroje najdete, jaké odměny za úspěch dostanete, jaké vás čekají pozitivní bonusy a především jestli vás čeká něco negativního. Stejně tak musíte svou osadu pojmenovat, vybrat si základní karavanu – tedy s jakými obyvateli a surovinami začnete – a případně jaké dodatečné základní suroviny si vezmete s sebou.

Postupem času a s narůstající obtížností bude tento výběr náročnější a náročnější. Prvních několik hodin je prostě důležité to hlavně nějak zapnout, později ale budete pečlivě zkoumat, jakým směrem se vydat a jestli by přece jenom nestálo za to se usadit o jedno políčko vedle, protože i když vás tam čeká horší biom, dostanete větší odměnu a dostanete se blíže pečeti.

Dříve nebo později se dostanete přímo do samotného prostředí vaší osady, do té budovací části, ve které budete trávit většinu herního času. Základní hratelnostní smyčka přitom není nijak odlišná od toho, co byste od city-builderu čekali. Hlavně s prvotním srovnáním se Settlery. Z top-down pohledu shlížíte na dvě základní budovy na malém hájku. Jednou z nich je krb, který v podstatě udržuje vaši mini-civilizaci naživu, druhou budovou je sklad. Hned zkraje nemáte moc možností, co podniknout, a tak budou vaše první kroky směřovat k vybudování dřevorubeckých srbů, přiřazení vesničanů k nim a kácení okolních stromů.

Ze stromů můžete v závislosti na prostředí nebo bonusech získávat i něco víc než dřevo, v úvodním háji přitom můžete mít další suroviny. Ty jsou samozřejmě pokaždé jiné. Když nastane neštěstí, nebude tam pro jistotu vůbec nic. Naopak s trochou štěstí můžete začít těžit kámen, zasazovat obilí, sbírat bobule nebo maso a podobně. Velmi rychle všechno nabere obrátek a co nevidět budete mít vesničanů pár desítek, budov na všechno možné hodně a začnete kromě běžného těžení a sběru i něco vyrábět. Nejdříve to asi budou věci jako fošny nebo cihly pro vytváření trochu komplikovanějších budov. Ale brzy dojde i na sudy, které potřebujete k uložení piva; látky na dělání plášťů, budete vytvářet víno, svitky, cvičební meče, balíky zásob, měděné cihly, sbírat vodu… Po čase přijdou obchodníci a obchodní stezky, motory, boj proti hnilobě… Začíná toho být hodně? Teprve začínáme. Ale budete se u toho bavit.

Důležité ovšem je, že díky samotné rogue-like a generativní nátuře nebudete muset vždy řešit všechny tyto věci současně. Což se oproti podobným hrám docela liší. Některá prostředí nebo biomy jsou zkrátka více nakloněné jen určitým aspektům. Jednou budete mít přebytky potravin, a tak se začnete oddávat i takovým zhýralostem, jako je tvorba vína. Jindy ale dojdete k prostředí, kde není jídla tolik, a naopak je všude hromada mědi a uhlí, a to s sebou přináší úplně jiný průběh budování založený spíše na těžební infrastrukturu. Hledání způsobu, jak v daných podmínkách správně pracovat, vytváří skvělou zábavu.

V obou případech je každopádně potřeba moc neotálet. Během hraní se totiž mění roční období. S každým rokem se přibližuje ona morbouře, která omezuje, jak moc budete mít možnost následně cestovat po mapě. A naopak jednotlivá roční období také přináší své problémy. Za jasna je všechno docela v pohodě, periodicky ale přichází bouře, která má vliv na morálku vašich vesničanů a podle nevraživosti lesa mohou přijít i masivní problémy v podobě negativních efektů. S tím, jak se totiž rozrůstá vaše osada a jak pomalu kácíte lesy okolo, začne být prostředí kolem vás nervní. Znamená to hlavně postupně se snižující morálku a především na těžší obtížnosti nástup opravdu nehezkých negativních bonusů. Jenže to není zdaleka všechno. S postupem času se zvyšuje i netrpělivost vaší královny. Jakmile takříkajíc přeteče pohár, řekněte vaší osadě sbohem; prostě jste selhali, o ztracený čas přišli a musíte to zkusit znovu. Královninu netrpělivost tak musíte držet na uzdě plněním zakázek.

Za nás osobně představují zakázky úžasnou mechaniku, která celou hru dělá výrazně přístupnější. Zakázky se vám odemykají postupem času v osadě a představují takové úkoly, které sice technicky vzato nemusíte, ale opravdu byste měli plnit. Při každé zakázce dostanete na výběr pár alternativ, které lehce určují, jakým směrem se může vaše osada vydat. Postupně tak dostanete pěkné ukazatele, čeho byste měli v následné době dosáhnout. Ať už je to vyrobení X kusů určitého zboží, udržení morálky nad konkrétním limitem či objevení několika hájů. Kromě toho, že vám plnění zakázek přinese odměny v podobě surovin či vesničanů, vám především přidají bod k reputaci. Té přitom musíte mít dostatečný počet, abyste vyhráli, osada byla soběstačná a vy se mohli jít věnovat té další.

Je to na papíře velmi jednoduchá herní smyčka, která s každou osadou lehce mění pravidla a s přibývajícími hodinami přidává nové a nové výzvy a mechaniky. Ten rogue-lite systém tu funguje naprosto perfektně. I přesto, že si v některých bodech budete říkat, že je samotný postup možná lehce pomalejší, než by být mohl. Zvýšení obtížnosti je určitě cesta, ale právě z důvodu rogue-litu nemůžete hned nahodit tu nejtěžší coby strategický veterán a doufat, že si poradíte. Ty bonusy, jako je procentuální snížení nárůstu královniny netrpělivosti, vám prostě budou chybět, ať už máte zkušenosti jakékoliv.

Nemusíte se ovšem bát, že i na nejlehčí obtížnost by byla hra snadná. Obtížnost totiž z velké části nevzniká jenom umělým zvýšením nějakých modifikátorů a čísel, ale především z herních mechanik a propojenosti jednotlivých budov. Chcete vesničanům dopřát přepych? Na to potřebujete postavit hospodu. Jenže problém! Hospoda vyžaduje pivo! Na vytvoření piva potřebujete sudy, pro jejichž výrobu musíte mít specializovanou budovu. Jenže tahle budova potřebuje cihly. Ty vyžadují materiály, které třeba na mapě ani nemáte. Takže řešením je možná obchod. Na ten potřebujete peníze. A tak se rozhodnete vytvořit třeba balíčky zásob na prodej. Ale ty potřebují další speciální budovu. A po jejím postavení zjistíte, že nemáte dostatek lidí, abyste ji dokázali udržet při práci… Asi víte, kam tím mířím.

Pokud byste se osadám věnovali několik dní jako v klasických city-builderech, sami bychom to asi označili za neúnosný chaos. Ale protože u osad budete trávit třeba tak dvě hodinky, než se budete věnovat té další, je to vlastně takový „nárazový stres“, který je nepopsatelně návykový. A věřte mi, že těch mechanik je postupně více a více. Všechno se ale hezky naučíte a hra vás bude příjemně vyzývat, aniž by vás někdy přehltila. Navíc se budete vždy zaměřovat jenom na tu stavbu a správu budov. Nic jako soubojový systém tu vyloženě není a proti nějaké nepřátelské frakci také bojovat nebudete.

Samozřejmě velkou roli v tom, že se do Against the Storm vcelku dobře a jednoduše dostanete, hraje i audiovizuální zpracování. Hra nemíří na realismus, nýbrž na animovanější 3D grafiku. Není se čemu divit, obzvlášť, když mezi vašimi vesničany kromě lidí najdete třeba i bobry a ještěrky. Samotná grafika je velmi čistá a na první pohled od sebe většinou jednotlivé budovy, nebo alespoň jejich archetypy, rozeznáte. Stylizovaný přístup hře rozhodně sluší a ačkoliv nenadchne, rozhodně se na všechno kouká pěkně. Stejně tak je tomu u zvuků a hudby; ani jedno dle nás vysloveně nevyniká, ale rozhodně fungují a plní svou funkci. I když třeba hudba se začne po čase lehce opakovat.

Menší výtky máme možná trochu k uživatelskému rozhraní, které v průběhu předběžného přístupu stále procházelo nějakými změnami. Je zde pár věcí, které zkrátka nejsou tak čitelné, zbytečně schované pod nějakým menu nebo zkrátka nejsou vůbec. Občas může jít opravdu jen o detaily. Jako když třeba při stavbě cesty nevidíte, kde jsou východy budov a musíte nejdříve nakliknout na budovu, pamatovat si, kde je šipka, a poté načrtnout onu cestu. Jsou to rozhodně detaily, ale také něco, na čem se dá určitě v budoucnu zapracovat. Obdobným detailem je třeba škoda, že na samotných východech budov vlastně ve finále vůbec nezáleží. Baráky můžete postavit vedle sebe, jak se vám zachce, a fungují. Nemusíte tak vytvářet na první pohled fungující strukturu města a stačí vám víceméně všechno naplácat na sebe a ono to nějak funguje. Opět detail, ale takový, u něhož se divíme, že není ve hře zakomponovaný.

Asi si tedy sami uvědomujete, že musíme opravdu šťourat hluboko, abychom na hře našli něco, co jí vytknout. Možná škoda toho, že ve větších osadách nemusí být optimalizace úplně nejlepší nebo to, že pokus o příběh rozhodně nepadá na úrodnou půdu. To hlavní je ale perfektní. To samo o sobě za nás označuje úžasný titul, který si obzvlášť fanoušci tohoto žánru, avšak nejen oni, neuvěřitelně užijí. O tom vůbec nepochybujeme.