Tak je to tady. Konec roku je za rohem – a že to teda byl rok! Nevycházely ale jenom obří pecky, na které se čekalo roky. Vyšly i menší tituly a nějaká nečekaná překvapení, která nás v redakci zaujala. Pojďte se s námi tedy podívat na redakční výběr nejoblíbenějších her roku 2025.

Sponzor pořadu jsou kupony od Herní-kupony.cz.

Myslím, že jsem jedna z mála lidí, kteří se na Kingdom Come: Deliverance 2 netěšili. Neměla jsem od hry žádná očekávání – nehrála jsem předešlý díl a marketing mě úplně minul. Jsem však velmi ráda, že jsem tomuto českému titulu dala šanci a už jsem s Jindrou v rozsáhlém středověkém světě strávila více než 200 hodin. U hry mě neudržely jen skvělé herecké výkony, krásná příroda, ryze český scénář či slovenské cameo Lukáše Latináka. Byly to hlavně dlouhotrvající a na sebe navazující questy s více možnostmi postupu, pocit, že obyvatelé vesnic a měst reálně přemýšlejí a žijí si vlastním životem, a hledání tajemství a easter eggů, kterých je ve světě nespočet. A k mému překvapení mě bavilo i to, že se hra nebála být těžká a hlavně na začátku mi neodpouštěla žádné chyby. Za mě je to určitě hra roku.

Minulý rok jsem zvolil Metal Gear Solid Delta: Snake Eater za mou nejočekávanější hru tohoto roku. A upřímně, hra naplnila má očekávání. Tento remake zvládl uspokojit svými dvěma režimy jak hardcore fanoušky, kteří chtěli spíše jen grafické vylepšení, tak zároveň i nováčky, kdy byla přepracována například i kamera a ovládání. Hlavně se ukázalo, jak ukázky, které nebyly přepracovány, byly nadčasové a dobře fungují i po tolika letech. Kojima zkrátka v té době vytvořil jednu z nejlepších taktických her. Upřímně by mi nevadilo, kdyby do hry byly přidány i některé nové mechaniky. Tak jako tak jde ale o výborný titul, který vřele doporučuju všem, kteří někdy chtěli sérii vyzkoušet.

Celé mé herní dětství stálo na dvou žánrech – RPG a RTS. Druhý jmenovaný žánr dlouho zaplňovala legenda v podobě Command & Conquer: Red Alert 2. Tempest Rising mi ale přinesl stejnou hratelnost v moderním kabátku. Je to přesně ten typ strategie, který jsem roky postrádal. Každá mise působí jako pocta zlaté éře Command & Conquer, ale zároveň si hra drží vlastní identitu díky chytrému designu frakcí, variabilním mapám a parádnímu tempu bojů. Nejvíc mě ale baví, že Tempest Rising nepůsobí jako nostalgický experiment, ale jasná evoluce žánru moderních strategií. A ještě to má boží soundtrack od legendárního Franka Klepackiho. Prostě hra, která mi připomněla, proč mám žánr RTS tak rád a že rozhodně ještě není na odpis.

Přestože máme dovoleno se o hru podělit, řekla jsem si, že Kingdom Come přenechám Dadě, protože si ho vybrala dřív a taky proto, že tuhle úžasnou věc ještě nikdo na seznamu neměl. Už když jsem viděla trailer, tak jsem věděla, že tohle si rozhodně musím zahrát. Mám za sebou už několik podobných kooperativních her, ať už sérii We Were…něco, nebo třeba Unravel a It Takes Two. Hru jsem odehrála se svým partnerem jako všechny další jmenované. Myslím, že jsme si to zase užili, perfektně se pohádali a já zase několikrát ztratila nervy. Boží. Miluju to. Na Split Fiction oceňuji celý ten nápad s kradením fantazie hlavních hrdinek a jak se do ní postupně člověk noří. Jednou musí proplout hlubokým vesmírem a podruhé zase džunglí plnou neuvěřitelných stvoření. Tahla hra je plná kontrastů a čím více se do nich člověk noří, tím více sleduje, jak se dvě diametrálně odlišné mladé nadějné autorky stávají přítelkyněmi. Hráčům se tak postupně odhalí jejich trápení z minulosti a ze Split Fiction se stává silný příběh o vzájemné důvěře, pochopení a spolupráci pro vyšší dobro. 

Asi více, než bych měl, ujíždím na koukání na YouTube. Tuhle jsem narazil na 40minutovou sérii o tom, jestli stromy v Dark Souls dávají smysl. To už je jinej level autismu. A tak ale zákonitě potřebuju i zajímavou hru, kterou můžu hrát na druhém monitoru. A tou hrou je Hades 2. Úplně skvělý rogue-like vás na každém kroku překvapí novou náloží obsahu, skvěle vyprávěným příběhem i neuvěřitelně návykovou hratelností. Každá smrt vede k dalšímu postupu a každé vítězství působí zaslouženě. Hades 2 jednoduše kombinuje to nejlepší ze svého žánru a úplně bez problémů se stává jeho králem. A když už to vypadá, že nemá co nového nabídnout, s něčím přece jenom přijde. Smrt Chrónovi...

Mohl bych tady říkat stejně jako ostatní, jak byl letošní rok úžasný… skvělý a nadupaný a vlastně jo, on byl opravdu skvělý. Už dlouhé roky jsem se během těch 12 měsíců nebavil u her tak moc jako právě letos. Jenže po všech těch silných příbězích, RPGčkách a soulsovkách jsem potřeboval něco, u čeho bych dokázal vypnout. Potřeboval jsem něco, v co jsem ani už nedoufal, že se vrátí. Battlefield 6 mě dostal zpátky do školních let, kdy jsem těšil, až se vrátím ze školy, v tomto případě z práce, usednu k počítači a prostě jen vypnu a zahraju si dobře zpracovanou střílečku. Možná Battlefield 6 není původní trojka, ale je to přesně to, co jsem letos potřeboval a v co jsem popravdě ani nedoufal, že dostanu.

Letošní rok byl rozhodně rokem skvělých her, ale mojí srdcovkou se stala jedna nenápadná indie hříčka. A ne, Clair Obscur to není, to nechám někomu jinému. Dech mi totiž sebrala hra Keeper. Milá příběhová adventura s logickými prvky, ve které hrajete za maják. Jako vážně. Jednoduše starému majáku narostou nožičky, najdete si opeřeného kamaráda Twiga a procházíte malebným a různorodým prostředím, abyste zachránili svět před hrozbou. Sice se jedná o tichou procházku, jelikož zde nikdo nemluví, ale hudební a zvukový doprovod je tak skvěle zpracovaný, že ani nemrknete a jste u konce. Ale budete chtít stále víc, jelikož tento příběh je doopravdy zážitkem, na který se těžko zapomíná.

Zastávám názor, že s výjimkou práce studia Nightdive jsou remastery a remaky zbytečné, že by se herní firmy měly radši soustředit na vývoj něčeho nového. Oblivion Remastered ale dokázal něco, co se z mého pohledu zatím žádnému jinému remasteru ani remaku nepovedlo – vyvolat živé vzpomínky na doby dávno minulé. Chvílemi jsem si připadal, že jsem ztratil paměť a hru objevuju nanovo, jindy jsem se mohl radovat z návratu na dobře známá místa, která neztratila nic ze své krásy. Ani ze své zabugovanosti. Ale marná sláva, ke hrám Bethesdy Game Studios ty bugy neodmyslitelně patří. A tak je zcela v pořádku, že byly zachovány pro budoucí generace podobně jako zbytek základní hry, všech addonů v čele s tolik důležitým Horse Armorem i stále nepřekonaného datadisku Shivering Isles. Sheogorath je prostě bůh. V každém smyslu toho slova.

Akční adventura s tahovým soubojovým systémem po vzoru série Persona se souls-like prvky, jo, tak to je kombinace, které bych se před několika lety vyhnula obloukem. A o jak úžasnou hru bych samu sebe ochudila. Clair Obscur: Expedition 33 je jednou z nejlepších her letošního roku - o tom nás mimo jiné přesvědčilo samotné udílení cen The Game Awards - ale pro mě je mnohem víc. Pro mě je naprosto unikátním zážitkem, který mě uhranul více než jednou. Naprosto úžasným a originálním příběhem, během jehož vypravování jsem přišla s asi tak 302 teoriemi o tom, co se ve hře ve skutečnosti děje. Skvělými hereckými výkony, které mi umožnily zamilovat si téměř každou postavu. Jedním z nejlepších soundtracků ve hrách, jehož texty jsem se začala učit nazpaměť, i když francouzsky umím tak maximálně bonjour a merci. A ojedinělým soubojovým systémem, který mě v případě úspěchu obdaroval nadšenou euforií. A to se rozhodně nepovede každé hře. Pro mě je tak Clair Obscur: Expedition 33 nejen tou nejoblíbenější hrou letošního roku, ale jednou z nejoblíbenějších her vůbec.

Vybrat hru roku 2025 pro mě nebylo nic snadného. Jak je u mě zvykem, odehrál jsem zejména hlavní tituly a k tomu nějaké menší. Když ale teď vzpomínám, tak hodně ve mně zanechal Cronos: The New Dawn. Tenhle third-person survival horor se mi trefil do noty atmosférou a zajímavým světem s východoevropským stylem. Vybral jsem ho navzdory tomu, že hororová dobrodružství nevyhledávám, ale podobným způsobem jsem si dříve užíval i jiné kousky. Tenhle mix Dead Space, Silent Hillu a Resident Evil se polskému studiu Bloober Team povedl a byla by škoda, kdybyste ho minuli. Když se do hry pustíte, nezapomeňte prozkoumávat každý kout, ať máte dostatek nábojů a zdrojů. A pozor na slučování monster!

Když jsem šest měsíců zpátky dostala na recenzi hru The Alters, hned jsem věděla, že tohle jen tak něco nepřekoná. Okamžitě při jejím vydání jsem všude rozkřikla, že tohle bude moje nejoblíbenější hra z roku 2025, a za ten půlrok se nic nezměnilo. Být v roli Jana Dolského, osamoceného astronauta, který musí vytvářet své vlastní klony s pozměněnými vzpomínkami, aby na cizí nehostinné planetě přežil, prostě nic nepřekonalo. Nejenom, že příběh a postavy The Alters jsou naprosto luxusně napsané. I herní mechaniky, které jsou kombinace budovatelské strategie a adventury, jsou bravůrně zpracované. Je prostě zábava těžit materiály, vylepšovat svou základnu a starat se o posádku plnou Janů. Příběh má své dramatické momenty, ze kterých se fakt nebudete cítit hej, ale to je jenom dobře, protože to jde krásně do kontrastu s večerním hraním Beerpongu nebo sledováním naprosto dokonalých komediálních filmů s vaší janovskou posádkou.

Můj jednoduchý chlapský mozek se dá aktivovat velmi jednoduše. Stačí mi ukázat p… ano, tušíte správně… pixelartová prsa. Díky brouzdání napříč knihovnou zpola plnou her, které si možná někdy zahraju, jsem se konečně dopracoval k nádherné pixel-artové adventuře Kathy Rain. Tu jsem odehrál prakticky jedním dechem, a když jsem tak při sledování závěrečných titulků přemýšlel, co dál se životem, užil jsem si chvíli neuvěřitelného blaha, když jsem zjistil, že čerstvě vyšlo pokračování s názvem Kathy Rain 2: Soothsayer. V detailnějším grafickém kabátku jsem tak mohl společně s Kathy řešit další detektivní záhadu, která se tentokrát týkala řádění sériového vraha. Hráči se opět mohou těšit na skvělý dabing, rozumné hádanky, vyzývavou obtížnost a samozřejmě i na trochu nadpřirozena. Sám na hře oceňuji krom příběhu i kreativní hádánky, které hráče nutí více myslet, než jen klikat na vše, co se pohne.

A to je každopádně pro dnešek vše! Co letos zaujalo vás? Dejte nám vědět do komentářů. A nebojte, za pár dní tu budeme zase. A to s další redakční TOPkou, v níž se podíváme na naše „safe hry“. Co to znamená? No, nechte se překvapit...