Některé hry si pamatujeme kvůli příběhu, jiné kvůli postavám. A pak jsou tu takové, ve kterých se prostě zastavíte uprostřed cesty, rozhlížíte se kolem sebe a na chvíli zapomenete, že držíte v ruce ovladač. Ať už jde o zarostlé ruiny civilizace, rozlehlou divočinu nebo města plná neonů, jejich světy mají něco, co vás nutí objevovat dál. Dnes se proto podíváme na 10 her, ve kterých se budete chtít jen toulat. A kdo ví, možná se vám z některých nebude chtít ani vracet zpátky do reality.

Sponzor pořadu je značka TIGO od Smarty.cz

Svět Zaklínače 3 není jen pohádková fantasy plná hradů, monster a kouzel. Je to také místo poznamenané válkou, chudobou a lidskou krutostí. Stačí se podívat na Velen, kde najdeme rozpadlé vesnice, blátivé cesty a opuštěné usedlosti. Už samotná krajina napovídá, že se tu lidem příliš dobře nežije. A pokaždé čekáte, co na vás zpoza rohu vyskočí. Úplně jinou atmosféru má Novigrad, rušné město plné obchodníků, náboženského fanatismu a politických intrik. A pokud se vydáme do Toussaintu z datadisku Blood and Wine, ocitneme se v barevném kraji, který připomíná úplně jiný svět. Ano, tady chci žít až navěky. Právě takové rozdíly dělají Zaklínače výjimečným. Jednotlivé oblasti nejsou jen barevně odlišené části mapy. Mají vlastní kulturu, problémy a historii, které se promítají do jejich vzhledu i příběhů a každý na vás působí jiným dojmem.

Kingdom Come: Deliverance II se nesnaží udělat ze středověku pohádkový svět. Místo toho nás zavádí do krajiny plné vesnic, hospodářských dvorů, lesních cest a měst, která působí jako skutečná místa, kde lidé žijí a pracují. Důležitá je přitom nejen samotná architektura, ale i rozmístění budov a jejich vztah k okolní krajině. Osady nepůsobí jako kulisy postavené výhradně pro hráče. Když procházíte mezi domy nebo přijíždíte k městu, dokážete si představit každodenní život jeho obyvatel. Velkou roli hraje také historický charakter prostředí, od staveb až po okolní zemědělskou krajinu. Výsledkem je svět, který vás nechce ohromit fantastickými výjevy, ale přesvědčit vás, že jste se skutečně ocitli v jiné době. I přesto jsem se ráda kochala pohledem na NPCčka, jak si chtějí dát po hubě.

Elden Ring vás neustále přesvědčuje, že za dalším kopcem čeká něco, co stojí za objevení. V dálce vidíte obrovský hrad, na horizontu se tyčí Strom Erd a někde mezi ruinami se možná skrývá cesta, které jste si před chvílí vůbec nevšimli. Hra skvěle pracuje s měřítkem. Monumentální stavby a výrazné dominanty vám pomáhají orientovat se v krajině a zároveň vás lákají prozkoumat místa, která vypadají téměř nedosažitelně. Jenže samotný svět je plný překvapení. Zříceniny mohou ukrývat tajné průchody, zdánlivě obyčejné stavby vedou do rozsáhlých podzemních oblastí a za nenápadnou odbočkou se může skrývat úplně nový kout mapy. Elden Ring vám tak nedává jen důvod pokračovat v příběhu. Neustále ve vás probouzí zvědavost, protože nikdy přesně nevíte, co objevíte za dalším rohem. Jen prosím ne Malenia…

Co kdyby někdo postavil celé město na dně oceánu, dal mu luxusní architekturu ve stylu art deco a slíbil, že v něm lidé budou žít bez omezení? Přesně taková byla původní myšlenka města Rapture v BioShocku. Když se do něj dostáváme, místo velkolepé utopie nacházíme rozpadlé interiéry, zatopené chodby a pozůstatky společnosti, která se sama zničila. A právě tenhle kontrast dělá prostředí tak působivým. Luxusní výzdoba a elegantní architektura stále připomínají původní ambice města, zatímco rozbitá okna, voda pronikající dovnitř a opuštěné prostory ukazují, jak katastrofálně všechno dopadlo. Rapture navíc není jen zajímavé místo pro průzkum. Jeho vzhled přímo souvisí s příběhem a ideály, které vedly k jeho pádu. Čím více město prozkoumáváte, tím lépe chápete, co se v něm vlastně stalo.

Metro Exodus ukazuje, že skvělé herní prostředí nemusí být krásné a milé. Může být špinavé, rozpadlé a nepříjemné, a právě díky tomu dokáže vytvořit pocit neustálého ohrožení. Opuštěné továrny, zchátralé budovy a nehostinná krajina připomínají svět, ve kterém se civilizace zhroutila a lidé bojují o přežití. Zajímavé je také střídání prostředí během cesty napříč zpustošeným Ruskem. Stísněné prostory a temná zákoutí vystřídají otevřené oblasti, které sice nabízejí více prostoru, ale rozhodně neznamenají větší bezpečí. Prostředí vás nutí přemýšlet, kam se vydat, co prozkoumat a jestli se vyplatí riskovat další cestu. Každá lokace má vlastní charakter a vlastní nebezpečí. Tady totiž krajina není jen kulisa pro akci. Je součástí samotného boje o přežití.

Ghost of Tsushima je důkazem, že herní prostředí může být působivé nejen díky detailům, ale také díky tomu, jak pracuje s barvami a kompozicí. Zlaté traviny, červené javory, mlhou zahalené lesy a rozlehlá pole vytvářejí scenérie, které připomínají filmové záběry. Velkou roli přitom hraje vítr, který rozhýbává vegetaci a zároveň hráče přirozeně navádí správným směrem. Místo neustálého sledování značek na mapě tak můžete pozorovat okolní krajinu a nechat se jí vést. Jednotlivé oblasti navíc mají vlastní barevnou identitu, takže si je snadno zapamatujete. Někdy stačí sledovat listí poletující vzduchem nebo projet vysokou trávou a okamžitě pochopíte, proč je právě vizuální zpracování jednou z nejvýraznějších předností této hry.

Co se stane se světem, když lidstvo během několika desetiletí téměř zmizí? Právě na tuhle otázku odpovídají první dva díly The Last of Us. Opuštěné budovy, zarostlé ulice a zatopené interiéry ukazují, jak si příroda postupně bere zpátky každé místo, které jí kdysi patřilo. Jenže nejde pouze o působivé scenérie. V opuštěných domech nacházíme dopisy, osobní předměty a další stopy po lidech, kteří tu kdysi žili. Ty dokážou hráče vtáhnout do děje ještě více. Prostředí tak často vypráví malé tragické příběhy, aniž by je hra musela vysvětlovat dialogem. Zatímco první díl nás provází světem, který se teprve snažíme pochopit, druhý ještě výrazněji ukazuje, jak dlouho opuštěná civilizace postupně splývá s přírodou. A právě tenhle kontrast mezi krásou a zkázou dělá z The Last of Us něco tak zapamatovatelného.

Horizon Forbidden West nabízí pohled na Zemi, kterou po pádu lidské civilizace ovládla příroda a obrovské mechanické stroje. A právě spojení těchto dvou prvků dělá jeho prostředí tak výrazným. Zarostlé ruiny někdejších měst připomínají, co zbylo po naší civilizaci, zatímco rozlehlé lesy, pouště a horské oblasti ukazují, jak rozmanitým místem se svět znovu stal. Do toho se krajinou pohybují stroje, které svým vzhledem i chováním připomínají zvířata. Díky nim nepůsobí prostředí jen jako krásná scenérie, ale jako ekosystém s vlastními pravidly. Zajímavé jsou také podvodní lokace, kde se zbytky starého světa setkávají s novým životem. Horizon tak nabízí úplně jinou podobu postapokalypsy než hry, které sází na špínu a beznaděj. Tady může být svět po katastrofě zároveň nebezpečný i nádherný.

Night City je město, které vás dokáže ohromit ještě dřív, než začnete řešit samotný příběh. Obrovské mrakodrapy, neonové reklamy, přeplněné ulice a futuristická architektura vytvářejí prostředí, ve kterém má člověk neustále co pozorovat. Zajímavé je především to, jak se jednotlivé čtvrti liší. Zatímco někde dominují luxusní budovy a technologické společnosti, jinde najdeme hustou zástavbu, pouliční stánky a zanedbané ulice. Tyto kontrasty pomáhají ukazovat společnost, ve které mají peníze a moc obrovský vliv na podobu města. A pak je tu samotná vertikálnost tohoto místa. Stačí zvednout hlavu a nad ulicemi objevíte další vrstvy budov a infrastruktury. Město tak nepůsobí jako obyčejná mapa, ale jako obrovský organismus, který nikdy úplně nespí.

Red Dead Redemption 2 je jednou z těch her, ve kterých se člověk snadno zapomene a rád se toulá krajinou. Od zasněžených hor přes husté lesy až po vyprahlé pláně - každá oblast má vlastní charakter. Počasí se mění, zvířata se pohybují krajinou a ve městech můžeme sledovat každodenní život jejich obyvatel. Zajímavé je, že hra vás nemusí neustále někam posílat, abyste měli důvod svět prozkoumávat. Někdy stačí vyrazit na koni, objevit zapadlou osadu nebo narazit na opuštěnou chatrč uprostřed lesů. Právě kombinace rozmanité krajiny, drobných detailů a nečekaných setkání vytváří pocit, že tenhle svět existuje i mimo váš příběh. A pak se přistihnete, že už dvacet minut jedete úplně jinam, než jste původně plánovali.

A to už je z dnešní topky všechno. Existuje spousta různých her, jejichž prostředí si člověk snadno zamiluje. Napište nám do komentářů na kterou hru jsme zapomněli a která je vaše velká srdcovka. A nebo se klidně podívejte na další TOPku, která se vám objevila na obrazovce. Ahoj.