Jsou hry, u kterých si řeknete, jak tohle mohlo sakra vyjít v plné verzi. A pak jsou hry, kdy vlastně nevíte, proč je tohle vůbec ještě v předběžném přístupu. Přesně tenhle pocit ve mně vyvolává Wardogs. Za poslední rok jsem se stal závislý hned na několika střílečkách – začalo to Battlefieldem, pokračovalo to s ARC Raiders, pak jsem dlouhé hodiny utopil v Hell Let Loose: Vietnam a momentálně se nemůžu odtrhnout právě od Wardogs. Nebudu nic přehánět, když hned na začátku řeknu, že jde o další trefu do černého pro milovníky takticky laděných stříleček s pomalejším tempem a pro ty, co si užívají rozsáhlé multiplayerové zážitky. Vývojáři z Bulkhead existující nápady lepí dohromady tak návykovým způsobem, že z toho vzniká hra, která působí jinak než všechny zmíněné tituly. Jestli se Wardogs podaří přežít a neupadnout podobně jako jiné zmiňované hry už je čistě jen na vývojařích, hra se nachází zatím ve verzi 0.1, takže práce před sebou mají pořád hodně.

Kdybych měl Wardogs jednoduše shrnout, jde o takový mix Battlefieldu, Arma, Squad a to všeho a mnohem víc hozeného do jednoho pytle. Žánrově jde o vlastní kompromis mezi všemi těmito hrami. Hratelnost se přitom opírá o jediný herní režim – King of the Hill. Vyhrává tedy tým, který drží vyznačený bod na mapě, dokud nezíská nutné skóre. Potažmo jeden ze tří týmů, do kterých se rozdělí sto hráčů. Díky tomu se dost liší dynamika hry oproti jiným podobným střílečkám. Střety se stávají mnohem akčnějšími, když víte, že to není jen o protivníkovi naproti, ale ještě někde číhá právě ten třetí tým. Často se stane, že se dva týmy řežou mezi sebou a třetí se směje, nebo naopak musíte taktizovat, koho z nich zrovna zlikvidovat dřív. Je to super změna, která se mi hodně líbí.

Jinak jednoduchý princip herního režimu King of the Hill ještě komplikuje jeden fakt. Uvnitř kontrolní zóny, kde skóre získává tým s největším počtem hráčů, se nachází ještě jedna menší, která se hýbe a která násobí počet hráčů v ní. Je to tedy právě tento bod, o který je největší zájem a kde se budou odehrávat ty nejkrvavější střety. Ty vás nejspíš překvapí tím, jak pomalé jsou. Každý se totiž většinou snaží hrát, protože každá smrt vás hned z několika důvodů zabolí.

Po každé smrti totiž přijdete o celé vybavení. Pokud se tedy nechcete vydat zpět na bojiště s holou prde… rukama, musíte si nakoupit vše znovu. Je tedy potřeba správně zvažovat riziko, hodnotu svého vybavení a podle toho přistupovat i ke svému hraní. Časté umírání totiž znamená, že budete pobíhat po zóně jen se základní výbavou, což rozhodně není značka ideál.

Každý náboj, zbraň, vesta, granát, spotřební materiály nebo vozidla vás stojí herní peníze. Všechno se točí kolem ekonomiky a toho, co získáte, potažmo ztratíte. Peníze vyděláváte prakticky vším, co ve hře děláte, tedy pobytem v zóně a transportem vašich spoluhráčů do ní, eliminací nepřátel, oživováním spoluhráčů a dokonce i stavbou vojenských opevnění a techniky. Právě peníze budou hlavní motivaci dělat cokoliv, nebo všechno z toho. Díky penězům si odemykáte nové vybavení, které vám pomůže v různých částech hry. Všechno kolem Wardogs tak není jen o střílení nepřátel, ale o celkové koordinaci týmu, protože jako jednotlivec toho zase tolik nezmůžete. 

Každý zápas tak můžete dělat pokaždé něco jiného. Můžete se zaměřit na to, oživovat padlé spolubojovníky, dělat zmíněného taxíka pro ty, kterým už nebylo pomoci, nebo právě stavět. Protože je zóna obrovská, je potřeba mít pro operativu vašeho týmu nějaké výchozí místo. K tomuto účelu slouží celkem jednoduchý, ale efektivní systém budování opevnění. Kromě zdí a střílen můžete stavět i dělostřelecké posty nebo protileteckou obranu. Je to zajímavý prvek, který dodává celé hře taktický ráz. Nejen díky tomu hra zůstává i navzdory menšímu počtu map poměrně svěží. Zatím ve hře najdete pouze tři různé mapy s tím, že se lehce může měnit poloha kontrolní zóny. Ne nějak výrazně, vždy se jedná o velikost 2x2 kilometry, ale i to může výrazně ovlivnit hratelnost. Zezačátku vám mapy budou lehce splývat dohromady kvůli jejich rozměrům, ale velmi rychle se naučíte, že každá je trochu jiná a vyžaduje i rozdílné přístupy ke hraní. Zatímco jedna sází více na otevřenější terén, druhá je zasazená do vlakového nádraží. S každou mapou se tak výrazně mění dynamika střetů a funguje to skvěle. Osobně mám nejradši tu, které se odehrává ve městě. Pomalejší přesuny mezi baráky a více klaustrofobický pocit mě kvůli nutnosti taktizovat bavily úplně nejvíc. Osobně by se mi líbilo do budoucna, kdyby přibyla možnost i nočních map, protože to by tento pocit ještě umocnilo. Zatím podle teaseru víme, že bychom se mohli těšit na proměnlivé počasí, tak uvidíme. 

Vyznat se v tom všem je nicméně otázkou spíše desítek hodin. Hra to není úplně nejjednodušší ani nejpřívětivější. Lepší výbava navíc není jen otázkou peněz, ale i úrovní jednotlivých tříd. Ty si zvyšujete plněním specifických úkolů. Chcete lepší odstřelovací pušky? Musíte využívat vybavení pro odstřelovače. Chcete odemknout lepší vrtulník? Musíte pilotovat. Není to jednoduše hra, ke které si budete chtít sednout na hodinu, ale musíte jí dát čas a i trochu trpělivosti.

V tuto chvíli se vybavení odemyká celkem rychle, ale podle vývojářských deníčků již teď víme, že i tohle se změní. Navíc je tu jeden aspekt, který vás může buďto nadchnout, nebo od hry naopak zcela odradit. V plánu je každou sezónu udělat wipe, takže má dojít ke kompletnímu restartu vaší výbavy, peněz i odemknutého vybavení. A to za cílem točit obsah a vždy vyrovnat hrací pole.

Osobně jsem opravdu zvědavý, jak se právě tento balanc vývojářům podaří. Bude to jeden z nejdůležitějších bodů, které určí, jestli si hra dokáže udržet nadšenou herní komunitu. Pokud bude odemykání zdlouhavé a nulování příliš časté, zůstanou jen ti nejvíce hardcore hráči, což by pro podobnou hru byla cesta do pekla.

Kde mě nicméně Wardogs opravdu překvapilo, tak je obrovské množství obsahu, kterým disponuje i ve své první verzi. Právě zde jsem neměl vůbec pocit, že hraju early access hru, ale už plné vydání. Zbraní, vozidel a vybavení je dost na to, aby hra fungovala a nemusel jsem se zamýšlet nad tím, jestli mi náhodou něco nechybí. Ano, ocením větší množství map, rozšířenější stavební prvky nebo taktické vybavení, jako je třeba přenosný žebřík, kriticky to nechybí.

Všechny dosud zmiňované nekompromisní mechaniky skvěle vyvažuje samotný gunplay, který představuje ideální kompromis mezi arkádou a realismem. Střelba je na jednu stranu snadno přístupná a neuvěřitelně zábavná. Zbraně mají svojí váhu, zpětný ráz působí uvěřitelně, ale zase není tak nekompromisní jako u simulátorů. Každý přesný zásah přináší obrovské uspokojení. Zároveň nečekejte, že bez snahy automaticky trefíte kohokoliv přes půl mapy. Do toho navíc vstupují právě realistické prvky, jako je nekompromisní management munice. Pokud totiž přebijete z poloviny vystřílený zásobník, zbytek nábojů při přebíjení se vám neslije dohromady. Poloprázdný zásobník se vrátí zpět do inventáře a vy do něj musíte ve volné chvíli ručně, hezky náboj po náboji, nacpat novou munici. Co přestřelky silně ovlivňuje, je Time-to-Kill, který závisí na vaší výbavě. Pokud na bojiště vyrazíte jen se základní výbavou, stačí pár dobře mířených ran a jdete rychle k zemi. Jakmile do sebe ale zainvestujete a ověsíte se kvalitními pláty a helmou, stane se z vás chodící těžkooděnec, který dokáže absorbovat obrovské poškození. Přidává to soubojům další taktickou vrstvu, protože musíte rychle vyhodnotit, jestli máte v hledáčku lehkou kořist, nebo tank, do kterého budete muset vysypat půl relativně drahého zásobníku. Zbraně si navíc můžete bohatě modifikovat, i když zrovna u těchto doplňků bych možná ocenil o něco rychlejší tempo odemykání. Na množství zbraní si stěžovat nemůžu. Najdete zde útočné pušky, samopaly, již zmíněné odstřelovací pušky, ale i brokovnice, RPG nebo automatické pušky či lehké kulomety. Základ je slušný, ale využití trochu menší. Většina hráčů stejně využívá útočné pušky nebo odstřelovačky. Pokud by do hry někdy přibyli výrazně menší mapy, kde se naplno využije boj z blízka, mohlo by být zajímavé vidět i využití jiných zbraní. V tuto chvíli je ale arzenál dostatečný a zbraně výrazně odlišné, aby si každý našel svého favorita. 

A nemůžu zapomenout ani na audiovizuál, kterému nemám skoro co vytknout. Tvůrci se vydali cestou strohého realismu, takže nečekejte žádnou přehnanou stylizaci. Trochu díky tomu hra zapadá ve změti všech podobně vyhlížejících stříleček, ale on tento styl tomu zkrátka sedí nejvíce. Podpis Unreal Enginu 5 je tu jednoduše vidět.

Na dnešní poměry vypadá hra velmi obstojně a na nejvyšší detaily je na ni vyloženě radost pohledět. Audio je taky super a střelba nebo dopady minometů dokážou vzbudit vážně mrazivý pocit. Kde doufám, že se podaří ještě vývojářům hru doladit, je dokreslování textur v dálce, protože probliky dokážou vážně někdy pěkně zmást.

Jinak i na technickou stránku nemám moc výtek. Hra běží dost plynule, a přestože se místy objevují propady snímků za sekundu, tak to není nic, co by nespravila nějaká aktualizace. Občas se stalo, že jsem se zasekl v textuře nebo že nešlo oživit padlého spoluhráče, ale byly to opravdu drobnosti. Největší problém vidím akorát v tom, že někdy například nejde střílet mezi trubkami a dalšími mezerami mezi objekty. 

V tuto chvíli se vším obsahem, co Wardogs nabízí, je z toho neuvěřitelně návyková akce. Hlavně když chytíte super tým a řvete na sebe, tak se z toho může stát nezapomenutelný zážitek. Výhodou je, že zde najdete i české servery, takže komunikaci, na které hra hodně stojí, nemusíte směřovat jen na angličtinu. Voice chat navíc není jenom o domluvě se spoluhráči. Díky tomu, že můžete slyšet i nepřátelský chat, se často stane, že slyšíte protihráče panikařit za zdí. Právě tenhle lidský faktor dělá ze zápasů nezapomenutelný zážitek.

O to víc mě mrzí, že se tak nějak úplně zapomnělo na hraní s přáteli. Z nějakého důvodu v první verzi nejde vytvořit jednoduchá parta před začátkem zápasu tak, abyste měli jistotu, že se všichni dostanete do stejného týmu. Často se mi stalo, že když jsem šel hrát s kamarády, tak jsme byli proti sobě. Taková blbost, ale jak mě to dokázalo někdy vytočit. Obsahově hra působí jako hotový AAA titul, ale absence takových základů mě vrátila do reality.

Wardogs rozhodně není jen dalším polotovarem, který se v early accessu schovává před kritikou – má v rukou všechny trumfy k tomu stát se vysněnou záležitostí pro milovníky taktických, přesto ne přehnaně hardcore stříleček. Pokud milujete neuvěřitelnou atmosféru bojiště a chcete něco, co vám Battlefield dát nedokáže, tak Wardogs může být přesně hra pro vás. Teď už je to ale čistě na týmu Bulkhead. Pokud vývojáři neusnou na vavřínech, doladí balanc a ustojí nevyhnutelné wipy, máme tu zaděláno na novou modlu multiplayerového hraní. A Wardogs k tomu má našlápnuto sakra dobře.