Nekonečné, rozsáhlé otevřené světy, nespočet vedlejších úkolů jak těch originálních, tak v dnešní době bohužel i často dost repetitivních. Několik konců, které se často ani moc neodlišují, a hlavně šíleně dlouhá hrací doba. A nesmíme zapomenout na multiplayer. I tak by se dal popsat trend dnešních her. Ale proč se to vlastně vůbec děje? Proč se vývojáři a vydavatelé tolik snaží do všech svých her narvat otevřený svět a ideálně i multiplayer? 

Na to, proč se staly tyto otevřené světy mezi vývojáři tak oblíbené, se musíme podívat malinko do historie. Začátky byly převážně hardcore hry, kde byl jasný cíl a jasná cesta. Krásným příkladem je Donkey Kong, stoupat výš a zachránit tak svoji milou. A pokud je toto až moc pravěk, tak například série Doom, Duke Nuke 3D a podobné hry, kde byl taktéž jasný cíl a cesta sice trochu více otevřená, ale stále lineární. Mohli jste se podívat do jiných místností, ale to je asi tak všechno, cíl byl jen jeden. Poté co se ale ve hrách začal objevovat více i ten příběh, začaly přicházet i první žijící a otevřené světy. Přeci jen příběh se stane více uvěřitelným, pokud jej můžete zažít v nějakém “reálném” světě. Jedním z takových ikonický příkladů je série Gothic, převážně její první a druhý díl. Hra nám dala přesně to, co na trhu chybělo. Žijící svět, který jsme mohli prozkoumávat, chodit kam se vám zachtělo. Nikdo hráče netahal za ručičku a neurčoval kam musí jít.

Byla to taktéž série, která byla na open-world připravena, tak jako třeba velmi oblíbená série Zaklínač, kde bylo plno vedlejších úkolů, které hráče bavilo plnit, procházet svět a ztratit ve hře klidně sto hodin. Bohužel zrovna hrací čas je tak trochu kamenem úrazu. Byť existuje spousta úspěšných open-world her, ať už třeba Skyrim, Dragon Age či české Kingdom Come: Deliverance, dalo by se říct i Mass Effect nebo klidně i AC Origins/Odyssey, kde sice je těch repetitivních úkolů více, ale stále si tyto hry odnesly kladné hodnocení, avšak právě kvůli času, který jste museli strávit ve hře, hru spoustu hráčů nedohrálo. Stále se však jedná o úspěšné značky, o tom žádná. Například perfektní svět nám představil Legends of Zelda, kde máte nespočet možností, co ve světě dělat. 

Avšak za takový otevřený svět lze brát i Watch Dogs, kde máte volnost a můžete se projíždět městem, nebo třeba nový Spider Man, taktéž otevřené město. A když už jsme u PlayStationu, tak například série inFamous, opět se jedná převážně o možnost procházet se městem a herní doba není zas tak dlouhá, ale stále tam ten svět je. A asi to není vyloženě špatně, přeci jen, kdo si takové hry dokáže představit bez té volnosti? Asi by to moc nešlo, nicméně i tak je toho prostě moc. Někde je jenom prázdný svět, někde máte tisíce vykřičníků, truhliček a otazníčků, že nevíte, co s nimi. Častokrát jenom bloudíte světem, abyste našli cíl vaší mise. A tak dále... 

No zkrátka v dnešní době je těch her nespočet. Každý se snaží o to, aby měl tu největší a nejepičtější hru. Stačí se podívat na již zmíněnou sérii Assassin's Creed, která někdy až zbytečně natahuje herní dobu vedlejšími úkoly a nutností prozkoumávat svět. A to klidně i starší díly, kde sice nebyl RPG systém, ale stále jste procházeli vcelku rozsáhlý svět. Můžeme se podívat i na velmi úspěšné Red Dead Redemption 2, které i přes skvělé hodnocení spousta hráčů nedohrálo právě kvůli délce hry. Nechceme říkat, že otevřené světy jsou přímo na škodu, hry jako GTA či velmi úspěšný Skyrim mají, byť každý odlišně, ale dobře zpracovaný open-world. Ale těch her, co se o tento styl snaží je opravdu hodně a hráči zkrátka nechtějí ve hrách pokaždé trávit stovky hodin. 

Vývojáři a vydavatelé nejspíše vidí ten úspěch her jako třetí Zaklínač, a tak se snaží o stejný svět, bohužel se to ne vždy povede. K tomu ještě často nucený multiplayer, který sice ano, je v dnešní době populární, ale k nějakým hrám se prostě nehodí. “Ale to je přece jedno, Zaklínač byl populární, takže open-world je přece super.” No ne vždy, ne tak často a hráči to začali dávat pořádně najevo. Krásný příklad je Fallout 76, kdy tuna repetitivních úkolů, které nedávají smysl, a hlavně multiplayer do této hry zkrátka nesedí. Navíc kvůli takto rozsáhlým hrám často dochází ke vzniku spousty nepříjemných chyb a bugů.

A to je jenom malá ukázka toho, jak otevřený svět, a hlavně repetetivnost dokáže zničit tak dobrou značku. Ano, volnost ve hře je sice super, ale zkrátka herní vývojáři a především vydavatelé, kteří na vývojáře tlačí, by měli pochopit, že jakmile je nějaká hra úspěšná, nemusí to nutně znamenat, že všechny prvky dané hry musí okopírovat. Když už se takto “inspirují”, tak třeba vydavatele uchvátí to, že lineárnější hry, jako například nový Star Wars Jedi Fallen Order, jsou stále populární. Ať zkrátka vývojáři nechají otevřené světy těm, kteří to nejen umí, ale taky k těm hrám, ke kterým to sedí. No a když už tam teda ten svět být musí, protože vývojáři chtějí dát hráči nějaký pocit volnosti, tak ať ho zpracují po svém a nekopírují jiné úspěšné značky. I s velkým světem nemusí být hrací doba nutně natahovaná na desítky hodin. Co si o tom celém myslíte vy? Máte rádi otevřené světy? Či chcete ve hře strávit několik desítek, ne-li stovek hodin? Napište nám to do komentářů.