Mezi dvěma světy - seznamte se s hrami, co přesahují realitu

Co je to realita? Dá se prostě probourat skrze stěny všeho, co kolem nás existuje a dostat se někam jinam? Do světa tak podobného, avšak přitom jiného než je ten náš? To je trochu dramatický úvod a ačkoliv si dobře uvědomujeme, že většina z vás necestuje každý den časem - nebo neprozkoumává alternativní reality - hry nám tuto možnost dávají. Problém ale je, že není tak lehké vytvořit dvě konzistentní reality zároveň, které by se navzájem funkčně doplňovaly.

Ano, hra může již začínat v minulosti či přítomnosti naprosto jiné od té naší, nebo vás vhodit přímo do fantaskního světa, který nemá s tím aktuálním nic společného. Avšak co když v dané hře dostanete možnost přeskakovat tam a zpátky. 

Mnoho her prozkoumalo tuto možnost přesouvání se. Kupříkladu v indie titulu Fran Bow, můžete používat prášky, abyste okolní svět viděli jinak než normálně. Dostanete tak možnost se nejen dostat tam, kam jste předtím nemohli, ale i mluvit s bytostmi, jež normálně zůstávají neviděny. V příběhové adventuře Life is Strange máte naopak schopnost cestovat časem. Je cosi úžasného na tom mít možnost se podívat na ta samá místa v jiném čase, za jiných okolností, a v některých případech je dokonce i pozměnit. Možná je za tím ta snaha převzít kontrolu nad něčím, nad čím kontrolu v našem životě nemáme. Nad světem samotným. 

Ať už prostoupíme magickým portálem, dostaneme se tam úplnou náhodou nebo použijeme vědecké udělátko k tomu, abychom se přesunuli, je surrealistické vidět ten samý svět v alternativní podobě. Brána, která byla zavřená, je v druhé realitě otevřená či již rozežrána zubem času; výtah, jehož lana jsou přetržena, v minulosti hrdě jezdil nahoru a dolů, nebo opuštěné domy, které kdysi dávno hýřily životem.

Hry jako první díly Silent Hill na tento problém ale mohou nahlížet jinak. Zde přechod do jiného světa neznamená kontrolu, ale naopak její ztrátu. Když se dostanete do městečka Silent Hill, jste odtrženi od své vlastní reality a zůstáváte na pospas svým nočním můrám.

Reality ale mohou existovat společně. Nezávislá hříčka Contrast prozkoumala tuto možnost, kde dvě dimenze spolu žijí v harmonii. Svět normálních lidí a tajný svět stínů, jež se ale vzájemně ovlivňují. Posunutá krabice změní polohu svého stínu, což samozřejmě ovlivní stínový svět. Koexistenci dvou světů do jisté míry prozkoumala i logická hra The Pedestrian, v níž ovládáte panáčka mimo jiné na dopravních nebo bezpečnostních cedulích; a to vše v momentě, kdy v pozadí jasně vidíte normální živoucí svět s dopravou. 

Ačkoliv ne hlavním prvkem, podobná mechanika se objevuje i ve dvou známých hrách od Nintenda, přesněji The Legend of Zelda: A Link Between Worlds a Super Mario Odyssey. V obou hrách totiž dostanete možnost se občasně přesunout z prostorového světa do 2D za pomocí zdí a stane se z vás tak na krátkou dobu v podstatě graffiti. V Legend of Zelda navíc z tohoto 2D světa máte ještě možnost prostoupit do alternativní reality, takže je to o to více epické.

Nová hororová hra The Medium ale poskytuje pohled do dvou světů trochu jinak. V obou verzích reality se totiž pohybujete zároveň. Zatímco jedna nabízí pohled na místa v pochmurné přítomnosti, ta druhá vám dá náhled do duchovního světa. Obě reality se přitom navzájem dokáží ovlivňovat; kupříkladu vám silná emoční místa v jedné realitě dají energii v té druhé. Tyto prvky se postupně rozvíjejí, a tak se prostory obou světů zároveň proplétají.

Většina her ale spoléhá hlavně na to cestování časem. Kdy se často sází na řešení hádanek právě mezi jednotlivými verzemi té samé lokace, možnosti přesunu nebo využívání znalostí z jednoho času v tom jiném. Již zmíněná příběhová adventura Life is Strange na tomto stavěla a téměř libovolně dovolovala vrátit čas až o pár minut, a tím třeba změnit rozhodnutí nebo využít v minulosti to, co některá postava řekla v budoucnosti. Cestování v čase se ale objevuje i ve hrách, kde byste to normálně nečekali, kupříkladu Titanfall 2 nebo Dishonored 2. V obou hrách jste mohli podle uvážení přepínat mezi minulou a budoucí verzí konkrétních lokací; většinou právě z důvodu možnosti přesunu. Zatímco minulost byla zpravidla v pořádku, avšak některé části byly nedostupné, budoucnost, potažmo přítomnost, byla rozbořená a dezolátní, čímž se otevíraly jiné cesty.

Zapomenout bychom neměli ani na výbornou detektivní hru Return of the Obra Dinn. V ní můžete z přítomnosti nahlédnout do velmi konkrétních částí minulosti. A to konkrétně do posledních okamžiků různých členů posádky lodi Obra Dinn. Na vás pak je zjistit, o jakého člena se jednalo a jak zemřel. Tedy si s informacemi z minulosti pomoct v budoucnosti.

Existují také hry, kde se různé časové linky přímo střetnou. Hlavní příběh Mortal Kombat 11 na tomto přímo staví a budoucí verze jednotlivých postav se setkávají se svými mladšími já, navzájem se od sebe učí a snaží se porazit společnou hrozbu. O to horší je, když tou hrozbou JE vaše druhé já. Tím se dostáváme ke hře, která paralelní vesmíry využila naplno - Bioshock Infinite. V něm se různé časové linky prolínají a vy dostanete možnost se pohybovat na tom těsném bodě, kde spolu koexistují. 

Je tak jasné, že je mnoho možností, jak prozkoumat ve hrách více realit najednou a každý vývojář si může vybrat, jak přesně pro vás tuto mechaniku vymyslí.