Desítky padlých vojáků ležící jeden na druhém. Nejsou to ale jen muži, kteří padli při obraně vlastního domova, ale i cizinci kteří je chtěli o něj připravit. Boj možná prozatím skončil, ale co s těly padlých? Naházet všechny do masového hrobu, nebo alespoň vlastence pochovat u kostela? Tohle rozhodnutí připadá vám, coby správci zdejší obce na území středověkého Německa na přelomu 14. století. Nebude se ale jednat o jediné rozhodnutí, kvůli kterému se nezvládnete podívat ani sami sobě do očí.

MĚLA BABKA ČTYŘI JABKA

Dějinnou epochu doprovází drsné podmínky, ve kterých nejsou nepřítelem jen války, ale i období plná hladových krků, chladných nocí, smrtelných nemocí a věčného nedostatku. Role dobrého hospodáře vás vede nejen k obstarávání potravin a palivového dřeva, ale zároveň i k co nejvyšší spokojenosti poddaných. 

Právě s tou je spjata úroveň vámi budované obce. V ní budete zřizovat základní budovy, ve kterých rodiny získávají dřevo a maso. Postupně se dostanete i k orání polí, těžbě hornin a k řemeslným pracím. Potřeby rodin netkví ale pouze v hojnosti základních potřeb, ale i v přítomnosti dalších klíčových míst, jako je například tržiště. Na něm každá z rodin, která se věnuje profesím jako je dřevorubec, horník či zemědělec, prodává své výrobky, což má za následek vyšší oblibu a tím i splnění požadavků pro rozšíření obyvatelstva.

Naštěstí to neznamená, že byste museli mít prodej každé housky pod kontrolou, obyvatelé si sami postaví stánky a obstarají i jejich provoz, vaší jedinou povinností bude vyhraničení prostoru tržiště. Jakmile se trh rozroste, můžete se kochat přítomným životem a vybízením od prodavaček k ochutnání vzorků přímo z třetí osoby. Naprosto nevšední možnost přepnutí strategie do pohledu třetí osoby sice není bez chyb, ale dovoluje si prohlédnout zblízka tvrdou práci architekta. Dokonalý! Sotva jsem ale ušel pár kroků, už jsem musel zpátky do práce. Obchod zkrátka nepočká. 

Prodej surovin nebude jen na bedrech vašich poddaných, ale i vás samotných. Správa prodeje nabízí víc než nabídku a poptávku, například vytváření obchodních stezek, bez kterých nelze přebytky surovin vyvážet a nebo naopak dovážet. Vytváření obchodních cest však vyžaduje investici v podobě stříbra, které lze prodejem základních surovin dosáhnout poměrně snadno. A i když si obchodní dům dokáže žít podobně vlastním životem jako místní trhy, rozhodně se jeho kočírování nevyvarujete. Zvlášť když nastane situace, během které zjistíte, že v obývaném regionu jsou pouze malá naleziště potřebných nerostných surovin.

INSPIROVANÝ HISTORIÍ, NIKOLIV HISTORICKY PŘESNÝ

GRZEGORZ STYCZEŃ

Každá mapa se v jakémkoliv ze tří scénářů vygeneruje pokaždé jinak a váš zážitek se tak bude vždy lišit. Jednou budou podmínky pro zemědělství naprosto nepřijatelné a budete se muset rozhodnout pro cestu obchodování a nechat si vše dovážet, zatímco podruhé si budete mnout ruce nad skvělou úrodou. 

Hra vám při budování poskytuje nástroj teplotní mapy, díky které zjistíte, jakou šanci na úspěch bude mít plodina při pěstování na vámi zvoleném místě. A i když si lze všimnout komplexnosti, jako je možnost pole po úrodě vypálit, nebo změnit rok po roce pěstovanou plodinu, základní pilíře hry dojdou i naprostému laikovi. To však neznamená, že by se v tom nemohl vyžívat i agronóm. Ten by naopak docenil míru realismu, v niž se plodina musí obměnit například kvůli škůdcům, kteří změnu plodiny jednoduše nepřežijí. Prostě logika a trocha zemědělského ponoření, díky tati!

Nezřídka jsem se dostal do situace, kdy jsem například konečně postavil hostinec a přiřadil k budově rodinu, ale… nikdo nikde nebyl. Copak tu nemá nikdo žízeň?! Po chvilce zkoušení mi ale došlo, že pivo musím nechat nejprve vyrobit a prošel jsem si tak celý proces od objednání ječmene, přes jeho klíčení v zrno ve sladovně až po konečném vaření v pivovaru. Teprve až potom si místní sedláci mohli dát jedno pořádně orosené.

Grzegorz Styczeń, což je mimochodem jediný autor stojící za tímto ambiciozním počinem, dokázal přijít na skvělý recept na rovnováhu mezi realismem, skvělou hratelností a jak sám v rozhovoru pro Epic Games uvedl, nikoliv historickou přesností, ale inspirací historií. Každá z budov má svůj vlastní účel a rodinné domy lze specializovat třeba na kovárny, či ševcovskou dílnu. Případně jim na zahradě zřídit výběh s kozlem a slepičím kurníkem. 

Právě pasivní příjem v podobě vajíček a sběru borůvek v lese mě překvapivě dokázal udržet i od hladomoru a krvácení z konečníku. Osobně tak doufám v přidání dalšího dobytka, jako jsou třeba prasata. Takové zabijačky a třeba i výroba klobásek, by byla naprostá senzace. Nemluvě o rybolovu v řekách a rybnících, které narozdíl od lovu vysoké, která byla vyhraněná hlavně šlechtě a samotnému králi, byl volný a přístupný i běžnému člověku. V současné chvíli je totiž lovecká chýš opravdu slabým zdrojem potravin a když připočtu absenci borůvek v zimě, občas je to opravdu boj o přežití. Na druhou stranu, vyčítat středověku hladomor, by byla opravdová hloupost.

Hloupě se chovají i některé jednotky, soubojový systém často sice připomíná sérii Total War, kdy se vojsko často vlivem snížené morálky rozhodne utéct z boje, nicméně v případě Manor Lords je to tak nějak o náhodě a zjevně nehotové inteligenci. Posuďte klidně sami. Během boje jsem se nechtěl smířit s prohrou, zvlášť když jsem byl v přesile a tak jsem si při každém nezdaru načítal uloženou pozici znovu. Netrvalo dlouho a nemohl jsem se ubránit pocitu, že se jednotky chovají pokaždé jinak. Zprvu utíkají do strany a po chvilce se vrátí, jindy nehybně stojí a čekají na povel a přitom se vždy jednalo o naprosto stejnou situaci.

Sluší se říct, že ke konfliktům jsem se dostal až po osmi hodinách hraní a bitvy jsem si nechával tak nějak „až na potom“, zvlášť když jsem si uvědomoval, jak náročný vznik alespoň menší armády vlastně je. Nejde jen o dostatečný počet soběstačných mužů, ale i skladové zásoby výzbroje. Mnohem více času jsem tak strávil hlavně s budováním města, což koneckonců tato budovatelská strategie umí naprosto skvěle. Vybrat si však lze ze tří různých scénářů, tedy mezi budováním, válkou a nebo mixem mezi oběma. Vyvážení třetí volby mě však bavilo ze všeho asi nejvíc. Často mi během řešení jiných starostí ukradli část zásob místní lapkové anebo se rozhodli mě rovnou napadnout. To ale neznamená, že by krom místních jatek nemohlo dojít i na masivní války, právě naopak.

NEOCHVĚJNÁ SVOBODA

Jednou z předností hry je obří míra svobody. Mapa se skládá z několika regionů, které můžete postupně zabrat díky svému vlivu. A každé z ovládaných území lze zastavět celé, nepočítám-li tedy strmý spád terénu. 

Nejen k expanzi vám bude nápomocný vývojový strom dovedností a jak jsem si například stěžoval na nedostatek jídla, nic vám nebrání sáhnout po dvojnásobném výskytu bobulí, nebo třeba stavbě včelína. Spousta dovedností, stejně jako ostatních funkcí je v předběžném přístupu stále nedostupných, což však autor otevřeně přiznává u každé z částí, na kterou lze najet kurzorem myši. Sympatickému přístupu se přiklání i fakt, že i když jde o velký počin, zvlášť pro jednoho člověka, hra nemá problémy se stabilitou a je skvěle optimalizovaná. Mimo to, možnost instantně přejít z náhledu na mapu do daného regionu bez jediné sekundy načítání, mě zkrátka ohromila.

SÁZAVA ČI PŘIBYSLAVICE? KLIDNĚ!

Ohromující je i audiovizuální stránka. Použitý Unreal Engine pasuje k Manor Lords naprosto skvěle, což je vidět na zelených krajinách plných stromů a detailní vegetace evropských lesů, kterou poznají hlavně našinci. Vytvořená města působí přesvědčivě, zvlášť když využijete míru svobody a budete se řídit umístěním typickým pro tehdejší architekturu. Sledovat život místních osadníků, kteří po splnění svých povinností kráčejí odříkat modlitbu do kostela za vesnicí a vyzpovídat se z vlastních hříchů je jedním slovem dechberoucí. Každé z řemesel, nebo prací jako stahování jelena nebo orání pole má kromě vlastní smyčky i uvěřitelné ozvučení. Pohlížet na to z třetí osoby, je pastvou pro oči.

Jestliže mi nějaká hra dovolovala vytvořit si vlastní podobu Ratají, nebo nové Skalice, tak je to právě Manor Lords. 

Pochvalu si zaslouží i hudební doprovod, který kombinuje prvky poklidného chorálu, ale i drnkání na loutnu, za kterým nestojí šikovný výběr z hudebních banek, ale přímo práce Pressure Cooker Studios.

Sedm let zrání je dlouhá doba, ale s vědomím, že za vším stojí jeden člověk, nelze jinak, než se s úžasem do pomyslného jablka zakousnout a užívat si každé sousto.

Manor Lords jsem hrál krátkou chvíli a i když má ještě nevyzrálé části jako je podoba diplomacie, či stavbu hradeb a hradů, s naprostým údivem jsem sledoval měnící se roční období, jednotlivou práci mých osadníků a těšil se, jak budou reagovat, až zavedu daně.

Cest, kterými se lze vydat je mnoho, zatímco špatný panovník bude odměněn smrtí a záhubou, dobrému se dostane věrnosti a rozkvětu. A i když růst doprovází sem tam nějaký červík, nic to nemění na tom, že ze skvělé pecky může kromě chutného plodu vykvést i plodná jabloň.