Série The Elder Scrolls přichází na naše mobilní zařízení... znovu. Po celkem kritizovaném kousku s názvem The Elder Scrolls: Blades přichází novinka s podtitulem Castles na naše kapesní zařízení. Jak už samotný název hry napovídá, jedná se o výstavbu hradu, přesněji řečeno vašeho vlastního hradu, neboť právě vy, v podání jedné ze čtyř předvybraných postav, se stanete králem či královnou. Koncept a princip je jednoduchý. Stavte a rozšiřujte vlastní obydlí tak, aby vaši poddaní byly spokojení a mohli se tak klanět vaší všemocné maličkosti. Výstavba, úkoly, ale i práce, kterou budete dávat vašim poddaným, mohou na první pohled připomínat úspěšný a oblíbený Fallout Shelter. Vlastně to dává smysl, když za novějšími Fallouty i za sérií The Elder Scrolls stojí Bethesda. A i když na první pohled může Castles vypadat jako vykrádačka, vývojáři se snaží dát tomuto fantasy světu vlastní identitu a ne jen tupě kopírovat mechaniky z postapokalyptického světa. Zda to ale dělají správně, je věc druhá. Ovšem pojďme si to vzít od začátku.

Milostivý král je zabit a vy se vydáváte v kůži jeho následníka vybudovat to, co on nedokončil. Bude na vás zajistit vašim poddaným dostatek jídla, stavebního materiálu a oleje. Ten „nenápadně“ nahrazuje elektřinu z Falloutu Shelter, takže pokud nebudete mít dost oleje, vaše místnosti postupně zhasnou. A v ten moment se pozastaví i práce, kterou v oněch místnostech vykonáváte. Kromě toho se budete muset zajímat o blaho svého obyvatelstva, protože s úsměvem na tváři se společné hodnoty tvoří přece jen o něco lépe, ne? Aby se tak stalo, budete muset kromě správně rozvržené práce i správně kralovat. Oproti Falloutu je novinkou to, že za vámi vaši poddaní chodí s různými prosbami, žádostmi, ale i s událostmi, které se dějí ve světě kolem vás. Budete tak neustále řešit malicherné spory jednoho či druhého sedláka, ale zároveň rozhodovat, na čí stranu se v konfliktech kolem vás přidáte. Zní to zajímavě? Na první pohled ano, na druhý však rychle zjistíte, že úkoly jsou jaksi obyčejné a neustále se opakují. Buďto vyjdete vstříc svým poddaným, což vás bude stát drahocenné suroviny či zlato, nebo upřednostníte materiály před jejich spokojeností. Často také narazíte na úkoly, kde neexistuje správné řešení a vy si musíte vybrat například mezi dvěma postavami či rasami. V takových případech se ocitnete před morálně šedým rozhodnutím, kdy jedna či druhá strana vždy odejde z trůnní síně naštvaná.

Samotné rozhodování je tak příjemná mechanika, která do budování vašeho hradu vnáší váš vlastní pohled, ovšem styl rozhodnutí a často zbytečné spory vás začnou brzy unavovat a hru to vlastně moc neovlivní... tedy až do chvíle, než vás z trůnu vaši poddaní svrhnou.  Stejně rychle také zjistíte, že tam, kde je vidina nějakého zisku či hezkého obnosu materiálu, se skrývá nějaká kletba či nenápadný háček. Problém je pak navíc velký nepoměr mezi tím, kdy někoho jedním rozhodnutím dokážete naštvat a jak rychle se naopak získává důvěra zpátky. Bohužel, scénářů je zde velmi málo a záhadný příběh o vraždě předešlého krále, který musíte vyřešit, je přesně tak banální, jak byste u budovatelské mobilní hříčky čekali.

Oproti Fallout Shelteru je zde rozdíl v tom, že místnosti nejsou předem definované, takže si můžete hrad upravit podle svého gusta. Chcete obrovskou místnost, kde bude kovárna a spousta prostoru? Máte ji mít. Na rozdíl od atomového bunkru můžete stěny stavět dle libosti a jednotlivé dílny rozmisťovat podle svých preferencí. To je rozhodně vítaná změna, která vám dává pocit, že stavíte opravdu něco svého, na rozdíl od Falloutu, kde se všechny bunkry od sebe lišily maximálně rozmístěním stejných místností.

Problém ale nastává v tom, zda je vůbec potřeba tolik místností stavět. Jednotlivých dílen a využití místností je totiž žalostně málo. Všechny objekty si musíte odemknout za levely, ovšem už po prvním dni hraní jsem měl odemčeno vše, co hra nabízela. Člověk by si následně řekl, že začne místnosti duplikovat, aby zefektivnil výrobu a mohl tak rozšiřovat svoje panství rychleji, ale ne. V tu chvíli totiž nastává složitá volba: mikrotransakce, nebo extrémně dlouhý grind. Prvotní postup ve hře je celkem rychlý. Uděláte základní úkoly, vybojujete první bitvy, postavíte vše, co hra nabízí, narodí se vám první obyvatelé vašeho hradu a náhle stop. Velmi rychle se dostanete do bodu, kdy máte vše, co hra nabízí, a pak už jedete pořád dokola. Stavět nemůžete, protože bez reálných peněz nemáte co, takže už jen vyrábíte nové vybavení, abyste mohli plnit těžší mise, díky čemuž se vám odemkne nové vybavení, které vám opět pomůže porazit těžší nepřátele.

Na rozdíl od Falloutu vám ale Castles dává možnost vyrobit všechny potřebné materiály přímo ve vašem hradu. Pokud jste v Shelteru chtěli vyrobit novou zbraň, museli jste najít suroviny v pustině, kam jste museli obyvatele svého Vaultu posílat na nebezpečné mise. A i když možnost posílat poddané na výpravy za kořistí nechybí ani zde, stačí například potřebnou ocel odemknout postupem v úkolech omezených na samotný hrad.

Ač je to dobré řešení, díky kterému váš hrad může fungovat samostatněji, mně osobně zde mechanika z postapokalyptické akce chyběla. Fallout vám totiž umožňuje posílat průzkumníky do radioaktivní pustiny proto, aby kromě craftovacích materiálů nacházeli i potřebné zbraně a vybavení. To dodává celé akci prvek náhodnosti a možného pocitu z dobré kořisti, zatímco v Castles tento prvek naprosto chybí. Zkrátka co si sami nevyrobíte či nezískáte za splnění misí, prostě nemáte. To vede k tomu, že váš postup je velmi přímočarý a vždy víte, co očekávat od dalšího kroku, zatímco v Shelteru bylo s trochou štěstí možné najít skvělé vybavení už na začátku hry, což vás motivovalo k opakovanému vysílání dalších lidí na průzkumy a riskování za účelem lepší kořisti.

SPONZOR POŘADU: Mobil Asus ROG Phone 8 Pro a ovladač ASUS ROG Tessen

Pokud ale nechcete riskovat, že se vám váš mobilni telefon bude sekat, při výstavbě vašeho vysněného hradu, farmy nebo vesničky, tak tady je náš typ v podání ASUS ROG Phone 8 Pro, který je mimochodem i sponzor našeho pořadu. Mobilní telefon disponuje AMOLED displejem s technologií LTPO a využivá platformu Snapdragon 8 třetí generace a přináší vylepšené řešení chlazení. A pokud chceš svůj zážitek posunout na další úroveň, pořídit si můžeš také mobilní ovladač ASUS ROG Tessen, který je krytem, ovladačem i nabíječkou současně a dosáhnete s ním plynulejšího a ergonomičtějšího ovládání. A neříkejte, že to byste neocenili v každé dobré mobilní hře i když zrovna u Castle asi ne… ale zase, říkali jsme dobré ne?

Hra vás tedy rychle vtáhne do smyčky, kdy na vás první tři hodiny chrlí množství novinek, úkolů a zajímavých rozhodnutí. A pak náhle přijde stagnace. Musíte posílat dobrodruhy na mise, abyste si odemkli ocel, která vám maximálně odemkne lepší zbraně, díky nimž můžete posílat další lidi na výpravy. Na ty můžete poslat maximálně tři postavy a na kampaňové mapě budete porážet řady nepřátel. Vaše poddané lze vybavit jednou z pěti různých zbraní, kdy každá má určité výhody a zároveň slabiny vůči jiným zbraním. Souboje, stejně jako ve Falloutu, jsou dosti obyčejné – občas použijete speciální schopnost a maximálně postavičce  přikážete, aby se zaměřila na jinou jednotku, jinak jsou souboje plně automatizované. To není nutně špatně, posílat postavy na mise mě bavilo. Na rozdíl od Falloutu tady navíc není žádný potřebný čas, než se na misi dostanou, takže pokud máte dost poddaných a léčivých elixírů, můžete bojovat prakticky neomezeně. Jen málo postaviček má speciální schopnosti, které by určovaly, zda budou v boji dobré či nikoliv. A když už nějakou mají, jedná se maximálně o preferenci určité zbraně – například dýky, sekery nebo štítu. Je tak vidět, že díky grindu, kdy k postupu potřebujete plnit mise, je zde větší důraz na to, abyste zůstali u hry co nejdéle… případně do ní investovali peníze, které vám postup urychlí.

Na rozdíl od přeživších z Falloutu nemají vaši poddaní žádný level ani specifické statistiky. Tuto mechaniku zde nahrazují charakterové vlastnosti. Postavička může být dobrá v určité činnosti nebo může být těžké ji zabavit běžnou prací. To mě vlastně celkem zklamalo. Sice není úplně nutné vybírat speciální lidi pro jednotlivé činnosti, ale hra se tím stává jednodušší a není potřeba přehnaný mikromanagement. Celé zjednodušení je vidět i v dalších aspektech, například v tom, že nemusíte řešit kapacitu hradu, zásoby vody a dokonce jak přicházejí noví obyvatelé na svět. Stačí poslat do ložnice dvě postavičky - klidně stejného pohlaví - a voilà, je z toho dítě. Ve Falloutu jste si museli dávat pozor, zda se jedná o muže a ženu a jestli navíc nejsou příbuzní. Tady také chybí čas těhotenství – dítě se narodí okamžitě, takže i stres se staráním se o těhotné obyvatele odpadá. Velkou změnou je však smrtelnost obyvatel. Mají svůj věk, což znamená, že jejich čas je omezený a mohou zemřít   na stáří. Jeden den v reálném světě odpovídá jednomu roku ve hře. To je zajímavá mechanika, která vás nutí neustále obměňovat populaci. Horší je to pak u legendárních postav, kdy vás může smrt takového hrdiny mrzet, hlavně pokud jste za něj zaplatili. Jasně, může zplodit potomky, kteří mají také šanci stát se legendárními, ale i tak to zamrzí. U dětí je to ještě horší – dospělosti dosáhnou až v 18 letech, což znamená čekat 18 dní v reálném   čase, což je celkem dlouho.

Možná to zní, jako kdybych na Castles nadával, ale věřte mi, že i tak jsem si stavění vlastního hradu užil. V některých věcech jde The Elder Scrolls dál než Fallout, ale v jiných mi přijde, že se vrací o dva nebo tři kroky zpátky. Celkově se mi líbilo zjednodušení hratelnosti a menší mikromanagement, který mi ve Falloutu nevadil, ale postupně se dal zvládnout. Na druhou stranu, i to zjednodušení někdy škodí. Například fakt, že je jedno, koho pošlete do ložnice, protože z toho stejně vzejde dítě, mi přišel zbytečný.

Naopak chválím systém misí, kdy nemusíte čekat klidně i 20 hodin, než postavičky dorazí na místo, a další polovinu času, než se vrátí. Otravné mi ale přišly mikrotransakce, které vám výrazně urychlí postup díky možnosti postavit více dílen. Stejně tak placený Battle Pass působí trochu na sílu a vlastně vás strašně nutí, abyste si jej koupili, jinak bude přicházet téměř o polovinu odměn za úrovně a přijdete navíc o možnost stavět více produktivních míst.. Rozhodování je vítaná změna, a i když to není nejlepší systém, jaký jsem kdy viděl, má své kouzlo. Oproti tomu grafika... Proč má svět Elder Scrolls pohádkovou grafiku a proč postavičky vypadají jako ze starého Nintenda Wii? Osobně se mi tento styl vůbec nelíbil a dokázal bych si představit mnoho jiných, které by se k tomu hodily více.

Jak to shrnout na závěr? Pokud jste milovníky Falloutu Shelter, Castles si určitě užijete a některé změny uvítáte. Jenže spousta věcí vám bude chybět. I když je na začátku dostatek misí, čekání 18 dnů na to, aby vám vyrostlo první dítě, je extrémně dlouhé a během té doby vás hra pravděpodobně přestane bavit, protože nemá dostatek obsahu. Přesto bych Castles hned neodepisoval. Pokud máte rádi hry tohoto typu, stále bych teď doporučil spíše Fallout Shelter. Ale až přijde další obsah, The Elder Scrolls: Castles bude pravděpodobně nabízet víc než Fallout předtím – a na to se osobně velmi těším.