Horizon Zero Dawn Remastered je vylepšením, o kterém nevíte, že ho chcete

Pokud bych měla jmenovat hru, která mě svým příběhem, zpracováním a grafikou dokázala učarovat, tak je to rozhodně Horizon Zero Dawn. Tenhle kousek je úžasný, skvělý a vlastně vše, co už zmiňoval Fiola ve své recenzi. Ale právě proto tu dnes nejsme. Koncem října vyšla remasterovaná verze a vyvstala hromada otázek. Proč je tady remaster tak moc brzo? K čemu? A potřebuje ho tenhle titul? Už v roce 2017 vypadal famózně a všichni z něj byli odvařený, ale věřte mi, tenhle remaster od Nixxes je speciální.

Už při prvním vstupu do hry je vidět poměrně zajímavý rozdíl, a to skrze úvodní obrazovku. K vidění je více detailů, práce se světlem je daleko lepší než předtím a voda je přirozenější. V samotné hře vám to ale nepřijde. A tady bych chtěla apelovat na jednu věc. Lidský mozek si velmi rád přikrášluje to, jak určité věci vypadaly. Pokud si tedy myslíte, že nevidíte rozdíl, tak si počkejte na porovnávačku.

Začneme rovnou například u o dost živějších postav. Téměř všechny modely dostaly nový grafický kabátek. Změnila se barva pleťovky, kůže má jinou texturu a samotné oči vypadají o dost reálněji. Co velmi potěšilo bylo nasazení fyziky z druhého dílu pro Aloy. Tedy hlavně pro její vlasy. Sice je má pořád všude, ale gravitace funguje o něco lépe a i přirozeněji. Ovšem tvůrci z Nixxes a Guirella Games si dali obrovskou práci i s animacemi postav. Je zde více než 10 hodin dodatečného motion capturu, které vytváří příjemnější zážitek. NPC nestojí strnule a nepohybují hlavou sem a tam. Navazují oční kontakt, mají ve tváři vepsané silnější emoce a dělají rozvážnější gesta. Vše to působí přirozeněji a nemáte to divné déjà vu z toho, jak vidíte jedny a ty samé pohyby dokola. Naprosto okouzlujícím příkladem je obchodník Karst. Jeden z mála lidí, kteří jsou z úplného začátku ochotní s Aloy mluvit. Ve verzi z roku 2017 působí velmi děsivě. Jako fakt hrozně. Lip-sync má jen na úrovni toho, aby se neřeklo, kolíbá se ze strany na stranu jak strašák ve větru a jeho nepřítomný pohled je… prostě creepy. Oproti tomu remasterovaná verze dala tomuto NPC takový osvěžení, že ho skoro nepoznáte.

Skvělé postavy ale nevytvoří dokonalý celkový dojem. Další důležitou věcí je prostředí. Jak už bylo řečeno, původní verze vypadala skvěle, i tak ale existovala místa, která působila až nemile prázdně a jednolitě. Právě na tohle se soustředili designeři a to, co nám přinesli, přesahuje hranice remasteru.

Velké množství textur bylo nahrazeno detailnějšími a lépe zpracovanými texturami, ke kterým si vývojáři dopomohli skrze vytvořené assety z Horizon Forbidden West. Aspoň tedy tam, kde se jedná o stejné, či podobné objekty. A je to sakra vidět. Jakmile přeběhnete intro,  které je samozřejmě nádherné, dočkáte se i daleko větší a propracovanější biodivezity. Tedy rozmanitosti přírody. Bylo přidáno několik modelů rostlin i stromů, tráva působí přirozeněji, je lépe zasazena a příroda je díky těmto malým detailům v daleko lepší harmonii než předtím. Samotná fyzika jednotlivých modelů je obohacena o jistou celistvost. Nejlépe je to vidět na pohybu ve větru, kdy se vše doopravdy hýbe… v podstatě reálně. Tady to ale nekončí.

Při původním vydání se řadě hráčů zdálo, že svět působí prázdně. A přesně tady je ten krok navíc od klasického remasteru. Svět Horizonu je plnější. A to o dost. Díky přechodu na novější konzoli PS5 zde vznikl potřebný prostor pro přidání nových objektů nebo vytvoření místa pro jiná NPC, která vyplňují onu prázdnotu.

A absolutně dokonalým příkladem je Meridian. Obrovské město, kde se odehrává velká část příběhu a je důležité hned v několika ohledech. U remasteru si ale dovolím tvrdit, že se jedná o to nejnádhernější místo ze všech. Zde totiž nebylo možné použít ekvivalenty textur z druhého dílu. Proto je většina assetů předělaná a nově vytvořená. Celé město na vás působí velkolepě a zároveň staře, což je sakra dobře. Konečně totiž Meridian dýchá na hráče těžkou historií a nese s sebou pocit, že se zde dělo více, než byste čekali. Zároveň designéři doplnili obrovské množství zeleně, která v původní verzi chybí nebo si ji nevšimnete, protože působí doslova vyblitě. Díky tomu je celé město živější. Mimo jiné uvidíte nové kulisy, stolky, bedýnky, pouliční prodavače a další věci, na které narazíte průzkumem. Co mi ale udělalo doopravdy obrovskou radost, je přítomnost pěvců a jejich kapel. Když se budete dostatečně dlouho potulovat po Meridianu, potkáte je. A někteří mají i své věrné fanoušky. 

Není to ale jen tohle město. Pamatujete na Mother's Heart? Taková malinkatá vesnička v Sacred Lands, která by měla sloužit jako takové shromaždiště pro všechny z klanu Nora. Nevím jak vám, ale ve verzi z roku 2017 jsem ten dojem úplně neměla. Pořád na mě vesnice působila lehce prázdně. V remasteru se tohohle pocitu možná dočkáte i tak, ale rozhodně celá vesnička působí daleko více útulně a přívětivě. Ono vlastně není ani žádným tajemstvím, že si vývojáři s veškerými místy více vyhráli, aby právě působily plněji a živěji. A tady se to opět povedlo.

K dokonalé iluzi je ale potřeba ještě jedna věc, a tou je světlo. Víte jak v původní verzi vypadala noc? Jestli si nemůžete vzpomenout, tak se vám doopravdy nedivím. Já si to taky nepamatuji. A není se vlastně ani čemu divit. Jak moc Horizon Zero Dawn dokázal okouzlit svým vzhledem v roce 2017, tak moc se nedokázal vypořádat s tmavým prostředím. Vše působilo spíš zalité šedou mlhou, světlo moc nevynikalo a spíš to vypadalo, že někdo na svět rozsvítil modrozelenou lampičku, jen aby byl důvod říct, že je v noci světlo, a ne tma, jak má být. Rovnou říkám, že jsem čekala ledacos, ale to, co předvedl remaster se světlem, je naprostá paráda.

Pro vylepšení globálního světla vývojáři použili systém, který byl použit pro Horizon Forbidden West. Práce byla rozdělena mezi specialisty na světlo jak z týmu Nixxes, tak i Guerrilla Games. A celkový dojem? Naprosto dechberoucí. Nově přidaný systém osvětlení nejen přirozeně osvětluje krajinu, ale skvěle funguje i na modelech postav a vytváří přirozený dojem. To samé platí i o jeskyních nebo kotlích, kde je vše z kovu a lesklých věcí. Diskošku zde úplně nečekejte, ale hra světla a tmy je tady obdobná, jako je tomu v druhém díle.

Nebe prošlo taktéž jistou reformou. Pro výrobu rozsáhlých mraků byl použit stejný systém jako ve dvojce, tedy systém Nubis, o kterém jen tak mimochodem existuje celá přednáška od Guerrilla Games. Zprvu si výrazných změn nevšimnete, ale počkejte si na tmu a ten rozdíl je obrovský. Původní verze udělala noc ve hře prostě nocí. Vše se ztmavilo, zahalilo do mlhy a možná někde v dálce svítil měsíc i hvězdy. V remasteru tohle nečekejte. Při temných a oblačných nocích krajinou prostoupí mlha nebo vás pohltí temnota. Jakmile ale nastane jasná noc, očekávejte nebe plné hvězd se zářivým měsícem, který zalije celou krajinu jemným měsíčním světlem. Až byste skoro zapomněli, že vám jde o život.

Samotné stroje se nějakého velkého překopání sice nedočkaly, zato jsou ale lépe identifikovatelné na dálku skrze lepší vykreslení. Díky tomu, že první verze vyšla na PS4, byl přechod na PS5 osvobozujícím. A když je řeč o výkonu, jak je to tedy s nastavením?

Asi nikoho nepřekvapí, že hra má dva režimy. Performance a resolution. Pokud chcete mít jistotu, že vaše hra bude vypadat nádherně po celou dobu hraní, jděte do režimu resolution, který sice jede jen na 30 snímků za vteřinu, ale měl by zaručit kvalitnější obraz. Píšu schválně měl by, protože při přepnutí na režim performance je ten rozdíl minimální. Hra skvěle zvládá běžet na stabilních 60 snímků, přičemž obraz je naprosto stejně ohromující. A kdybych chtěla vypíchnout místa, kde se projevuje nižší kvalita, tak je stejně ani neuvidíte. Platí to nejen o statickém obraze, ale i při boji, kdy létá vzduchem obrovské množství partiklových efektů. To se nemění ani v případě poletujícícho sněhu a o světelkujících světluškách v noci ani nemluvě. Pokud tedy nemáte vyloženě touhu hrát hru ve 30 fps, přepněte si v nastavení na režim výkonu. Horizon umožňuje i jistou střední cestu v podobě balanced režimu, který míří na 40 snímků za vteřinu s trochu lepšími detaily. Tento režim ale můžeme doporučit pouze na monitorech s podporou VRR. Bez ní může docházet k ošklivým záškubům.

Posledním bodem, který je velmi příjemným na tomto remasteru, je přenesení některých funkcí z druhého dílu. Mimo jiné i možnost vypnout si animace při sbírání léčivých rostlin, podrobnější nastavení úrovně obtížnosti a mnoho dalších. Co samozřejmě zamrzí hlavně nás Čechy, tak je absence českých titulků.

Podtrženo sečteno. Horizon Zero Dawn Remastered je remaster s velkým R! Nejenže dokázal skvěle oživit postavy i přírodu, ale dokázal jim přidat i potřebnou živost. Ať už skrze světla, nové animace nebo i lehce upravené dialogy. A kdo ví, třeba nás tento kousek ještě překvapí. Přece jen je do budoucna slíbené vylepšení pro PlayStation 5 PRO. A jak takové vylepšení může vypadat? Doporučuji se jít podívat na video o PS5 PRO, které jsem si pro vás připravili. Teď je ale načase popadnout své kopí a luk a vydat se s Aloy znova prozkoumat tento famózní svět.