Se singleplayerovým pokračováním kultovního Vampire: the Masquarade – Bloodlines to zatím vypadá všelijak – nebo spíše nevypadá – a fanoušci jsou si moc dobře vědomi relativně problematického vývoje, do něhož nyní zacházet nebudeme. Přesto u tematiky upírů rozhodně zůstaneme, konkrétně se zaměříme na multiplayerový spin-off Bloodhunt, který si aktuálně prošel svou první fázi uzavřené alfaverze.

Protože byli vývojáři natolik sebejistí, že alfu „nezamykali“ pod jakýmkoliv embargem, můžeme vám o hře povyprávět a říct, že tenhle battle royale má něco do sebe. A to neříkáme jen proto, že nabízí konečně dobře zpracovanou virtuální Prahu. 

Pro našince je pravděpodobně přesně tohle jedním z největších lákadel a důvodů si hru alespoň vyzkoušet. Herní rekonstrukce hlavního města se objevila hned několikrát; nejvýrazněji naposledy v Deus Ex: Mankind Divided, ale nutno podotknout, že už na první pohled je tenhle pokus pravděpodobně ten nejlepší.

Alfaverzi jsme si zatím mohli vyzkoušet buďto ve skupinách o třech hráčích, kam nás hra ani po 75 letech nepustila, nebo v jednotlivcích. K dispozici navíc byla jenom jedna mapa, která se odehrávala v ulicích staroměstské části pro 42 hráčů. Ačkoli samozřejmě nejde o přesnou kopii a vývojáři si dovolili udělat hned několik změn, už na první pohled je poznat, že jde o Prahu. Zejména architektura, některé památky, auta na ulicích… Všechno převážně odpovídá realitě a u většiny míst jsme klasickou atmosféru Prahy poznávali. A ano, i ta použitá čeština je až na úplné výjimky v podstatě bez chyby.

Za tohle si vývojáři rozhodně zaslouží velkou pochvalu a nezapomněli ani na řadu nejmenších detailů, jež ocení snad jen rodáci. I ten gulášek s bramborem si prý můžete dát. Samozřejmě mapa není všechno a důležitá je i samotná hratelnost. Tu je těžké v rámci alfaverze jakkoliv hodnotit – změnit se opravdu může cokoliv – ale o to více musíme uznat, že se Bloodhunt hraje překvapivě dobře.

I přes tematiku upírů tu hrají prim střelné zbraně. Ty jsou rozdělené jak do klasických typů, jako je pistole, brokovnice, samopal nebo sniperka; tak do různorodé kvality – zelené, modré i zlaté. K dispozici jsou i zbraně na blízko, ty ale bohužel v drtivé většině případů nemají velké praktické využití a je to škoda. Osobně by se nám líbilo, kdyby se Bloodhunt místo další střelnice zaměřil spíše na osobnější kontakt právě se zbraněmi na blízko. I tak jde ale o zábavu, kterou doplňují dnes už klasické mechaniky battle royalů. Nechybí brnění, doplňování zdraví a samozřejmě hledání výbavy i na některých více nebezpečných místech. Přesto se tu najdou i některé věci, které jsou pro tenhle žánr vcelku novátorské. 

Přečtěte si také: Vampire: The Masquerade Bloodlines 2 ve velkých problémech, odkládá se a mění vývojáře

Třeba automatické oživování po dvaceti vteřinách, pokud ležíte na zemi, ale nikdo vás nedorazí, je vcelku příjemné. Stejně tak archetypy postav, každá s vlastní klanovou, pasivní a aktivní schopností. Vybrat si tak budete moci postavu sedící k vašemu hernímu stylu. Brute dokáže skákat a vytvořit neprůstřelnou bariéru; Prowler se zase zneviditelní a může vyslat netopýry fungující jako takový skener na protihráče. Muse zase umí vytvořit projekci, ke které se může teleportovat, nebo uzdravit sebe a případné kamarády kolem. Jednotlivé zápasy jsou tak vcelku akční, ačkoli ne chaotické, a ve chvíli, kdy nevíte, co od protivníka čekat, vznikají zajímavé momenty.

To je navíc doplněno o možnost si svou postavu v zápase vylepšovat sáním krve. Někteří civilisté mají kolem sebe speciální auru a vypitím jejich krve získáte po dobu celého zápasu nějaké vylepšení. Ať už jde o rychlejší nabíjení vaší schopnosti nebo pomalou regeneraci zdraví. Nicméně i toto je vyváženo a na začátku zápasu můžete takto vypít krev pouze tří civilistů. Pokud byste chtěli víckrát, musíte zároveň vypít krev někoho z protivníků, což vás o to víc nutí k souboji.

Jedna z krásných mechanik, které ještě více podtrhávají atmosféru Prahy a rychlou, plynulou hratelnost, je také možnost běhání po stěnách a skákání po střechách. Jednotlivé souboje a zápasy se tak vedou nejen v ulicích, kde můžete například vykrást lékárnu nebo policejní auta, ale také na samotných střechách. Což primárně usnadňuje dostání se do hratelné oblasti, která se v podobě typického battle royalu postupně zužuje. A to jsme ještě nezmiňovali vojenská stanoviště s lepší výbavou nebo možnost si zvolit, kde se na začátku zápasu objevíte, s možností vidět, kde se objeví i vaši protivníci.

Bloodhunt v sobě rozhodně skrývá zábavnou hru s velkým potenciálem, který bude snad díky faktu, že půjde o free-to-play titul, naplněn. To však ukáže až čas. Už nyní ale můžeme říct, že nás Bloodhunt celkem překvapil a jestli tohle je opravdu jen absolutní začátek, tak se nemůžeme dočkat, jak bude hra vypadat při vydání.