7 věcí, které dělá český Gray Zone Warfare jinak a lépe než ostatní extraction hry

Gray Zone Warfare vyšlo dříve, než jsme očekávali a my si přes dva týdny tento český skvost od studia Madfinger Games můžeme užívat. Mnozí hráči přirovnávají hru k Escape from Tarkov, jelikož se rovněž jedná o žánr, který se řadí mezi extraction střílečky. A těch není mnoho. I když se s nimi poslední dobou trhá pytel… Jiní hráči v Gray Zone Warfare vidí mechaniky přežívání podobné například DayZ. My se aktuálně podíváme na to, co Gray Zone Warfare dělá jinak a dokonce oproti podobným titulům lépe.

Na rozdíl od většiny extraction her má Gray Zone Warfare jednu konzistentní rozlehlou mapu, na které se může pohybovat až 48 hráčů. Na jeden server se může připojit 16 hráčů reprezentujících každou ze tří frakcí, které jsou: Lamang Recovery Initiative, Mithras Security Systems a Crimson Shield International. Z bezpečí základny vás vždy vyzvedne vrtulník, díky kterému se dostanete na důležité záchytné body na mapě.

Stejně tak to funguje i naopak, jakmile splníte misi nebo se prostě rozhodnete, že už máte pěší túry dost, zavoláte si z určitých bodů odvoz, který vás dostane zpět do bezpečí vaší základny. Ale dávejte pozor, protože tyto strategické body bývají mnohdy stejné pro všechny tři frakce a můžete tam narazit na typické campery, kteří čekají, až se jim odhalíte při cestě k vrtulníku nebo od něj. Právě to cestování vrtulníkem řadí hru mezi extraction tituly. Což znamená, že se někam dostavíte, vystřílíte, co můžete, posbíráte předměty do svých kapes a batohu a mizíte domů. Ale klidně se můžete rozhodnout ve městě jen tak přežívat, sbírat předměty a kazit ostatním frakcím plány, což je přidaná hodnota Gray Zone Warfare. A že nás to přežívání ve městě či přírodě baví, všechna ta zeleň okolo vypadá naprosto nádherně.

Celá potyčka Gray Zone se rozléhá na mapě o velikosti 42 km čtverečních v oblasti Demokratické republiky Lamang. Díky velikosti mapy probíhají souboje nejen v městech a vesnicích, ale také v přírodě. Osobně jsem nehrál hru pro více hráčů s tak hustou vegetací. I na slabší grafické nastavení vypadá příroda krásně a hustě. Takže se nestává tak často, že by někdo hrál na super mega turbo low nastavení, jen aby neviděl vegetaci a měl výhodu nad soupeři, kteří se v ní ukrývají.

Nejsem zrovna typ, co by si užíval ve hrách krásné výhledy, ale nejednou jsem se zastavil a řekl si: „To okolí vypadá sakra dobře!“ Načež jsem pokračoval ve snaze někomu ukončit život.

Celkový průchod hrou je dobře navržen, a to tak, že na začátku se potkáte hlavně s nepřáteli, kteří jsou ovládáni umělou inteligencí. Následující střety vás pomalu připraví pro boj s jednou z dalších dvou frakcí. Po poznání mapy a jejích zajímavých bodů se můžete docela volně rozhodnout, zda vás umělá inteligence nenudí a zda jít na místa, kde většinou probíhají souboje s jinými hráči. Pokud by vás ovšem přítomnost nepřátelských hráčů až přespříliš obtěžovala, můžete se vždy přepojit na jiný server, kde dominance frakcí bude pravděpodobně jiná.

Pokud byste ovšem měli až takovou smůlu a ve střetech s hráči by se vám stále nedařilo, dá se přepnout na PvE mód bez problematických hráčů. Já osobně jsem to ještě ani jednou nevyužil, protože nejsem slabý kus, a scénáře, které vznikají díky možnosti přítomnosti nenasytných nepřátelských hráčů, jsou to, co mě na hře baví nejvíc.

Escape from Tarkov byl až dosud známý svým komplexním ukazatelem zranění. Ale Gray Zone Warfare tuto komplexnost dotáhlo ještě dál. Ukazatel zranění je zde opravdu skvělý, hra zaznamenává nejen poškození končetin, těla či hlavy, ale i samotných vnitřností, jako jsou žaludek či plíce. Je zde znázorněno i samotné srdce, do kterého když pronikne náboj, tak vaše postava umírá.

Před náhlou smrtí vás může ochránit neprůstřelná vesta či jiná ochranná výstroj. Někdy vám rána do této výzbroje zanechá na ukazateli poškození modřinu, což posunuje komplexnost zranění na ještě větší úroveň. Zranění se dají léčit lékárničkami, obvazy a prášky proti bolesti. Ztracenou krev (což je hlavní ukazatel toho, jak dlouho souboj ustojíte) můžete obnovit krevními balíčky.

Jelikož proti sobě stojí tři frakce, mnohdy se vám stane, že potkáte hráče, kteří bojují za stejný tým, aniž byste se znali. Tato možnost vytváří zajímavé scénáře, a i já sám jsem se mnohdy nechal strhnout příběhem jiných hráčů. Stačilo prostě, když se mě zeptali na to, jestli nemám klíč k důležité lokaci nebo jestli jim nepomohu při probíjení se k vrtulníku. Všechny spoluhráče na mapě vidíte v podobě modrého čtverce. Díky tomu můžete usoudit, co se v dané lokaci zhruba děje.

Třeba pokud tyto modré čtverečky rapidně mizí, víte, že v okolí je nepřítel, který se zbavuje vašich spoluhráčů. Doporučuji co nejdříve se naučit mapovat situaci se čtverečky spoluhráčů, protože se opravdu často stane, že poběžíte vedle nějakého vojáka a než si uvědomíte, že to není váš kolega z frakce, tak vás proděraví jak cedník. Naopak pokud se budete často plést a zabíjet své vlastní, budete potrestáni vyloučením ze serveru nebo i chvilkovou blokací připojení do hry.

Gray Zone Warfare má skvělý systém misí. Hra nabízí mnoho úkolů, kterých je minimálně 150, hráči je mohou plnit a jsou nabízeny různými prodejci, kteří jsou v průběhu plnění mise k dispozici. Tento systém samozřejmě najdeme i v jiných extraction hrách, ale díky stálé mapě mají tyto úkoly návaznost na celkové hraní. První úkoly vás nechají prozkoumat nejlehčí nejbližší město, kde jsou převážně nepřátelé ovládáni umělou inteligencí. Hráčské protivníky zde sice potkat můžete, ale hodně výjimečně a většinou se o ně někdo z vašeho týmu postará.

Další mise vás budou hnát dále od vašeho stanoviště za silnějšími protivníky a nabízet lepší odměnu. A až budete připraveni, navštívíte místa, ve kterých mají úkoly i hráči z jiných znepřátelených frakcí. Dynamičnost a obtížnost při plnění úkolů se stále navyšuje a nutí vás buď najít si kamarády do týmu, nebo se šikovně přidat k vojákům vaší frakce, kteří v okolí rovněž plní úkoly.

Studio Madfinger Games si moc dobře uvědomuje, že je to jeho první pořádná hra na PC a opravdu komunikuje s hráči. Samozřejmě jako většina předběžných přístupů, i Gray Zone Warfare má startovní neduhy. Optimalizace by mohla být lepší, protože někdy to vypadá, že hra přiděluje snímky za sekundu podle počasí. První dny od spuštění jsme mohli často zahlédnout vojáky bez hlav a loot goblini jako já stále čekají na hodnotné úlovky, pro které bude stát za to riskovat život.

Vývojáři na Discordu často informují o vydaných opravách založených právě na popudech hráčů. Já osobně jsem od těchto tvůrců podobné chování očekával, protože s hráči komunikovali i během tvorby jejich úspěšných mobilních her. A je to opravdu krok, díky kterému fanoušci odpustí klidně i pomalejší aplikování změn. Hlavně že se ví, že budou vyslyšeni. Dokonce je na Discordu Madfinger Games i možnost přidat se do testovací skupiny a skrze testovací verzi reportovat úspěšnost nadcházejících změn. Gray Zone Warfare se sice inspirovalo technikami, které můžeme vidět i u jiných her z podobného žánru, ale nic nepůsobí okopírovaně. Naopak z celé hry mám pocit, že každá mechanika, kterou jsem již znal, má nějakou přidanou hodnotu. Držíme palce do budoucna a těším se, co si pro nás brněnští vývojáři připraví.