Občas mě dokáže recenzovaný titul značně překvapit. Například už jsem si začínal myslet, že se VR tituly posunuly a laťka je nastavená tak, že ve světě VR očekáváme plnohodnotné tituly a ne glorifikovaná tech-dema. Myslel jsem si taky, že Youngblood je to nejhorší, na co Bethesda dokázala nalepit značku Wolfenstein. Bylo tak velkým překvapením, když jsem spustil Wolfenstein: Cyberpilot, který obě tyto myšlenky jednoznačně vyvrátil.

Začátečnické chyby

Jako Cyberpilot se ujmete ovládání tří mechů, jejichž sekvence tvoří většinu hratelnosti a občas se mezi ně vetře nějaká manuální minihra. Než se vydáte s ukořistěnými nacistickými mechy do akce, musíte si je opravit. Nejedná se o nic složitého a bohužel mi opravy mechů připomněli rané doby VR s jejich charakteristickou neohrabaností… kterou už ale současné tituly většinou většinou překonali.

Ani samotné akční sekvence s mechy mě extrémně nenadchly. Za Panzerhunda a  Zitadelle jsou to koridorové sekvence kde se probíjíte hordami nepřátel. Jejich ovládání je dost neresponzivní, ale to chápu - jsou to obrovské stroje. Problém je, že tu neexistuje nějaká taktika, protože se nedá nikde moc efektivně krýt a opravovat se stíháte rychleji, něž vás nepřátelé poškozují a tak se prostě stačí uprostřed přestřelky zastavit a opravit.

O něco zajímavější mi přišla hratelnost drona. Ta je založená na stealth postupu a hackování, ale i tak je její rozmanitost minimální. Jelikož dron není moc odolný, musíte se plížit, používat maskování a odstraňovat nepřátele nenápadně. Za drona mě ale nejvíc bavilo občas něco hacknout... A když je nejzajímavější mechanika hackování nakláněním ovladače, tak asi něco není úplně optimální.Mezi opravami mechů a akčními sekvencemi se objeví i nějaké ty příběhové momenty, ty ale taky nejsou nic převratného a příběh víc než cokoliv slouží jen jako pojivo pro sadu miniher. To je trochu škoda, protože dabing i zpracování postav jsou povedené a zasazení jako prequel Youngbloodu taky funguje.

Plná hra či technické demo?

Když si tak k jakože přijatelné hratelnosti a minimálnímu příběhu přidáme, že se dá hra projít za něco málo přes hodinu, tak se ale dostaneme k závěru, že Wolfenstein: Cyberpilot je vlastně takové tech-demo, které bych čekal v bundlu k headsetu, když bylo VR novinkou.. Ale ne, ona je to samostatná hra v roce 2019. VR hry v roce 2019 jsou už ale na trochu jiné úrovni hlavně co se rozmanitosti a rozsahu týká. O to smutnější je, že  tohle glorifikované tech-demo Bethesda vydává pod značkou Wolfenstein.

Cyberpilot vám tak doporučit prostě nemůžu. Je to funkční hra, to jo, ale v žádném případě to není reprezentace toho, co dnešní VR dokáže a s minimálním rozsahem si nezaslouží vydání jako samostatný titul, natož v takto velké značce. Za to, že to jde spustit a dohrát můžu dát dva body, ale mnohem šťastnějším mě udělalo, že to šlo v pohodě odinstalovat...