Superliminal, The Witness a ze všeho nejvíce zrušené F-STOP od Valve. To je jen malý výčet věcí, které připomínají Viewfinder. Logickou hru, v níž se perspektiva a obrázky stanou vaším nejlepším přítelem a někdy i nejhorším nepřítelem. Viewfinder dokazuje, že není potřeba mít každou část titulu vymazlenou do dokonalosti, aby šlo o speciální projekt. Teď jen musíme přijít na to, z jaké perspektivy se na hru podívat.

Viewfinder se na první pohled může jevit jako další poměrně typická indie logická hříčka. Jednoduchá a příjemná grafika stavící na jasných barvách a trochu sterilním prostředí s menšími přírodními prvky a pohledem z první osoby, v němž už od začátku vidíte klíčové prvky jednotlivých hádanek, potažmo levelů. V tomhle se rozhodně titul drží zajetých a funkčních kolejí her zmíněných na úplném začátku recenze a mnohých dalších.

V čem ale Viewfinder vybočuje je jeho primární koncept. Zatímco Portal měl portály, The Witness svá bludiště, tady vám k herní a programátorské magii budou stačit fotky a obrázky. Vezmete totiž fotografii, někam ji namíříte a voilá – realita se změnila. Kamkoliv totiž namíříte, tam můžete de facto obsah dané fotografie vložit.

Popisuje se to trochu těžko a ještě hůře se představuje, jak tohle dokázal někdo naprogramovat, ale jakmile to sami jednou uvidíte a vyzkoušíte, okamžitě poznáte pointu a magii tohoto titulu.

Přesně na tomhle je totiž celá hra založená. Ale ne vždy budete jenom běhat po úrovních a sbírat každou fotku, kterou najdete, abyste ji ledabyle plácli někam do světa. Občas se fotografie nachází v samotné úrovni tak, že se na ni musíte kouknout z dobrého úhlu, aby fungovala. V takové dobré polovině úrovní navíc dostanete polaroid, díky němuž si rovnou budete moci vyfotit, co chcete. A všechno tohle funguje dokonale. Je to jednoduchý, ale opravdu vymazlený koncept, který vás nepřestane udivovat ani po dohrání, a přesto působí velmi intuitivně a přirozeně.

Tohle dopomáhá celkově opravdu příjemné hratelnosti, která zároveň využívá další logické prvky k vytvoření sice ne zrovna obtížných levelů, ale aspoň různorodých a zajímavých. Někdy budete muset duplikovat několik baterek, někdy si přepozicovat cíl… Občas i vyfotit sami sebe. V tomhle případě mě akorát mrzí, že ve finále těch úrovní nebylo více. Dohrání celé hry, včetně malé hrstky o něco těžších a vedlejších úrovní, vám zabere nějaké čtyři hoďky. V asi poslední třetině jsem navíc začínal mít pocit, že vývojářům trochu docházely nápady. To šlo podle mě jednoduše vynahradit tím, kdyby si hra ještě více hrála se svým konceptem a kromě „normálních“ fotek více využívala i kreslené obrázky. I na ty totiž občas narazíte. V jednu chvíli budete procházet i obrázkem, který vypadá, jako kdyby ho namalovalo dítě. Jindy budete moci do světa vyhodit hru a nechybí ani lehce interaktivní napodobenina Tamagotchi. Bohužel právě tyhle prvky jsou dost nevyužité a je to velká škoda, protože zejména začátek hry dokazuje, že by to mohlo všechno posunout ještě o trochu výš.

Ve výsledku jsme tak vlastně dostali hru, která rozhodně svůj unikátní potenciál nevyužívá úplně naplno. Přitom ve všem ostatním si není na co výrazně stěžovat. Zmíněná barevná stylizovaná 3D grafika všechno krásně podtrhává, stejně tak v ničem speciální, přesto příjemná hudba a také příběh. Ten se sice snaží být trochu v popředí, moc vám ale v hraní jako takovém překážet nebude. Většinou je vyprávěn skrze monology, které probíhají paralelně s vaším hraním. Což má za následek spíše to, že ho nebudete tolik vnímat. A když už ano, ve finále vlastně není v ničem zvlášť zajímavý. Na druhou stranu si díky němu můžete pravidelně v jednotlivých úrovních hladit kočku, takže se na něj zlobit nemůžu.

Zlobit se nemůžu ani na optimalizaci, až na jednu výjimku. Hra běží plynule a nemá ani žádné výrazné chyby; jenom v jedné nebo dvou úrovních se mi stalo, že se mi po přidání fotky do světa snímky za sekundu dost extrémně propadly, jakmile jsem se na ni koukal z určitého úhlu. Ale naštěstí nešlo o nic, co by zážitek výrazně kazilo.

Nejen v jednom aspektu tak Viewfinder náramně připomíná třeba první Portal. My můžeme jen doufat v to, že stejně jako u něj vznikne i pro VIefinder pokračování a bude to právě tak velký skok, jakým byl i Portal 2. Vkládání fotografií do světa je sice jednoduchý, ale zatraceně magický a zábavný koncept, kterého prostě chceme víc a jehož vyzkoušením rozhodně neprohloupíte.