The Last Spell je pro mě jedním velkým překvapením, které se schovává v jedné malé pixelové indie hříčce. Dlouho si nepamatuju hru, která by mě zabavila na tolik hodin, ale přitom by mě dokázala až tak moc frustrovat. Tohle je totiž hra, kde vás každá smrt bolí… a to hodně. A přesto, že se jedná o výbornou hru, tak vím, že The Last Spell není vůbec pro každého.

The Last Spell nám po téměř dvou letech vylezl z předběžného přístupu a ukazuje se v plné parádě. Krásná pixelová grafika, výborně zvolený hudební playlist a hlavně zajímavě povedný systém hratelnosti v podobě tahového RPG s prvky roguelite žánru. To jsou přednosti, které definují The Last Spell, ale pojďme si to vzít hezky od začátku.

Pro milovníky velkolepých příběhů totiž mám špatnou zprávu. Úvodní intro vám sice nastíní střípky příběhu o fantasy světě, válce a ničivém kouzlu, které pohlí všechno živé, ale že by se jednalo o epické dobrodružství se říct nedá. Na jednu stranu vám The Last Spell skvěle nastíní, co se děje, proč se to děje a co máte dělat, ale s touto myšlenkou už pracuje jen minimálně. Pro vás je tak důležité vědět, že mágové světa vymysleli kouzlo tak ničivé, že dokázalo zničit celá města a vyhladit tak vše živé. To se samozřejmě kapánek zvrtlo a v našem magickém světě nastala apokalypsa a oběti ničivého kouzla se proměnily v nemyslící zmutovaná monstra. Poslední nadějí lidstva je hrstka přeživších kouzelníků, která našla způsob, jak odvrátit následky ničivého kouzla. Ovšem za cenu ztráty veškeré magie ze světa. Jedná se o celkem zajímavé nastínění příběhu o „magické“ atomovce a jejich následcích. Škoda je, že se s touto myšlenkou více nepracuje do hloubky, protože nápad je to více než zajímavý.

Ovšem The Last Spell si nehraje na příběhové RPG, ale naopak právě hratelnost a  obtížnost je tím hlavním, na co vývojáři vsadili svojí minci. A uznat se musí to, že v této oblasti se jim to povedlo na výbornou. Vy se totiž postavíte do čela posledních lidských bašt, abyste ochránili poslední mágy, kteří se snaží prolomit pečetě. Ty pak povedou k vyvolání posledního kouzla, jenž smaže magii ze světa. To ovšem není tak lehký úkol, protože na města útočí stvůry z magické mlhy, kterou za sebou ničivá kouzla zanechala. Váš úkol je tak přežít vlny nepřátel a chránit mágy. Právě v tomto bodě začíná být The Last Spell opravdu zajímavé. Jedná se totiž o zajímavý mix žánrů. Základem jsou tahové souboje, kde se každá postavička hýbe po čtvercových políčkách a používá manu a energii na sesílání všemožných kouzel a útoků na styl X-Comu a jiných podobných her v tomto žánru tahových strategií. Hrdiny následně podle klasického vzoru RPG vybavujete různými předměty, které mají pasivní a někdy i aktivní schopnosti a zároveň jim podle levelů vylepšujete statistiky a různá bonusové dovednosti. 

Podle typu předmětů, které hrdinové nosí, se pak odvíjí i schopnosti, jenž budou mít k dispozici. Na začátku jsou jim sice zbraně přiděleny, a tím pádem i určité jejich zaměření, to ovšem neznamená, že jim tyto zbraně musíte nechávat až do konce a není nic lehčího, než jim dát jiné vybavení, a tím změnit i jejich schopnosti. Tato rozhodnutí už jsou pak jen na vašich taktických schopnostech, jak dokážete využít jejich pasivní atributy spolu s jejich vybavením.

Ovšem samotný boj se odehrává jen v noci, za dne máte totiž možnost si od monster trochu oddechnout a nabrat sílů na další krutou noc. Ve dne se vám tak dostane do ruky možnost vylepšovat základu o opevnění, samostříly a různé typy budov na produkci stavebního materiálu, zlata nebo vybavení pro hrdiny. Právě tento skvělý kontrast přidává celému The Last of Spell potřebu dobrého taktického uvažování. Za dne se snažíte co nejlépe využít všech zdrojů k vylepšení vaší obrany a za noci se snažíte na bojovém poli přežít a hlavně ochránit mágy uprostřed vesnice. Pokud se totiž monstra k mágům dostanou, vaše vesnička je v koncích a hra končí. V tuto chvíli na scénu nastupuje ta více frustrující stránka hry. Pokud totiž neuspějete v obraně vesnice a mágů, jdete zase pěkně od začátku. Tedy, téměř od začátku. Během bojů získáváte totiž temnou esenci, kterou můžete využít ke koupi permanentních bonusů nebo můžete získat i určitá vylepšení plněním výzev a úkolů.

Možná si teď říkáte: „proč nadáváš na to, že je roguelike frustrující, však permanentní smrt k tomu žánru patří!“ A ano, proti systému smrt rovná se konec a jedeš od začátku nic nemám, ba naopak, vývojáři tento koncept využívají perfektně, ale obrana každé vesnice má deset nocí, a pokud zemřete například v té poslední, kde vás čeká zároveň i boss fight, tak přijdete klidně o pět hodin hraní. Právě tento problém může být mnohé hráče být enormně frustrující a je to taky důvod, proč tento titul není pro každého. A že umírat budete. Vývojáři se netají tím, že titul je vážně náročný a přináší výzvu i pro ty největší stratégy. A když už jsme u těch bossů, tak právě ti přinášejí skvělou zkoušku, jak jste se během předešlých dní připravili. Samotní bossové jsou zábavní a každý je jiný a originální. Jejich mechaniky nejsou kdo ví jak úžasné, ale i tak vás souboje s nimi budou bavit. A když už se bude blížit poslední noc a vy na něj půjdete poprvé, budete se právem bát, co vám hra přinese. Možná právě v bossech pak leží největší problém celého The Last Spell. Ne že by byli samotní bossové špatní, ale jejich obtížnost je extrémně nevyrovnaná oproti předchozím dnům. Neberte to ale tak, že dny před bossem jsou zase extrémně lehké. Ale i tak celý váš průběh je vždy jen jedna velká a dlouhá příprava na to, jak se vám podaří vypořádat se s finálním bossem. Je to o tom, jak jste připravili vesnici na útok a vlastně je to i vždy trochu o tom štěstí, jaké předměty vám padnou pro vaše hrdiny.

Naštěstí jde ale vidět, že i přes snahu udělat hru těžkou, se vývojáři zároveň snaží udělat The Last Spell trochu přístupnější i obyčejnějším hráčům, kteří nemají tendence se mrskat bičem po zádech u hardcore titulů. Na začátku misí si totiž můžete vybírat určitá vylepšení, která vám pomůžou během obrany vesnice. Najdete zde například možnost mít o jednoho hrdinu navíc, menší vlny nepřátel, víc materiálů a hromadu dalších bonusů. V základních pravidlech hry si můžete vybrat jen velmi omezený počet těchto vylepšení, ovšem lze zapnout i boundless režim, který vám dovolí si aktivovat kolik vylepšení uznáte sami za vhodné. Sami si tak můžete do určité míry určovat obtížnost podle toho, jak vám samotným to vyhovuje nejlépe. Hledáte maximální výzvu? Máte to mít. Ale pokud se titul zatím učíte nebo jste recenzent jako já, můžete si průchod řádně ulehčit.

Na druhou stranu to neznamená, že poté je hra procházka růžovou zahradou, ba naopak. I v případě, že si aktivujete všechny bonusy, tak je titul stále dosti náročný a nese s sebou skvělou výzvu, kterou si můžete sami dávkovat, což osobně opravdu cením. 

A vlastně cením i celou audiostránku The Last Spell. Osobně mi trošičku chyběl dabing v úvodní cut-scéně, ale to není nic, co bych nedokázal odpustit. Naopak soundtrack ke hře je výborný. Metalová muzika výborně dokresluje podtón soubojů a neočekávaně dobře k titulu sedí, no sami posuďte. Ona i pixelová grafika hře skvěle sedla a vypadá prostě super.

Osobně musím říct, že jsem si The Last Spell skvěle užil. Jak jsem již několikrát v recenzi řekl, tak to rozhodně není hra pro každého, ale pokud máte podobné žánry rádi, tak vám mohu The Last Spell opravdu doporučit. Výborně zvládnuté tahové souboje, ale i taktické stavění městečka jsou dělané na výbornou. Hudba je zkrátka a jednoduše skvělá a i přes menší frustraci, kdy jsem musel jeden level opakovat čtyřikrát, mě hraní bavilo a musím uznat, že mě titul velmi mile překvapil. Jestli je to ovšem hra pro vás, si už musíte zjistit sami, ale vyzkoušení můžu vřele doporučit.