Před několika lety zveřejnilo pár vývojářů ze studia Pillow Castle video prezentující technické demo jejich unikátní mechaniky. V demu Museum of Simulation Technology ohromili statisíce diváků svými hrátkami s perspektivou. Po šesti letech vývoje a jedné změně jména si tuto mechaniku můžeme ve hře pojmenované Superliminal vyzkoušet konečně i my.

Záleží na úhlu pohledu

Hlavní mechanikou Superliminal je hraní si s konceptem nucené perspektivy. Díky němu můžete měnit velikost vybraných objektů ve hře dle umístění vaší kamery. Co to znamená? Můžete například vzít obyčejnou šachovou figurku ze stolu, podívat se na druhou stranu místnosti a pustit ji. Figurka nespadne přímo před vás, ale objeví se na druhé straně místnosti - a k tomu zvětšená. Tahle mechanika má na počátku velmi silný wow efekt, takže mě bavilo hrát si se zvětšováním miniaturních objektů na nadpřirozenou velikost a naopak. Po delší chvíli ale mechanika může začít působit trochu ploše, čemuž pomáhá představení dalších herních prvků - příkladem jsou přenosné a zvětšitelné portály. Druhou věcí jsou pak samotné puzzly. U některých hádanek vám bude řešení jasné už od prvního pohledu, a budete se ho pak jen snažit rychle provést. Ve hře se ale nachází i pár situací, které vedou ke skvělým aha momentům.

Ačkoliv je hra založená na mechanice s perspektivou, při hraní postupně budete narážet na situace, které se vás budou snažit překvapit, nebo možná i trochu vykolejit. Vývojáři se tím snaží udržet hru pořád zajímavou. Místy se ve hře dokonce nachází optické klamy, které vám občas pořádně zamotají hlavou. Hra si taky místy hraje s psychologickým napětím.

To by vás ani ve snu nenapadlo

Hrátky s fyzikou spolu přináší ale i pár technických problémů. Párkrát se mi povedlo vystřelit se z místnosti či vytvořit naprosto obří objekty, které zablokovaly průchod scénou a nešly zmenšit zpět. Vypadá to ale, že některé z těchto problémů už vývojáři zvládli opravit.

V příběhu Superliminal se ocitnete v roli postavy, která se zúčastňuje experimentální formy terapie prostřednictvím spánku a snění. Tou vás bude provázet robotický hlas a nahrávky doktora Pierce. Tyto postavy mi připomínaly například GLaDOS z Portalu či vypravěče z The Stanley Parable. Záměrem vývojářů tak zjevně bylo vyvolat podobný pocit humoru a drama. Nemyslím si, že by příběh v Superliminal dosahoval na úroveň jeho pravděpodobných vzorů, ale zasazení nadpřirozené mechaniky do světa snů dává smysl, a ze hry dělá tak aspoň o trochu víc, než jen technické demo.

Superliminal je velmi krátkou hrou. Prokousat se celým příběhem vám zabere sotva dvě hodiny, a moc důvodů k tomu zahrát si hru znovu mít nebudete. Díky své okouzlující mechanice se ale jedná o celkem unikátní zážitek, který vás donutí dívat se na svět z různých úhlů.