Zeptejte se letitého fanouška Maria na jeho oblíbený titul s legendárním instalatérem a pravděpodobně vám odpoví, že jde o jeden ze dvou dílů Galaxy. Oblíbenost této duologie z éry Nintendo Wii dokazují nejen fanouškovské adorace, ale i fakt, že se pokračování úspěšného animáku bude věnovat právě jí. To s úspěchem konzole Switch a jejího následovníka jen nahrává tomu, že je nejvyšší čas tituly znovu vydat. Myšlenku kolekce Super Mario Galaxy + Super Mario Galaxy 2 ocenil snad každý hráč na konzolích Nintenda. Navíc když se druhý díl zatím mimo Wii nikam nepodíval. Jenže radost ihned odrovnala vysoká cenovka, kdy vás obě více než 15 let staré hry vyjdou dohromady za 70 euro a odděleně 40 každá. Pojďme se tedy podívat, zda je tahle cena alespoň oprávněná.

VESMÍRNÁ EXPLORACE POPRVÉ A SVĚŽE

Super Mario Galaxy původně vyšlo v roce 2007. Ve hře se Mario vydává tam, kam se ještě nikdo nevydal – tedy do vesmíru. Hra nabízí klasickou 3D Mario hratelnost, jakou můžeme znát třeba ze Super Mario 64 nebo Sunshine, ale k tomu přidávala i povedené hrátky s gravitací a pohybové ovládání Nintenda Wii.

Hráč tak bude skákat z planetky na planetku. Jeho skok se v mžiku přemění v pád vlivem rozdílných gravitačních polí. Někdy bude pobíhat vzhůru nohama a jindy vybíhá přímo po zdi. A občas prostě jen tak poletuje vesmírem. Je to skvělá zábava, která navíc produkuje výbornou atmosféru. Vážně máte pocit objevitele neznámých krajin a nadpozemských zážitků. Příběh je klasika, Bowser unese Peach a Mario se ji vydá zachránit. Takže tohle nic neznámého k objevení není, ale prim tu prostě hrají zábavné úrovně.

Pozorným čtenářům se při čtení předchozích řádku ale možná v hlavě objevil vykřičník. Jestliže se může gravitace v okamžiku změnit a hru musíte hrát i vzhůru nohama, jak moc dobře to zvládá kamera? No, místy velmi špatně. Titul má automatickou kameru, kterou můžete ovládat jen minimálně. V hektických chvílích se tak může stát, že nevidíte, kam skáčete, nevidíte před sebe nebo že je Mario prostě něčím přímo zakrytý. Jde určitě o problém doby, kdy hra vyšla. Dneska by něco takového nemohlo projít. Ale prostě to ukazuje, jak strašně málo Nintendo s tímto remasterem pracovalo.

ŽÁDNÝ NOVÝ SKAFANDR

Jde prostě o ten druh remasteru, ve kterém se zvedlo rozlišení a šlo to na police obchodů. Ano, abych nekřivdil, prostředí má i nové textury a UI má nový font, ale to je z grafického faceliftu všechno. Postavy se jeví hranatě, protože počet polygonů zůstal stejný. A ty dvě rozmazané cutscény co nejsou in-game… No nevím, v jakém to je rozlišení, ale 4K to fakt není.

V případě prvního dílu jde o 18 let starou hru. Ta hratelnost prostě zestárla. Je fascinující, jak málo, ale přece. Ať už jde o problémy s kamerou nebo úplně zbytečný cooldown, který má Mario na svém útoku, žádný z těchto nedostatků vývojáři neřeší. A tak když člověk hraje první Galaxy, častokrát si vzpomene, o kolik lépe se mu s Mariem skáče v Odyssey.

Drobek nového obsahu tu ale máme. Jde o Assist Mode. V podstatě lehčí obtížnost, která dává Mariovi více životů a pády okamžitě nezpůsobují smrt. Fajn pro děti, ale asi si nedokážu představit, že by to pokročilý hráč potřeboval Jakkoliv jsou smrti z pádů frustrujicí.

Zároveň se nás Nintendo snaží nalákat na nové kapitoly v Rosalinině knize. Ta vypráví backstory tohoto Mariova průvodce vesmírem. Vlastně jediný opravdu nový obsah a to vážně nestačí.

Pořád jde o super hru, neberte mě zle. Celou dobu hraní je vám jasné, proč to byl v době vydání takový hit. Je to skvělá skákačka plná nápaditých herních mechanik a šarmu. Lítáte od galaxie ke galaxii a sbíráte hvězdy, které pak využijete pro další postup. Většinu galaxií navštívíte sice celkem třikrát, ale každá ta návštěva je tak odlišná, že těžko můžeme mluvit o nějaké recyklaci. Je to skvělé dobrodružství, které si vždycky zapnete na pár desítek minut, dáte pár levelů a jste spokojení.

Problém je prostě v tom, že Nintendo neudělalo skoro nic proto, aby si remaster obhájil vysokou cenovku. Možná až na jednu věc – podporu dotykového ovládání. Pokud hru hrajete v handheldu, místo pohybového ovládání můžete na obrazovku ťukat. Je to skvělý, protože to ulehčuje některé pasáže, kdy je pohybové ovládání až moc citlivé. Ne vždycky to jde využít, například při závodech těmi ovladači prostě hýbat musíte. Ve většině případů to je ale velmi praktické a i z toho důvodu jsem si více oblíbil hrát hru v handheldu. Druhým důvodem je, že to na menší obrazovce vypadá lépe, protože ten grafický posun prostě není takový. Jenže i tato novinka vlastně není novinka. V případě Super Mario Galaxy už podpora touchpadu byla přítomná v kolekci Nintendo Super Mario 3D All-Stars. Alespoň pro druhý díl jde o skvělou novou funkci.

VESMÍRNÁ EXPLORACE PODRUHÉ A STÁLE STEJNĚ

Mezi prvním a druhým dílem Galaxy byla tříroční pauza. Za tu dobu vývojáři určitě nějaké z nedostatků originálu vyladili, říkáte si. Rychle po zapnutí ale zjistíte, že spíše ne. Ta hra se hraje prakticky úplně stejně, jelikož původně ani nemělo jít o sequel, nýbrž expanzi

Takže tu vlastně máme úplně ten samý titul, který má sice dost obsahu na plnohodnotnou hru, ale jde o obsah vesměs stejný. Nabízí naštěstí pár nových a zábavných mechanik, v čele s řízením Yoshiho, který využívá pohybové či dotykové ovládání, a několika nových kostýmů pro Maria.

Velmi jsem si také užíval momenty, kdy hra přešla do 2D skákačky, protože jsem nemusel řešit problémy s kamerou, které setrvaly. Alespoň už titul tolik nespoléhá na recyklaci bossů jako jednička, to je také třeba ocenit. A musím říct, že se mi i víc líbila graficky. Hra je mnohem barevnější a i když sice se kvůli tomu lehce ztrácí ten vesmírný pocit, fakt hezky se na to kouká.

Co se výtek remasteru týká, tady bych se akorát opakoval. Obě hry jednoduše dostaly přesně tu samou péči, tedy minimální. Přesto bude dvojka ta žádanější z kolekce. To protože první Galaxy už na Switch vyšlo, v rámci kolekce Nintendo Super Mario 3D All-Stars. A ta stála tolik, co teď stojí jen Galaxy samostatně. Pro Galaxy 2 jde o první verzi pro Switch, a pokud si hru chcete zahrát na moderním systému, nemáte jinou možnost než aspoň těch 40 babek vysolit.

Jenže ve stavu, v jakém remastery vychází, to je prostě absurdně moc. Porty takhle starých her s minimem práce by měly stát půlku toho, co si Nintendo účtuje. Bylo to prostě třeba buď zlevnit, nebo na hrách více pracovat a upravit archaismy. Však Nintendo se ani neobtěžovalo přidat podporu myši. A když už to ten Switch 2 má, proč toho nevyužít?