Satisfactory je továrna na závislost

Vítejte. Jste pionýrem společnosti FICSIT Incorporated a váš úkol je snadný. Přistát na mimozemské planetě, prozkoumat potenciál jejích zdrojů a vykořistit je ve jménu efektivity. Snažíme se o maximální udržitelnost, a tak se prosím zdržte jakéhokoliv chování, které by ohrožovalo majetek společnosti FICSIT Inc. Pokud tedy zemřete, pokuste se to prosím udělat tak, aby další pionýři mohli náležitě zrecyklovat vaše pozůstatky a pokračovat v plánu výstavby. Země na vás spoléhá.

Úvod, který jsem vám v začátku recenze popsal, činí asi padesát procent příběhu, jež vám Satisfactory nabídne. Běžně bych něco podobného u logistického automatizačního simulátoru skoro ani neměl potřebu zmiňovat. Tentokrát ale ne. Právě tento úvod, který vám je vysvětlen během prvních pár minut, je natolik propojen se samotnými mechanikami Satisfactory, že si zaslouží přímo zmínit. Vaším úkolem je na planetě vybudovat infrastrukturu, těžit její zdroje a poslat z nich vyrobené složitější součástky vesmírným výtahem pryč. Při tomto úkolu nebude záležet na tom, kolikrát zemřete nebo kolikrát něco postavíte špatně. Vše jde totiž zrecyklovat a udělat znovu. Dokonce i samotné zdroje planety jsou nekonečné, a tudíž jediné, na čem opravdu záleží, je práce, kterou za sebou necháte. Právě to je zásadní pro to, abyste si hru užili. Nesmíte se stresovat z toho, že něco napoprvé nevytvoříte zrovna dokonale. Cesta je v tomto případě vážně víc než cíl.

Jak ta naše začíná? Výběrem startovní lokace. V Satisfactory máte na hraní přesně jednu jasně ohraničenou, ale poměrně prostornou planetu. Výběr startovní pozice tak určuje biom, kam dopadne váš přistávací modul a tedy v jakém prostředí budete trávit první desítky hodin hraní. Předně musím pochválit, jak hezky funguje základní tutoriál. Ten vám zpočátku dá poměrně jasné a rychle splnitelné úkoly, které vás všechny základní mechaniky hry naučí. Obdobně jako u Factoria tak začnete ručním těžením minerálů z přilehlých zdrojů, kde si budete všechnu železnou rudu tahat po kapsách. Postupně přidáte mobilní těžící jednotku, která kutá sama a jen jí chodíte vyprazdňovat. A než se nadějete a začne vás nudit neustálé pobíhání, už odemykáte první elektrické těžící zařízení a radujete se z toho, jak vám na pásech jezdí do skladovacích kontejnerů pláty, hřebíky, cement a další vybavení, které jste museli složitě vyrábět na pracovním ponku.

Pokud se dostane až sem, tak vám gratuluju. V tuto chvíli už pravděpodobně máte mozek natrénovaný na skvělý pocit z toho, že za 5 minut máte bez práce nastřádáno tolik stavebního materiálu, co za první hodinu hraní. V takovém případě jste podlehli herní smyčce a máte na desítky až stovky hodin vystaráno. Než se ale začnete radovat, přichází nejděsivější zvuk celé hry: vypadlé pojistky.

Držet průmyslovou továrnu v nonstop provozu se na kapacitě elektřiny řádně projeví a vy to pocítíte. Chvilku potrvá, než se podaří výrobu elektřiny zautomatizovat a vy tak na začátku budete často muset pobíhat po okolí, sbírat dřevo s listím a krmit jím své spalovače biomasy. Každá další součástka, kterou budete schopni vyrábět, vyžaduje krom většího množství surovin i více energie. Spotřeba ovšem roste geometrickou řadou. Zatímco jeden konstruktor zpracovávající jedinou vstupní surovinu spotřebuje pouhé 4 MW, assembler kombinující dvě součástky do jedné spolkne čtyřikrát tolik. To vás bude nutit hledat stále efektivnější a pokročilejší metody výroby elektřiny. Což ale samozřejmě bude stačit zase jen na nějaký čas. Hra tak mistrně střídá skvělý pocit z vyřešení problému, který vás hodiny otravoval, jen pro to, abyste hned byli představeni před další výzvu, která je ještě komplexnější než ta předchozí.

Rostoucí složitost vás bude provázet celým hraním a věřím, že z toho může mnohdy bolet hlava i ostříleným veteránům Factoria. Když jsem s recenzí začal, můžu vám upřímně říct, že jsem hru bral jako těžkou vykrádačku našeho českého klenotu, a tak trochu mne štvalo, že studio Wube Software vlastně nepřišlo s 3D Factoriem samo. Po více než stovce hodin hraní a rozehrání už třetí hry musím přiznat, že jsem se mýlil. Přesun do trojrozměrného světa přináší zcela nové možnosti a výzvy, které začnou trápit jiné části vašeho mozku, než bylo u duchovního předka zvykem. Budete častěji násobit a dělit třemi díky tomu, že slučovače a rozdělovače pásů jsou právě v poměru jedna ku třem. To je ovšem pouze začátek. Třetí dimenze prostoru přidává do hry vertikalitu, což je věc, která spoustě stavitelům Factoria dodnes chybí. Ale je to dvousečná zbraň. Samotné výrobní budovy jsou v Satisfactory mnohem větší. A zvládnout napozicovat funkčním způsobem pásy mezi budovami a terénem dá někdy zabrat víc, než byste čekali. Na druhou stranu vývojáře v tomto ohledu musím pochválit, protože právě na režimech stavění od dob předběžného přístupu udělali obrovský skok kupředu. Skvělé také je, že pokud už i tak budete mít stavění dost, můžete se prostě jít projít.

Pokud jsme rozšíření Factoria s podtitulem Space Age něco zazlívali, byl to nedostatek jakéhokoli obsahu krom onoho nekonečného stavění. V tomto ohledu hraje Satisfactory úplně jinou ligu. Vaší továrně totiž můžete prospět například i tím, že jí prostě chvíli necháte osamotě. Ideální příležitostí k tomu jsou momenty, kdy čekáte, než se vám vytvoří tisíc náročných součástek pro vesmírný výtah. Prostě si vyberete nějaký směr a jdete zkoumat. Výzkum je v tomto případě myšlen doslova. Nasbírané suroviny, pozůstatky příšer, energetické slimáky, mimozemské artefakty či kousky ztroskotaných vesmírných lodí můžete prozkoumat a následně si díky nim otevírat různé bonusy a vylepšení. V zásadě se jedná o takové dovednostní stromy, které vám například zvětší inventář, odemknou palné zbraně či výbušniny a nebo klidně jetpack. Rozmanitost hry je v tomto ohledu skvělá a řada věcí vám významně zpříjemní další budování. Za nejužitečnější považuju skvělý nápad s Mercerovými sférami. Tyto fialové koule na vás mluví a nabádají vás k sebrání. Působí to sice trošku děsivě, ale když si odemknete výzkum, který vám díky nim zpřístupní interdimenzionální kontejnery, začne pravá zábava. Předměty do nich vložené se uploadují na jakýsi fyzický cloud a vy je pak můžete využít odkudkoliv na mapě. V podstatě jde o velmi zjednodušené roboporty z Factoria.

Při zkoumání dalekých krajin doporučuju taky myslet na bezpečnost. Svět je obývaný z velké části vysoce agresivními tvory. Jejich rozmanitost není úplně obrovská, v zásadě jde o asi 5 druhů nepřátelské fauny a jejich podtypy. Na ty v začátečnických lokacích vám postačí obyčejný obušek, ale jakmile se vydáte do biomů se vzácnějšími surovinami, dokáží skutečně zatopit. Například nukleární prasopes vás díky radiačnímu poli dovede zabít, aniž by se vás vůbec dotknul. Pokud tedy nemáte příslušnou ochranu. Její výroba vás ovšem znovu vrátí do bezpečí základny, ve které po chvilce odpočinku bude zase nějaká práce navíc anebo další možnosti vylepšení pionýra.

Už jsem na několika místech vysvětlil, že Satisfactory ve svém designu počítá s exponenciální křivkou náročnosti. Jakmile do receptů přibudou kapaliny, a tedy ropné recepty, výroba superpočítačů a dalších pokročilých receptů, je celkem těžké se ke hře vrátit. Vysvětlím na příkladu. Pokud budete chtít vyrábět 5 superpočítačů za minutu a nastavíte si to jako cíl vaší příští herní seance, čeká vás následující: najít 6 nalezišť cateriové rudy, 7 měděných dolů, postavit 40 tavících pecí, napojit 70 jednovstupových konstruktorů, najít 10 nalezišť ropy, postavit 42 rafinerií, připojit 14 dvojvstupových assemblerů a to vše završit 15 manufaktéry, které zpracovávají až čtyři pásy součástek zároveň. Upozorňuju, že každá z jmenovaných skoro 200 budov je větší než vy, musí mít správně nastavené recepty a optimálně napojené pásy. Pro informaci je superpočítač výrobek 7. úrovně z celkových 9.

I to je důvod, proč mi recenze tohoto titulu trvala tak dlouho, proč od hry odcházím a též proč se k ní zase rád vracím. Tyto děsivé počty samozřejmě jdou jde redukovat. Někdy pomůže alternativní recept objevený dešifrováním hardisku a jindy zase stačí chytře napojit mimozemský duplikátor výroby na konec řetězce a dostanete se na polovinu. Je to ovšem úskalí, se kterým je třeba počítat, a které hráčům háže na bedra jistý stres.

K jeho zmírnění mohu doporučit hned několik věcí. Ihned zahoďte myšlenku, že v jakýkoliv moment stavíte řešení, které vám bude stačit do konce hry. Nejlepší, co můžete udělat, je vzít si k sobě na hraní kámoše a bavit se tím, že si rozdělit úkoly anebo spolu klidně na čas stavění opustíte a budete prozkoumávat panenskou krajinu jako Kryštof Kolumbus. Poslední rada je stavět továrnu tak, aby se vám líbila. Satisfactory nabízí řadu způsobů, jak si ji zkrášlit. Obchod společnosti FICSITje například regulérní herní obchod na skiny, který po vás ale samozřejmě nechce žádné reálné peníze. Za drcení odpadních surovin si můžete vyzvednout kupony a odemknout si například nové nátěry, okna, světla a další různé doplňky, se kterými budou vaše výtvory vypadat o moc lépe. Grafika hry je pak vlastně svým způsobem taková, jakou si ji sami uděláte. Pokud budete pokládat budovy napůl do vzduchu a pásy necháte clipovat do sebe, hezké to nebude. Jakmile si ale dáte záležet, může vše vypadat nádherně. Modely i textury tak nabízí příjemný kompromis k tomu, aby hra vypadala slušně, ale přitom vám dovolila mít po mapě rozházené tisícovky budov a továrniček. Zvuky a soundtrack obdobně také neurazí, ale rozhodně vás u obrazovky svou komplexností neudrží stovky hodin. Sám jsem si tak ke hraní většinou něco pouštěl.

Satisfactory je úžasnou hrou, kterou by si měl zkusit každý vášnivý hráč logistických či výrobních simulátorů. Malou továrnu si díky velmi slušnému úvodu dokáže postavit snad každý hráč, ale rozhodně ne všichni mají hlavu na to, aby se dostali sami až na konec. V tomto případě je cílem skutečně cesta, kterou se při hraní sami vydáte. A jak dlouhá bude, je zkrátka na vás. Obrovská komunita, stálá péče vývojářů a stovky dostupných modifikací jsou důkazem, že Satisfactory skutečně není jen zábavou pro autisty či automatisty. Já jsem tak se hrou rozhodně ještě neskončil a stále po večerech koukám na různé designy, nápady a tabulky, jak příště něco postavit zase o chlup líp. Držte mi tedy palce, já ten urychlovač částic tenhle rok prostě postavím!