Tak to vypadá, že je na čase, aby majitelé VR headsetů opět zpozorněli. Pokud si pamatujete zhruba čtyři roky staré sci-fi dobrodružství Red Matter, dost pravděpodobně i vyhlížíte několik měsíců oznámené a právě recenzované pokračování. A pokud ano, mohu vám s klidem říct, že se čekání vyplatilo. Do rukou nicméně dostanete trošku odlišný produkt, než který byste na první pohled možná čekali.

Když to shrnu velmi jednoduše – Red Matter 2 je tajemným sci-fi dobrodružstvím s podkresem atmosféry studené války i velmi mírného hororu. To jsou věci, které platí i pro první díl, na který ten druhý přímo navazuje. A ačkoliv nemusíte pro pochopení událostí předešlý titul nutně hrát, rozhodně bychom to doporučovali. Už jen z toho důvodu, že se od sebe obě hry odlišují v některých celkem překvapujících aspektech.

Začněme ale příběhem, který vás samozřejmě bude doprovázet celou hrou. V roli astronauta Sashy se vydáváte za pomoci tajemné společnice Bety, se kterou budete mít kontakt jenom hlasově, na záchrannou misi vašeho starého kolegy, kterého jste považovali za mrtvého. A ačkoliv přiznávám, že samotná premisa není kdo ví jak zajímavá, Red Matter 2 si vás udrží zejména stylem vypravování a stupňováním atmosféry. Na rozdíl od prvního dílu máte v tom druhém mnohem větší pocit, že jste přímo součástí příběhu, ne jenom obyčejný pěšák. Což pro ty z vás, kdo první díl hráli, tak ano, je naprosto zamýšlená narážka. Každopádně Beta s vámi komunikuje pomalu při každé příležitosti a hlavní hrdina mluví, což bývá pro podobné hry poněkud neobvyklé. Tady to ale naprosto funguje a v mnoha ohledech to dovytváří živější svět kolem vás, když se o něm postavy – i de facto vy samotní – v průběhu hraní vybavují.

A že se vybavují opravdu dobře. Byť mají některé vedlejší postavy spíše průměrnější dabing, pravděpodobně způsobený důrazem na takový ten stereotypní ruský přízvuk, obě hlavní postavy, tedy vy a Beta, působí dobře, věrohodně a realisticky. A i když není ve finále jejich charakter úplně kdo ví jak rozsáhlý, velmi efektivně dokážou posouvat příběh kupředu příjemným způsobem.

Jak už jsem ale každopádně říkal, dobrou práci dělá hra i se stupňováním celého příběhu. Nebudu samozřejmě nic prozrazovat, ale záchrana starého kolegy na opuštěné vesmírné stanici nebude jediná věc, která vás bude pohánět kupředu. A byť nepatří samotný příběh mezi ty nejlepší, které jsem kdy viděl, obzvlášť na poli VR her dělají vývojáři velmi slušnou práci práci s předáváním informací a vytvářením atmosféry velmi přirozeným a smysldávajícím způsobem.

Jak už to ale u VR her bývá, tím pro většinu lidí asi nejdůležitějším aspektem stejně bude hratelnost. A naštěstí ani tady Red Matter 2 nezaostává. Druhý díl je samozřejmě postaven na základech toho prvního a vrací se většina jeho mechanik i základní ovládání. To samozřejmě znamená v případě pohybu možnost teleportace i plynulého posunu. Se světem kolem vás stále budete manipulovat dvěma ovladači, které dokáží splnit hned několik úloh. Na levé i pravé ruce budete mít k dispozici takové chytače, kterými můžete většinu věcí kolem vás zvednout a prohlédnout si je nebo s nimi manipulovat. Na nedominantní ruce, podle vaší volby, poté budete mít k dispozici ještě malý de facto displej, díky kterému můžete analyzovat skoro cokoliv kolem vás. Ať už jde o text na papírech, který vám přeloží, nebo různé insignie, stroje, materiály a cokoliv dalšího, k čemu vám dodá kontext. Jde o krásný aspekt, který prostory kolem vás dělá ještě o to více zažitější a skutečnější, než jsou. Z dalších nástrojů potom nechybí svítilna, i s možností vystřelit světlice, nebo konektor k připojení k terminálům, abyste se dostali k některým datům nebo mohli něco ovládat.

Na vaší dominantní ruku, v mém případě tedy pravou, pak kromě zmíněného chytače dostanete po pár hodinách i pistoli. A tady přichází jeden z větších odklonů od prvního dílu. Pokud jste jej hráli, určitě si vzpomenete, že hra žádné akční pasáže neměla. To se s druhým dílem mění a po čase budete bojovat proti obranným robotům nebo střílnám. Akční pasáže naštěstí nejsou něco, co budete zažívat většinu hry, ale postupně začnou mít větší a větší prostor, což osobně považuji za jeden z mála kroků vedle. Nejde o to, že by nebyly vyloženě zábavné, a v kombinaci s audiovizuálem mají něco do sebe, ale působí velmi dodatkově a vlastně ne tak zajímavě. K dispozici máte jenom jednu zbraň, která se po pár střelách přehřeje, a například roboty musíte trefit do slabého místa, abyste je zničili. Víc v tom vlastně není a i když to dokáže pěkně rozbít případnou monotónnost, hra to podle mě vůbec nepotřebovala a bohatě si vystačí se zábavným příběhem, skvělou atmosférou a hádankami.

Protože ano, Red Matter 2 je částečně i logickým titulem. Oproti prvnímu dílu se ale hádanky podle mého změnily, a to vůči VR prostředí k lepšímu. Většina z nich je totiž nyní přímo založená na manipulaci s předměty kolem vás. Máloco budete muset zjišťovat, luštit nebo počítat. Což samozřejmě pro takový titul funguje naprosto krásně. Logické hádanky jsou tu nicméně sice mechanicky zajímavější, ale z toho důvodu i o něco snazší než v případě prvního dílu, což může na jednu stranu někomu vadit, na druhou stranu má díky tomu hra o něco lepší spád a tempo.

A abych do třetice zmínil něco, co se oproti prvnímu dílu změnilo, je to ona atmosféra. Stojím si za tím, že její stupňování a práci s ní zvládá druhý díl opravdu skvěle, ale pokud čekáte další evoluci prvního dílu, který se v nejednu chvíli tvářil jako mysteriózní horor, budu vás muset zklamat. Druhý díl tyto prvky úplně nezahodil, ale rozhodně působí více jako sci-fi než jako mysteriózní thriller. Byť má některé opravdu dechberoucí momenty i v tomto aspektu.

Hratelnostně se tedy Red Matter 2 od svého předchůdce v samotných základech zase tak zásadně neliší, ale přítomnost střelby a větší důraz spíše na mechanické než vyloženě intelektuální hádanky posouvají celou hru nějakým způsobem dál. Zapomenout také nesmím na větší svobodu v pohybu díky přítomnosti jetpacku, pomocí kterého se můžete snadno dostat na vyvýšená místa nebo přelétávat mezi nimi. Častokrát to není tak důležité, ale působí to vážně dobře.

Tím se nicméně postupně dostávám k audiovizuálu hry. Už první díl patřil mezi špičku toho, čeho bylo možné na VR platformě dosáhnout – a to jak na počítači, tak Oculus Questu nebo dokonce PlayStation VR. Druhý díl po několika letech dokazuje, že se dá stále posouvat dál. Hra je k dispozici i na Steamu, ale já měl možnost si ji zahrát na mobilním Oculus Questu, kde zkrátka bez debaty vypadá naprosto bezkonkurenčně. Může za to především vynikající osvětlení, včetně toho dynamického, krásné efekty, kvalitní modely a také výborná práce s odrazy… Jde jednoduše řečeno o neskutečně nádherný titul, který by se neztratil ani jako běžná hra na počítači nebo konzoli. A to už je opravdu co říct.

Když to tedy shrnu, Red Matter 2 od Vertical Robot je vlastně ve všech ohledech výborná sci-fi adventura s příjemnou hratelností, dobře podaným, byť lehce základním příběhem, a krásnou grafikou, která vydrží na nějaké zhruba čtyři hodiny. Osobně mě mrzí poněkud zbytečná přítomnost nikoliv nudných, ale nikterak speciálních akčních pasáží a někoho by možná mohly zklamat oproti prvnímu dílu lehčí logické hádanky a menší důraz na hororové aspekty. I přes to všechno jde o titul, který by si pravděpodobně měli zahrát všichni vlastníci VR headsetů. Ať už Questu, nebo PCVR. Za tým Indiana tak hru doporučuji na 9 bodů z 10.

Na závěr samozřejmě musím ještě rychle zmínit, že je samotná hra hodně založená na pohybu, ale spíše klidnějším. Díky teleportaci by tak neměl být velký problém s kinetózou. Nechybí samozřejmě přítomnost vinět při pohybu, plynulé nebo kouskované otáčení pravou páčkou a pár dalších příjemných a víceméně standardních nastavení přístupnosti.