Pokémon Legends: Z-A - Snaha se cení, ale chtěli jsme více

Připadá mi, jako by to bylo včera, když jsem recenzoval díl Pokémonů, kterému vděčíme za vznik spin-off série zvané Legends. Ve skutečnosti už to budou ale celé tři roky. Bavím se samozřejmě o Pokémon Legends: Arceus. Tehdy jsme titul vyzdvihli za slušný pokus inovovat sérii. Šlo opravdu o něco nového jak příběhově, tak hratelnostně. S Arceusem přišlo mnoho hratelnostních změn, které by dozajista byly vcelku kontroverzní, pokud by se objevily v hlavní linii her Pokémon. Mimo to byl region Sinnoh ambiciózně rozlehlý, ale vcelku zbaven detailů. Mnoho neduhů jsme titulu prominuli, jelikož šlo o vcelku revoluční a pestrý krok ze strany Game Freaku. A hlavně šlo o první díl v této sub-sérii. 

Když jsme se tedy dozvěděli, že nový přídavek do série Legends bude v malinkém kruhovém městečku – a navíc se podívá i na Nintendo Switch 2 – doufali jsme ve vyladěný zážitek s malou, ale koncentrovanou mapou plnou detailů a ambientního života. Výsledek nás dozajista vyvedl z míry. A to jak v dobrém, tak i ve zlém. 

Seznamte se tedy se hrou Pokémon Legends: Z-A. Jste na zdánlivě poklidné dovolené v Lumiose City, které můžete mimo jiné znát z dílů X a Y z 3DS éry. I přestože vaše postava neměla ambice stát se trenérem, tak nestačí ani mrknout a jste vhození do místního děje ať se vám to líbí, nebo ne. Ve městě řádí divocí Pokémoni, kteří samovolně mega evolvují a ohrožují místní populaci. Ale jak? Proč? Mega evoluce byla dosavadně možná pouze po umělém zásahu trenéra. Stojí za tímto snad někdo? 

Tato zápletka a pár dalších záhad od vás samozřejmě vyžaduje vnik do světa Pokémonů, a tak se z vás stává trenér. Klasické startovní trio je tentokrát mix ze starších dílů. Chikorita, Totodile a Tepig. A komu by třeba chyběla naprosto klasická trojice z regionu Kanto, tedy Charmander, Bulbasaur a Squirtle, nebojte, i na ně přijde během hraní řada. Děj totiž mimo hlavní příběhovou linku obsahuje i hromadu vedlejších úkolů za různé odměny. 

A proč se vlastně tento díl jmenuje Z-A? No, je to jednoduché. Vlastně mi to trochu připomnělo Need for Speed: Most Wanted. Na začátku máte jako trenér rank Z. Každou výhrou v turnajovém rozhodujícím souboji se posunete o jedno písmeno nahoru, a tak pomalu šplháte po žebříčku, abyste dosáhli písmene A. Kdo se totiž jako první dostane na vrchol, má slíbeno od vedení města libovolné přání, které chce váš nově utvořený trenérský tým využít na vyřešení náhodných mega evolucí.

Musím říct, že úvod do děje byl sice zajímavý, ale neskutečně zdlouhavý a omezující. Šlo o sérii několika dní, během kterých jsem se musel držet svého nového parťáka a nemohl jsem opustit danou ulici, dokud jsem nesplnil úkol. Město se hemžilo neviditelnými zdmi, a tak se už i tak malinké městečko proměnilo v podstatě na koridorovku. Pokud ale skrz to prohlédneme, jde opravdu o zajímavou zápletku. A jsem rád, že se opět Game Freak nebál dotknout pár tabu témat, když jde přece jen o spin-off. Často se například řeší soužití Pokémonů a lidí v Lumiose City, přičemž se staví čím dál více segregovaných parků, kde jsou Pokémoni takřka uzavřeni. 

Hratelnostně si hra vzala velké a odvážné sousto. Tahové souboje, které byly tak dlouho naprosto nedílnou součástí série, jsou fuč. Vše probíhá asynchronně, naráz, a na nikoho se nečeká. Divocí Pokémoni navíc mohou útočit i přímo na vás. Změna je to velice ambiciózní, ale působí silně nedomyšleně a nevyváženě. Stejně jako u Legends: Arceus ale doufáme v ponaučení se a dotažení do dalšího dílu. Jde totiž o to, že netahové souboje se hrají naprosto, ale naprosto jinak. Každá schopnost má vlastní cooldown a můžete v podstatě spamovat vše, co máte, protože každá chvilka bez zadaného útoku se počítá. K tomu všemu už je i jedno, kdy si vyměníte Pokémona nebo ho vyléčíte předmětem uprostřed souboje. Co bývalo důležité rozhodnutí, které vás stálo tah, tedy klidně rozhodující poslední úder, je teď jen ledabylá akce, kterou můžete dělat, kolikrát chcete. Na používání předmětů je sice malinký časovač o pár vteřinách, ale věřte mi, že nepřátelé nikdy vlastně nebudou hrozba, protože se stihnete naprosto v klidu vyléčit či oživit v pár okamžicích. Pokud by se těmito pravidly řídily i NPC postavy, kterých musíte vyzvat během hry celé stovky, tak by to bylo alespoň fér. Bohužel jsem ale za celou hru nenarazil na nepřítele, který by například takticky schoval svého ohnivého Pokémona, když na něho cákám vodopády s vodním Pokémonem a za chvíli bude vyřazen.

Po celou hru jsem se tak vlastně nemusel ani moc snažit. Měl jsem ve své partě šestici takových Pokémonů, ať mohu pokrýt jakoukoliv slabinu nepřítele. A i když šlo do tuhého, šlo jen o to dát pauzu a použít předmět, kterých jsem mohl mít stovky a stále jsem měl dost peněz. Postupně navíc budete získávat čím dál více možností mega evolvovat vlastní Pokémony. Tak či onak se ale jedná o kreativní a pestrý krok pro sérii, a já pevně doufám, že asynchronní souboje nevidíme naposledy. 

Další zajímavá změna v hratelnosti je také denní cyklus, ke kterému se váže i to, co se bude dít na ulicích. Přes den se nic extra neděje. Trenéři mají možnost leda tak jít do zmiňovaných segregovaných „Wild“ zón a tam si nachytat další Pokémony. Až v noci přijde ten pravý underground. Kus města se změní v bojovou zónu, ve které se nehraje na čest či fairplay. Do těchto zón chodí trenéři z celého turnajového žebříčku a soutěží o turnajové body. Za každou výhru nad trenérem dostanete pár stovek bodů, přičemž budete dostávat i různé výzvy navíc. Jako třeba použít super-effective útok nebo zneškodnit někoho na jednu ránu. Zmiňovaná absence fairplaye spočívá v tom, že se trenéři mohou plížit a zaútočit na nepřítele nečekaně. Pokud si naopak vás někdo všimne dříve, budete „překvapeni“ a nebudete moct chvíli útočit se svým Pokémonem.

Před vydáním nám bylo slibováno pestré městečko překypující ruchem. Opak je ale pravdou. A to ani nemluvím o Switch 1 verzi, ke které se dostanu později. Ve většině předchozích dílů – a tím myslím opravdu i ty deset, dvacet nebo třicet let starých – se hry odehrávaly napříč několika městy v daném regionu. Které navíc často byly propojeny zajímavými místy v přírodě. I Pokémon X a Y z roku 2013 mají kromě Lumiose City nespočet dalších pěkných lokací. A tak mě vcelku zamrzelo, když jsem vnikl do izolovaného městečka v Z-A, jen abych byi přivítán pustými ulicemi, mizejícími postavami na pár metrů a v podstatě stejnými třemi baráky rozkopírovanými po celé mapě. Je tu opravdu velice málo unikátních staveb, takže se v tomto moderním městském bludišti lehko ztratíte. Samozřejmě tato série nikdy nebyla o grafice, ale jen se podívejte, jak ploché a suché to město je. I v porovnání s deset let starým Pokémon X na mnohem starším hardwaru. Nepomáhá tomu ani fakt, že interiéry v tomto městě téměř neexistují.

A nejde mi jen o to grafické zpracování. Jde o ty pusté ulice, ve kterých i když se vám konečně načtou a objeví postavy, většinou je to pár naprosto nehybně stojících NPCček. A to mi prostě imerzi moc neprodává. Moc vesele se nedá bavit ani o hudebním doprovodu. Mimo opravdu ojedinělé unikátní kousky pro specifické trenéry nebo Pokémony se bude střídat jedna denní a jedna noční skladba. A opravdu už jsem z toho začal místy šílet. 

A jako poslední tečku ohledně imerze bych měl ke cut-scénám. Některé z nich jsou unikátně a plynule animované a postavy navíc opravdu hýbají ústy vcelku uvěřitelně. Jen nikdy nic nevysloví. Všechny filmečky jsou němé a působí to více jako chyba než záměr. Přitom zvukově veškeré malé pohyby a posunky postav, šustivé oblečení, klepání bot a podobně v cut-scénách jsou. O to více jsem si říkal, že mám snad jen vypnutý dabing v nastavení.

Co je ale potřeba pochválit, je vertikalita města. Vše je sice pusté, ale zato se často ocitnete na střechách, po kterých můžete vcelku libovolně pobíhat i přeskakovat. Váš chytrý telefon ve hře vás navíc z raději nevysvětlených důvodů umí chytit při pádů z jakékoliv výšky, a tak nemusíte hledat žebřík a podobně. Stačí to vyslat střemhlav dolů, je to v pohodě. Lumiose City je navíc nesporně inspirované Paříží. A právě pod ní se nachází rozsáhlé katakomby. I v Lumiose se tedy můžeme lehce podívat do těchto katakomb a pochytat si trochu speciálnější Pokémony.

Pokémon Legends: Z-A jsem měl tu smůlu vyzkoušet i na prvním Nintendo Switchi. Namísto 60 snímků za vteřinu jako na tom druhém jsem tu měl kolísavých 20. S tím, že při větších soubojích to bylo ještě horší. Postavy mizí už pár směšných metrů od vás. A plynulost animací silně klesá. Do toho se přidávají i absurdně rozmazané textury prostředí, které se sice vymění za ostřejší, když počkáte dostatečně dlouho, ale pokud běžíte městem, hra zkrátka nestíhá. 

Ale to je právě to jádro pudla. Ten důvod, proč mi celou dobu Pokémon Legends: Z-A nepřišel jako plnohodnotný titul pro Switch 2. Prostě a jednoduše se stále jedná o hru na Switch 1, jen s lepším výkonem na dvojce. Pokud musíte celý vývoj myslet na to, že to musí nějak šlapat i na skoro deset let staré konzoli, nedá se moc výrazně odbočit a udělat zásadní rozdíly v obsahu. Takže se budu opakovat, ale nemohu se dočkat na další Legends díl, který snad bude dělaný čistě pro Switch 2 a Game Freak bude moci zahodit hromadu omezení. Mohu v to alespoň doufat…

Pokémon Legends: Z-A se snažilo vzít si mnohem větší sousto, než nakonec zvládlo. Za mých dvacet hodin strávených v Lumiose City jsem spatřil mnoho zajímavých konceptů, postav i děje. Ale výsledek je bohužel silně nedopečený. A to i na silnější Switch 2. Pevně doufám, že si Game Freak vezme z tohoto dílu to nejlepší a zkusí to znovu a lépe.