Spravovat a budovat široký zábavní komplex je jedna věc. Spravovat a budovat široký zábavní komplex a do toho se starat o to, že vaše medvídě nemá, co jíst, vaši zaměstnanci nemají, kde popíjet kávu a vašim návštěvníkům nevyhovuje panoramatický výhled na čističku vod, to je už něco trochu jiného. Ale pro Planet Zoo rozhodně nic neobvyklého. 

Jestli je tu právě něco, co vám tahle budovatelská strategie může nabídnout, jsou to bez pochyb hodiny zábavy. Ale to, co na první pohled neuvidíte, je frustrace a chaos. A neberte mě teď špatně, frustrace a chaos doprovází většinu simulátorů a Planet Zoo je titulem, který i přesto v mnoha ohledech zvládá excelovat. Jenomže tu vyvstává otázka, zda nepřichází se systémem až tak ambiciózním a komplexně složitým, že občas pod tíhou svých vlastních kliček zvládá zastínit sám sebe.

Je Planet Zoo nástupcem Zoo Tycoon?

Planet Zoo se stal pro mnohé jedním - slibným následovníkem známého Zoo Tycoonu. A já vám mohu potvrdit, že tomu v mnohých ohledech tak je. Na rozdíl od svého předchůdce se ovšem Planet Zoo rozhodl posunout o úroveň výš svůj smysl pro detail, na který narazíte jak v rámci spravování, tak samotného budování.

A právě to se stalo jeho největší výhodou, ale také kamenem úrazu. Ať už se pouštíte do tvorby budov pro vaše zaměstnance či malých obchůdků pro návštěvníky, Planet Zoo vám dá do rukou nástroj, s kterým každá vaše budova a každá vaše zahrada může vypadat unikátně. Nepřeberná nabídka zdí, střech, sloupů, cedulí, obrazů, a to vše si ještě můžete barevně doladit, vám dá skutečně volnost, kterou v rámci budování pocítíte málokdy. To samé platí i při tvorbě scenérií, které můžete zaplnit bohatou faunou a rekreačními doplňky či u různorodých výběhů pro vaše milované zvířecí kamarády. 

O zvířata, o ty tu jde

Jasně, se zvířátky všeho druhu budete trávit hodně času. Až na fakt, že si budete neustále pohrávat s rozložením kamenů, vybírat si mezi různými styly cest a taky vést sáhodlouhé mantry, jestli to ošetřovatelské centrum není moc na očích. Prostě hra od studia Frontier, která nabídne široké budovatelské možnosti. Ale zpět k zvířátkům. Ta se povedla na jedničku, a to mluvíme jak o vzhledu, tak jejich přirozeném chování.

Planet ZOO vám ale v rámci vašich zvířecích obyvatel toho nabídne ještě o něco víc. Jestli je tu totiž něco, co při budování výběhů nedáte z ruky, je to Zoopedie. Ta vám odprezentuje všechny důležité informace o kterémkoli druhu a slouží tak nejenom jako skvělý nástroj pro hráče, ale i jako příhodná příručka pro kteréhokoli zvířecího nadšence. Právě blízká náklonost k zvířatům vás donutí se o ně skutečně starat. A že to vyžaduje nějakou tu práci. Musíte zorganizovat vaše zaměstnance, aby dělali skutečně, co mají a věnovali se výběhů, které jim přidělíte. Vedle toho musíte své výběhy neustále kontrolovat, zda není něco rozbité či zda vodovodní plochy nepřipomínají spíše močály - k tomu vám zase napomůže propracovaná infrastruktura ve formě čističek vod či elektrických rozvodů.

Všechno, co jste doposud viděli, si můžete vyzkoušet skrze čtyři rozdílné módy - kariéru, kterou oceníte především v začátcích, sandbox jakožto továrnu na splněné sny, výzvu - to mluví samo za sebe a franšízu, která sice zní zajímavě, je zajímavá, ale má jeden zásadní problém.

Když se vám hroutí ekonomika

Ve franšíze začíná hrát významnou roli právě jedna věc, a tou je ekonomika, která obecně spadá k jedněm z nejzábavnějších aspektům her. Jenomže franšíza je online mód, což znamená jednak nestabilní servery a také obchodování s ostatními hráči. Sama o sobě je tato myšlenka perfektní - nutnost orientovat se podle dosavadního trhu, promýšlet cenu svých zvířat, aby byla pro někoho vůbec reálná, přihlížet na unikátnost, plodnost či věk vašeho zvířete - celé to nestojí na umělé inteligenci, ale skutečných hráčích. To ovšem vyžaduje velkou dávku trpělivosti a smíření s tím, že se ke svým oblíbeným druhům zpočátku velmi těžko dostanete. Zvířata si totiž můžete zakoupit buď skrze finanční prostředky či - a to je více pravděpodobné - skrze takzvané záchranářské kredity, kterých máte ovšem velmi málo a získáte je buď prodejem vlastních druhů či vypouštěním zvířat do přírody.

Na obojí ovšem potřebujete zvířata a je velká pravděpodobnost, že pokud na samém začátku sáhnete po nevyhovujícím druhu, o který není zájem či nemá příznivé biologické podmínky, vaši zoo velmi těžko vůbec rozjedete.

K tomu všemu ještě musíte dbát na jednu věc a tím je výzkum - a to ať už obchodů pro návštěvníky, bariér, ale také jednotlivých druhů či nemocí. Pokud tak nebudete činit, vaše zvířata budou nešťastná a vaši návštěvníci zrovna tak.

Nepřáteli pro vás budou ovládání a kamera

Nešťastní ovšem chvílemi budete i vy. A ne kvůli svým prchajícím návštěvníkům, protože vám utekl medvěd, ale zejména kvůli kameře a ovládání. Dva vaši úhlavní nepřátelé.

Planet ZOO vyžaduje hodně času nejenom samo o sobě, ale také kvůli správnému uchopení ovládání a prací s kamerou, která je mnohdy velmi nestabilní. Oboje se lze naučit, stejně tak jako se začnete vyznávat v nejrůznějších nabídkách a tabulkách. Nepočítejte ovšem s tím, že všechno půjde hned. Nejlepší možností je naučit se co nejvíce klávesových zkratek, ale těch je tolik, že nemáte-li sloní paměť, všechno si nezapamatujete. Na některé takové situace vás bohužel nepřipraví ani šikovná Kariéra, která jinak funguje jako podrobný tutoriál. A ze samotného hraní vás navíc budou vytrhávat také přetrvávající bugy, které nejsou příliš očividné, ale za to všudypřítomné. A když váš zaměstnanec šestkrát nevstoupí do výběhu kvůli jedné mírně vyvýšenině, nezdá se vám to zkrátka optimální.

Momentálně si musíte říkat, je tedy Planet Zoo hrou, která stojí za vaši pozornost? Věřte, že je. I přestože jsem vám tu odprezentovala výčet nedostatků a chyb, Planet Zoo je nadále neskutečně obsáhlým simulátorem, během jehož hraní uvidíte převážně vášeň a radost vývojářů, kterou se jim do titulu podařilo vtisknout.

Nezbývá nám tak nic jiného, než tomuto roztomilému simulátoru udělit 8 bodů z 10. Planet Zoo má chyby a nedostatky, které vám nezmizí z očí, ale jako simulátor vám několikrát během hraní dokáže, proč se k němu vlastně s radostí vracet.