Nejlepší motiv pro GTA v nejslabším provedení - Vivat Slovakia

Recenzi připravovali dohromady Marek Čabák - Killer a Tomáš Otáhal - Gelu, z tohoto důvodu je celý text psán střídavě česky i slovensky.

Na „Slovenské GTA“ Vivat Slovakia som sa mimoriadne tešil. Obdobie 90 tych rokov na Slovensku bolo také divoké, že si takéto videoherné spracovanie doslova pýta. Vybuchujúce autá na ulici, zaplatení tajní, korupcia na najvyšších miestach, prestrelky mafiánov za bieleho dňa priamo v baroch a kaviarňach. Lenže ja som Slovák a preto by som mohol byť len kvôli samotnej téme v hodnotení kvalít tejto hry predsa len mierne zaujatý. A tak som si na pomoc prizval Gelua.

V oblasti špatných městských akcí jsem naštěstí expertem, hrál jsem například Mafii 3, a tak věřím, že pomůžu najít správné argumenty do recenze. Přes pár návštěv Bratislavy ovšem z místních památek rozeznám tak maximálně UFO u mostu. Korupční kauzy neznám vůbec. Společně s Killerem tak posoudíme, jestli Vivat Slovakia funguje nejen na čoboláky ale i na české pepíky.

Na začiatok, začiatok: V tejto hre ste nejaký Milan, kedysi pohraničník strieľajúci do nevinných ľudí, dnes skorumpovaný agent Slovenskej Informačnej Služby strieľajúci do nevinných ľudí tváriaci sa ako taxikár. To, že sa na Slovensku veľa od komančov nezmenilo je takou neustále prítomnou pripomienkou počas celého hlavného príbehu, lebo áno, hra má skutočne príbeh. A ten je inšpirovaný skutočnými udalosťami, ktoré sa v 90tych rokoch na Slovensku odohrávali. To je vec, ktorú na hre absolútne milujem, ale ako som predpokladal, v momente, ak ste na Slovensku nevyrastali, a toto obdobie si nepamätáte, alebo ho nemáte načítané, môžete mať trochu problém, že Gelu?

Kuponová privatizace, Harvardské investiční fondy, Orličtí vrazi a Discoland Sylvia jsou pro Čechy známé věci. Ale přiznávám se, že o únosu syna prvního slovenského prezidenta Michala Kováče, který se vlastně nestal, ale ve skutečnosti stal, alespoň myslím, jsem skutečně nevěděl. Vivat Slovakia na tyto situace myslí a po dohrání každé příběhové mise tak vývojáři ve spolupráci s historiky a pamětníky připravili jistý dovětek, který skutečný běh událostí přiblíží. Sám bych ovšem v tomto ohledu ocenil trochu péče navíc, protože tyto pasáže se mnohdy bojí explicitně říct, co se skutečně stalo. Já tak z většiny misí odcházel zmaten. V průběhu hraní jsem například vážně unesl prezidentova syna, ale když se ve vysvětlujícím textu dozvím, že se unesl sám, netuším, kde je vlastně pravda. Záměr tady pravděpodobně byl naznačit, že vyšetřování dané kauzy nebylo v pořádku, ale o tom už hra mlčí. Celkově příběh působí, že je poslepovaný z dílčích kauz a má mnoho děr. A hlavně by si člověk myslet, že za vše špatné v devadesátkách mohl jeden konkrétní Milan.

A tak som to Geluovi musel všetko dodatočne vysvetľovať. Čož nie je dobré, lebo práve vysvetľovanie udalostí 90tych rokov mladým hráčom, alebo ľuďom v zahraničí malo byť primárnou úlohou hry. Titul tak trpí rovnakým neduhom, ako mnoho slovenských filmov zobrazujúcich toto obdobie. Fungujú na Slovensku, ale v zahraničí ničím neoslovia. Navyše príbeh ako taký nefunguje dobre ani “in universe” a v zásade očividne slúži iba na to, aby akýmsi spôsobom prepojil jednotlivé misie v jednej hlavnej postave. Akurát toto prepojenie nie je ani uveriteľné, ani zvládnuté - nedotiahnutou romancou s mladou novinárkou Laurou počínajúc, a nedostatočne vysvetleným vzťahom s mafiánskym bossom končiac.

Kromě hlavního příběhu nabízí Vivat Slovakia i několik dalších úkolů a aktivit. Náplň hry by se dala zařadit někam mezi první Mafii a GTA. Základní příběhové mise jdou naprosto lineárně za sebou, ale vždy mezi nimi můžeme v otevřeném světě dělat cokoliv chceme. V nabídce je tak vození lidí v taxících, různé závody, rozvážení balíků, kradení aut, rybaření a i extrémně vtipné vedlejší mise pro Dům radosti. Největší fór je, že právě poslední kategorie misí je v podstatě product placement slovenského virtuálního operátora Radosť a skládají se například z šíření 5G signálu. Právě tyto úkoly v mnohém připomínaly například Goat Simulator nebo praštěnější úkoly ze Saints Row. A rovněž mě asi bavily i nejvíce, protože  hře rovněž nejvíc slušely právě ty situace, kdy se nebrala příliš vážně. Srovnávat ji totiž v otevřenosti světa s GTA a v příběhu s Mafií prostě není fér, když na obou hrách dělalo výrazně větší množství lidí. Zázrakem vůbec je, že reálné zasazení se zadařilo a hra mnohem lépe funguje jako náhražka GPS než například Praha v Hobo: Tough Life. V tomto pražském simulátoru bezdomovce sice poznáte, co je hlavní nádraží a co Žižkov, ale napojení míst smysl nedává.

Pokiaľ totiž v Bratislave žijete, jazdíte ňou a poznáte ju, verte mi, že sa v nej bez problémov vyznáte aj bez mapy, hoci jej veľkosť rozhodne nie je do virtuálneho sveta prenesená jedna k jednej. Všetky dôležité budovy a miesta skutočnej Bratislavy však najdete presne tam, kde by ste ich čakali a to vrátane tých, ktoré v dnešnej Bratislave už nestoja. Všetko je navyše hnusné, šedá a depresívne, presne ako v skutočnej Bratislave! V 90tych rokoch, samozrejme. Taktiež tu môžete nájsť mnoho rôznych Easter eggov a odkazov, takže aj voľná jazda či chôdza mestom vám odhalí mnohé tajomstvá a dá istú dávku zadosťučinenia.

Co ovšem nespraví ani nostalgie, je technický stav hry. Sám jsem se do Bratislavy podíval až někdy kolem roku 2010, ale i tak mám pocit, že ani tehdy se tam tolik neopakovaly textury. Technický stav se sice od vydání v předběžném přístupu vylepšil a hru tak už je možné rozjet i na slabších strojích, ale stále výsledná kvalita absolutně neodpovídá nárokům hry. Team Vivat se rozhodl po stránce enginu sáhnout na Unity, což sice není špatný hnací motor, ale asi není náhodou, že v něm prakticky nevznikají žádné otevřené světy. I Cities Skylines 2 dodnes vlastně nebylo opraveno. V průběhu ježdění po městě tak budete neustále vidět, jak vám doskakují budovy či auta a i samotné nasvícení má podstatné problémy. Stačí kouknout na hlavního hrdinu. Jeho tvář je sice vymodelovaná vskutku detailně, ale kdykoliv stojí ve stínu či šeru, tak vydává na vlastní obličej natolik tmavé stíny, že působí vyloženě groteskně. Hře tak příliš nesvědčí plynulé střídání dne a noci. Mnohdy můžete mít pocit, jakoby stíny úplně zmizely, ale ve skutečnosti je jen ve stínu naprosto všechno. Hře tak nejvíce svědčí, když je buď pravé poledne, anebo půlnoc.

Čo nás na hre bavilo boli viaceré dialógy nahovorené profesionálnymi hercami. Predovšetkým výkony Mariána Labudu mladšieho ako Milana vás v kombinácií s celkom vtipnými hláškami a komentármi pobavia. Ja osobne som si užíval aj niektoré bugy, alebo teda fakt, že šoféri vo virtuálnej  Bratislave jazdia ako úplné hovädá, což sice nebol zámer, ale zase to až tak ďaleko od pravdy, povedzme si úprimne, nie je. Osobne som ale mal pocit, že sa to deje hlavne na začiatku hry a v neskorších misiách sa akoby jazdný model upravil a šoféri začali jazdiť o niečo lepšie. Ale možno som si proste na to iba zvykol. 

Co nás naopak tak nějak štvalo byl neutuchající závan levného zpracování. Kapitolou samo o sobě jsou zde cutscény. V nich se kvůli nedostatku animátorů hlavní aktéři nepohybují a scény tak působí lehce komiksovým dojmem. Jako pěst na oko pak ovšem vypadá, když se za stuhlými hlavními postavami pohybují ty zbytečné. Tady ovšem problémy teprve začínají. Ačkoliv 60% času budeme trávit za volantem, tak ani to není příliš uspokojivé. Jízdní model sice dává důraz na to, že každé auto je jiné, ale chybí reálnější zvuky při akceleraci, brzdění či skákání, což neuvěřitelně tlumí požitek z rychlé jízdy. To že vás navigace setrvale posílá po jednosměrkách v protisměru je také na povážení. Velmi ploše působí v městských akcích důležitá střelba. Hra nabízí asi pět zbraní, ale sám jsem se raději spoléhal na nejzákladnější pistoli, protože se s ostatními přes jejich zvláštní zpětný ráz skoro nedalo rozumně trefit. Vrcholem snahy ušetřit pak jsou situace, kdy buď v cutscéně nebo v následujícím historickém dovětku jsou popsány zábavné situace, které byste si rádi zahráli, ale nemůžete protože je nikdo neimplementoval. Takto vám hra například sebere ovládání v momentě, kdy jdete zmlátit bastarda, kterého nesnášíte od samotného začátku.

Z Viat Slovakia tak máme zmiešané pocity. Nápad to bol výborný, no spracovanie ho strašne ťahá dolu. Vývojári si proste odhryzli omnoho väčšie sústo, ako dokázali zvládnuť a to je strašná škoda. Mesto obsahuje mnoho zaujímavých miest, je výborne prenesené do virtuálneho priestoru a hlavný príbeh popisuje najdivokejšie a najzaujímavejšie obdobie histórie samostatnej Slovenskej republiky. 

V tomto případě mně doslova mrzí, že hra už vyšla z předběžného přístupu. S tím jak vývojáři s pokračujícími misemi nabírali zkušenosti působí hra s každou misí lépe a lépe a mám tak pocit, že když by byla hra ve vývoji ještě alespoň rok či dva, mohla by v sobě mít zajímavého obsahu řádově víc. Míst k prozkoumání, budov k navštívení a vedlejších aktivit by se dala vymyslet ještě kvanta. Titul tak zachraňuje poměrně nízká cena. Za důstojnou reprezentaci slovenska ve světovém měřítku se ovšem považovat nedá.

Hm, to je na pováženie. On je totiž u nás teraz tak strašný bordel, že to tá hra vlastne zachytáva až náramne presne.