Je jenom málo značek, které tak diametrálním a ultimátním způsobem utvořily dodnes vzkvétající žánr, jako se to povedlo sérii Thief pro stealth hry. Její největší sláva už ale bohužel pominula. Poslední a smíšeně přijatý díl přišel před dlouhými 11 roky a tomu předtím už je přes dobrých 20 let. Kdysi mistr pro všechny zloděje a plíživce je dnes jenom zapomenutou legendou. Stejně jako ústřední postava Garrett, kterou nový díl pro virtuální realitu odsouvá na druhou kolej. Do Města se tak vracíme v doslova jiném pohledu, abychom zajistili, že nezůstane kámen na kameni, zámek uzamčen, sklo nevysklené a hlídka hlídkující. To by to ale nebyl Thief, kdyby v pozadí nešlo i o něco víc…

Dlouho očekávaný návrat Thiefa právě pro virtuální realitu přišel tak trochu jako blesk z čistého nebe. A byť je škoda, že jsme se nedočkali tradiční hry, celý koncept série právě VR sedí jako prdel na hrnec a měšec do rukou. Plížení se chodbami, venkovními oblastmi, vkrádání se do oken, šmejdění všech šuplíků a skříní, zatímco se snažíme vyvarovat jak hlídkujícím strážím, tak světlu… Samotné jádro zůstává zachyceno v podstatě přesně. Včetně možnosti situace vyřešit či obejít hned několika způsoby.

To všechno budeme činit v kůži hledané zlodějky Magpie. O té toho ale zase tolik říct nejde. Většinu času působí spíše jako podržtaška a jedinou další postavou s byť jen trochou charakteru je její spojka Cassandra. Která tu existuje hlavně coby mistryně spíše táhlé a ne moc zajímavé expozice o Keeperech a jejich pradávných relikviích. Celkově je vyprávění hry až na pár výjimek podáno nezajímavým způsobem, kdy jenom čekáte, než vám Cassandra naproti povypráví další střípek skládačky, abyste se mohli sebrat a jít dál vykrádat první poslední. Zajímavosti příběhu trochu pomůže nalezení jednoho konkrétního předmětu někde na začátku hry, který vyprávění posune zajímavějším směrem, ale jakým způsobem už nechám na vašem zjištění. Jinak jde ale o klasiku. Zlý vůdce města má obdobně zlý plán a my zloději, coby zářný příklad morálního středobodu, ho musíme zastavit.

Když se tedy posuneme od příběhu k matně probírané hratelnosti, všechny klíčové prvky tu, jak už padlo, dozajista poznáte. Avšak ačkoliv se v jádru titul hraje naprosto v pohodě, doplácí na stejné nedostatky jako většina jiných VR her podobného ražení. A tím je prostě evidentní absence rozpočtu a snaha dělat něco nadstandardního. Principem Thiefa je zkrátka majitele místních velmi lukrativních podniků zbavit doslova všeho, co není přibité k zemi. Prstýnků, stříbrných svícnů, peněženek, náramků, kalichů – prostě všeho. Přesně totéž se děje i tady. Jenom s tou nevýhodou, že téměř s ničím jiným vlastně manipulovat nejde. S výjimkou dveří a oken nikdy nemáte pocit, že byste chodili po interaktivním prostředí. Vejdete do místnosti, projdete vždy stále totožně vypadající šuplíky nebo skříně, tu a tam nahmatáte skrytá tlačítka u obrazů a jdete o místnost či dům vedle. Oceňuju, že má hra vesměs dobrý a celkem spletitý level design. Častokrát se na stejné místo můžete dostat několika způsoby. Ale většinou to není potřeba. Téměř všechny stráže na cestě můžete pobít zezadu, protože se k nim proplížit je zatraceně jednoduché. Umělá inteligence je jednoduše řečeno tupá jak ty talíře a kalichy, které kradete. A za největší krok vedle považuji i to, že incentiva krást tu takřka není. Pokud ukradnete určitou část lupu v misi, odemkne se vám nějaké vylepšení. Většina z nich je ale těžce nezajímavá a působí jen jako narychlo spíchnuté bonusy. A s penězi jako takovými nic nezmůžete, i přesto, že vše, co kradete, má nějakou hodnotu. Tohle mě opravdu zklamalo, protože postupem hrou opadla jakákoliv snaha o to se opravdu pečlivě plížit a všechno vykrást; což by mělo být hlavní devízou hry. Chybí jednoduše možnost si například dokoupit výbavu – třeba vodní nebo provazové šípy, které vám mezi misemi vždy zmizí. Takhle nacházím stále dokola těch 10 stejných předmětů, které už ani brát nechci, a z Thiefa se spíš stává tuctová stealth hra, jakých si můžu zahrát deset dalších.

Vím, že dosavadní slova byla docela ostrá. A nerad bych, aby to vyznělo, že není Thief VR v ničem zajímavý nebo celkem zábavný. Vysloveně jsem se u něho nenudil. Jen je už na první pohled vidět, že staví na sérii průměrných mechanik. Což se netýká jenom umělé inteligence nebo stealthu a kradení. Třeba i soubojový systém je extrémně prostý, byť je bacení strážných zezadu do hlavy vždy uspokojující. Naopak využívání šípů, hlavně těch vodních a provazových, vždy evokuje ty nejlepší chvíle ze starých dílů série Thief. Totéž posečkávání v temnotách, než stráž projde dál, abychom jí mohli vzít klíč z opasku. Plížení se okny i okrádání ostatních doslova pod nosem. Vyhledávání nejvhodnějších cest, jak splnit náš cíl. Všechno tohle zvládá Thief VR obstojně a v kombinaci s atmosférou Města a lehce steampunkové, středně okultní viktoriánské Anglie, se budete cítit fakt skvěle. I přesto, že hrátky světla a stínů tu nejsou tak silné jako v původních hrách. Většinou prostě buď jste, nebo nejste vidět, ale jinak samotné plížení nic neztratilo na své kráse. A to je ve finále nejsilnější stránkou hry.

Samozřejmě za předpokladu, že to všechno funguje. Což naštěstí většinu času ano, ale několikrát se mi povedlo bugnout dveře, jindy se mi propadl dopis, takže jsem si ho nemohl přečíst, v jiném případně mě hra vystřelila mimo mapu a jednou mi dokonce spadla. Množství bugů bylo opravdu nečekané, ale vývojáři zasahují celkem rychle. S výjimkou těchto problémů toho ale nemůžu v rámci recenze už o moc víc vypíchnout. Dabing je solidní – i když nechápu snížení kvality u Cassandry – hudba celkově není moc zajímavá ani znatelná, zvuky jsou celkově dobré a oceňuji hlavně spoustu hlášek strážných, takže mise působí alespoň trochu živě. Nejlepší zážitek jsem osobně měl v momentě, kdy jsem se opravdu snažil hrát jako mistr zloděj. Všem se vyhnout bez mlácení. Tehdy jsem musel řešit všechny možné alternativní cesty, které mi hra nabízela. Ale člověk si zkrátka musí tuhle výzvu nasadit sám. Je vesměs škoda, že s návratem tak vlivné značky i po tolik letech, co VR existuje, to stále vypadá, jako kdybychom chodili v kruhu. Jako kdybychom stále byli nuceni hrát jednu a tu samou hru dokola jenom v jiném kabátě. A jako kdyby stále vývojáři nepochopili, v čem síla virtuální reality spočívá.

Jinými slovy, Thief VR: Legacy of Shadow je prostě fajn hra. Zhruba 7hodinová kampaň zabaví, level design místy potěší, umělá inteligence vás bude svou mizerností vždy děsit a po dohrání si řeknete, že jste hráli jak mnohem horší, tak mnohem lepší hry. S postupnou zvyšující se kvalitou VR titulů i jiných slavných značek – z poslední doby mohu vypíchnout zejména úžasnou akci Batman: Arkham Shadow – ale jednoduše Thief VR působí tak nějak nedopečeně.