Poslední dobou se opravdu roztrhnul pytel s Metroidvania hrami. Od vysoce očekávaného Silksongu, přes Animal Well, až po nového Prince z Persie. Za samotný rok 2025 na Steamu vyšlo zhruba přes 200 nových Metroidvánií různých kvalit a ambicí, což nám dává kadenci 16 titulů za měsíc. Jsou to tedy pro hráče opravdu druhé Vánoce, když se v této lavině inspirovaných titulů vynoří i praotec Metroid, kterému vděčíme alespoň za padesát procent tohoto původního úspěšného receptu? Od posledního Metroid Primu už téměř uběhlo neskutečných dvacet let plných domněnek, leaků a zvěstí o novém dílu. Čekání je ale stejně jako u Silksongu u konce a nový plnohodnotný díl v sérii Metroid Prime je tady.

Metroid Prime 4: Beyond navazuje na třetí díl z roku 2007, ale vyloženě nepokračuje přesně tam, kde trojka skončila. Děje se zkrátka někdy po něm. Nová hrozba, nové prostředí, nová planeta. Samus Aran, tedy naše ostřílená lovkyně odměn, dostává nouzový signál a zjišťuje, že jednotka Federation Force dostává na nedaleké planetě silně na frak. Po svižném přistání jste vrženi v podstatě hned do akce a jak je už zvykem, máte naprosto vymaxovaný oblek se všemi schopnostmi, což vám vydrží tak dvacet minut. Po úspěšném vniknutí do laboratoří zjišťujete, že se zde nachází artefakt nevyčíslitelné hodnoty, na kterém Galactic Federation dělá experimenty. Vesmírní piráti tedy nečekali dlouho a pustili se plnou palbou na tuto planetu. K artefaktu se probojoval i náš záporák Sylus, kterého můžeme znát již z trojky nebo ze spin-off dílu na 3DS. Nic ale samozřejmě nemůže proběhnout hladce. Artefakt během boje spadne, zdánlivě podivně imploduje a… poté už nic. Tma. Ticho.

Probouzíte se na naprosto jiné planetě. Bez schopností, bez vylepšení. A před vámi pouze chrám s nahraným poselstvím, že na váš příchod se čekalo staletí. Rasa Lamornů již dávno zanikla, ale jejich rozsáhlé vědomosti jsou stále na této planetě a je vaším úkolem zajistit, ať se uchovají. S touto prosbou dostáváte váš první upgrade a hlavní gimmick tohoto dílu. Psychické schopnosti. S vašim novým vnímáním vidíte různé energie a s některými psychicky nabitými věcmi můžete i hýbat. Navíc se tímto vrací i velice tradiční režim vašeho hledí, kterým můžete skenovat naprosto všechno ve světě a počíst si opravdu kvanta textu i o těch zdánlivě nejobyčejnějších předmětech. 

To bylo mimochodem něco, co mne vždy na Metroid Prime sérii fascinovalo, ale čtyřka to vytáhla ještě dále. To, jak jsou tyto mimozemské interiéry navržené a uvěřitelné. Jak má všechno svou smysluplnou funkci a místnosti nejsou jen poskládané z nějaké skládačky. Veškeré mašiny zkrátka zapadají jako dílek puzzle a o každé malé součásti si můžete počíst ve svém skenovém režimu.

Co se týče samotného psychického vnímání, které nově máte, berte to tak, že to je zkrátka ten jeden zajímavý twist pro tento díl. Každý díl byl totiž unikátní nějakým podobným twistem. Jednička měla jiné módy hledí jako rentgen nebo termální vize. Ve dvojce jste měli v podstatě druhou temnou zrcadlovou dimenzi, ve které bylo všechno trošku jinak. No a ve trojce jste měli možnost zmutovat se nebezpečnou látkou a být silnější. Ale pokud jste to přehnali, virus vás pohltil a konec. 

Vaše psychické schopnosti se samozřejmě budou vylepšovat a v průběhu hry budete moct zhmotňovat konstrukce, chodit po takřka spirituálních platformách a podobně. Mimo to můžete samozřejmě počítat i s typickou sadou schopností jako dvojitý skok nebo Morph Ball, tedy režim, ve kterém se doslova Samus přetransformuje do malé kuličky. A nechybí ani několik druhů střeliva do vašeho ručního kanónu. Rakety nebo třeba ohnivé, ledové a elektrické střely, ke kterým se samozřejmě vážou i různé hádanky na planetě.

A když už zmiňují planetu – jde o nejrozlehlejší hratelnou plochu v celé sérii. Čeká vás několik různorodých oblastí s odlišným prostředím i kreaturami. Ta zmíněná obrovská velikost ale primárně tkví v tom, že mezi jednotlivými oblastmi se nachází masivní poušť. A je opravdu pustá a nudná. Přišlo mi, že šlo opravdu jen o umělé nafouknutí rozlohy hry. Nedalo se ani říct, že by mi tato změna přinesla nějakou větší imerzi nebo nějaký pocit, že jsem jen kapka v moři. Ne, šlo jen o sucho, prázdno a držení tlačítka pro plyn na vaší motorce. Cože, motorce? Jo, to jsem vám ještě neřekl. Jako další takový gimmick čtvrtého dílu je motorka zvaná Fi-o-la. Teda pardon - Vi-O-La. Můžete ji kdykoliv přivolat jako Geralt Klepnu a primárně slouží na překonání téhle pustiny mezi zajímavými místy. Sem tam se v tomto absolutním prázdnu objeví ruina, ve které můžete vyřešit jednoduchou hádanku, pokud máte správné vylepšení, a dostat nějaký upgrade. Ale to je tak vše. 

Pokud si odmyslím tento mezikrok pokaždé, když chci jet z lokace do lokace, jde opravdu o několik pestrých unikátních prostředí a každou si barvitě pamatuji doteď. Grafika je navíc naprosto úchvatná a popravdě mi občas vyrazila dech. Nejde navíc o žádné kompromisy. Pro tuto krásu nebylo potřeba se uzamknout na 30 snímků za vteřinu. V dockovaném módu jede Metroid na Nintendo Switch 2 buďto na neskutečné 1080p a 120 fps, anebo na snad ještě více neuvěřitelné 4K60. V handheldovém módu pak máte na výběr mezi 1080p při 60 fps nebo 720p při 120 fps. Osobně mi na Switchi chybí více 60snímkových titulů, ale Retro Studios rovnou přišlo a nadělilo nám dvojnásobek jakoby se nechumelilo. A nebojte, ani Switch 1 verze nezaostává a garantuje 60 snímků za vteřinu při 900p.

Trošku se mi zdálo, že byl tento díl koncipován a mířen na nové publikum více než na ty hardcore fanoušky, kteří čekají už opravdu věčnost. Atmosféra je mnohem lehčí a až taková nevinná, taková… nintendová. Velice brzy ve hře potkáte člena Galactic Federation Milese, který si pak udělá základnu a bude pro vás takový středový bod, kam se budete vracet pro instalaci vylepšení. A bude vás neustále otravovat v rádiu. „Hele, tohle vypadá rozbitelně, zkus do toho střelit!“ nebo „Jestli nevíš kam jít, zkus se kouknout na mapu!“ říká vcelku často a osobně mi tato konstantní prezence v pozadí kazila zážitek. V Metroid Prime sérii jsem se vždy na planetě cítil sám. Nemyslím samozřejmě nepřátelé. Vždy tam byl takový temný osamělý pocit a bál jsem se každé nové lokace. Tady mi za krkem dýchá Miles a později i další členové Galactic Federation. A ten pocit osamělosti a bezbrannosti naprosto vymizel.

Navíc mi prvních pár hodin hry přišlo až přehnaně lineární, což bych snad považoval za ten největší zločin, který může jakýkoliv Metroidvania udělat. Natož Metroid samotný. Například při prvním odhalení celé mapy mi byly označeny všechny důležité lokace a bylo mi řečeno, že si mohu vybrat, kde začít. Tak jsem jel pustinou a při vstupu do první lokace jsem skončil v první místnosti, protože jsem neměl power-up. Tak jedu do druhé. Vyhazov v první místnosti. Do třetí. To samé. Zbývala mi poslední. A světe div se, kdy jindy si Miles ze základny vzpomene mi zavolat se slovy „Hele, když nevíš kam jít, podívej se na mapu na neprozkoumané lokace… zkoušela jsi už jet k té sopce?“. Metroidvanie jsou samozřejmě v lineární, jak jednou přijdete na ten plánovaný průběh místnostmi, ale většinou to dobře maskují. Trocha aktivity v první lokaci, pak zpět do třetí, pak kousek ve druhé a zase do první. Zkrátka ten typický backtracking, který k sérii patří. A tady je ho zkrátka pomálu.

Po několika hodinách se ale hra silně otevírá a dá vám najevo, že teď už vám věří a že je na čase pustit vodítko. A od té doby to byl opravdu můj nejlepší zážitek s Prime sérii. Skvělí a kreativní bossové, nápadité hádanky a robustní soubojový systém. Kromě klasického analogového míření plus uzamčení pohledu na nepřítele je tu totiž více možností, jak se rozhlížet. Pokud jste přeskočili Metroid Prime na Gamecubu a šli rovnou na Wii verzi, tak vám to dokonce přijde povědomé. Pravým Joy-Conem můžete mávat jak s Wii ovladačem a gyroskopem tak můžete přesněji mířit, kam chcete. V handheldovém módu to samozřejmě také funguje, jen hýbete s celou konzolí. No a v Nintendo Switch 2 verzi tu máme i podporu pro myš. Joy-Con můžete položit na stůl jako myš a hra ihned přepne do správného režimu. Možná byste čekali, že střílečka z pohledu první osoby se bude opravdu nejlépe hrát s myší, ale mě to popravdě moc nesedlo. Ten hybrid toho, že levým Joy-Conem stále ovládám hru jako s normálním ovladačem a pravý mám položený na stole mi nešel do ruky. Zato ten gyroskopický mód byl naprosto úžasný. Častokrát vám dá velkou výhodu v boji, protože střely nedorazí instantně k cíli. A když jste klasicky uzamknutí na nepřítele a ten se hýbe, nikdy ho vlastně netrefíte. S gyroskopem si trošku nadsadíte, kam má projektil letět, a trefíte naprosto vše.

Ve shrnutí jde o úctyhodné pokračování Metroid Prime série, které se ale rozhodlo být trochu více „casual“ vzhledem k tomu, jak dlouhá doba uběhla od původní trilogie. Ale nejde o nic extrémního. Tento titul je tedy cílen jak na naprosté nováčky v sérii, tak i na veterány. Hra má totiž i hardcore mód, který se odemkne po dohrání. S úchvatnou grafikou, skvělou optimalizací, zábavným gunplayem a trochu jednodušším level designem jde o výborný balíček akce a solidní návrat série po dvaceti letech.