Proč nebudit zlého nekromancera ze spánku se dozvíte v Iratus: Lord of the Dead

Před dávnými časy se největší hrdinové země spojili, aby společnými silami přemohli temného rytíře na cestě za zničením celého lidstva. V jedné krvavé bitvě byl tento nekromancer poražen a uvězněn hluboko pod zem do tajné kobky. Z toho, co se ale stalo byly pohádky, z pohádek zase drby starých babek a lidská zvědavost a chamtivost zapříčinila, že se zlo opět dostalo ze svého vězení a pán smrti Iratus je připravený skládat reparát.

Ačkoliv zápletka může připomínat klasický příběh o hrdinech riskujících svůj život v boji proti temnotě, tentokrát bude všechno jinak. Stateční válečníci budou stát v cestě k vašemu úspěchu, protože v této hře se pro změnu postavíte na stranu zla. Všemi dostupnými prostředky se pokusíte v tomto roguelike RPG porazit vaše věznitele a proměnit je na další vojáky vaší nemrtvé armády. A věřte, že tento úkol nebude ani zdaleka jednoduchý.

Z počátku toho k dispozici mnoho nemáte. Z ubohých osvoboditelů stvoříte první čtveřici základních jednotek a podzemní základna připomíná spíše hromadu sutin nežli honosné sídlo obávaného nekromancera. Je to však teprve začátek vaší cesty, během které si odemknete řadu jednotek a budov. Na výstavbu základny vždy potřebujete nasbírat dostatečný počet stavební suroviny, a navíc obětovat jednu z vašich jednotek. Čím vyšší úroveň budovy chcete vystavět, tím vzácnější jednotku musíte obětovat. Bohužel v prvním průchodu hrou se může stát, že některé vylepšení vám zůstanou nedostupné, protože nebudete schopni otevřít požadovaného nemrtvého. 

Ze začátku máte odemčeno jen pár přisluhovačů, které si můžete vyrobit z toho, co zbylo z vašich nepřátel. Postupem času se však dostanete k dalším. Ty si však odemknete jen plněním speciálních úkolů. Například kostěného golema můžete začít produkovat, až když vypreparujete dostatek kostí z vašich nepřátel. Na vytvoření ghůla zase potřebujete dostatečně poškodit vaše vlastní jednotky. Pokud si však některou jednotku v některém z vašich průchodů odemknete, v těch dalších jí budete mít k dispozici hned od začátku, a to může být při vyšší obtížnosti klíčové. Některé příšery se bohužel otevřou až po dohrání určité obtížnosti. Při prvním průchodu tak nejsou k dispozici a tím pádem se vracíme k problému se stavěním vyspělejších budov. Paleta těchto bojovníků je však velká a je zábava hledat správnou kombinaci jednotek pro nejefektivnější souboj.

Při tvorbě soubojového systému se vývojáři nechali inspirovat hrou Darkest Dungeon. Podobně jako v tomto překvapení z roku 2016 budete v tahových soubojích vybírat útoky a schopnosti vašich společníků. Zároveň je však důležité rozmyslet si uspořádání vybrané čtveřice, různé schopnosti je totiž možno využít jen na některých pozicích. V průběhu souboje se však pořadí bojovníků bude měnit a někdy i proti vaší vůli, často tak budete muset na situaci reagovat a improvizovat. Strategii tak budete muset volit obezřetně, naštěstí si však můžete prohlédnout vaše nepřátele ještě před bojem na mapě a připravit si tak svojí válečnou skupinu. K dosažení výhry však není nutné sahat jen k hrubé síle. Své protivníky totiž můžete i vystresovat k smrti. V Darkest Dungeon byl strach a stres vaším nepřítelem, zde se ale stává mocnou zbraní. Protivníci kromě health baru mají i políčko označující jejich psychické zdraví. To, pokud klesne na polovinu, může se stát, že se jednotka zblázní a získá značný postih. Pokud je nepřestanete stresovat, dojde k prosté zástavě srdce. Zastrašovací útoky však v protivnících může vzbudit i skrytou sílu a jejich poražení je pak mnohem těžší.

Soubojový systém je opravdu zábavný a je to věc, díky které se nebudete moci od hry odtrhnout dlouhé hodiny. I přes opravdu velkou variabilitu jednotek i protivníků však časem sklouzne do jistého stereotypu. Při nižších obtížnostech si lehce najdete oblíbenou sadu bojovníků, se kterou snadno porazíte téměř každého nepřítele. U těch náročnějších průchodů se zase může stát, že proti sobě stojí dvě skály, které si navzájem ubírají naprosté minimum, a tak jen čekáte na nabití ultimátní schopnosti, aby se hra někam posunula. 

Je také třeba zmínit náročnost hry. Ještě před spuštěním vás totiž autoři varují, že se s vámi mazlit nebudou a vaše jednotky budou často umírat. Na jednu stranu je to určitě dobře a hře to přidává na zajímavosti a napětí. Může se však také stát, že nebudete schopni hru dokončit. I díky úspěšnosti zásahu, který je férový asi jako ve hře ze série X-COM, je každý souboj výzvou. Pokud se k vám tak otočí štěstěna zády a vy využijete většinu materiálu či mozku, kterými uměle zvyšujete úrovně jednotek, váš nekromancerský sen se může rozpadnout jako domeček z karet. Chybí zde totiž jakákoliv možnost poslat méně zkušené jednotky do slabších soubojů, a tak se docela jednoduše můžete setkat s definitivním Game Over a restartem celé hry. 

Jeden průchod může zabrat okolo 7 hodin, určitě vás ale hra přesvědčí k dalším, náročnějším opakováním, jelikož v nich tkví krása této hry. Jako klasické roguelike vás totiž nutí k opakování a učení se z předchozích nezdarů. Ačkoliv se hra může na první pohled zdát jako kopírka oblíbeného Darkest Dungeon, opak je pravdou. Bere totiž tento skvostný titul a zajímavým způsobem jej obměňuje. Za tým Indiana si tak odnáší doporučení na 8 bodů z 10.