Kooperativní GTFO otestuje vaši kooperaci i koordinaci

Když si volím hru na recenzi, většinou se rozmýšlím podle několika kritérií. A když si to mohu dovolit, je tím nejdůležitějším fakt, jestli mě samotná hra vůbec zajímá. O kooperativní first-person střílečce GTFO od autora slavné série Payday jsem slyšel už od oznámení, ale její dvouroční život v předběžném přístupu na Steamu mě minul poměrně velkým obloukem. Když se tedy naskytla možnost se ponořit do plné verze tohohle tísnivého projektu s několika mými výrazně méně zdatnými kolegy, dlouho jsem se nerozmýšlel a šel do toho.

To bylo ještě v době, kdy jsem netušil, že tohle není ledajaká kooperativní střílečka. Tohle je střílečka, která je zodpovědná za vystouplé žíly, zvýšený tep a tak celkově vystresované tělo, že jsem ji po odehrání jediné mise nechtěl už nikdy vidět. A pak jsem se k ní druhý den s úsměvem na tváři vracel a chtěl další dávku. GTFO je rozhodně neortodoxním titulem ve více než jednom ohledu.

Abychom ale nepředbíhali, začněme paradoxně tím, co vás na téhle hře bude zajímat zcela nejméně. A tím je příběh. V klasické podobě podobných kooperativních her hraje příběh opravdu sekundární roli, která bohužel nedává ani pořádně dobrý kontext pro všechno dění kolem a vaše úkoly. V roli jakýchsi vězňů jste záhadným správcem vysláni do podzemních částí rozsáhlého komplexu, abyste plnili úkoly. To je asi tak všechno.

I když se během jednotlivých misí občas dozvíte nějaké příběhové pozadí o konkrétních věcech, ve finále budete mít pocit, že kdyby tam nebyl ani jediný náznak příběhu, v podstatě nic by se pořádně nezměnilo. Možná by se z něj dalo pochopit více, kdyby alespoň záhadné postavy, na jejichž hlasy občas narazíte, mluvily srozumitelně. Nicméně v zápalu akce a v důsledku absence titulků, které sice v nastavení jsou, ale nefungují, vás většina dialogů absolutně mine. Přítomnost příběhu tedy ve finále sice nic nezlepšuje, ale ani nezhoršuje a nijak nepřekáží. Tak jako tak to naštěstí není to, kvůli čemu byste hru chtěli v první řadě hrát, ani proč byste u ní chtěli zůstávat. Tím je samozřejmě hratelnost.

I přes celkem velkou řadu momentů, kdy budete bojovat o svůj život tváří v tvář hordě nepřátel, je GTFO hrou mnohem více zaměřenou na tichý postup, než by se mohlo na první pohled zdát. A důvod je jednoduchý – je těžká. Vydržíte toho překvapivě málo a náboje vám dojdou dříve, než stačíte říct— pozdě, už došly. Tenhle titul vás hodně rychle naučí, že budete hrát podle jeho pravidel a tím diskuze začala, proběhla a skončila. Bez zmíněného tichého postupu a dobré koordinace s vašimi kamarády moc daleko nedojdete. Většina nepřátel v jednotlivých místnostech, které potkáte, jsou totiž v takovém polospánkovém režimu a nehybně stojí nebo klečí. O samotě, ve skupinách, na světle i ve tmě. Tu a tam mají tendenci zpozornět, a pokud se v jejich blízkosti v takový moment hýbete nebo na ně svítíte, velmi brzy vás zpozorují a se svými kumpány po vás vyrazí. V ten moment máte celkem problém. Možná ne poprvé, možná ne podruhé, ale poté si o půl hodiny později uvědomíte, že ty vystřílené náboje vážně potřebujete a kousne vás to do zadku.

Místo toho se chcete mezi nepřáteli pohybovat potichu, zastavit se, když zpozorní, chodit, když jsou v klidném stavu. Většinou na ně stačí jedna dobře mířená rána se zbraní na blízko. Ale když víte, že stačí málo a všechno se vám sesype jako domeček z karet, přičemž takových místností budete muset jednu po druhé vyklízet hned několik, přidává to na stresu i obtížnosti. Do toho ani nepočítáme další typy nepřátel. Obzvlášť atmosféricky impozantní Siren, který se po místnostech pohybuje a ze své hlavy vystrkuje něco připomínající chapadla, která když se vás dotknou, způsobí alarm a poté náběh nepřátel.

Ona papírově možná ta hra nezní až tak zajímavě, to řeknu na rovinu, ale když ji hrajete, zjistíte, že je nejen zábavná, ale i docela unikátní. Vysokou obtížnost kromě bystrých a silných nepřátel, nedostatku munice a malé výdrže způsobují i rozsáhlé levely, ve kterých ne, že strávíte několik desítek minut, ale spíše pár hodin. A to bereme v potaz pouze hlavní úkoly. V pozdějších misích totiž budete mít možnost plnit i vedlejší sektory, které váš čas v misích ještě výrazněji prodlužují a nabízejí náročnější výzvy. Malý počet checkpointů může způsobovat časté vracení se a ztrátu třeba půlhodinového průchodu a často dojde na momenty, kdy se budete muset opevnit a ubránit nějakou oblast nebo se například po velké místnosti dostávat do vyznačených bodů během alarmu. A obzvlášť takové momenty otestují, zda jste během zbytku levelu neplýtvali náboji a zbytečně neriskovali. To je něco, co může způsobit poměrně velkou frustraci hlavně během několika prvních misí a pokusů, kdy se hrou teprve začínáte.

Rozhodně je totiž škoda, že vám tohle všechno není hra schopna inteligentně říct nebo naučit. Bez předešlých znalostí byste do ní pravděpodobně šli jako do klasické střílečky a měli tendenci všechno vystřílet a poté se divit, proč vám chybí náboje nebo kdy a jak nepřátelé fungují. Všechno musíte sami pozjišťovat, což je ve spojení se zmíněným malým počtem checkpointů frustrující a budete se bát jakkoliv výrazněji experimentovat, protože se budete bát ztráty poměrně velkého postupu a několika desítek minut. Časem se tak naučíte konkrétní strategii, kterou budete po zbytek vašeho času s titulem opakovat, což může zamrzet a ve finále vést ke stereotypu.

Navíc je nutné podotknout, že tomu v některých ohledech nepomáhá ani level design, který má na svědomí fakt, že na opakování misí většinou dojde. Na první dobrou level pravděpodobně nedohrajete a jeho části budete alespoň jednou opakovat, takže ta ztráta postupu prostě přijde ať už víte, jak hru hrát, nebo ne.

Pokud se ale vrátíme trochu zpět, ne všechno je o pouhém střílení nebo mlácení zbraněmi na blízko, ačkoli se na tom hra primárně zakládá. Krom poměrně omezeného, přesto dostatečného arzenálu různorodých zbraní budete mít po ruce také nejrůznější nástroje, kterými se od svých spoluhráčů odlišíte především. Ať už jde o poměrně typickou střílnu, která automaticky sejme cokoliv, co se jí přiblíží na dostřel; nebo například – protože nevím, jak to lépe počeštit – pěnomet. Prostě zbraň střílející jakousi lepící pěnu, která dokáže efektivně slepit a zpomalit nepřítele, jež do ní vleze, nebo například opevnit zavřené dveře, abyste zpomalili postup blížící se vlny nepřátel. To je obzvlášť efektivní v kombinaci s minami, které můžete za tyto dveře položit a až je vlna prorazí, tak si počkat na efektivní a smrtící výbuch celé skupiny. Obdobně užitečný je i skener, který do určité vzdálenosti před vámi odhalí pozici nepřátel, což je neskutečně nápomocná věc.

Správná kombinace těchto nástrojů je tedy další klíčovou záležitostí v této hře. Stejně tak jako je používání terminálů. V každé zóně v levelu totiž můžete najít minimálně jeden terminál, skrze který si můžete například nechat vypsat všechny předměty v zóně a zjistit, kde se nachází například balíčky s municí, lékárničky nebo další spotřební předměty. Ať už jde o tavič zámků nebo například rozhaněč nejen toxické mlhy.

GTFO je vlastně na popis celkem jednoduchou hrou. Ale vysoká obtížnost, záběr na tichý postup, nutnost komunikace i koordinace a ne vyloženě obrovský počet mechanik, které přesto naprosto solidně a bezchybně spolupracují, tvoří z této hry něco nevysvětlitelně odlišného a vlastně i dost zábavného. Obzvlášť v kombinaci s výborným audiovizuálem. Po grafické stránce se hra rozhodně nemá za co stydět a hra stínů a světel, hustá volumetrická mlha a nadprůměrné efekty rozhodně tvoří zajímavý a skoro až hororový zážitek. A většina nedostatků, kterých vážně není mnoho, je schovaná ve tmě. Co však zarazí asi nejvíce jsou animace nepřátel, obzvlášť těch vůbec nejběžnějších. Často působí trochu trhaně a tak zvláštně roboticky, což je vážně škoda, protože jinak je jen málo, na co si lze stěžovat. 

Hlavně když do toho započítáme design zvuků, který je jedním slovem bezchybný. Jen podle sluchu dokážete poznat, kde se nepřátelé nachází, jací jsou a kolik jich je. Nejednou jsem zaslechl neznámý zvuk za druhou stěnou a hele, on tam byl spící „sleeper“. Zvuky navíc fungují skvěle i v drsných přestřelkách, kdy hra krásně zpracovává ozvěnu v kovových místnostech nebo i venkovních jeskyních. Audio tak nepřidává jen už tak husté atmosféře, ale zároveň funguje krásně i jako hratelnostní prvek.

Tohle je rozhodně projekt, který sice na první pohled působí jako hororová verze každé druhé kooperativní střílečky, ale ve svém jádru skrývá podstatně odlišný, byť v žádném případě dokonalý zážitek. Několikrát zmiňovaná obtížnost může stát v cestě řadě hráčům hlavně v případě, že nemáte po ruce alespoň dva další kamarády. Pro méně než tříčlenný tým bychom tuto hru vážně nedoporučovali, a to navzdory přítomnosti umělé inteligence, na kterou se však nelze spoléhat. Výrazně horší optimalizace zase může být problematická pro majitele starších počítačů, a pokud se nespokojíte s úplně nejnižším nastavením grafiky, můžete očekávat docela slušné propady snímků. Nevýrazná a monotónní hudba v kombinaci s robotickými animacemi zase lehce škodí celé prezentaci. A pak je tu samozřejmě několik dalších specifických věcí. Ať už mluvíme o pro značnou část hráčů zbytečně dlouhé levely nebo sem tam se opakující místnosti a obecně celkem nezajímavé prostředí podzemního komplexu.

Navíc je nutné podotknout, že celá hra pracuje na stylu live service titulů, pokud se to tak dá nazvat. Obsahově se rozhodně GTFO nemá za co stydět a v pohodě vydrží i na pár desítek hodin. Během předběžného přístupu na Steamu se jednou za čas aktuální výběr levelů změnil a nahradil ho nový seznam, který přinášel nové mechaniky, prostředí, nepřátele a/nebo zbraně a případně je smíchal s již existujícím obsahem. A doufáme, že s tímto budou vývojáři pokračovat. Je to docela zajímavá věc, která by mohla zajistit, že když se budete ke hře průběžně vracet, tu a tam vás bude čekat něco nového, což rozhodně kvitujeme.

Abychom si to nicméně shrnuli, GTFO je kooperativní střílečka pracující na v zásadě pochopitelném a celkem solidním principu, který v praxi otestuje vaši kooperaci i koordinaci a rozhodně vám nedá nic zadarmo. Tenhle titul nás vážně překvapil. Většinou v tom dobrém, ale nezanedbatelně často i v tom horším slova smyslu. Pokud tak máte alespoň dva další kamarády, se kterými si můžete zahrát, tak se nebojíme hru doporučit na 7 bodů z 10.