Takhle měl vypadat Cyberpunk 2077 - Gamedec recenze (bez spoilerů)

Většina z vás si asi pamatuje hru jménem Cyberpunk 2077. Vyšla víceméně přesně před rokem a obeznámila širokou veřejnost s pojmem kyberpunk, i když je pravda, že se ho moc věrně nedržela. Pro všechny zhrzené milovníky tohoto subžánru science fiction ale máme dobrou zprávu: právě vychází nová hra, která náš zbožňovaný kyberpunk zobrazuje věrně. A co víc, dokonce nemusíte prodávat vlastní ledvinu, abyste si mohli koupit grafickou kartu, co tento titul rozjede.

Gamedec je singleplayerové izometrické RPG, ve kterém se stanete detektivem. Nacházíte se ve Varšavě během 22. století, kdy technologie dokážou v podstatě vše, na co jen pomyslíte, a pojmy jako vědomí už se dávno nevztahují jen na lidi. Valná část lidstva dobrovolně zapomněla na reálný svět kolem nich a místo toho raději žijí ve virtuáliu - nekonečném virtuálním prostoru plném nejrůznějších her. Všichni ale víme, že na internetu se ošklivé stránky lidské psychiky projeví nejvíce, a právě proto vzniklo povolání s názvem Gamedec. Jedná se o soukromého detektiva, který řeší kriminální případy ve virtuálních herních světech, a to ať už jde jen o hledání bugů nebo dokonce vraždy.

Když si příběh velmi jednoduše a bez žádných spoilerů shrneme, tak se v tomto RPG stanete vyšetřovatelem a napříč celou hrou projdete tři až čtyři drasticky odlišné detektivní případy. Navštívíte přitom spoustu rozdílných oblastí, které se nachází jak v reálném světě, tak v herním virtuáliu. Přesněji ve virtuáliu navštívíte přibližně 5 až 7 her, které by se od sebe nemohly více lišit. O repetetitivnost prostředí se opravdu bát nemusíte, protože jak po grafické, tak po stylistické stránce celý titul exceluje. Každá mapa ve vás vyvolá jiný unikátní zážitek, jednoduše proto, že každé prostředí je jiné a v něčem speciální. Na všechny lokace je radost se dívat, protože jsou vskutku krásné a doslova žijí svým vlastním životem. Doopravdy už jenom rozestavění zdejšího světa je tak povedené, že vás okamžitě vtáhne do sebe a jen tak nepustí.

Vraťme se ale k příběhu - jeho dohrání vám zabere přibližně 13 - 14 hodin a jako celek působí velmi přirozeně, což jsme rozhodně ocenili. Přeci jen se jedná o RPG, kde hrajete sami za sebe, prožíváte svůj vlastní příběh, a tak je víc než žádoucí, abyste neměli nejmenší tušení, co se v budoucnu stane, ale aby ve stejný moment dávalo naprostý smysl, že se přesně tohle stalo. Nemusíte se bát, že by se jednalo jen o jakýsi simulátor práce detektiva. Nenaleznete tu jen náhodné případy, které spolu nijak nesouvisí. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Titul by se technicky vzato dal rozdělit do tří částí podle toho, jak moc řešíte svůj vlastní příběh a odhalujete spiknutí, co proti vám bylo vytvořeno. Musíme přitom zmínit, že dějová linka je naprosto luxusně poskládaná - ještě nikdy se mi nestalo, že bych byla tak spokojená po dohrání hry, během které jsem většinu času tápala a doopravdy až na konci pochopila, co se celou dobu dělo. Příběh je velmi neotřelý a zajímavý, chytne si vás, nemá žádné nedomyšlené části a díky možnosti ovlivňování světa kolem sebe pomocí hráčových rozhodnutí nabízí 6 různých konců.

Na této mechanice působení na svět kolem vás je vlastně postavený úplně celý Gamedec. Vaše rozhodnutí mají svoji váhu a mění váš příběh. Ovlivňují, jak se různé postavy kolem vás chovají a jak vypadá zdejší svět. Spousty NPC, která potkáte hned při prvním vyšetřování, se znovu objeví později a budou si moc dobře pamatovat, jak jste se k nim dříve zachovali. Pokud poškrábete zlatý rám obrazu, je velmi pravděpodobné, že si toho jeho majitel později všimne. Jestliže někomu pomůžete, v budoucnu vám vaši laskavost vrátí. Když budete hledat důkazy v odpadkovém koši, budete smrdět a ne každý se s vámi bude chtít bavit. Všechno, co uděláte, má nějaký následek. A to je to, v čem Gamedec naprosto exceluje. Možností, jak ovlivnit dění kolem vás, je nespočet, a velmi často si ani neuvědomujete, že nějaké důležité rozhodnutí děláte, takže vše působí přirozeně a uvěřitelně. Rozdíly, které svými volbami vytvoříte, přitom nejsou žádné malinké detaily, ale často se jedná o mohutné části hry. Příkladem si můžeme uvést například záchranu uneseného člověka. V jeden moment se dostanete do kontaktu s jeho únoscem a ten vám řekne, že se máte vrátit za svým šéfem a oznámit mu výkupné. Pokud se rozhodnete, že přesně to uděláte, přijdete asi o půl hodinovou pasáž, ve které byste se jinak snažili daného únosce přechytračit. Jednoduše každý problém, který je vám postaven do cesty, má několik způsobů řešení, a je jen a jen na vás, který si vyberete.

Toto již existující větvení příběhu ještě více podporuje fakt, že Gamedec je RPG, které se velmi soustředí na vývoj a povahu vaší postavy. K dispozici vám je menší strom dovedností, které si postupně můžete otevírat díky bodům, co získáváte dle toho, jak se chováte. Každá schopnost, kterou si odemknete, vám přidá nové možnosti interakcí s vaším okolím. Vlastnosti vaší postavy vstupují do dialogů a navádějí vás. Co se nám na tomto systému asi nejvíc líbilo, byl ten fakt, že ne každá schopnost stojí za to. Například být celebritou se nám vyplatilo asi jen dvakrát, když jsme na někoho chtěli zapůsobit, ale jindy nám to spíše činilo potíže, protože nás ostatní považovali za namyšlené.

Další velmi povedená herní mechanika jsou ovlivnitelné postavy. Hlavně při dramatických momentech, jako je dopadení vraha na místě činu nebo vyslýchání svědka, můžete u postav vidět ukazatel jejich vztahu k vám. Tento ukazatel má dvě strany podle dvou přístupů, jaké k danému NPC můžete mít, přičemž abyste některého z nich dosáhli, musíte se vždy velmi snažit a pečlivě volit, co budete říkat. Tyto dramatické rozhovory celý detektivní zážitek opravdu osvěžují a ještě víc vás vtahují do světa hry, takže za ně dáváme velký palec nahoru.

Stejně tak se nám nesmírně líbilo grafické zpracování naší detektivní práce. Gamedec je totiž velmi rozsáhlá hra a neustále na vás chrlí miliardy různých informacích, ve kterých je velmi jednoduché se ztratit. Právě proto je vaše schopnost dedukce velmi důležitou a užitečnou součástí hry. Zobrazuje se vám v ní každá klíčová otázka, kterou musíte sami sobě zodpovědět, abyste daný případ zvládli vyřešit. Na levé straně obrazovky máte všechny významné informace, které jste během vyšetřování objevili, uprostřed otázku jako třeba: “Co způsobilo smrt mého klienta?” a vpravo všechny různé hypotézy, ze kterých si musíte vybrat jednu jedinou, které budete věřit. Dedukce je velmi jednoduchá herní mechanika, ale Gamedec by bez ní v podstatě nebyl hratelný, takže je skvělé, že se tak povedla.

Po tomto mohutném rozpisu tedy víte, o čem Gamedec je, co vše se mu povedlo a co je na něm zábavné. Pozorní čtenáři ovšem zůstávají bdělí, protože si moc dobře uvědomují, že jsem o hře zatím neřekla nic špatného. Doposud jsem nezmínila nic, co by se tomuto titulu nepovedlo a to upřímně proto, že jsem neměla, co zmínit. Samozřejmě, Gamedec není stoprocentně perfektní hra, ale z našeho pohledu má jenom jeden jediný problém, a tím je technický stav.

Veskrz celých třináct hodin jsme zažili nejrůznější problémy a i když se většinou objevily jen jednou nebo dvakrát, nemění to nic na tom, že se objevily. Asi nejvíce blbnula hudba a to například tak, že nepřestala hrát i po skončení dramatické scénky, nebo během některé cutscény chyběla úplně. Stejně tak jsme místy byli svědky zmatených animací, kdy naše postava například běžela do boku anebo si namísto na židli sedla dovnitř židle. Dále titul obsahoval náhodné chyby jako třeba nesprávně načtený náhled postavy, se kterou jsme mluvili, nebo špatně navazující momenty - s postavou jménem Trepanator jsem si kdysi domluvila rande a když jsme se později potkali, povídali jsme si, dokud Trepanator neřekl, že odchází. Hned po rozloučení mi ale řekl: “Ahojky, my jsme se vlastně domluvili na rande.” a tak jsme si spolu povídali znovu. Takto špatně navazující momenty nejsou vůbec překvapivé, když bereme v potaz, kolik různých interakcí musí hra vypočítávat, ale znovu - to, že to není překvapivé, neznamená, že to není škoda.

Stejně tak hra obsahovala i pár momentů, které vůbec nedávaly smysl a byly prostě jenom úsměvné. Například jsme nepochopili, proč se můžeme vloupat do domu takzvaného Lorda a hrabat se mu ve věcech, když onen Lord uprostřed toho domu sedí. Naše postava má asi tak ultimátní schopnost plížení, že si jí nevšimnete, i když stojí přímo před vámi.

I přes všechny tyto chybky ovšem nemůžeme říct, že by Gamedec byl po technické stránce špatný. Nejenom, že jsme všechny tyto problémy zažili maximálně dvakrát, ale hlavně musíme brát v potaz i to, že jsme hráli verzi v předběžném přístupu a vývojáři nám řekli, že o spoustě těchto problémů ví a do vydání je ještě opraví. Já osobně jim věřím a navíc jsem si zbytek hry tak moc užila, že těchto pár kiksů jí jednoduše odpustím. 

Co jí ovšem neodpustím, je malý počet savepointů. Samozřejmě, Gamedec je RPG, které se má hrát párkrát a po dlouhých sezeních, ne třeba jednu hodinu každý den, ale přesto mi připadá, že ukládat hru jen když vejdete do nové oblasti, je jaksi málo. Zvlášť když v některých oblastech můžete strávit klidně i dvě hodiny.

Když si to tedy všechno tak nějak shrneme. Gamedec je rozhodně jedna z nejlepších her, jaké jsem za velmi dlouhou dobu hrála. Jednotlivé detektivní případy jsou jedinečné, zábavné a pokaždé nabízí jinou výzvu. Příběh hry jako celku je vyprávěn krásným tempem, je neotřelý a zajímavý, přičemž díky tomu, že na všech vašich rozhodnutí záleží, bude každý váš playthrough jedinečný. Nemluvě o tom, že Gamedec vás bude vyloženě nabádat k tomu, abyste si ho zahráli podruhé či potřetí a vyzkoušeli ho hrát jiným stylem, volit jiné možnosti. Zdejší svět je po vizuální stránce naprosto dechberoucí a jeho postavení a fungování je věrné původním kyberpunkovým knihám, což je taky velmi milé plus. Ve skrz celý titul je navíc rozmístěna spousta malých herních změn, které se vždy používají například jen v jedné úrovni (víc nechci říkat kvůli spoilerům), každopádně díky tomu je i samotná detektivní činnost nesmírně zábavná a repetetitivnost vážně nehrozí. Doslova jediné, co hře můžeme vyčíst, je neperfektní technický stav a malý počet automatických savepointů. Tyto chyby ale naštěstí nejsou tak velké, aby nám zkazily herní zážitek, a tak je Gamedecu přinejmenším já velmi ráda odpustím, a doporučím vám ho na 10 bodů z 10. Ano, takhle se mají dělat hry.