Fogpiercer je zábavný slovenský experiment, který by vám neměl „ujet“

Karetní hry, potažmo deck buildery, jsou již dlouhá léta právoplatnou součástí videoherního průmyslu. A nově se mezi ně řadí i indie hra slovenského studia Mad Cookies Studios s názvem Fogpiercer, která nedávno vyšla z early accessu. Titul kombinuje zábavný aspekt náhody s tahovým systémem a žánrem rogue-like. A přestože přináší potenciál, který naplno nevyužívá, dokazuje, že tvořit neotřelé herní experimenty se rozhodně vyplácí.

Fogpiercer je taktický karetní rogue-like titul, ve kterém si se svým vlakem prorážíte cestu mlhou, zatímco porážíte nepřátelské jednotky a vaše úhlavní nepřátele, kteří se ho snaží zničit.

K příběhu toho příliš říct nelze. Titul má všehovšudy jednu cutscénu, ve které se dozvíte, že se po katastrofě u několika přeživších rozvinuly nadpřirozené schopnosti. Tito vyvolení se následně rozdělili na krvežíznivé bandity a Mlhoborce, kteří se lidstvu snaží najít nový domov.

Je zjevné, že titul na příběh necílí, ale když už ho má, je škoda, že s ním kromě několika opakujících se dialogů nepracuje více. Takhle dokola projíždíte mlhou, ale k novému domovu se vlastně nikdy nedostanete, ať vyhrajete sebevíc krát, což může být frustrující, přestože je tato opakující se smyčka zapříčeněna jedním ze žánrů titulu.

Jak již zaznělo, Fogpierce spadá do žánru rogue-like, takže se každou hru budete snažit z počátečního bodu dostat skrze desítku úrovní až k závěrečnému nepříteli. A tyto úrovně většinou sestávají z obdobných střetnutí.

Se svým vlakem se objevíte na mřížce, ve které vás obestoupí několik nepřátel. Vaším úkolem je se v rámci omezeného počtu tahů protivníků zbavit, čehož docílíte pomocí náhodně vylosovaných karet z dobíracího balíčku. A takhle na první pohled jednoduchá herní smyčka funguje naprosto parádně.

Karty obsahují řadu úderů jako například dělostřelecký útok, bombardování, střelba z kulometu, seknutí či zásah železným mečem; několik druhů štítů a akční karty, které vám mohou například přidat počet tahů, líznout nové karty či je vyměnit. Zrovna tak některé útoky nepřátele odkloní či jim uštědří doplňkové statusy. Boj tak spoléhá na strategické uvažování a učící křivku. Protože o tom, jaké karty budete mít v balíčku zrovna k dispozici, rozhodují vámi zakoupené vagony.

Váš vlak se bude pokaždé skládat z lokomotivy a až pěti vagonů, které si postupně odemykáte plněním výzev. Každý z dohromady deseti dostupných vagonů je výrazně odlišný, má vlastní využití a záleží jen na vašem preferovaném způsobu hraní. Já si například oblíbila kombinaci ochránce, děla, meče a kulometu, se kterou jsem odjela řadu vítězných jízd. Potíž je ovšem v tom, že jakmile jsem si našla svůj oblíbený způsob hraní, hra mě vlastně nijak nemotivovala zkoušet způsoby jiné. Což je škoda, protože tak velmi jednoduše zanikla rozmanitost, kterou v nitru jinak skrývá.

Pestrost se projevuje i na typech střetnutí. Každý průchod hrou je jiný a záleží na náhodě i vašem plánování, kterou cestu si zrovna vyberete. Čeká vás boj se dvěma druhy nepřátel, konvojem, veterány, ale také návštěva dílen či náhodná setkání. Brzy zjistíte, že konvoj sice může obsahovat více nepřátelských jednotek, ale jeho zničením získáte výhodné pasivní schopnosti ve formě modulů. Oproti tomu bojem můžete získat více šrotu, který využijete v nelegálních dílnách a ústředních stanicích. V těch si svůj vlak nejen opravíte, ale také můžete prodat či koupit vagon, vylepšovat ho nebo spravovat svůj karetní balíček.

Cíl je každopádně stále stejný; porazit jednoho ze tří úhlavních nepřátel, jejichž střetnutí jsou lehce těžší, ale jinak si bohužel nevybavuji nic okatě odlišného. Potíž je ovšem v tom, že jakmile každého z nepřátel jednou porazíte, hra vás – stejně jako v případě ideální kombinace vagonů – příliš nemotivuje v ní pokračovat.

Můžete pracovat na odemčení dalších tří strojvedoucích, které vám propůjčují jiné karty; odemykat si nové moduly a karty prostřednictvím hrotů, které obdržíte po každé hře, potažmo získávat nové vagony či vylepšovat ty stávající. Ale nepřátelé, prostředí i podstata střetů zůstanou naprosto stejné a titul se tak později může stát poněkud repetitivním a málo odměňujícím. Můžete si zvýšit obtížnost, ale ta kromě výzvy nenabízí ani kdovíjak výhodnější odměny.

Stejně jako originální propojení žánrů je lákavá i grafická stylizace, ať už do ní řadíme nápadité nepřátelské vozy, propracované vagony či samotné kresby na kartách. Taktéž musím ocenit vhodné uživatelské rozhraní. Nejen, že je přehledné, což je u podobných her důležité, ale taktéž není rušivé. Audiovizuál pak vhodně doplňuje ambientní hudba a doprovodné zvuky.

Optimalizace na počítačích je také velmi dobrá. Hra běžela velmi plynule a za celou dobu hraní jsem nenarazila na žádné bugy. Místy jsem zaznamenala chyby v textech, ale ty tvůrci velmi brzy opravili. A navzdory skutečnosti, že se jedná o slovenský titul, potěší taktéž přítomnost české lokalizace.

Fogpiercer tak přináší zábavnou herní smyčku, která chytře propojuje hned několik herních žánrů. Základ hratelnosti je více než dobrý a osobně jsem si užila každé plánování své trasy, napětí při losování nových karet i všechna vydobytá vítězství. Ale přesně z toho důvodu mě mrzí, že tvůrci trochu více nezapracovali na „end-game“ obsahu, který by mohl výrazně prodloužit jinak kratší herní dobu.

V každém případě jste-li příznivci karetních tahových her, tuhle jízdu byste si rozhodně neměli nechat ujet.