Drag X Drive je jednohubka složená z klasických předností Nintenda

Nikdy by mě nenapadlo, že se budu jako hráč prohánět na invalidním vozíku po sportovním hřišti a hrát basketbal. Není mi ale žádným překvapením, že to napadlo právě společnost Nintendo, která pokaždé přicházela s neotřelými a inovativními nápady. Drag X Drive je nepochybně dalším z nich. Je to titul neotřelý i inovativní a dává si za úkol ukázat, jak lze chytře využít novou funkcí Joy-Conů konzole Nintendo Switch 2. A přestože se mu tento záměr daří plnit a současně zvládá i hráče zabavit, vybízí se otázka na jak dlouho.

Drag X Drive je sportovní hra zaměřující se na takzvaný wheelchair basketball neboli basketbal na vozících. Jednoduše řečeno se vžijete do hráče na invalidním vozíku, který se svými dvěma spoluhráči musí porazit protihráče tím, že házením košů získají vyšší počet bodů. K pohybu ovšem nevyužijete páčky ani tlačítka, ale táhnutí ovladačů Joy-Con po stole či nohou.

Joy-Cony v tomto případě zastupují pravou a levou rukou, které ovládají pravé a levé kolo vozíku. Když potáhnete pravým Joy-Conem dopředu, budete se při otáčení pravého kola otáčet do leva a naopak. Když potáhnete oběma Joy-Cony od sebe, pojedete rovně, a potahem k sobě budete couvat.

To je pouze základ pohybového systému. Čím více jej začnete ovládat, tím spíše si dovolíte pohyb na vozíku obohacovat, například o driftování při využití brzdění, otáčení při nadzvednutí jednoho z kol anebo také různými triky jako Bunny Hop, Ramp Air nebo Backflip, za které dostanete dodatečné body. A pak je tu samozřejmě střílení na koš. Střelu učiníte tím, že levou ruku nadzvednete, čímž zvednete také basketbalový míč a pravou rukou naznačíte odpal. Míč se následně vydá daným směrem a buď skončí v koši, nebo mimo něj.

Pohybový systém je tak jedním z taháků hry, na který si ovšem musíte zvyknout. Smiřte se s tím, že svými pohyby neovládnete celé hřiště od samotného začátku. A také s tím, že není bezchybný. Osobně oceňuji, jak se Nintendu podařilo vhodně využít novou funkci Joy-Conů a také ukázat, že nemusí tato funkce zastávat pouze funkci myši. Obecně ze hry sálá ten známý „Nintendo vibe“, který jsem jako dítě i dospělá vždycky milovala.

Jenže jsem v případě Drag X Drive leckdy zpozorovala, že systém Joy-Conů nezaregistruje můj pohyb vždycky správně, což mě dokázalo například v napínavém zápasu docela naštvat. Neříkám, že v některých okamžicích jsme za to nemohla sama, například špatným pohybem či natočením do špatného směru. Ale po několika hodinách hraní jsem zkrátka zaznamenala, že například hráč začal zatáčet doleva, i když jsem táhla oběma Joy-Cony dopředu. Joy-Con také vyžadoval opravdu dlouhý táhlý pohyb, aby mě co nejrychleji dostal na požadované místo.

A to je samozřejmě jedno z úskalí titulu. Jelikož hra vyžaduje nemalé zapojení rukou, bude se vám stávat, že po nějaké době ucítíte jejich únavu a v případě, že budete hrát například v obývacím pokoji na konferenčním stole, ke kterému si musíte sehnout, mohou vás od hraní bolet také záda.

Některé „nedostatky“ dokážete řádným tréninkem určitě vychytat, ale přesto se nevyhnete některým nepřesnostem způsobeným samotnými Joy-Cony. Pokud chcete, aby takových situací bylo co nejméně a vy dostali pohybový systém co nejvíce do rukou, oceníte zejména krátké výzvy rozprostřené po basketbalové hale. Najdete mezi nimi slalomy, přejíždění přes klasické rampy i u-rampy, případně časově omezené hody na koš.

Když navíc výzvu splníte v požadovaném časovém limitu, získáte trofeje, za které si postupně odemykáte novou výbavu. Svého hráče si totiž můžete přizpůsobit. Můžete mu vybrat typ i barvu helmy, vozíku či kol nebo číslo. Ačkoli není nabídka přizpůsobení nijak rozsáhlá, je určitě dobře, že takovou možnost hra má. Je zkrátka skvělé prohánět se po hřišti s helmou s kočičími oušky.

Po tréninku i řádném zkrášlení hráče se následně můžete vydat do zápasu. Ten můžete spustit proti skutečným hráčům a svým kamarádům, máte-li aktivované Nintendo Online, nebo proti umělé inteligenci, přičemž si můžete vybrat úroveň náročnosti. Zatímco hraní s kamarády vám například umožní rozvrhnout si počáteční pozice na hřišti nebo spustit speciální výzvy, proti umělé inteligenci získáte za pokoření dané úrovně trofej.

A to je vlastně tak nějak všechno, co titul nabízí. Je zjevné, že má být Drag X Drive spíše jednohubkou, čemuž odpovídá také poněkud nízká cena, případně ukázkou dalšího nekonvenčního způsobu hraní, které jsou pro společnost Nintendo typické. Stejně tak je zjevné, že se nejedná o titul, u kterého většina stráví hodiny denně. Po delším hraní se totiž může stát lehce repetitivním. Je tak vhodnější si párkrát do týdne odehrát několik zápasů a předejít tím také únavě rukou a zad.

Unaveni nebudete z povedené audiovizuální stránky, byť si zachovává spíše stylisticky jednodušší grafickou stránku, která je doplněna vhodným hudebním doprovodem. Z pohledu optimalizace se hře také daří, ačkoli není známo oficiální rozlišení a snímková frekvence, lze říct, že vypadá dobře jak v handheldu, tak na televizi. V obou režimech běží plynule. A neznamenala jsem ani žádné glitche nebo jiné technické nedostatky.

Drag X Drive je tak další z titulů Nintenda, které zaujmou zejména svým netypickým zaměřením a způsobem hraní. A nemůžu říct, že bych se při jeho hraní nudila. Naopak jsem se přistihla, jak mě i zápas proti umělé inteligenci dokázal do hry vtáhnout a všelijaké výzvy mě zase donutily je opakovat dokola a dokola, jen abych je splnila, případně se díky nim naučila, jak vozík lépe ovládat.

Přesto v rámci hraní narazíte na několik nedokonalostí, kterými oplývá pohybový systém a osobně bych ocenila více obsahu, jelikož jsem po pár hodinách pocítila, že jsem tak nějak už ze hry viděla všechno. Pokud ale máte kamarády, kteří na tohle působivé sportoviště zavítají s vámi, případně si chcete užít nevšední rodinnou zábavu, pak je to dozajista titul, který vás i se svou přijatelnou cenovkou nijak nezklame i navzdory poněkud repetitivní herní smyčce.