Rozeběhnout se, rozpřáhnout se a rozmlátit všechno kolem sebe na kusy, to dokáže být leckdy kouzelné. Alespoň tedy ve hrách. Pro dospělé terapeutické, pro děti uspokojivé. To si uvědomují i autoři nového přídavku do žánru plošinovkových akčních adventur s názvem Donkey Kong Bananza. Špičkový destrukční model je totiž jeho největší předností. Ale také jeho největší slabinou.

když totiž svými pěstmi vyřešíte takřka kterýkoliv problém, který před vás hra postaví, začnete uvažovat, jestli tvůrci nevsadili všechno na jednu kartu a nedoufali, že jim to vyjde. Anebo jestli jste z plošinovkových akčních adventur zkrátka nevyrostli. Donkey Kong Bananza totiž přes všechny své kvality působí především jako hra pro děti. Na tom nemusí být vůbec nic špatně a záhy si vysvětlíme, proč. Ale také si řekneme, proč to může vysvětlovat mou několikahodinovou frustraci.

VYPRAVOVÁNÍ S PŘESAHEM PRO DĚTI I DOSPĚLÉ

Donkey Kong Bananza kráčí ve šlépějích svých předchůdců, stejně jako se snaží přiblížit úspěchu Super Mario Odyssey. V roli přátelského opičáka DK se ocitáte kdesi v podzemí s jediným úkolem: dostat sebe a své opičí přátele z této šlamastyky. Záhy se tak společně se svou nově nalezenou kamarádkou Pauline vydáváte do Středu země. Nejste ovšem jediní, stejný cíl má také sobecký opičák Void Kong, který se vám ani tamním obyvatelům podsvětí nebojí zkřížit cestu, aby dosáhl destinace jako první.

Jednoduchost příběhu je zjevná, ale také zcela obhajitelná. Žánrově podobně laděné tituly pokaždé operovaly s přímočarou zápletkou, která byla srozumitelná pro děti, ale obsahovala také nějakou tu myšlenku pro dospělé. V tomto případě jak dokáže jednání korporace – takzvané Void Company – ničit prostředí a život běžných obyvatel. Kromě toho se příběh snaží prozkoumat, jak může stud ovlivňovat třináctiletou dívku, byť příběh charakter Pauline zase tak hluboce neprozkoumává, což je škoda. Než poslouchat rady, aby DK nejedl hlínu, raději bych se dozvěděla něco více z její minulosti.

HRATELNOST ZABAVÍ, ALE KOHO A NA JAK DLOUHO?

Zatímco příběh se této dětsko-dospělácké duality poněkud drží a nabídne zábavu pro obě věkové skupiny, těžko říct, zda stejného výsledku dosáhne i hratelnost. Může i nemusí. A záleží to kupodivu na vás. Donkey Kong Bananza vás provede celkem 18 vrstvami zemského podzemí, přičemž každá z nich nabídne jiné prostředí a často i jiné obyvatele či nepřátele. Způsob a základ hratelnosti ale zůstane pokaždé stejný, a to rozbít či rozebrat téměř všechno kolem sebe. DK může fláknout téměř do každého povrchu, po kterém šlape či leze. Takovým způsobem se může dostat skrze překážky, porazit nepřátele nebo se pohybovat po úrovni. A to dokáže být zábava. Opravdu.

Tohle je jeden z nejpokrokovějších destrukčních modelů, které jsem ve hrách podobného rázu viděla. A funguje naprosto špičkově. Je zkrátka uspokojivé začít kopat před sebe či pod sebe a narazit na zlaťounký chutný banán, tajný úkryt, zlato, poklad či fosilii. Stejně jako je zábava tyhle poklady utratit za speciální předměty, mapy či nové oblečení, které Donkey Kongovi i Pauline přidají bonus různého rázu. A i šmrnc. Zábava je také pečlivě snědené banány proměnit na zkušenostní body v poněkud rozsáhlém stromu dovedností.

JE ZKRÁTKA USPOKOJIVÉ ZAČÍT KOPAT PŘED SEBE ČI POD SEBE A NARAZIT NA ZLAŤOUNKÝ CHUTNÝ BANÁN, TAJNÝ ÚKRYT, ZLATO, POKLAD ČI FOSILII.

Jenže problém nastává, když se z neuvěřitelně zábavné mechaniky stává řešení pro každou překážku, kterou hra představí. Kopec? Není problém, je z něj plochá zem. Nepřítel? Postačí jeden pravý hák. Velký neohrožený boj s bossem? Deset ran a za minutu je hotovo. Titul se tak rázem stane repetitivním a za celých 22 hodin hraní představí jen hrstku herních „výzev“, a to i na tu „těžší” (čtěte normální) obtížnost. Výjimkou je jen závěr, který snad jako jediný řádně prověří většinu nastřádaných zkušeností. Pro dítě to problém zřejmě nebude. Ale pro dospělého? Věřím, že toho pocit „většinu dostanu takřka bez námahy“ nemusí tolik oslnit. Zejména pokud plánujete hrát hru několik hodin v kuse.

Přiznám se vám, že po celém dni stráveném hraním Donkey Kong Bananza jsem byla celou hrou přejedená stejně, jako musí být DK přejedený svými milovanými banány. A nevynahradí to ani zpěv Pauline, který ve hře figuruje jako naváděcí systém a schopnost umožňující odpečetit určité lokace nebo vyvolat přeměnu Donkey Konga.

Tvůrci se totiž rozhodli zkrášlit hratelnost speciálními schopnostmi. Jako DK navštívíte v podzemí několik Starších, kteří vám darují svou vlastní verzi schopnosti Bananza. Když tak nastřádáte dostatek zlata, můžete se na omezený čas proměnit například v gorilu, pštrose či zebru. Zatímco jako „bananzová“ gorila rozmlátíte i jinak nerozbitelný povrch, jako pštros můžete létat a jako zebra zase rychle běhat.

Schopnosti nejsou rozhodně na škodu a do jinak jednotvárné hratelnosti vnášejí trochu zpestření. Některé z nich je třeba využít pro získání ukrytých pokladů, překonání překážek či proti nepříteli. Ale stále je ve hře takových okamžiků neuvěřitelně málo a většinou se nacházejí v úrovních, ve kterých jste schopnosti získali, případně až ke konci hry. Jinak totiž platí, že v jakékoliv Bananze zkrátka vyřídíte nepřítele o chvíli dříve, případně rozbijete terén o něco rychleji. Mé nutkání využívat tyto „super schopnosti“ tak bylo vcelku malé a uchýlila jsem se k nim spíše v případech, kdy mi nic jiného nezbylo. Nemám ovšem pochyb, že pro děti bude tahle zvířecí přeměna pěknou podívanou.

BAREVNÉ ÚROVNĚ JSOU PLNÉ POKLADŮ I SKVĚLÝCH HERNÍCH MECHANIK

Pěknou podívanou jsou i jednotlivé úrovně. Každá vrstva je stylizovaná do určitého prostředí. Najdeme mezi nimi opičí lagunu, která přišla o přívod vody; důlní městečko, které je prakticky zlatým dolem; zalesněný pštrosí hotel, který se utápí v otrávené řece či zebří zimní útočiště. Většina úrovní navíc nabízí nějakou vlastní hratelnou mechaniku. Například v laguně se seznámíte s výbušným kusem kamene, který prorazí i pevnější materiál. V důlním městečku se projedete ve vozících. V pštrosím hotelu si zase z rostlin vytvoříte mosty.

Tato rozmanitost a nápaditost úrovní, která byla s každou další zajímavější, bylo to, co mě často dostávalo z počínající frustrace způsobené repetitivní hratelností. Nejedná se o nápady, které byste v jiných plošinovkových hrách již neviděli, ale přece jen je pěkné, že se každá úroveň od sebe dokáže odlišit a nabídnout tak něco svého. Postavy vás navíc často oslovují, reagují na vaše činy, případně vám samy dají kraťoučký úkol. Hra je tak na obsah opravdu bohatá, a to i po dokončení hlavní příběhové linie. Nejen, že se můžete vracet do již objevených vrstev, ale také dostanete nové úkoly, který prověří vaše nastřádané zkušenosti.

Kromě hlavní příběhové linie, která vás po zastávkách vleče k cílovému úkolu, tak vybízejí úrovně k průzkumu, který vás může obohatit již zmíněným zlatem, pokladem či fosiliemi. A také můžete narazit na bojové výzvy či speciální tratě. Jedná se o samostatné uzavřené úrovně, které jsou často velmi krátké a vybídnou vás k poražení několika nepřátel, případně ke zdolání jakési tratě. A právě v nich uvidíte další špetku nápaditosti tvůrců, a proto jsem se k jejich plnění také často uchýlila. Navíc jsem za ně dostala banány, a jestli ještě něco můžu vychválit, pak je to ta zářivá textura zlatého banánu. Ten prostě chcete mít.

NA PLNÝ VÝKON KONZOLE NINTENDO SWITCH 2

Pěkné jsou ovšem i ostatní textury a hra samotná. Sytá barevná paleta je lákává. Přesto si všimnete, že materiály i některé postavy jsou takzvaně „low poly“, tedy že mají menší počet polygonů a působí tak jednodušeji. V tomto případě je ale důvodem právě detailní zničitelnost prostředí. Ještě skvělejší je samotná hudba, na kterou se titul přece jen zaměřuje. Zpěv Pauline je značnou součástí hratelnosti, takže není titul ochuzen ani o krátké zpívané sekce.

ROZMANITOST A NÁPADITOST ÚROVNÍ BYLO TO, CO MĚ ČASTO DOSTÁVALO Z POČÍNAJÍCÍ FRUSTRACE ZPŮSOBENÉ REPETITIVNÍ HRATELNOSTÍ.

Naopak o stupínek horší je technické zpracování. Donkey Kong Bananza si vede na Nintendo Switch 2 obecně dobře a jak jsme si řekli, vypadá krásně. Je ale znát, že titul ždíme výkon konzole na téměř možné maximum. Zatímco je známo, že v handheldu cílí hra na rozlišení 1080p a 60 snímků za sekundu, na televizi můžeme vnímat lehce vyšší a pravděpodobně upscalované rozlišení a podobnou snímkovou frekvenci. Připravte se ovšem na některé propady snímků, zejména v okamžicích, kdy se na obrazovce mísí více vizuálních efektů naráz.

Zmíněné ovládání je ve většině případů v pořádku, jak na ovladači Pro Controller, tak Joy-Conech, se kterými dokonce můžete imitovat máchání pěstí Donkey Konga. Přece jen jsem ale zaznamenala, že DK začal automaticky lézt, i když jsem to po něm nechtěla, nebo vzal úplně jiný šutr, než na který jsem mířila. To mohlo být způsobené i o něco horší kamerou v terénu, kdy se kamera přiblížila velmi blízko k hlavní postavě a znemožnila tak lepší orientaci v prostoru.

ÚŽASNÁ ZÁBAVA I LEHKÁ FRUSTRACE

Donkey Kong Bananza tak ve mně dokázal vyvolat řadu rozdílných a mnohdy i protichůdných pocitů. Můžu s čistým svědomím říct, že jsem se při hraní bavila a chvílemi mě přenesla do mého dětství, které bylo plné plošinovkových adventur. Ale také mě hra donutila rozplývat se nad krásnými úrovněmi nebo se pousmát nad nápaditým zpracováním některých herních mechanik. A nutno také uznat, že titul je na obsah opravdu štědrý a zabavil mě na několik hodin, jak v průběhu hlavní příběhové linie, tak po jejím dokončení. Jelikož jsem ale titul odehrála v kuse, byla jsem také často frustrovaná opakující se herní smyčkou a udivená tím, jak jednoduše a bez větších výzev se dala hra s výjimkou závěrečných soubojů projít.

Nedokázala jsem se tak po celou dobu hraní zbavit dojmu, že Nintendo cílí s Bananzou více na děti než dospělé. To není špatně, ostatně Nintendo se vždycky vyznačovalo svou přístupností pro mladší hráče. Přesto se pokaždé pokusilo působit nikoli vyloženě dětsky, ale spíše rodinně, a přijít s formulí, která zabaví obě věkové skupiny totožně. A ten samý pocit jsem při hraní Donkey Kong Bananza bohužel nezažila.

To ovšem neznamená, že váš průchod a váš zážitek bude stejný. Ve svém nitru totiž Donkey Kong Bananza dělá většinu věcí správně a především tak, aby z něj byla čistokrevná plošinovková akční adventura, kterou dozajista je. A především to je další věrné dobrodružství s oblíbeným opičákem, po kterém řada hráčů dychtivě toužila.