Připravte se na výbušnou akci s robotickými mechy. Čeká vás hromada zběsilého létání, posílání raket všemožnými směry, a občas si můžete i skočit na kopečkovou zmrzlinu na základně.

Daemon X Machina je akční mech střílečka jdoucí ve stopách série Armored Core. Poté co obdržíte svého Arsenala, tedy svého bojového mecha, jste puštěni společně se svým týmem do série misí. Arsenal samotný můžete vybavit těžkými zbraněmi, naváděcími raketami, meči a tak podobně. Můžete si také vybavit armor kus po kousku, nebo si nainstalovat lepší procesor, například pro větší rozsah auto-aimu. Svého plecháče je také možné natřít do maskáčů, nebo si ho nabarvit jak je libo. Kustomizace je zkrátka celkem příjemný a pestrý prvek hry.

Pak se ale dostáváme do akce samotné. Tu jsme si mohli už v únoru tohoto roku vyzkoušet, když vyšlo hodinové demo z této hry. Cíl byl nasbírat názory od hráčů a podle nich vylepšit hru. Co se určitě zlepšilo je plynulost hry - i na velice otevřených prostranstvích hra jede ve stabilních 30 FPS. Co se ale samotné hratelnosti týče, nic moc se nezměnilo. Akce i příběh se pořádně rozvinou až zhruba v polovině. Do té doby vás čekají mise, které jsou často kratší než cutscéna a dialog před nimi. Jste vhozeni do akce s epickou cutscénou příletu, přičemž často jediný úkol je vystřílet pár velmi křehkých cílů, nebo přiletět na 3 místa. Poté jste přesunutí opět na základnu. Průměrná doba hlavní příběhové mise byla asi 5 minut.

S dostatečnou trpělivostí na vás ale opravdu čeká rozvinutější hra.

S dostatečnou trpělivostí na vás ale opravdu čeká rozvinutější hra. Postupně se vám odemykají nové armory a zbraně v obchodě, a můžete si je také vytvářet a upgradovat. Po každé hlavní misi dostáváte nové dobrovolné mise za které dostanete často více peněz a někdy i lepší výbavu. Na bázi se vám dokonce otevře i roztomilý zmrzlinový obchůdek, nejspíše pro zvýšení morálky. Příběhové mise později nabírají zajímavé obrátky, a obtížnost stoupá. Budete totiž soupeřit nejen proti generickým kusům plechu, ale i proti ostatním mechům, kteří mají stejné schopnosti, jako vy. Musíte si hlídat své palivo k létání, které se vám sice neustále nabíjí, ale pokud vám dojde, letíte střemhlav k zemi. Dále se po úrovních vyskytuje podivná hmota Femto, kterou je váš mech schopen pojmout a využít ji třeba k většímu armoru, nebo k silnějším útokům.

K dispozici je také multiplayer, jak online tak lokální. Žádné epické bitky mezi sebou se ale nekonají. Jde čistě o co-op verzi single-playerových misí. Hrát spolu můžou až 4 hráči. Tento mód byl příjemné zpestření, a pokud někdo z hráčů padl, druhý ho mohl zvednout. Hudba která vás doprovází celou hru byla úchvatná. Bylo jí dost, a tak mi nikdy nepřišlo že se něco opakuje. Grafická stránka hry je vcelku jednoduchá, vzhledem k rozsahu úrovní. Vychytat 30 FPS se nakonec povedlo, dokonce i ve velkých soubojích s hromadou výbuchů.

Daemon X Machina mne na první pohled odradila svými krátkými misemi, zdlouhavým dialogem, a nezajímavým bojem. Na druhý pohled, o asi 5 hodin později, se vyklubalo něco úplně jiného. Druhy nepřátel se rozšířily, moje výbava mohla být konečně pořádně jiná. Po zhruba 15 hodinách střídání story a side misí jsem dospěl ke konci. Byla to zajímavá jízda, ke které se musíte prokousat. Za tým Indiana uděluji hře doporučení 6 z 10.