Roguelike tituly vyvolávají mnohdy u casual hráčů značný strach a to oprávněně, jedná se o žánr her, ve kterém je kriticky důležité se detailně učit herní pravidla a mechaniky, protože nic jiného nezůstává na svém místě. Vše se totiž náhodně generuje a nováčci tak nemohou čekat nic než plytký příběh a smrt za každým rohem. Children of Morta je dokonalým moderním rogulike titulem, a to ne díky držení zajetých definic žánru, ale právě díky tomu, že vše, co jsem o roguelike hrách před chvilkou řekl zcela nepokrytě porušuje.

Bergsonovi jsou rodem bojovníků

Children of Morta je hrou se silným zaměřením na příběh a úzký okruh postav, který si snadno oblíbíte. Hned po prvním spuštění se seznámíte s rodinou Bergsonových, ti již po generace střeží tajemství mystické hory Morta, které budete i vy sami postupně objevovat. V krajině se totiž začnou zjevovat podivná monstra, příroda umírá a vy se v kůži otce rodiny Johna vydáváte zjistit co se vlastně vůbec děje a postupně vám v tom budou pomáhat i další členové rodiny. Na to že se všichni skládají jenom z pár pixelů, vybudujete si k nim velmi brzy vztah. Všichni jsou totiž vyobrazeni velmi lidsky a vážně jim věříte, jak blízká pouta mezi sebou mají, a to k tomu ani nepotřebují vlastní hlas, vše vám totiž odvypráví výborně znějící vypravěč.

Vaše výpravy budou startovat přímo v obýváku, tedy pod ním. Bergsonovi tam totiž schovávají jeskyni s portálem a magickým krystalem, který je dokáže v případě smrti vždy vrátit zpět, a to je velmi kritické pro gameplay. Tím že zde v pravé podstatě smrt nenastává se vaše postavy neustále zlepšují, a tak je pro vás vrácení domů vlastně jen takovou drobnou pauzou, během které si alespoň vyslechnete příběhové pasáže. Mnohdy totiž nemusíte v dungeonu ani nic konkrétního udělat a stejně se příběh posune o kousíček dál, dávkování tedy funguje mistrně.

Každý má svůj vlastní styl

Postupem ve hře si během pár hodin odemknete všech 6 postav a každá se skutečně ovládá naprosto jinak a hodí se i na jiné věci, to je obzvláště patrné u prvního pavoučího bosse. Toho potkáte nejprve s otcem Johnem anebo lučištnicí Lindou a velmi pravděpodobně si ani neškrtnete, a to i když už budete mít pár levelů a odemknutých schopností. Pak ale přijde asasín Kevin, nejmladší syn, kterého matka do nebezpečného dungeonu nechtěla ani pustit. A on svými komby vyloženě ztrapní otce, starší sestru i samotného pavoučího bosse, a to i když začal pěkně na prvním levelu. Nemůže za to ovšem špatná vyváženost ale to, že upgrady, které si doma kupujete, se aplikují na celou famílii a tak vám vlastně ani nevadí občas hrát i za další členy rodiny. Budete k tomu dokonce i nuceni, protože z příliš dlouhého pobytu v dungeonech si odnesete dočasnou penalizaci.

V průběhu hraní jsem tedy vlastně narazil snad jen na jeden problém, co se vyvážení hrdinů týče. Jakmile jsem totiž pochopil plný potenciál pyromancerky Lucy, dostal jsem se s ní zjevně dál, než bylo plánováno a spustil se mi nečekaný bossfight někde kolem poloviny hry, na něj jsem byl ovšem zoufale pod-expený a nebylo možné si z něj odskočit do dalších částí hry pro řádné levelování. Opakoval jsem ho tedy snad stokrát, než jsem během něj Lucy vyexpil natolik, že to bylo možné udělat. Trvalo mi to tedy cirka 2 hodiny a postoupil jsem při tom snad o 5 levelů.

Teď pár slov ke grafice, sám sice možná pixelovkám trochu nadržuji, ale v tomto případě snad uznáte že je proč. Mnohé lokace a výhledy jsou kresleny naprosto brilantně a v kombinaci se světelnými efekty a paralaxním prokládáním prostě Children of Morta vypadá nádherně. Jediným neduhem je tedy to, že některá prostředí prostě uvidíte až příliš často. Hra totiž nabízí jen 3 stylizace dungeonů + les kolem vašeho domu. Během postupu sice uvidíte i jiné barevné variace, ale to jistou repetitivnost přímo zachránit nemůže, to už ale přeci jen k žánru patří. Přinejmenším ale můžeme tvůrce pochválit za generátor samotný, rozložení jednotlivých prostranství vás totiž dokáže vskutku často překvapit.

Nemusíte hrát o samotě

Za dobrodružstvím dokonce ani nemusíte vyrážet vždy o samotě a teď nehovořím o tom, kdy se k vám přidá nějaký člen rodiny na čas kvůli příběhu. Children of Morta lze totiž aktivně odehrát i ve dvou hráčích na jednom počítači, online kooperace ovšem zatím chybí. Pokud ale máte doma gamepad, můžete hrát klidně s kamarádem a částečně si tak i ulehčit postup. Za sebe jen upozorňuji, že mi ovládání na gamepadu přišlo poněkud složité kvůli množství potřebných tlačítek. Kromě základního pohybu totiž můžete používat ještě úskok, až 3 různé typy útoků a do toho dalšími tlačítky spravovat svůj inventář anebo spouštět mód naštvání. To jsem sám na gamepadu zvládal dost těžce, i když na klávesnici jsem v tom měl absolutní přehled a sledoval jsem při tom i runy, které mi základní útoky dovedly alternovat.

Children of Morta tak mohu s čistým svědomím doporučit jakémukoliv fanouškovi rogue-like žánru, dokonce i nováčkům v této oblasti. Kombinace herních mechanik, emotivního rodinného příběhu, zdařilého grafického zpracování a zábavného gameplaye dokáže prostě zaujmout a jen těžko vás pustí, i když už je čas spát. Stále vás totiž nahlodává, že si dáte ještě jeden poslední dungeon a pak už doopravdy půjdete. Repetitivnost ovšem i tak brání tomu, abych mohl s čistým svědomím říct, že si hru užije naprosto každý. Za tým Indiana udělujeme 8/10.