Snaha vybudovat svůj národ od píky a dostat se do popředí světových velmocí je herní koncept starý už desítky let. Průkopníkem i dlouholetým vůdcem byla slavná série Civilizace. A ačkoliv za tu dobu měla spoustu konkurence, až Ara: History Untold od Oxide Games působí jako hra, která ji nebezpečně šlape na paty. A to takovým stylem, že se v několika zásadních částech snaží zcela odlišit.

Hned na rovinu řeknu, že odpověď na otázku, která z her je lepší, nedostanete. Realitou je, že taková odpověď vlastně ani neexistuje. Ačkoliv si totiž Ara zcela zjevně bere z Civilizace své základy a značnou část herního designu, řadu věcí dělá odlišně, což z ní při postupném hraní dělá poněkud odlišný zážitek, než se může na první pohled zdát.

Jedna taková změna je vidět už při prvotním zapnutí. Spousta různorodého nastavení obtížnosti, prostředí a cizích národů je doménou v obou titulech, ale každý na to přece jenom jde v určitých ohledech trochu jinak. Ara: History Untold, jak název napovídá, se třeba ve výběru vůdců snaží zaměřit na jména, která v Civilizaci běžně neuvidíte. Anglii zde nevede královna Viktorie, nýbrž Alžběta I. Do čela Řecka se staví básnířka Sapfó a třeba Německu vévodí Hildegarda z Bingenu. Dohromady několik desítek vůdců tak sestává z některých velmi profláklých i méně známých jmen, které mohou vytvářet celkem solidní kombinace národů a herního stylu. Díky zmiňované Hildegardě tedy můžete Německo vést jako nábožensky založené pacifisty, zatímco Itálii zase jako matadory vzdělání.

Výběr vašeho vůdce posléze zakončuje i mapa, kde se bitva o dominanci odehraje. Několika předpřipraveným mapám samozřejmě kraluje vcelku detailní možnost generování. Na výběr je nejen styl, ale také velikost i detailnější možnosti jako náklon osy, podle kterého se určí biomy, celková teplota, vlhkost a hladina moře. To všechno samozřejmě určuje možné problémy nebo výhody, které s vaší lokací přichází. Suché prostředí není vhodné pro pěstování květin nebo zvířecí farmy. Zatopená Země vás zase bude nutit k co nejdřívějšímu výzkumu mořeplavectví.

Právě výzkumy jsou jednou z dalších klíčových mechanik, které se snaží Ara: History Untold od své největší konkurence pozměnit. Stejně jako v Civilizaci, i zde budete v průběhu tahů zkoumat nové technologie, a tím si odemykat budovy, možnosti či dokonce mechaniky. Samotný vývojový strom je ovšem nelineární. Abyste postoupili do další historické éry, musíte vyzkoumat její finální technologii, která se odemkne po vyzkoumání několika předchozích. Není třeba se zaměřit na všechny, a tak je na vás, zda upřednostníte dřívější posun do modernější doby, nebo se zaměříte na výzkum úplně všeho, i když se to nemusí pro vás herní styl zcela hodit. Odemknutí modernějších technologií tak nevyžaduje ty starší na lineárním technologickém stromu jako právě v Civilizaci. Místo toho máte možnost si každou hru podrobně rozmyslet, které technologie se vyplatí zcela ignorovat. A to ať už z důvodu toho, že pro vás nejsou vhodné, nebo protože řada technologií dokáže zpětně odemknout různé budovy a možnosti z předchozích ér. Snaha automaticky vyzkoumat všechno tak nemusí být úplně tím nejlepším krokem.

Tohle se mi na hraní velmi líbilo. Obzvláště s možností si nastavit, aby rozložení těchto technologií bylo náhodné. Každý zápas tak působil ozvláštněně, kdy jsem se nemohl spolehnout na jednu konkrétní taktiku a vývojovou cestu, ale skutečně jsem musel dávat pozor na to, co potřebuji, a co ne.

Tohle všechno funguje hlavně díky celé herní smyčce, která se nezaměřuje na pouhou expanzi vaší země. Samotná mapa totiž není rozdělená na hexagonová pole, ale na jednotlivé regiony, na které lze stavět takzvaná vylepšení – jinými slovy budovy. Region se občas může nacházet na místě, na kterém lze nalézt třeba měď nebo pasoucí se zvěř, a podle toho víte, že je lepší tam postavit speciální budovy pro tento druh zdroje. Postupem toho, jak se vám rozrůstá město, dostanete nárok na to obsadit část další mapy. A to s sebou nese další regiony, jejichž počet se odvíjí na samotném obsazeném území. Každé území je totiž rozděleno na menší části - regiony. Každý region pojme jedno vylepšení, potažmo budovu, takže musíte správně volit. Většinou to dopadá tak, že máte na výběr mezi územím, které nemá moc regionů, a tudíž prostoru pro budovy, ale pasivně vám dokáže přinést větší množství materiálů jako jídlo nebo dřevo. Případně si zvolíte území s větším počtem regionů, ale pasivní zisk materiálů z něho je menší.

Tahle forma mikro-managování ale nabere obrátek v momentě, kdy si odemknete řadu budov a budete vytvářet nejrůznější množství materiálů a předmětů od nábytku přes tkaniny po nástroje. Všechno tohle totiž bude mít svůj účel. Nejen, že některé tyto zdroje budou potřeba pro výstavbu složitějších budov – a především monumentů pro získání prestiže – ale také především slouží k vylepšování již existujících budov. A to nejen tím, že je přestavíte do lepší verze, ale také tím, že jim zvýšíte produkci. Téměř každou budovu ve hře lze totiž nadále vylepšovat. Například farmě, která produkuje jídlo, lze do jejího inventáře vložit pluh, který zlepší produkci za tah. Pluh je potřeba vytvořit v dílně, jejíž rychlost produkce lze vylepšit tím, že k výrobě pluhu přidáte peníze nebo kamenné nástroje. A ty samozřejmě musíte někde získat nebo vyrobit.

Takovým stylem lze vylepšit a optimalizovat desítky a desítky nejrůznějších budov zaměřující se na produkci, agrikulturu, vědomosti, lékařství nebo válku, které ve hře najdete. Vyplatí se tak věnovat čas opravdu každému odvětví a nic nebrat na lehkou váhu. Přesně zde Ara více než jako Civilizace působí částečně jako takový city-builder, ve kterém musí vaše město fungovat na všech frontách. Rychlá expanze vás dokáže obdobně rychle zahltit nejrůznějšími problémy a věcmi, které řešit. To naštěstí hra vyvažuje dalšími mechanikami, které postupně představí. Jednou za čas si budete moci vybrat jednoho ze tří idolů, které můžete přiřadit na určitou funkci vaší vlády, a tím získat určité bonusy. Rovněž se vám v městech začnou objevovat experti, které lze přiřadit k budovám k vylepšení produkce nebo údržby. A velkou roli samozřejmě hrají i mezinárodní vztahy.

Přiznám se, že politika mě oproti zbytku hry nepříjemně překvapila svou povrchností. Možností není opravdu mnoho. Kromě politického spojenectví, které se projeví hlavně v časů války – během kterých stejně může národ odmítnout pomoct – tu nejvíce využijete především obchod a sdílení technologického výzkumu. Udržet přitom vztahy s jinými národy není úplně nejjednodušší. Drtivou většinu času na vás spíše koukají skrz prsty a i přes velmi dobrý vztah se mohou z jednoho tahu do druhého rozhodnout vám vyhlásit válku. Zrovna politika je aspekt, který je potřeba do budoucna nejvíce pozměnit a vylepšit. Většina her se totiž dříve nebo později zvrhne v nespočet válek mezi různými národy, s čímž samozřejmě přichází válečná část hry.

Ta už rozhodně funguje více na klasický styl Civilizace. Ve svých městech si „vyrábíte“ jednotky a ty následně posíláte do bitvy proti těm nepřátelským. Jejich počet a typ určuje jejich výslednou sílu. I zde ovšem přichází nějaká další vrstva komplexnosti navíc. Kromě jednotek si přes výzkum odemykáte i formace. Poté, co totiž obdržíte vojáky, jsou teprve v rezervách. Abyste je mohli využít, musíte je shromáždit. A to právě do různých formací. Jednotky sice můžete mít v jednotlivých oddílech, ale zrovna tak můžete vytvořit třeba prapor nebo legii. Vojáky tak lze seskupit například po čtyřech, a to včetně různých typů podle toho, jakou zvolíte taktiku – tedy rozložení. To vám obecně dovolí mít větší a silnější armádu, a pokud na pozice dosadíte správný typ jednotek, získáte ještě další procentuální bonusy k její síle. Tohle vás opětovně nutí nebrat vývoj armády na lehkou váhu a výhra nepřichází pouze ve velkém počtu slabších jednotek.

A jak každopádně člověk vyhraje? Pomocí již zmiňované prestiže. Vaše akce, rozdělené do kategorií jako vojenská, obchodní, vládní, náboženská nebo kulturní, vám s každým tahem přidávají a někdy i odebírají prestiž. Ta v podstatě určuje výherce na konci zápasu, ale stejně tak určí ty zapomenuté. Ačkoliv jde toto nastavení vypnout, v základu je nastaveno, že na konci každého ze tří dějství (tedy čtyř ér) ze hry kompletně vypadnou nejhorší národy. Mimo jiné i to vás už od začátku nutí držet krok a tenhle jistý „battle royale“ sám o sobě vytváří nepříjemně tikající bombu, která vás může velmi rychle dostat. Už jen proto, že než se opravdu naučíte veškeré nuance a mikro-manažování, jež Ara nabízí, na těch posledních příčkách budete nepříjemně často i na nižších obtížnostech.

Naštěstí ale tohle učení není na příliš dlouho. Ara: History Untold je velmi komplexní titul, ale má vcelku robustní tutoriál, který vás učí přesně to, co zrovna podnikáte. Čehož se týkají samozřejmě i mechaniky, které jsem v této recenzi moc nerozebíral, jako je vytváření náboženství nebo změna vlády. Všemu dopomáhá i dostatečně přehledné uživatelské rozhraní, které by sice šlo sem tam trochu zjednodušit, ale zvyknete si. Horší už je to třeba s českou lokalizací, která je až bolestivě nápadně vytvořena pomocí umělé inteligence. Několik pojmů se v rozdílných situacích neshoduje, všechno je napsáno takovou rozbitou češtinou a některé překlady jsou vysloveně lživé. Oceňuji snahu alespoň v nějaké podobě češtinu mít a věřím, že ti, kdo mají problém s angličtinou, ji ocení i v této podobě, ale… takhle se to prostě nemá dělat.

Mně však nejvíce v cestě plnému užití si stála celková optimalizace hry. Jen při troše větších městech jsem začal mít problémy udržet 60 snímků za vteřinu. A ani to se mi většinou nepodařilo. Je pravda, že mám nastavení grafiky na nejvyšší – a pro takovou hru možná zbytečně – ale s grafickou kartou RTX 4080 bych samozřejmě výkon čekal o několik řad lepší. Na druhou stranu snížení grafiky také není nejlepší cesta, protože hra je zjevně dělaná na to, abyste se dokázali kochat detaily.

Můžete kameru přiblížit na svá města a užívat si každodenní život svých občanů a postupně se vylepšující infrastrukturu a budovy. Na farmách se obdělávají pole, na moři se plaví loďky a v dolech se těží blyštící se zlato. Tohle jsou krásné detaily, které hra díky své kombinaci realistické a stylizované grafiky skvěle zvládá. Zrovna tak jako makrodetaily. Nejrůznější hory, moře i lesy vypadají krásně. Jen kdybych při oddalování a jízdě po mapě nemusel koukat na 30 snímků a stutterování, bylo by to lepší.

Krásný vizuál doplňují i nejrůznější skvělé zvuky živoucího světa a solidní soundtrack, který se postupem času a ér mění. Trochu mě jen zarazila absence dabingu a hlášek pro jednotlivé vůdce, kteří tím ztrácejí značnou část charakteru, ale příliš mě to netrápí.

Podtrženo sečteno, Ara: History Untold je v jádru Civilizace, která má ambice okusit krásy 4X žánru a city-builderu. Do ani jednoho z těchto stylů nejede na sto procent. Což je ve finále dobře, protože výsledkem je právě ta stará dobrá Civilizace, která nabízí řadu nových a příjemných mechanik, které posouvají komplexnost zase o úroveň výš, aniž by to působilo jako překombinovaný mišmaš. Takhle je výsledkem hra, která funguje a je zatraceně zábavná. Jenom doufám, že se vývojáři do budoucna zaměří na vylepšení politiky i umělé inteligence, která nebude tak nerozhodná a trochu konzistentnější. Zrovna tak bych vedle přítomného multiplayeru rád viděl i nějaké scénáře nebo rovnou kampaň, které mohou vedle aktuálních skirmishů představovat další formu výzvy i obsahu.