Je to už pár let, co se nám do herních kronik zapsal Jindřich ze Skalice. Ne jako vyvolený hrdina z legend, ale jako kluk, kterému život v jedné noci sebral domov a spolu s ním i všechny jednoduché odpovědi. Kingdom Come z toho nevytěžilo pohádku o pomstě, ale špinavý, osobní příběh, který umí být jednou k smíchu a podruhé zcela vážný. A právě proto se k těm scénám pořád vracíme. A dnes se podíváme se našich 10 nejoblíbenějších. Zároveň také upozorňujeme na spoilery z obou dílů!

Sponzorem epizody je Philips OneBlade v obchodech Smarty.cz

V questu Páté přikázání se s Jindřichem motáte kolem vyšetřování vražd v Kutné Hoře a postupně zjišťujete, že stop je víc než dost. Většina z nich ale vede k jedné vlivné adrese, konkrétně rodině von Grolle. Kateřina už v tu chvíli tuší, že tohle není jen o tom, že někdo ve městě vraždí, ale spíš že někdo cíleně uklízí nepohodlné lidi a svědky. A protože na takovou rodinu nestačí jen podezření, je potřeba je vyprovokovat k chybě. A to nejlépe takové, kterou uvidí půl ulice. 

A tak Kateřina rozjede návnadu přímo na ulici před kolemjdoucími. Žádné šeptání v koutě nebo pomluvy – udělá z toho veřejnou ostudu, aby to nešlo vzít zpátky. Začne nahlas naříkat, že je v tom, že jí mladý Hendl von Grolle zničil život a teatrálně řeší, co bude dělat s dítětem, kam půjde, kdo si ji teď vezme a jak se z ní stane terč posměchu. Čím víc očí a uší kolem, tím líp. Přesně o to jde, donutit tuhle vlivnou rodinu jednat. A pak to Kateřina dorazí tou jedovatou hláškou, že ji „napustil jak necky“. V tu chvíli už nejde o vtip, ale o spoušť toho, jestli rodina von Grolle opravdu morduje všechny, kteří se jim pletou do cesty, nebo je za tím někdo jiný.

Na dalším místě máme lázně s Ptáčkem. Tenhle moment funguje hlavně proto, že navazuje na jednu z nejlepších buddy building pasáží v celém Kingdom Come: Deliverance. Po lovu zajíců a kance, kde Jindřich Ptáčka doslova vytáhne ze zajetí Kumánů, leží Jan v Ratajích znuděně na marodce. Jenže pro mladého pána to není moc zábava, tak vytáhne Jindru do lázní, protože přece trochu zábavy je přesně to, co zraněný šlechtic potřebuje. Takže se ožerete jak děla, zapadnete do vany a ještě u toho stihnete rozehrát kostky s lazebnicí Klárou.

A pak přijde eskalace jak z hospodského sitcomu. Když už je Ptáček na mol a jede si svoje, dorazí Slávek, milý naší lazebnice, a atmosféra se během pár vteřin změní z veselého rozmaru na průšvih. Ptáček si neodpustí provokaci. Práskne do něj legendární urážku a nazve ho „Sralvojem Balíkem“, čímž přesně překročí tenkou čáru napjaté situace. Slávek bouchne a Ptáčka začne doslova topit, akorát Ptáček s urážkami nepřestává. Jindřich se ve správný moment vrátí s květinami pro Kláru, vyfasuje dělo od Slávka a zase musí zachraňovat šlechtice, který má talent udělat si nepřítele i během relaxu v lázních.

Po několika dnech obléhání je Suchdol už na hraně – obráncům dochází síly, morálka i čas a Pražané si jsou skoro jistí, že to jen nějak doklepnou. Jenže to by se Jindřich nesměl pár dní dozadu proplížit přes jejich ležení pro posily, které mohou průběh obléhání zvrátit. 

Rytíři přijíždí v čele s Jindrou, Joštem, Hanušem a hlavně Rackem. Kobyla před nájezdem na pražáky pronese proslov, který vás přesně přepne do bitevního módu a jakmile do toho začne hrát svatováclavský chorál, celé se to dostane skoro až posvátnou váhu. A když se konečně rozjede finální jízda přímo do Pražanů, je to moment jak z Návratu krále, když rohanští jezdci osvobozují Minas Tirith… a hlavně Pražáci dostali přes držku.

Když je potřeba zachránit starého lapku, stačí to přece jen dobře naplánovat ne? Vytipovat místo, zatarasit cestu vozem a v pravou chvíli vytáhnout trumf v podobě ručnic. Než k tomu ale vůbec dojde, je potřeba je sehnat. S Kuběnkou tak hledáte v lese zakopané zbraně, kopete je ze země a posloucháte, jak se „nějak“ nedá přesně říct, kde vlastně jsou. Když je konečně máte, přidá se parta okolo Žižky a cíl je jasný. Přepadnout eskortu a dostat ven Suchého čerta.

Následuje samotné přepadení. Zapálíte doutnáky, všichni se připraví na výstřel a… salva jde do prázdna. Jeden výstřel vedle, druhý taky, třetí trefí koně a místo čisté akce se z toho během dvou vteřin stane chaos, kde se plán hroutí přímo před očima. A tím, že to celé tak okatě selže, nezbývá než zahodit iluzi, že to půjde elegantně, a vysekat se z toho po staru zblízka, železem a rozhodnutím, kdo padne teď hned.

V hospodě u Želejova narazíte na dvojici samozvaných bardů Michala a Davida, kteří sní o tom, že to jednou dotáhnou do Kutné Hory. Jenže to se bez nástroje táhne těžko. Jindřich jim tedy obstará loutnu z tesařovy dílny v Troskovicích, ale sotva ji přinese, někdo nešikovně zničí struny, takže se rozbíhá druhé kolečko shánění. Nakonec musíte zařídit nové struny přes lovčího Vostatka a ovčí střeva a ještě vyřešit, že klukům visí na krku dluh hostinskému za útratu… a protože jsou to umělci, práci odmítají, takže tu špinavou část v podobě čištění latríny a nošení pytlů odmakáte vy.

A pak přijde ta odměna, kvůli které to celé děláte. Všechno je konečně hotovo a dluh je srovnaný. A tak Michal s Davidem spustí přehnaně pompézní oslavnou píseň o hrdinovi Jindřichovi. Henry, hrdina Henry. Zní to, jako byste právě vyhráli válku, zachránili jejich hudební kariéru a k tomu si ušpinili ruce od nejhorší možné brigády.

Po neúspěšné obraně Nebákova se naše parta povstalců dostává do zajetí a následně je vyslýchána na Troskách. Po úspěšném osvobození se Jindřich v noci mezi hlídkami proplíží Troskami, aby se dostal až do míst, kde konečně vyřídí to, co visí ve vzduchu už od prvního dílu. V praxi je to napjatá infiltrace, která vás vede skrz pevnost až k věži, kde se schyluje k nevyhnutelné konfrontaci.

Ve věži na vás čeká Ištván, záporák prvního dílu a velká část vaší osobní motivace: společná minulost, ukradený meč a hlavně ten pocit, že některé křivdy se nedají jen nechat být. V jedničce to byl člověk, který stál u zásadních momentů Jindřichova příběhu a hlavně ten, kdo mu sebral to nejdůležitější - meč po otci a spolu s ním i kus identity a důvodu, proč vůbec pokračovat dál. A tím, že se pořád držel kolem vyšších kruhů a všechno vsadil na moc a intriky, působil celou dobu jako někdo, kdo uteče spravedlnosti… dokud ho konečně nedoženete na Troskách. Následuje ostrý dialog, ve kterém to Ištvánovi pěkně vylíčíte a následuje souboj, ve kterém ho Jindřich probodne a vyhodí z okna, kde Ištván bez milosti letí dolů. A je po všem. V jednom krátkém, brutálním gestu, které uzavírá dlouhý konflikt a vrací vám meč, který vám byl sebrán. Takhle panečku vypadá náš národní sport v podobě pořádné defenestrace.

Potřebujete dotáhnout opravu kutnohorského astronomického orloje, jenže k tomu nestačí jen šikovné ruce v kovárně. Musíte sehnat člověka, který se v tom už kdysi vrtal. A tím je Volf. Jenže z kdysi schopného učně je teď troska, kterou hledáte mezi žebráky po Kutné Hoře. Když ho podle děsného smradu poznáte, musíte ho dát trochu do pucu. Dotáhnete ho do lázní, cestou ho ještě naháníte, když zpanikaří a vezme roha, a nakonec mu seženete ještě slušné hadry, aby vás oba někdo okamžitě nevyhodil.

Když už jste na všechno připraveni, po příchodu na radnici se spustí cutscéna, která z celé tehle maškarády udělá legendární moment. Jakmile se Volf dostane k samotné opravě, začne svůj postup odborně a profesionálně komentovat. Co všechno je potřeba rozebrat, srovnat a zprovoznit. Jenže… pak to nejde dělat. Prostě to nejde dělat hoši, to neuděláš! Celé je to očividná narážka na starý český internetový klenot v podobě opravy slovenského lakatoše. A je to přesně ten typ monologu, kde se mechanická práce mění v poetiku sprostých hlášek a depresi z opravy složitého stroje.

V rámci vyšetřování masakru v Neuhofu vás stopa dovede do Úžic a k místnímu faráři Bohutovi. Jenže ten má problém. Teda sice ne jeden, ale nám jde hlavně o jeho informace. On totiž ví, kdo se kolem podezřelých motá, ale část informací je chráněná zpovědním tajemstvím, takže vám ji nemůže jen tak vyklopit. Je to ale dobrej chlap, a proto zkusí najít nějakou kličku, aby vám přece jen pomohl. Vezme vás večer do hospody s tím, že když si spolu sednete, proberete to tak, aby to šlo, a zároveň otestuje, jestli vám může věřit.

Po rozpravách o hříších církve a novém kazateli Janu Husovi se to zvrtne v klasickou chlastačku. Během chvíle jste oba na šrot, děláte bordel a když přikráčí rychtář s tím, že toho má dost, skončí to tak, že mu dáte na budku a noc se rozjede do úplně nečekaných obrátek. Ráno se Bohuta probudí s kocovinou jak zvon a dojde mu, že má za chvíli sloužit mši. Načež vám úplně vážně oznámí, že to nedá, takže to musíte nějak uhrát vy. Najednou stojíte před lidmi v kostele a snažíte se improvizovat kázání tak, aby byli spokojení, zatímco vám v hlavě ještě doznívá včerejší večer, Bohuta někde bokem blije za oltářem a vy si ještě broukáte zbytky hospodské odrhovačky přišla bída, mor a hlad.

Obléhání Suchdolu jsme tu už jednou měli. Tentokrát se však podíváme před jeho finální vyústění. Jindřich se musí proplížit nepřátelským ležením pro koně, aby mohl jet pro posily. Jednoduchý úkol, který si ale můžete trochu zkomplikovat odbočkou směrem k Markvartovi.  už je tou dobou díky Suchému čertovi tak či onak na odchodu – je zraněný, vyčerpaný a prakticky poražený ještě dřív, než k němu vůbec dojdete. Nestojíte proti němu  ve férovém duelu, ale u rozhovoru, který působí spíš jako poslední zúčtování.

Nejsilnější aspekt celé této scény je, že Markvart se nesnaží vás prosit nebo provokovat. Naopak v průběhu dialogu položí otázku, jestli si pamatujete všechny, které jste zabili. Protože on ano. A pamatuje si i na vaše rodiče. V tu chvíli to není výčitka typu „ty jsi špatný“, ale špinavé zrcadlo. Pomsta, spravedlnost, válka… A co to celé udělalo z vás? Hra vás potom nechá, abyste si s ním poradili po svém. Můžete ho dorazit chladným bodnutím, dopřát mu důstojnější konec, nebo ho nechat vykrvácet a odejít s tím, že jeho konec nebude na vašich bedrech.

Už máte pocit, že je hotovo. Příběh doběhl, titulky odrolovaly, můžete si vydechnout… jenže hra si ještě nechá jeden krátký střih mimo Jindřichovu bublinu. Vrátíme se o pár dní zpátky před finální okamžiky a ocitneme se u Zikmunda, kterého uprostřed noci vzbudí sluha s tím, že nese špatné zprávy. A nejsou to žádné drobnosti: stříbro z Vlašského dvora zmizelo, rukojmí byli osvobozeni a ještě se jim povedlo utéct. V tu chvíli je to direkt do Zikmundovy moci, prestiže a hlavně do financí. Jakmile vám někdo vezme stříbro, vezme vám schopnost platit vojáky a kupovat loajalitu. A to už není problém… to je začátek laviny.

Jenže posel jako by měl v kapse nekonečný seznam průserů. Protože hned potom přihodí další ránu. Markrabě Jošt shromáždil armádu a táhne na pomoc Kutné Hoře. A aby toho nebylo málo, v Uhrách se mezitím vylodil Ladislav Neapolský, přivezl vlastní vojsko a rovnou se prohlásil uherským králem. Zikmund to nejdřív zpracovává v tichu, jenže pak se to v něm zlomí. A finální korunu tomu nasadí Zikmundovi Kumáni, kteří ještě k tomu zplundrovali majetek pánů z Valdštejna a vdova Anna chce kompenzaci. V tu chvíli už je to jen poslední kapka a vy vidíte vladaře, který proklíná Čechy do morku kostí s tím, že tohle mu za ty starosti fakt nestojí.

A tohle byly naše nejoblíbenější momenty z duologie Kingdom Come: Deliverance. Momenty, které si pamatujeme díky skvělému scénáři, humoru a taky hlavně českému dabingu. Jaké jsou vaše nejoblíbenější momenty této středověké ságy? Napište nám je do komentářů a rozhodně koukněte i na další TOPku, která vám právě vyskočila na obrazovce.