Grounded 2 je prostě jeden velký upgrade jedničky. Nebo se aspoň tak podle mě snažili vývojáři z Obsidianu prodat pokračování svého simulátoru přežití ve zmenšeném provedení. Oproti prvnímu dílu přinášejí jasná vylepšení jako možnost jezdit na broucích nebo zjednodušení sběru zdrojů novým omni-nástrojem. Hra vyšla před pár dny v předběžném přístupu a pořád je na pár místech cítit, že bude potřebovat ještě nějaký čas ve vývojářské kuchyni. Přesto už teď nabízí skvělý zážitek z přežití v divočině, kdy vás bude běžná beruška děsit víc, než kdybyste teďka v lese potkali medvěda.

V pokračování je opět čtveřice hrdinů zmenšena na velikost běžného mravence, tentokrát se akorát místo zahrady nacházíte ve veřejném parku. Právě v něm záhadná žena unesla a téměř rozbila pomocného robota z prvního dílu a vy ho musíte zachránit. Má to jeden problém, a to že vaše slaboučké ručičky z masa a kostí… jsou pro kusadla asi tak odolné jako uschlé větvičky pro čelisti žraloka. Proto se před výpravou do nebezpečných mravenčích hnízd a pavoučích sítí musíte řádně obrnit listy trávy i naostřenými jehličkami, jinak vám hrozí rychlá smrt. Hra už teď nabízí linii předurčených úkolů pro hráče, kteří chtějí být vedeni příběhem a nejdůležitějšími vylepšeními. Ale jen co opustíte tutoriál, můžete si v podstatě dělat, co jenom budete chtít. Jestli to teda přežijete.

Přestože druhý díl přináší řadu vylepšení, která zjednodušují sběr surovin, rozhodně se tím najednou nestal výrazně jednodušším. Pořád platí historická poučka, že nepřežijí nejsilnější, ale ti schopní nejlépe spolupracovat. Hru můžete v módu pro jednoho hráče dohrát až do konce, ale připravte se, že tváří v tvář hejnům brouků a pavouků to nebude žádná hračka. A to jsem hru zkoušel na střední obtížnost. Málokterý druh operuje v přírodě skutečně sám a byl jsem dost na prášky, když jsem se pokoušel tři mravence přeprat jenom s klacíkem a lehkým brněním. Dungeony v podobě mravenišť jsou také rozměrné a je dost obtížné je kompletně prozkoumat o samotě. Proto je nejlepší řešení přivést si na brouky svoje kamarády. Online kooperace čtyř hráčů musí být skvělý zážitek, kdy vám navíc nové zbraně dovolují lépe si rozdělit práce podle preference. Ale hru jsem zkoušel sólo, takže druhý mód nezvládnu posoudit. 

Po stránce designu musím ocenit, jak přirozeně a intuitivně je navržený celý svět dvojky, že se všechno řídí jasnou logikou. Hledáte žaludy? Navigovat se můžete nejen podle obřího stromu v pozadí, ale také vás k němu mohou přivést uschlé dubové listy na zemi. V herním světě jsou také rozeseté různé předměty jako letáky, plechovky nebo plastové příbory. Ty slouží nejen jako okrasa nebo skrýše hmyzu, také se podle nich dá jednoduše orientovat i bez použití mapy. Můžete si pomoci tím, že po světě rozmístíte fyzické značky nebo základny, které poté uvidíte kdekoli na mapě. Ale to nebylo zapotřebí, když jsem se naučil, že od plastového nožíku mám hlavní základnu doleva vedle reklamy na akci v parku.

Podobně intuitivně se chová i všudypřítomný hmyz. Většina brouků v úvodní lokaci se jenom pasivně snaží přežít a ani je moc netrápí vaše přítomnost, protože mají své práce dost. Ti agresivnější ovšem hned napadnou cokoli, co považují za hrozbu pro svůj druh. Tím nemyslím jenom vás, ale klidně i další hmyzáky. Zcela přirozeně jsem v přírodě potkával boje na život a na smrt, kdy se mravenci rozhodli napadnout pavouka, který si kousek od nich udělal hnízdo. Což mi pomohlo se do hry vžít a navíc jsem začal různé agresivní druhy stavět v přírodě proti sobě, když jsem na ně nestačil.

S přibývající výbavou jsem si nakonec troufnul i na větší nestvůry jako komáry nebo šneky, kteří mou rukou nakonec padli. Komár byl fakt výzva. Přidání možnosti jezdit na broucích, které si vychováte u sebe doma, je opravdovou třešničkou na dortu. Můžete na nich nejen rychle cestovat, ale slouží i v boji nebo k přenosu materiálů. Sehnat si všechny upgrady bez cizí pomoci byla dost fuška, o to uspokojivější ale byla jejich zjevná užitečnost.

Ne všechno je ovšem zjevně dodělané. Ze hry velmi rychle poznáte, že se jedná o early access. Rozhodně je potřeba ještě zásadně zlepšit rozhraní menu, které je sice přizpůsobené konzolím, přesto je i na počítači matoucí. Základní přiřazení tlačítek na klávesnici je hrůza, v kruhových menu pro ovladač se velmi špatně naviguje. Hra mi přitom ani nepředstavila polovinu možností, které jsem objevil následnou experimentací s ovladačem.

Dobře na tom teď není ani optimalizace. Při prvních vstupech do nového prostředí se hra mírně seká a v pozadí jsem jasně viděl načítající se modely. V menu určité prvky nepříjemně vibrují, jako by si herní engine nebyl jistý, v jaké velikosti je má zobrazit. Hned vedle mé první základny se také rozhodla levitovat kapka rosy, kterou jsem neměl jak srazit dolů a zmizela až po restartu hry. Podobné chybičky nedělají hru nehratelnou, ale stejně mi na jazyku nechaly nepříjemnou pachuť. Hru jsem testoval i na Steam Decku, přestože vývojáři slibují kompatibilitu až ve velké zimní aktualizaci. Po úpravě nastavení jsem se dostal na nestabilních, ale hratelných 30 snímků za sekundu. Ty mi k zábavě na handheldu stačily.

Pokud tedy zvažujete, jestli se do druhého dílu Grounded vrhnout už teď, nabízí solidní, byť nedovařený zážitek. Proměna mrňavých broučků v krvelačné nestvůry je hrozně zábavný koncept a asi jsem ho nikde neviděl provedený tak dobře ve hře o přežívání, jako právě tady. Technické problémy a špatné rozhraní mi ovšem zatím kazí zábavu. Opakovaně jsem měl pocit, že nedokážu využít všechno, co mi hra nabízí. Vývojáři slibují v příštích měsících aktualizace a při vydání plné verze se k ní rozhodně vrátíme. Ale už teď pracují se skvělým základem, který by ani nemuseli zásadně měnit, abych byl s titulem spokojený. Jestli v dalších aktualizacích dostaneme víc obsahu a zároveň tvůrci doladí detaily, Grounded 2 má skvěle nakročeno k tomu být jedním z nejlepších titulů o přežívání.