Dámy a pánové, nebo prostě lidé všeho druhu a věku, volejte sláva a tři dny se radujte. Po 12 letech existence a 112 rozšířeních The Sims 4 tu máme nástupce, který možná krále simulátorů života sesadí z trůnu. 

Minulý rok jsme se dočkali inZoi, které se těšilo úspěchu. Ten však opadl a o hře s maskotem roztomilé kočky plemene ragdoll jsme toho již mnoho neslyšeli. Nejenže do hry bylo vydáno hned několik aktualizací opravujících chyby, ale i takových, co obsahovaly kompletně nové hratelnostní prvky. Problémem inZoi jsou bohužel její hardwarové nároky, které jsou pro spoustu běžných hráčů The Sims příliš vysoké.

Následně po několika nadějných ukázkách z Life By You od Paradoxu, kdy se zřejmě vydavatelům z Electronic Arts musely stáhnout půlky, přišlo zklamání v podobě kompletního vymazání titulu z povrchu zemského.

Nadějí pro dlouholeté skalní fanoušky série The Sims tak zůstala jen jedna jediná hra. Ta z dosavadních ukázek slibovala solidní a férovou náhradu za cashgrab, kterým se The Sims 4 bohužel stalo. Řeč je o Paralives, jenž vstoupilo do předběžného přístupu 25. května a v prvních dnech sbíralo rekordy. První zmínka o titulu byla v roce 2019 a už tehdy byl například koncept režimu stavby velkým lákadlem.

Co je však nejdůležitější? Tvůrci Paralives již od samého začátku slibují veškerý dodatečný obsah zdarma ve formě aktualizací. Počasí? Mazlíčci? Auta? Vše by mělo být zahrnuto bez nutnosti dalšího dokupování rozšíření. Je to ale skutečně nástupce The Sims, který má šanci ho sesadit?

V aktuální chvíli hra nabízí opravdu jenom základy, které byste u simulátoru života očekávali. Tvorbu postavy, neboli parafolka, jak se v Paralives nazývají, režim stavby a režim života. Tři základní stavební kameny, bez kterých by to nešlo. A my se teď společně na všechny tři podíváme trošku více zblízka.

Stejně jako u většiny simulátorů života začínáte tvorbou postav. Jedna či dvě postavy nebo rovnou osmičlenná rodina? To je čistě na vašem uvážení. Vybíráte mezi osmi věkovými kategoriemi – miminkem, batoletem, dítětem, ranou pubertou, pozdní pubertou, mladým dospělým, dospělým a seniorem. Na rozdíl od čtvrtého dílu simíků tu tedy máme stádium mezi dítětem a teenagerem, ale zase tu pro změnu chybí kojenec, který byl do The Sims 4 přidán dodatečně před třemi lety.

S možnostmi fyzické personalizace parafolků si vývojáři dali poměrně záležet, ačkoliv spousta hráčů, včetně mě, nefandí jejich grafickému zpracování. Naštěstí již od začátku je možné si přes Steam Workshop stahovat módy a různí tvůrci na sebe nenechali dlouho čekat. Takže pokud se vám nelíbí lehce komiksový vzhled postav, který absolutně nezapadá do prostředí, najdete tam hned několik různých alternativ.

Na rozdíl od The Sims 4 si tady jednotlivé části těla nastavujete přes posuvníky, podobně jako tomu bylo v předchozích dílech. V Paralives je však citlivost posuvníků opravdu velká, takže máte pocit volnosti v tom, co můžete s jednotlivými částmi těla dělat.

Co musím opravdu pochválit, je možnost nastavení výšky parafolka. To je něco, co v žádné významnější hře podobného typu doposud oficiálně nebylo. Jeden z argumentů vývojářů The Sims, proč tohle do hry neimplementovat, bylo to, že se rozbíjely animace. V Paralives mají tohle vyřešené a až na pár vizuálních bugů, které se jistě časem vyladí, to vlastně funguje celkem dobře.

Další důležitá věc, je návrh stylu. Máte možnost změnit všechno na jakoukoliv barvu, upravit vzor nebo texturu, stejně jako tomu bylo v The Sims 3. To platí jak pro tvorbu parafolka, tak pro režim stavby. Výběr oblečení a doplňků je zatím velmi chabý. Chybí také některé kategorie oblečení, ale to souvisí hlavně s tím, že prvky jako bazény a s nimi spojené plavání, nebo roční období a s ním spojené počasí aktuálně ve hře nejsou dostupné. Postrádalo by tedy smysl ve hře takové oblečení mít.

Výběr osobnosti parafolků je teď velmi omezený. Nastavujete si jednotlivé body do čtyř kategorií – fyzičky, mysli, kreativity a charismatu. Následně vybíráte povahu jako například zda je vaše postava vtipálek nebo energetická. Další součást je sociální vystupování. Někdo chce být sám, jiný se zase rád stará o ostatní. Předposlední položkou je talent. Jeden je dobrý ve všem, druhý exceluje v umění nebo sportu a třetí je prostě trouba bez talentu. Úplně na závěr vybíráte z několika menších kategorií životního stylu. Je váš parafolk vegetarián? Je noční sova, nebo spíš ranní skřivan? Čistotný, nebo bordelář? To všechno si můžete rozhodnout sami.

Můžete také vybrat jednu ze spousty možností identity parafolka. Kromě jména a životní fáze nastavujete pohlaví a v rozšířených možnostech i zájmena či preference týkající se těhotenství a kojení.

Na závěr si nastavíte vztahy mezi parafolky, pokud jich vaše domácnost obsahuje víc. Můžete napsat krátkou biografii a vše je připraveno na vaše dobrodružství.

Nebo spíš téměř všechno. Novinkou v Paralives je nutnost vybrat si vypravěče. Máte k dispozici tři obtížnosti, které si ještě můžete libovolně upravit dle svých preferenci. U vypravěče se také nastavuje délka života parafolků a několik dalších možností týkajících se mnohočetných těhotenství, úspěšnosti v práci nebo třeba jak dlouhé budou minuty ve hře v porovnání se sekundami reálného času.

Každý z vypravěčů představuje jeden stupeň obtížnosti hry od nejlehčího po nejtěžší. Stella — což je bernský salašnický pes — je nejjednodušší z vypravěčů, a tedy nejvhodnější pro někoho, kdo chce u hraní spíš odpočívat. Sympatická žena Maxence má obtížnost vybalancovanou tak, jak byla hra zamýšlena, a Ricardo Castelo III vám a vašim parafolkům udělá ze života peklo. Péče o vaše postavy a jejich životy je pod jeho dohledem opravdová výzva.

Vypravěč vám každý večer, kdy se postavy uloží ke spánku, nabídne několik karet, které ovlivňují dění života následující den. Přidává třeba bonusy k učení se dovedností, zlepšuje výkonnost v práci, případně nabízí dlouhodobější životní cíle, které chcete s daným parafolkem splnit, což by se dalo přirovnat k aspiracím z The Sims.

Tím se plynule přesunujeme do režimu života. Melino je malé přímořské městečko kompletně otevřené k prozkoumání bez načítacích obrazovek. Některé budovy jsou však králičí nora. Obzvláště ty, které postavy navštěvují v rámci zaměstnání. Je tu však několik veřejných budov a jsou vám plně k dispozici s veškerým svým vybavením a zobrazení jejich interiéru zabere jen pár vteřin.

Po městě se všude dají sbírat různé sběratelské předměty v podobě hub, rostlin, krystalů či známek. Tyto sbírky se dají darovat muzeu za odměny, což je mechanika připomínající spíše Stardew Valley. Co tu také hodně připomíná Stardew Valley je questový systém. Pokud si na začátku spustíte tutoriál, hned jak v něm dokončíte tvorbu rodiny a nastěhujete ji do prvního domu, dostanete prvotní úkoly ve smyslu najít si práci, seznámit se s někým novým, najít tři sběratelské předměty, uvařit první jídlo a podobně. Kromě toho si můžete úkoly každý den vybírat na několika nástěnkách rozmístěných po světě anebo přímo od parafolků, kterým nad hlavou svítí vykřičník. Nejedná se o žádné převratné questy a většinou jde o všední věci jako třeba jít si zacvičit do posilovny a předat postavě recenzi.

Ovládání Parafolka je totožné s tím, na co jste zvyklí z The Sims. Když chcete, aby někam šel, kliknete na zem a dáte „jít sem“. Když chcete, aby uvařil jídlo, využijete lednici a vyberete recept. Postavy samozřejmě mají svoje potřeby a ty se mohou lehce lišit od ostatních parafolků na základě věku a povahy. Pokud třeba máte samotáře, jeho potřeba souvisí s tím mít čas sám pro sebe. Na vás bude tyto potřeby plnit. Parafolkové sice mají jakousi míru autonomie, ale podobně jako v The Sims ji hodně využívají k tomu, aby hráli hry na mobilu nebo sjížděli sociální sítě. To že potřebují čůrat nebo spát je příliš netankuje. Mělo by se ale jednat o jednu z věcí, na kterou se chtějí tvůrci zaměřit, aby byla více uvěřitelná a parafolkové dobrovolně nepáchali kamikaze v podobě ignorování svých potřeb. Zase se ale musí nechat, že ihned po probuzení si jdou všichni k umyvadlu vyčistit zuby.

Co zde probíhá trochu zvláštně, ale přisuzuji to předběžnému přístupu, je socializace. Pokud začnete konverzaci s jiným parafolkem, vedle portrétu vámi zvolené postavy se začne postupně naplňovat ukazatel. Když dojede ke konci, máte možnost vybrat ze čtyř možností, jakým směrem se bude vaše konverzace ubírat. Zároveň, pokud chcete vztah posunout ať už do přátelské nebo romantické roviny, je zde vždy procentuálně vyobrazená šance, jestli se vám to povede. Procenta souvisí s aktuálním vztahem, který k parafolkovi máte, a hlavně jakou má vaše postava náladu a jak kvalitně má uspokojené potřeby.

To by vlastně znělo celkem logicky a je to zajímavý koncept navazování vztahů. Celé se to však láme v momentě, kdy jeden z parafolků konverzuje s druhým, který už je ale v tu chvíli třeba o patro výš a trůní na záchodě, nebo už dokonce leží v posteli a jeho náladovka hlásí, že spí, i když konverzace stále probíhá. Jak jsem už ale zmínila, přisuzuji to předběžnému přístupu a je určitě možné, že se tahle neplecha časem ukončí.

Podstatnou součástí režimu života je i zaměstnání postav a v Paralives je tento systém dobře propracovaný. To jak dobře placenou práci budete mít a na jakém postavení v ní budete začínat souvisí s mírou dovedností, které váš parfolk umí. Pokud tedy hledáte práci například v technickém odvětví, není na škodu zapracovat na programování a grafickém designu. Ve zdravotnictví je to zase věda, chirurgie a biologie. Problém dvou posledně jmenovaných tkví v tom, že aktuálně není ve hře legitimní způsob, jak na nich zapracovat. Záchranný kruh vám hází Workshop a mody v něm. Ty vám umožní studium chirurgie a biologie přes počítač nebo pomocí knih. Opět je to něco, co se časem určitě vyladí, ale aktuálně to dost komplikuje kariérní postup.

Když v práci předvedete opakovaně dobrý výkon, čeká vás povýšení na novou hodnost anebo si můžete vybrat jeden ze dvou perků, které mají vždy pasivní efekt v průběhu pracovní doby. Jedná se například o zvýšení platu o procentuální podíl nebo třeba lepší efektivitu, když zůstanete v práci přesčas.

To by bylo v režimu života asi to nejpodstatnější a nejzajímavější a můžeme se tedy vrhnout na režim stavby. V Paralives máte možnost se se stavbami opravdu vyřádit. Už jen proto, že máte k dispozici celý barevný disk, ze kterého můžete vybírat odstíny stejně jako v režimu tvorby Parafolka. Stěny můžete stavět rovné, zakřivené nebo dokonce neviditelné, díky kterým rozdělíte místnost tak, abyste každý úsek stěny mohli nabarvit jinak. Můžete libovolně měnit výšku zdí, a protože hra aktuálně neobsahuje základy pro dům, díky této možnosti to lze obejít a postavit si dům se základy bez nich.

Důležité pro všechny stavitele je možnost skoro veškeré objekty libovolně zvětšovat, zmenšovat, měnit jejich šířku, výšku a délku. To platí pro okna, dveře nábytek, plyšového medvídka, vaši mámu i všechno ostatní, co vás napadne. Například kuchyňské skříňky tak můžete udělat přesně tak, aby seděly nad lednici nebo nad okno. Z jednolůžkové postele můžete udělat dvoulůžkovou. Nebo třílůžkovou. Nebo klidně desetilůžkovou; v tomhle neexistuje omezení. Barvy můžete volit zvlášť pro různé části nábytku.

Paralives obsahuje velké množství dekorací, a dokonce i takové, které pramení ze spolupráce s několika dalšími tituly, jako je Among Us, Unpacking nebo Outbound.

Jsou tu nástroje na úpravu terénu i pro vytvoření pěkné zahrady, ačkoliv zahradničení není zatím součástí hry.

Titul nabízí téměř neomezené možnosti úprav a umožňuje tvorbu domů podle skutečných architektonických návrhů. V jistých situacích vás totiž neomezuje mřížka a můžete cokoliv umístit skoro kamkoliv. A i tak to bude fungovat. Některé objekty vám nedovolí přesah, protože by je nemohly postavy používat, ale takových je jen malé množství. Všechny tyto možnosti úprav jsou jedním z největších lákadel hry.

Celkové dojmy z Paralives i s prvotními problémy se špatnou optimalizací, nesčetného množství bugů a věcí, které prostě ještě potřebují doladit a přidat, je v mém případě spíše kladné.

Je to něco nového, ale zároveň starého, co kombinuje prvky několika různých typů simulátorů života a snaží se hráčům představit to, co jim chybí za dlouhé roky hraní The Sims. Celé je to hezky barevné a grafika prostředí je milá na pohled, přestože nad vzhledem postav musím přimhouřit oči. Atmosféru doplňují klidné melodie, které svým nádechem připomínají nostalgickou hudbu z The Sims 2.

Úroveň přizpůsobování si všeho, přes parafolky až po nábytek, je ohromující a představuje volnost v kreativitě, kterou hráči prostě chtějí a potřebují.

Pokud jste fanoušky simulátorů života a stále váháte, zda se do Paralives pustit a bojíte se, protože je to předběžný přístup, dejte tomu šanci. Stojí to za to. I když je nyní hra stále ještě v plenkách a má před sebou obrovskou cestu, aby splnila vše, co vývojáři slíbili. A doufejme, že splní. Už nyní hra nabízí hodiny zábavy a vy svým hraním pomáháte tvůrcům ve vylepšování, protože máte kdykoliv možnost nahlásit jakýkoliv problém, který spatříte. Takže hurá do objevování Melina a snad se tu spolu za pár let sejdeme a společně se podíváme, jak se vývojářům podařilo dotáhnout vše do zdárného konce.