Ohlédnutí za kariérou Phila Spencera

Sponzor pořadu jsou exkluzivní herní notebooky v obchodech Smarty.cz

20. února 2026 – toto datum si zapište do učebnic herního dějepisu, protože tehdy herní průmysl dostal ránu, kterou nikdo nečekal. Phil Spencer, generální ředitel divize Microsoft Gaming a ten chlápek v tričku s Hexenem, kterého jsme dvanáct let brali jako „našeho člověka“ v nejvyšších patrech korporátu, oficiálně oznámil odchod ze společnosti. Po neuvěřitelných 38 letech v Microsoftu.

A aby toho nebylo málo, tak jsme dostali rovnou double tap přímo do hlavy, protože Sarah Bond, Philova pravá ruka a jím „vychovávaná” logická nástupkyně, na kterou všichni sázeli, práskla dveřmi taky. Místo nich nastupuje Asha Sharma – expertka na umělou inteligenci, která se zkušenostmi ze společností jako Meta nebo Instacart dříve šéfovala divizi CoreAI zodpovědné za tvorbu Copilota a fungování AI agentů. Nebo v případě Microsoftu mnohdy nefungování, nalijme si čistého kafe. Nutno říct, že dostat se ke hrám od rozvozu potravin a algoritmů je celkem dlouhá cesta. Než ale začneme pálit zelené ovladače a volat po starých dobrých časech, pojďme si rozebrat, kdo Phil Spencer vlastně byl. Protože jeho příběh nezačal miliardovými nákupy studií, ale u počítače, který měl jen příšernou membránovou klávesnici.

Phil se narodil v roce 1968 ve washingtonském Ridgefieldu. A ne, hned po porodu nedostal do ruky prototyp Xboxu. Jeho cesta začala u klasického arkádového Pongu, ale ten pravý zlom nastal, když jeho táta, povoláním chemický inženýr, přitáhl domů Sinclair ZX81. Pokud jste to nezažili, tak psát na tomhle stroji kód bylo čisté fyzické utrpení. Jenže Phil a jeho táta na tom zařízení hry nejen hráli, ale taky je spolu programovali. Právě tady Phil pochopil tu magickou vazbu mezi tím, co naťukáte do stroje, a tím, co se vám pak hýbe na obrazovce. Než v roce 1988 nastoupil do Microsoftu jako obyčejný vysokoškolský stážista, byl to hardcore fanoušek Atari ST. Takže když o něm dneska někdo říká, že je to jen korporátní figurka, pamatujte, že tenhle chlap si své ostruhy vybojoval u blikajících monitorů v osmdesátkách.

Jeho první roky v Microsoftu sice nepůsobily kdovíjak akčně, ale položily základy všeho, co přišlo potom. Phil začínal vedením multimediální encyklopedie Encarta, aby se v roce 1994 přesunul do vážnější divize Desktop Finance, kde šéfoval vývoji populární aplikace Microsoft Money. Právě tam se naučil to nejdůležitější: naslouchat uživatelům. Sledoval lidi přímo při práci se softwarem a nemilosrdně vyhazoval všechno, co jim překáželo. Tuhle posedlost čistým uživatelským zážitkem a zpětnou vazbou později vtiskl do DNA celého Xboxu.

Práce na financích mu ale dala i tvrdou technickou školu. Jako jeden z prvních musel řešit integraci a zabezpečení online bankovních transakcí. Naučil se, jak spravovat citlivá data a jak postavit síťovou architekturu, která prostě nesmí spadnout. I když to tehdy znělo jako nuda v kanclíku, byly to přesně ty dovednosti, které se mu o pár let později při budování Xbox Live sakra hodily.

Ale to nejdůležitější? Phil byl vždycky hráč. I když už byl vysoce postavený manažer, v roce 1997 naprosto propadl legendární Ultimě Online. Dokoncel měl ve své ředitelské kanceláři schovaný druhý, separátní počítač, který běžel 24/7 jen proto, aby mohl být pořád v tomhle virtuálním světě. Právě tehdy pochopil, že budoucnost není v krabici pod televizí, ale v komunitě, která v té krabici žije. A tuhle vizi si s sebou vzal, když se v roce 2001 Microsoft rozhodl, že představí vlastní konzoli. Jenže tehdy ještě nikdo netušil, že Phil bude ten, kdo ji bude muset jednou vytáhnout z hrobu.

Když Microsoft v roce 2001 odpálil tu obří černozelenou krabici jménem Xbox, Phil u toho samozřejmě nechyběl. Ale zapomeňte na to, že by hned seděl v čele stolu. Jeho role byla mnohem víc v terénu. Phil byl jmenován generálním manažerem Microsoft Game Studios pro region EMEA – tedy pro Evropu, Blízký východ a Afriku. Evropa byla tehdy pro Microsoft divoký západ, kde musel Phil bojovat o každého hráče proti tehdy naprosto dominantnímu PlayStationu 2.

V téhle době se Phil stal v podstatě diplomatem mezi dvěma světy. Na jedné straně stál upjatý korporátní Redmond, který chtěl hlavně tabulky a termíny, a na druhé straně stáli evropští vývojáři, kteří byli všechno, jen ne upjatí. Pod Philův dohled spadaly čerstvé a tehdy extrémně drahé akvizice – britské legendy jako Lionhead Studios a Rare.

Představte si tu situaci: Phil musel pravidelně krotit Petera Molyneuxe, šéfa Lionheadu a tvůrce Fable. To je ten chlápek, co vám v každém rozhovoru nasliboval, že v jeho nové hře můžete udělat cokoliv, nechat vyrůst strom v reálném čase a změnit osud světa, aby vám pak doručil „jen“ skvělé RPG, kde můžete kopat do slepic. Phil se tady naučil jednu z nejdůležitějších věcí své kariéry: jak vybalancovat tlak na peníze s křehkým egem geniálních, ale nepředvídatelných tvůrců. Pochopil, že když vývojářům seberete svobodu, dostanete sice produkt včas, ale bude bez duše.

Stejné to bylo s Rare. Studio, které Microsoft v roce 2002 vyfoukl Nintendu pod nosem za 375 milionů dolarů, bylo plné lidí, co dělali GoldenEye 007 nebo Banjo-Kazooie. Phil byl ten, kdo musel tyhle týmy integrovat do mašinérie Microsoftu, aniž by je u toho zabil. Právě v téhle době o něm Alan Hartman z Turn 10, otec závodní série Forza a pozdější šéf Xbox studios, řekl, že Phil byl přesně ten člověk, se kterým jste chtěli trávit čas, protože se kolem něj vždycky dělo něco úžasného. Phil prostě nebyl ten šéf z Ameriky, co přijel kontrolovat docházku. Byl to parťák, co s nimi ty hry do noci pařil.

Díky těmhle úspěchům v Evropě jeho hvězda stoupala raketovým tempem. Phil pod sebou v tomhle „zlatém věku” Xboxu 360 nechal vyrůst značky, které dneska Microsoft definují – od první Forzy přes Gears of War až po dohled nad rozmachem Hala. V roce 2008 už bylo jasné, že je pro Microsoft nepostradatelný, a byl povýšen na generálního manažera celosvětových Microsoft Studios. Jenže to ještě netušil, že za pár let bude muset celou tuhle značku zachraňovat před naprostým zapomněním.

Abychom si nalili čistého vína, rok 2013 byl pro Xbox naprostý očistec. Předchozí šéf divize Don Mattrick totiž neudělal jen drobnou marketingovou botu, ale pohromu jako… no, hrom. Značku Xbox v podstatě vyrval z rukou hráčů a pokusil se ji prodat lidem, co v obýváku raději sledují baseball než hrají hry. Ten legendární a tragický odhalovací event Xboxu One, kde slovo videohry zaznělo méněkrát než slovo televize, byl pro komunitu fackou, která pálila ještě roky. Microsoft tehdy představil černou krabici, která vás přes Kinect neustále sledovala, zakazovala vám půjčovat hry kamarádům a vyžadovala internet i tam, kde sotva fungovala elektřina. Fanoušci pálili mosty, Sony si v koutě mnula ruce s PlayStation 4 a Xbox One byl v podstatě mrtvý dřív, než se vůbec dostal na pulty obchodů.

Právě do tohoto toxického prostředí, kdy se v Redmondu vážně šeptalo o tom, že herní divize je jen zbytečná černá díra na peníze, nastoupil v březnu 2014 Phil Spencer. Situace byla kritická. Nový CEO Microsoftu Satya Nadella totiž nebyl žádný velký pařan. Viděl jen tabulky a v nich divizi, která pálí miliardy a kazí image firmy orientované na cloud a produktivitu. Phil tehdy udělal svůj první a pravděpodobně nejdůležitější kariérní vabank. Šel za Nadellou a řekl mu to na rovinu: „Hry jsou budoucnost technologií a my v nich můžeme být nejlepší. Buď do toho pojďme naplno a vraťme se k tomu, co hráči chtějí, nebo to fakt radši hned teď prodejte. Polovičatá řešení nás jen definitivně pohřbí.“ Nadella mu dal zelenou a Phil okamžitě zahájil resuscitaci značky.

Prvním krokem bylo drastické odříznutí všeho, co fanoušky vytáčelo do běla. Nový šéf Xboxu udělal to, co by jiný korporátní manažer považoval za kapitulaci – přiznal chybu. Jen dva měsíce po svém jmenování oznámil, že Xbox One se bude prodávat bez povinného Kinectu a o rovnou stovku dolarů levněji. Tím sice hodil přes palubu roky vývoje pohybového ovládání, ale poslal světu jasný vzkaz: „Posloucháme vás.“ Jenže hardware sám o sobě nestačil. Spencer potřeboval něco, co by hráčům dalo pocit, že jejich věrnost značce má nějaký smysl. Potřeboval získat zpět emoce.

A ty přišly na E3 2015 v momentě, kterým se zapsal do dějin. Stál na pódiu, v tričku pod sáčkem, a s ledovým klidem odpálil bombu jménem zpětná kompatibilita. Zatímco Sony tehdy razila strategii plaťte za remastery nebo plaťte za streamování starých her, Phil řekl: „Vážíme si vaší digitální knihovny. Vaše hry z Xboxu 360 jsou u nás v bezpečí a budeme je podporovat zdarma.“ Ten řev v sále byl slyšet snad až v Japonsku. Byl to parádní tah, který z Phila definitivně udělal „strýčka Phila“ – toho hodného chlapíka, co bojuje za nás hráče proti zlým korporátním praktikám.

Už tehdy ale věděl, že v klasickém souboji o „více prodaných krabic“ už PlayStation 4 v téhle generaci nikdy nedožene. Tak se rozhodl tu hru úplně přepsat a postavit nové hřiště, kde pravidla určuje on. Přišel s iniciativou Xbox Play Anywhere, čímž v podstatě smazal hranici mezi konzolí a PC. Najednou už nešlo o to, na čem hrajete, ale o to, že hrajete u Microsoftu. A tuhle vizi pak v roce 2017 korunoval svým největším životním projektem – Xbox Game Pass. Tehdy se mu analytici smáli a tvrdili, že model „Netflixu pro hry“ zničí hodnotu herního průmyslu a finančně vykrvácí. Věřil ale, že budoucnost není v prodeji jedné hry za 70 eur, ale v budování masivní komunity předplatitelů, pro které hardware přestane být bariérou. Tímhle tahem Phil Spencer Xbox nejen zachránil, ale udělal z něj nejprogresivnější značku na trhu a připravil půdu pro miliardové nákupy, které měly brzy otřást celým světem.

Zatímco první roky šéfování byly o hašení požárů a opravování rozbitých vztahů s fanoušky, po roce 2020 se ze zachránce stal dobyvatel. Phil Spencer si totiž uvědomil, že i když má nejvýkonnější konzoli na trhu v podobě Xboxu Series X a nejlepší předplatné v podobě Game Passu, pořád mu chybí to nejdůležitější: munice. Sony měla své filmové blockbustery jako God of War nebo The Last of Us a bylo jasné, že organický růst vlastních studií je běh na příliš dlouhou trať. A tak vytáhl šekovou knížku Microsoftu, která v podstatě nemá dno, a začal nákupní horečku, jakou herní historie nepamatuje. Prvním obřím šokem byl nákup Zenimaxu, tedy mateřské firmy Bethesdy, za 7,5 miliardy dolarů. Najednou se pod křídla Xboxu dostaly legendy jako Fallout, The Elder Scrolls nebo Doom. Phil tehdy všem sliboval, že Xbox bude tím nejlepším místem pro hraní, a jásající fanoušci věřili, že éra herního sucha konečně skončila.

Jenže to byl jen předkrm. V lednu 2022 byla odpálena atomovku, která otřásla základy celého průmyslu. Akvizice Activision Blizzard za neuvěřitelných 69 miliard dolarů. Pro kontext, to je víc, než jaká byla tehdy hodnota společnosti Nintendo. Phil se na téměř dva roky stal tváří největší právní bitvy v historii her, kdy musel před soudy a regulátory po celém světě obhajovat, že Microsoft nechce monopol a že Call of Duty zůstane dostupné všem. Právě v tuhle dobu byl na absolutním vrcholu své popularity. Vystupoval jako bojovník za práva hráčů, mluvil o boření zdí mezi platformami a o tom, že chce přinést hry k dalším třem miliardám lidí. Když akvizice v roce 2023 konečně prošla, zdálo se, že Xbox je neporazitelný. Phil Spencer se stal nejmocnějším mužem v herním světě, „strýčkem Philem“, který ovládl impérium od Diabla až po Candy Crush.

Jenže právě v momentě tohoto triumfu se začala idylická maska hráče v čele firmy drolit a pod ní se objevila chladná tvář korporátní reality. Satya Nadella totiž neinvestoval 70 miliard dolarů pro dobrý pocit hráčů, ale pro tvrdou návratnost. A ta nepřicházela tak rychle, jak si v Redmondu představovali. Prodeje konzolí Xbox Series začaly v roce 2024 dramaticky padat  (v Evropě klidně i o 30 %) a Game Pass narazil na svůj strop. Najednou už nešlo o to být hodný, ale o to přežít v tabulkách. A tehdy začala éra, kterou fanoušci začali vnímat jako velkou zradu. Phil, který roky mluvil o podpoře kreativity, musel podepsat příkazy k masivnímu propouštění. Tisíce lidí v Activisionu, Blizzardu i v samotném Xboxu přišly o práci. Ale ta pravá rána do srdce komunity přišla v květnu 2024.

Zavření studia Tango Gameworks, které jen rok předtím vydalo kritiky milovaný a oceňovaný hit Hi-Fi Rush, bylo pro mnohé nepochopitelné. Phil Spencer, který se nechal fotit v tričku s motivem téhle hry, najednou stál u kormidla firmy, jež tohle kreativní studio prostě smazala z mapy, protože nebylo dostatečně ziskové v dlouhodobém horizontu. Image „jednoho z nás“ se přes noc změnila v image „muže, který vám do očí slíbí ráj na zemi, ale za zády drží dýku“. Do toho přišlo šokující rozhodnutí vydávat původně Xbox exkluzivity jako Sea of Thieves, Hi-Fi Rush nebo později dokonce Indianu Jonese na konkurenční PlayStation 5.

Fanoušci, kteří roky budovali svou identitu na značce Xbox, se cítili podvedeni. Phil se snažil vysvětlit, že „hranice padají“ a že „hry jsou pro všechny“, ale realita byla prostší – Xbox už nepotřeboval prodávat krabice, Xbox potřeboval prodávat software kdekoliv, aby zaplatil ten obří dluh za nákup Activisionu.

Tohle období let 2024 a 2025 muselo být nejvíce vyčerpávající. Balancovat mezi komunitou, která ho začala nenávidět za vraždu Xboxu jako konzole, a vedením Microsoftu, které chtělo vidět hlavně peníze není jednoduché. Phil sice dál chodil na pódia v tričkách s motivy starých her, ale jeho úsměv už nebyl tak upřímný. V zákulisí se totiž začala připravovat transformace, na kterou už coby člověk ze staré školy milující Sinclair a Ultimu možná neměl žaludek. Začala se rodit éra AI a absolutní dominance cloudu, kde už není místo pro hardware, ale jen pro algoritmy. A právě v tomhle bodě, kdy se Xbox pod jeho vedením stal největším vydavatelem na světě, ale zároveň ztratil svou tvář hardwarového vyzyvatele, se Phil Spencer rozhodl, že je čas odejít.

20. únor 2026. Phil Spencer oficiálně oznámil odchod do důchodu a herní svět se tváří, že jde o zasloužený odpočinek legendy. Ale pojďme si na chvíli sundat ty růžové brýle. Philovi je 58 let. V korporátním světě je to věk, kdy jste na vrcholu sil. Opravdu věříte tomu, že po dokončení největší akvizice v dějinách a 38 letech v Microsoftu jen tak odloží ovladač a půjde sázet petrklíče?

V kuloárech se šeptá něco jiného. Phil dost pravděpodobně dostal na vybranou. „Buď odejdeš středem jako hrdina s nálepkou důchodce, nebo tě prostě vyhodíme“. Největší, důkazem je rezignace jeho pravé ruky. Sarah Bond byla Spencerův zlatý kůň, připravená nástupkyně, která měla vizi Xboxu jako hravého brandu. To, že odešla ve stejný den, naznačuje jediné. V Redmondu proběhl tichý palácový převrat. Nadella a zbytek vedení ztratili trpělivost s pomalým růstem a rozhodli se, že Xbox už nepotřebuje hráče, ale inženýry.

Jediný z dosavadního užšího vedení, kdo tohle zemětřesení přežil, je Matt Booty. Šéf Xbox Game Studios se naopak posouvá nahoru na post Executive Vice President a Chief Content Officer. Booty se sice hned snažil hasit paniku a rozeslal studiím uklidňující e-mail, ve kterém slibuje, že se aktuálně nechystají žádné organizační změny, neboli řečí prostých vyhazovy. Co ale jeho povýšení znamená v praxi? Booty má teď pod palcem úplně všechno, takže je odpovědný za Halo, novou expanzi do WoWka nebo Candy Crush. Pro veřejnost má být tím člověkem, který vývoji her rozumí a má u tvůrců dlouhodobě vybudovanou důvěru, což vedlo k jeho jmenování, jak sama zmínila nová ředitelka.

Tou je Asha Sharma. Žena, která v pondělí sice slíbila „rebelující nový Xbox“ a návrat k silné značce, ale nezapomínejme, odkud přichází. Jejím revírem byla divize CoreAI. Otázka tedy zní: Je ten její slib o silném hardwaru a návratu ke kořenům upřímný, nebo je to jen marketingová kouřová clona? Čeká nás skutečný hardwarový comeback, nebo nás Asha Sharma připravuje na budoucnost, kde bude Xbox jen ikonka ve vaší televizi poháněná algoritmem, který vám bude generovat questy na míru podle toho, kolik jste ochotní utratit v mikrotransakcích? 

Sama Sharma si tenhle toxický mrak, který se nad jejím jmenováním vznáší, zjevně moc dobře uvědomuje. Hned ve svém prvním interním e-mailu z 20. února se pokusila tyhle požáry hasit. Výslovně a celkem ostře zaměstnancům i veřejnosti slíbila, že nehodlá ekosystém zaplavit AI slopem a zdůraznila, že hry jsou a vždy budou uměním, které vytvářejí lidé. Jak moc jí to můžeme věřit ukáže jen sám čas.

Phil Spencer odchází a my si musíme položit tu nejdůležitější otázku: Byl Phil tím posledním štítem, který bránil Xbox před totální „korporatizací“ a nadvládou algoritmů? Pokud ano, pak jeho odchod není jen koncem jedné kariéry, ale koncem Xboxu, jak jsme ho milovali. Teď drží kormidlo Asha Sharma a my budeme velmi rychle vědět, jestli ten její „rebelující Xbox“ má ještě srdce, nebo už jen procesor optimalizovaný pro AI. Díky za všechno, Phile.