„Hry o trůny ve vesmíru“, tak se přezdívá oblíbenému sci-fi seriálu The Expanse, a přezdívku „nový Mass Effect” si pro změnu osvojila chystaná hra z tohoto universa, The Expanse: Osiris Reborn. V rámci německého veletrhu Gamescom jsme mohli hru vidět v akci, přestože sami jsme si ji zahrát nemohli. A docela chápeme proč. Ačkoli je zjevné, že má titul vysoké ambice, bylo z ukázky zcela jednoznačné, že na hře musí tvůrci ještě zapracovat.

The Expanse: Osiris Reborn je zasazen do světa populárního sci-fi seriálu a stejnojmenné knižní série od autora Jamese S. A. Coreyho (pseudonym pro Daniela Abrahama a Ty Francka), dle něhož seriál také původně vznikl. Herní adaptace má vycházet z obou materiálů, přičemž by měla pokrýt první dvě knihy a první dvě a půl řady seriálu. Ve hře ovšem nebudeme následovat posádku lodi Rocinante a tedy příběh a události seriálu ani knihy, nýbrž hrát za úplně nové postavy a prožívat úplně nové události.

V titulu se chopíme hlavní postavy, kterou si budeme přizpůsobovat vlastním potřebám, včetně úpravy vzhledu, byť jsme samotný editor neviděli. Následně si na začátku zvolí hráč jednu z předvoleb. V ukázce jsme mohli vidět třídu Officer a Marksman, přičemž každá preferovala jiné zbraně a pravděpodobně vynikala v jiných schopnostech. V plné hře by ale těchto tříd mělo být více a v průběhu příběhu je také bude možné měnit. Pokud tedy začnete jako Officer, klidně můžete používat zbraně třídy Marksman a postupně se na tuto třídu přeorientovat. Jelikož ale titul nestojí pouze na střelbě, ale také na politikaření – jak tvůrci rádi vyzdvihovali – a rozhodnutích, vybere si hráč na začátku také svou minulost, která bude ovlivňovat jeho průběh.

A právě tato příběhová strana titulu mě velmi mile překvapila. Z ukázky bylo zjevné, že chtějí tvůrci vytvořit vypravování s příběhovými zvraty a rozhodnutími po vzoru her od Telltale či Quantic Dream. V jednom ze scénářů jsme se mohli rozhodnout, zda na vesmírné stanici rozpoutáme otevřený boj či zda se potichu vyplížíme. Vybrali jsme tišší postup a tvůrci nám během hraní říkali, jak by se scéna změnila při výběru boje. Například by zemřelo více lidí a značná část vesmírné stanice by byla poškozena. Takto jsme se sice boji nevyhnuli, ale rozhodně jsme neohrozili tolik lidí a leckdy měli nad nepřáteli výhodu.

Než jsme totiž do boje vstoupili, mohli jsme využít příležitostí skrze našeho společníka. Jedním z nich je i náš vlastní bratr, J, který v tomto případě mohl například sestřelit různé části stanice, kterými zavalil či jinak poškodil nepřátele. Tvůrci zdůrazňovali, že společníci budou hrát velkou roli, přičemž každý vyniká v jiném oboru i nachází jiné příležitosti. Více společníků, než zmiňovaného J jsme bohužel neviděli. Byli jsme ale ujištění, že si budeme moci vybrat, koho si na mise vezmeme s sebou, což může ovlivnit i průběh mise jako takový.

Na dojmy z důležitosti a přínosů společníků si tedy ještě raději počkám. Naopak dojem na mě zanechal souboj. Ale bohužel spíše negativní. Právě souboje se zdají být v současné době nejslabší stránkou The Expanse: Osiris Reborn. Titul je hrán ze třetí osoby a celá akce je takzvaně cover based neboli spoléhající na krytí. Jednoduše tkví v tom, že přebíháte z jednoho úkrytu k dalšímu, zatímco z nich střílíte po nepřátelích. Souboj tak vypadal poněkud chudě a obyčejně, zkrátka se zdálo, že nepřichází s ničím, co bychom už neznali i například z her od Ubisoftu. Vyběhne na vás pár nepřátel, skryjete se, vystřelíte z pušky či brokovnice, schováte se, přeběhnete a znovu. Nepřátele se většinou krčili za vlastním krytím a opakovali totožnou střelbu.

Jelikož bylo zřejmé, že budou akční pasáže poněkud důležitou součástí titulu, kterému se navíc nelze vyhnout – přestože jsme vybrali tichý přístup, přestřelce jsme se nevyvarovali – je škoda, že působí spíše mdle. Budeme tak doufat, že právě na tomto aspektu tvůrci zapracují nejvíce.

Pokud bych ale přece jen na akci mohla něco pochválit, je to zničitelnost prostředí. Během přestřelky se odlamovaly nejen kusy vesmírné stanice, ale taky krytí, které mohli nepřátele zničit. Ještě víc mě ovšem fascinoval souboj ve vesmíru. Ačkoli postavy nepoletovaly ve stavu beztíže kvůli speciální magnetické obuvi připevňující je k povrchu, bylo znát, že pohyb je jiný. Skvělé bylo, že pohyb opravdu odpovídal náklonu vesmírné stanice a pohybové animace s ním správně korespondovaly. Zrovna tak se jakékoli trosky po zničení držely ve vzduchu. To působilo i navzdory vcelku nezajímavému soubojovému systému velmi působivě.

Příběhová rozhodnutí, stealth a souboje ještě doplňuje průzkum, velmi podstatná část akčních adventur. A ten v případě The Expanse: Osiris Reborn vypadá poměrně dobře, ale neviděli jsme z něj tolik, abychom mohli více soudit. Dozvěděli jsme se ale, že právě průzkum bude důležitou součástí hry, jelikož sesbírané materiály využijeme například pro tvorbu či úpravu zbraní.

Osobně mě více zaujala přítomnost schopností, které by nejen zmíněný průzkum měly usnadnit, jelikož mezi nimi najdeme například všímavost či hackování. Záleží ale, jak s nimi bude hra pracovat.

Naopak se nedokážu rozhodnout, zda mě zaujala grafická stránka. Přestože prostředí vesmírné lodi působilo velmi pěkně a zrovna tak mě uchvátil vesmír, některé modely postav či obličeje nejsou tak propracované.

A přesně takový dojem mám i z celého titulu. The Expanse: Osiris Reborn vypadá dobře a má dobře našlápnuto. Nebála bych se ani jistého srovnání se sérií Mass Effect. Je zjevné, že se vývojáři do jisté míry touto „space operou“ inspirují, otázkou však je, jestli se jí také vyrovnají. Zatímco po příběhové stránce se zdá být hra vyladěnější, z hlediska akce a celkové hratelnosti musí ještě takzvaně „máknout“, aby nezapadla mezi dalšími méně výraznými tituly.

Času na doladění veškerých nesrovnalostí mají vývojáři více než dost. Alespoň v to doufejme. The Expanse: Osiris Reborn ještě nemá datum vydání a oznámen je pro PC a konzole.