Sedím si v klidu v obýváčku. Koukám, jak mi pomalu sedá prach na Meta Quest 2, a jsem spokojený, že už mám z domácího hardwaru nakoupeno všechno, co potřebuji. Ale co se nestane! Mark Zuckerberg rozkopne dveře, ukáže Quest 3 a mě zase čeká přemýšlení, jestli ho nutně potřebuju, nebo ne. Vzhledem k tomu, že jsme ho do redakce nedostali, ale přesto čtete tento článek, tak asi tušíte, jak jsem se rozhodl. No co, prostě jsem to chtěl! Alespoň můžu po několika měsících užívání přesvědčit vás i sám sebe, jestli to stálo za to.

Dva roky po vydání mainstreamově úspěšné druhé verze teď už Meta Questu se na pulty obchodů a do našich rukou dostala verze třetí. Zajímalo mě, jestli jde o smysluplný upgrade, skvělý headset pro nováčky a jak – nebo jestli – dostál svým slibům ohledně smíšené reality. Třetí Quest si toho totiž ukousl hodně a možná více, než si na první pohled myslíte. A právě ten se mi na první dobrou hned změnil. Co mě při převzetí balíku od kurýra hned zarazilo, byla velikost balení. Oproti předchozí verzi je totiž poloviční. A poloviční je i samotný headset. Více a více se tak začíná podobat tomu, co si představujeme v nějakém sci-fi filmu nebo co jsme mohli vidět v Ready Player One. V horším případě to vypadá skoro jako něco, co byste si vzali na hory k lyžím.

Výrazně menší velikost ale neznamená menší hmotnost. Vlastně je Quest 3 oproti Quest 2 dokonce o pár gramů těžší. Celkem váží nějakých 519 gramů. Nemusíte se ale bát, protože v praxi to tak vůbec nepůsobí. Jeho nošení je nyní příjemnější než kdy dřív. Ano, i s tím původním látkovým popruhem, který je sice oproti tomu z druhého Questu trochu lepší, ale nepřekvapivě pořád stojí za totální vyliž. Důvod proč je nošení příjemnější, je přitom jednoduchý. Díky užšímu tělu je samotné těžiště mnohem blíže vašim očím. Z velké části se tak eliminuje pocit lehkého převažování dopředu i zátěž na krk, který nemusí hlavu teď tolik zvedat nahoru. Stejně tak působí headset na hlavě mnohem stabilněji a při prudším pohybu ze strany na stranu už nemáte takový dojem, jako kdyby se za vámi headset na jeho konci táhnul.

Mnohem menší „form factor" je ale jen třešničkou na dortu, který byl mimo jiné umožněn novými čočkami. Meta se totiž konečně rozhodla zahodit ty fresnelové. Ty byly populární volbou hlavně svou nenáročností na výrobu. Na druhou stranu způsobovaly dva zásadní nedostatky. Kruhové oddělení, potažmo zuby, byly dost vidět a obraz se od středu velmi rapidně rozmazával a vznikala chromatická aberace. Po okrajích tak nebylo téměř nic čitelné a spousta věcí ztrácela detail. Nový Quest konečně obsahuje takzvané pancake lenses. Jednolité čočky, které zůstávají ostré takřka po celé ploše. Už jen tohle a menší velikost Quest 3 od Questu 2 odlišuje na míle daleko. Upřímně se blbě popisuje i na kameře ukazuje, jak razantní a takřka generační rozdíl jen tyto dvě změny mají.

Těmi ale teprve začínáme. Navzdory menší velikosti Quest 3 neztratil žádné externí funkce. Tlačítka na ovládání hlasitosti a zapínání a probuzení zůstávají, stejně tak jako porty pro USB-C na nabíjení a 3,5mm jack pro sluchátka. Dokonce se z prvního Questu vrací funkce, která spoustě lidem zásadně chyběla: kolečko na plynulé ovládání rozpětí čoček. Konkrétně od 58 do 71 mm místo tří předurčených hodnot. Díky novým čočkám, které mají ten „sweet spot“ výrazně větší, si troufám říct, že kvalitní a ostrý obraz teď pocítí v podstatě každý. Za návrat tohoto nastavení rozhodně velký palec nahoru. Dokonce oceňujeme i jistý designérský pokrok s možností odsunu samotných čoček od vašich očí. Na to tentokrát nepotřebujete přibalené plastové udělátko. Už přímo na headsetu po stranách najdete zabudovaná tlačítka, po jejichž stisknutí můžete plastovou část, která drží látku brýlí, vysunout nebo zasunout na čtyřech stupních. Pokud tak nosíte brýle a nechcete řešit dokuponování dioptrických čoček, je to hezké řešení. Obzvlášť jestli si headset půjčujete mezi vícero lidmi. Jenom bacha, je to trochu levnější plast. Mně samotnému se manipulace s jednou stranou rozbila. A to jsem to jen zkoušel pro potřeby tohoto testu.

Nicméně po té fyzické stránce to pořád není všechno. Já vím, už chcete slyšet o tom, co to zvládne, ale tohle je důležité, věřte mi. Zbytek těla headsetu je totiž klasicky osazen několika kamerami, ovšem i zde došlo k zásadním změnám. Jejich pozice se změnila. Dvě kamerky se stále nachází na spodních „rozích“ a koukají dolů a do boku. Díky tomu je Quest 3 nyní schopen snímat i horní část vašeho těla a lépe předpovídat, kam míříte tělem a kam hlavou. Dvě kamerky, které se v dřívějších verzích staraly o snímání spíše hořejška a předku, jsou teď vepředu úplně. Na stejném místě jsou ale ještě dvě další kamerky, které slouží k passthrough. Potažmo abyste v headsetu viděli obraz vašeho okolí. Poslední věcí vepředu je senzor, který snímá hloubku. Díky němu je kvalita zmiňovaného passthrough výrazně větší. K tomu až za chvíli.

Podívat se totiž v neposlední řadě ještě musíme na druhou polovinu balení. V něm samozřejmě nechybí nové ovladače. Ty tentokrát ztratily svá trackovací kola. Takže jsou menší, jejich design je trošku ergonomičtější, o něco lépe se drží a jsou lehčí. Upřímně, nic zvlášť zásadního se s nima nestalo. Mají sice nabízet lepší vibrace, což je pravda, ale není to úplně žádný rozdíl jako den a noc. A je to trochu škoda. Nic jako haptickou odezvu a adaptivní spouště u ovladačů z PlayStation VR2 bychom samozřejmě nečekali, respektive ne tak brzo. Je ale přesto škoda, že třeba samo-trackovací ovladače z Quest Pro nebyly přesunuty i sem. Dokoupit si je sice můžete, ale za přibližně 8,5 tisíce korun, což je fakt pálka. Jasně, jde hlavně o to, aby headset mohl být za co nejmenší cenu. Proto je k němu tak hrozný popruh a kvalitnější si musíte dokoupit. Stejně tak jako je potřeba si dokoupit strap na zápěstí u ovladačů, abyste je nemuseli nestále držet. Přesto jsou to takové relativní maličkosti, které trochu ubližují celkové prezentaci. Naštěstí ale nic z toho tak klíčové není a zejména ovladače fungují skvěle. Díky lepšímu posazení kamerek se i lépe trackuje pohyb kolem pasu a manipulaci třeba se zásobníky ve střílečce lze konečně konzistentně dělat i bez potřeby se dívat dolů.

Systém Questu 3 zůstává každopádně stejný. Headset tudíž stále běží na architektuře Androidu a nová verze se samozřejmě stále pyšní plnou kompatibilitou celé vaší knihovny a funkcí z dvojky i jedničky. Naopak se exkluzivně pro trojku - nepočítaje Meta Quest Pro - přidávají funkce nové. Tou nejprominentnější je fakt, že se headset nezaměřuje pouze na VR, ale i AR. Rozšířenou realitu. Ty přední kamerky, které slouží k passthrough, jsou totiž barevné. Možnost vidět vaše reálné okolí přímo v brýlích už tak není jen černobílou a šumivou změtí, která slouží tak akorát k tomu, abyste se dokázali v prostoru rychle přeorientovat do středu vašeho hracího prostoru a hrát dál. Teď je to barevnou… a šumivou změtí. Nebudu vám věšet bulíky na nos. Tak dobré, jak to Meta prezentovala, to není ani omylem. Ano, ten rozdíl oproti Questu 2 je nesrovnatelný. A ano, v relativně dobrých světelných podmínkách jde bez sundání brýlí jakž takž fungovat. Můžete se v pohodě napít, dojít na záchod, pro něco k snědku… Když se budete hodně snažit, nejspíš dokážete i na mobilu přečíst nějakou zprávu. Na sledování televize či jakékoliv fungování s počítačem a podobnými obrazovkami ale zapomeňte. Menší detaily vám budou prostě unikat a sám jsem si připadal, jak kdybych koukal do halogenu. Je vidět, že je to stále primárně vedlejší funkce samotného Questu a jen jedna z dalších cest, po které se chce společnost Meta v budoucích letech vydávat. Časem to může fungovat skvěle a ačkoliv osobně ten potenciál v tom stále nevidím tak velký, počkám, co přinese čas. Navíc by stále měly přijít dříve propagované Augments. Widgety, které půjde permanentně posadit do našeho prostředí, a využívat je. Novinky z Instagramu, obrázky na zdech, předměty z her a další věci. Zní to fajn a určitě to „život v brýlích“ zlepší, ale pravděpodobně to nezpůsobí žádnou revoluci. Na druhou stranu, pokud headset využíváte pro práci na počítači pomocí virtuálních monitorů a podobně, barevné prostředí kolem vás všechno výrazně vylepšuje. Barevné kamery s hloubkovým senzorem ale pro mě měly už od začátku jiné využití. Hry.

Více a více vývojářů vydává updaty pro Quest 3 a do her přidávají možnosti nebo oddělené režimy pro smíšenou realitu. Odreagovací Cubism si tak můžete zahrát klidně u svého stolu. A menu se přitom objeví na tom stole jako takovém. Demeo už nemusíte hrát jen ve virtuálním sklepě, ale přímo ve svém pokoji. Waltz of the Wizard stále pokračuje v přinášení co nejvíce technologií. Na Questu 3 tak můžete hru nejen ovládat pomocí rukou a hlasových příkazů, ale ještě ve smíšené realitě. Perfektní to není, spíš jen takový koncept, ale je to zábava. Dokonce relativně nové Ghostbusters: Rise of the Ghost Lord přímo nabízí mini-režim ve smíšené realitě. V aktuální chvíli ale i tyto módy až na výjimky spadají do dvou táborů – buď jde o nějaké vedlejší režimy na pár minut jako hezký gimmick, nebo vás přesunou do vašeho reálného prostředí s prvky hry před vámi. Což je samozřejmě ta lepší varianta, ale ani v tomto ohledu se žádná revoluce nekoná. Hlavně protože chybí takzvaná okluze, potažmo se vždy prvky hry vykreslují před vámi.

Koneckonců si pojďme nalít čistého vína. Většina lidí, a já rozhodně, budeme Quest 3 stále využívat pro hraní ryzích VR her a nic víc. Naštěstí i zde přišel zásadní posun, který všechno zlepšuje. Nejen kvůli zmiňovaným čočkám, zvýšenému rozlišení na 2064×2208 pro každé oko a většímu zornému poli až horizontálních 110°, ale také kvůli novému procesoru uvnitř. Meta Quest 3 disponuje druhou generací Qualcomm Snapdragon XR2. Stručně řečeno, je to fakt bestie. Ty hry, které těží z nového výkonu Questu 3, jsou naprosto neuvěřitelné. Disponují větším rozlišením a výrazně kvalitnějšími texturami i technologiemi, které vidět na mobilním a soběstačném Questu je zkrátka zázrak.

Za úžasnou ukázku toho, co Quest 3 nyní dokáže, považuju Red Matter 2. 4K textury i real-time stíny dávají dohromady opravdu neuvěřitelnou podívanou. Nebo se stačí podívat i na další hry, jak prokoukly. Nejen ty, které cílí na realismus, ale téměř jakékoliv. Nutno však podotknout, že v headsetu to vypadá trochu jinak než na nahrávce. V rámci ryzí kvality grafiky je video o něco kvalitnější – v brýlích jste zkrátka více vtaženi do hry a budete si všímat sem tam horšího anti-aliasingu nebo toho, že věci v dálce nejsou tak ostré a kvalitní. Paradoxně ale vypadají hry na nahrávce i hůře. A ještě více paradoxně z toho úplně stejného důvodu. Protože jste v headsetu vtaženi do hry, jste schopni absenci naprosto realistické grafiky velmi snadno odpustit a i něco komiksovějšího, jako třeba Barbaria, vypadá prostě skvěle. Po chvíli nad grafikou přestanete úplně přemýšlet.

Můžete tak plynule přepínat mezi realismem a stylizovanou grafikou a reálně vám to nebude připadat tak divné. Od hudebního a rytmického Smash Drums lze přejít k Vampire: The Masquerade - Justice, následně do Eye of the Temple a ve finále do Asgard’s Wrath 2. A u všeho přestanete řešit, že je to jen hra, a prostě se ocitnete v tom světě.

Jenže jak už to s každým kusem hardwaru bývá, ani Quest 3 není v žádném případě dokonalý. A těch nedostatků nemá málo. Jak totiž logika velí – vyšší rozlišení a vyšší výkon vyžaduje větší šťávu. A baterie je asi ten největší problém, se kterými se nový headset od Mety potýká. Společnost sice slibovala přibližně stejnou dobu hraní na jedno nabití jako u Questu 2, realita je ale taková, že si velmi brzy začnete všímat, že vám to zkrátka tak dlouho nevydrží. Z nějakých dvou hodin se v pohodě stává hodina a půl, možná jen ta hodina. Záleží nejen na hře, ale i tom, zda využíváte tu smíšenou a rozšířenou realitu, která toho také nežere málo.

U Questu 2 jsem to chápal, ale osobně nepraktikoval, nicméně u Questu 3 rázně doporučuji koupit powerbanku. Ať už nějakou svojí a s delším kabelem si jí dát do kapsy, nebo si přikoupit popruh, který má powerbanku na sobě. Budete ji prostě potřebovat. A bohužel ani to není úplně neprůstřelné řešení. Z nějakého důvodu se Quest 3 při užívání nabíjí pomaleji než předešlá iterace. I pokud budete hrát doslova zapíchnutí do zdi, dříve nebo později se Quest prostě vybije. Z větší části je to asi problém softwaru, ale je to vážně nepříjemná věc. Nejdéle se mi podařilo na jedno nabití s powerbankou vydržet asi 3,5 hodiny.

Tady ovšem nedostatky nekončí. Řadu z vás určitě zamrzí i fakt, že se Meta stále drží LCD obrazovek. Zapomeňte tedy na OLED a absolutní černou. O kvalitě passthrough už jsem mluvil, ale myslím, že je potřeba zmínit i fakt, že pro rozšířenou a smíšenou realitu aktuálně zkrátka neexistuje jednak mnoho obsahu, jednak nějaký fakt dobrý obsah. Je to prostě jen bonus navíc a to je tak všechno. A posledním nejvážnějším, byť v mnoha ohledech pochopitelným nedostatkem, je samozřejmě vyšší cena. Konkrétně 500 dolarů. Headset tak třeba z Amazonu seženete s cenovkou kolem 13, 14 tisíc, což z Meta Questu 3 už nedělá tak jednoznačnou investici.

Pokud s VR začínáte a chcete jít do víceméně toho nejlepšího a nejflexibilnějšího, Meta Quest 3 je zcela upřímně úžasná volba. Je to samostatné, zvládne to drátové i bezdrátové hraní na PC, podporuje to smíšenou realitu a je to malé a pohodlné, byť s nějakými nedostatky. Pokud máte a aktivně používáte Meta Quest 2, dvojku prodáte a za pár tisíc upgradujete na trojku, je to za nás jasná koupě. A pokud chcete po několika letech přejít třeba z Indexu nebo HTC Vive na novou generaci headsetů, stojí to za to. Pokud ale do těchto tří kategorií nespadáte, investice do Questu 3 už se obhajuje hůře. Obzvlášť pokud tolik nehrajete a chtěli byste řešit spíše produktivitu. Ať už jde ale o jakýkoliv případ, Meta Quest 3 je nezpochybnitelně úžasný kus hardwaru a takový malý zázrak, který se s každým rokem blíží té utopii, která i před pěti lety byla nemyslitelná.