Kde se vzaly přenosné konzole? Jejich historie je delší, než byste čekali!

Článek vznikl v rámci placené spolupráce: Během svého života už jsem si tak nějak zvykl, že miniaturizace přinesla neuvěřitelný pokrok v technice. V kapse nosím telefon s pamětí 256GB, který váží asi 200 gramů. Podobný diskový prostor by v devadesátých letech, když jsem měl svůj první počítač vážil 180kg a to nezapočítávám váhu zbytku počítače. Vlastně se tak ani moc nedivím, že dnešní generace handheldů už tak nabízí výkon a zážitek srovnatelný se stolními počítači. Dokážete ale říct, kde se vlastně první přenosné herní konzole vzaly? Vzpomenete si na PS Vita, Nintendo DS a nebo dokonce snad na GameBoy? Možná vás překvapí, že historie handheldů sahá do historie ještě hlouběji. Současné videoherní systémy jsou označovány jako 9. konzolová generace. Pokud by jsme se to pokoušeli přepočítat na lidské roky, tak je to skoro jako trasování vašeho rodokmene 200 let do zadu. Tak daleko se ovšem teď pouštět nemusíme. Pevně se připoutejte, vyrážíme do sedmdesátých let!

V rámci první generace konzolí, byla na trhu spousta různých strojů, které by jsme dnes spíše nazvali arkádovými automaty. Jednalo se totiž primárně o jednoúčelové stroje různých velikostí a tvarů. Mezi klasickými příklady her z této doby můžeme zmínit právě například Pong z roku 1972, který bývá považován za jeden z prvních arkádových automatů vůbec. Díky tomu, že hry z této éry skutečně nebývaly nikterak náročné pro výpočty ani paměti, bylo možné řadu podobných strojů zkomprimovat do natolik kompaktní podoby, že je můžeme bezproblému označit za handheldy. Pionýrem v tomto ohledu byla společnost Mattel, kterou dnes máme spojenou hlavně s panenkou Barbie. Kluci v té době ale spíše dávali přednost Mattel Auto Race. Tento závodní simulátor z roku 1976 byl postaven již kompletně na polovodičové architektuře. Hráč ovládal formuli tím, že mohl přejíždět mezi třemi linkami a snažil se vyhýbat dalším autům. Mechanická převodovka sloužila jako nastavení rychlosti. Zařízení stálo 25 dolarů, což by v dnešních penězích bylo něco přes 2000 korun a jednalo se tak o prémiovější hračku. Úspěch zařízení byl ovšem takový, že Mattel rychle pokračoval s titulem Mattel Football a následně byla zřízená celá elektronická divize společnosti.

Pro náš příběh je teď ovšem podstatnější stroj společnosti Milton Bradley jménem Microvision. Ten totiž jako první mezi přenosnými stroji nabídl možnost vyměnit cartridge a dokázal tak spustit větší množství her. Základní balení stálo 50 dolarů, tedy přibližně 4700 dnešních korun a v balení byla hra Block Buster, jejíž principy připomínají Breakout či Arkanoid. Samotné cartridge se prodávaly po 20 dolarech a do roku 1981 bylo dostupných přes deset titulů. Zajímavostí je, že cartridge měly na dnešní dobu poněkud netypický tvar. Pro změnu hry bylo potřeba vyměnit celou čelní stranu přístroje. Tím se mezi hrami mohlo měnit rozložení kláves. Zajímavostí je také fakt, že stroj neměl sám o sobě procesor, ten byl totiž součástí samostatných cartridgí.

Microvision sice nastavil směr, ale myšlenku k dokonalosti dovedli až jeho nástupci. Kdo viděl film Tetris ví, že pokud chcete prodat konzoli pro pár set tisíc dětí, stačí ji prodávat s Mariem. Pokud ale chcete oslovit miliony, potřebujete Tetris. Ačkoliv je děj filmu značně nadnesený, tak základní premisa o tom, že Henk Rogers dotáhl Nintendo k tomu, aby se konzole v Americe prodávala s Tetrisem je skutečně pravdivá. Game Boy byl v roce 1989 hit a to i přes cenu 90 dolarů, tedy dnešních skoro 5000 korun. Úspěch konzole spočíval krom oblíbené kostičkované hry ještě v pár dalších faktorech. I když v dané době již bylo možné produkovat základní grafické displeje, tak Nintendo přesto přišlo s monochromatickým dva a půl palcovým panelem s rozlišením 160 na 144 pixelů. Gameboy díky tomu vydržel hrát na 4 AA bateriích skoro 30 hodin a tím dalece předhonil svou konkurenci. Ještě významnější ovšem bylo to, že Nintendo otevřelo dveře vývojářským společnostem třetích stran. Mnohé vývojářské společnosti tak měly přístup k manálům a takzvaným devkitům a pomáhali tak budovat platformu společně. Do roku 2003 bylo prodáno neuvěřitelných 118 milionů kusů konzole a Gameboy tak vedl konzolovým žebříčkům na dlouhou dobu dopředu.

Teď už je ovšem čas konečně do mixu přidat barvy. Pamětníci jistě ví, že Game Boy měl i svou barevnou variantu, ale na ní jsme si museli ještě chvíli počkat. První přenosnou konzolí s barevným displejem byl Atari Lynx, který v Americe startoval roku 1989 a v Evropě o rok později. Zajímavostí je, že za zařízením vlastně ve skutečnosti nestálo Atari, které se zaměřovalo spíše na nepřenosné konzole a osobní počítače. Za vývojem stála společnost Epyx, které se sice povedlo sehnat šikovné inženýry, ale neměli dostatek prostředků pro masovou produkci a distribuci a právě v tom dokázalo Atari pomoci. Zařízení bylo oproti Game Boy technicky vyspělejší, ale cenou za to byla….jak asi správně tušíte vyšší cena. Startovacích 180 dolarů přepočítáno na dnešní peníze vychází na přibližně 10 000 korun a to už musíte mít svého potomka skutečně hodně rádi. Šest AA baterií přineslo hráči asi pět hodin zábavy a celkově na konzoli vyšlo méně 100 různých her a možná právě to zastropovalo prodeje někde kolem 2 milionů kusů. Je to ovšem škoda, kvalita titulů byla vyjímečná zvláště díky displeji, který podporoval za běhu zobrazovat 16 barev z více než 4000 odstínů a výborný byl taktéž čtyřkanálový zvuk.

Skutečná odpověď Nintenda a přechod do barevného hraní nastal až s rokem 1998, kdy byl spuštěn prodej Game Boy Color. Ačkoliv je jeho layout dost podobný původnímu Game Boyi, tak vnitřek za těch deset let získal mnoho změn. Zaprvé ho bylo možné vidět, tedy pokud jste měli jednu z průhledných variant krytů a za druhé se výkon zařízení posunul o řád dopředu. Byl vybaven dvakrát tak rychlým procesorem a čtyřnásobným množstvím paměti. Při tom ovšem zůstala kompletně zachována zpětná kompatibilta. Za 80 dolarů, dnešních asi 3200 korun jste tak dostali spoustu zábavy. Jen tedy ta výdrž baterie spadla z 30 hodin na 10. Mnozí pamětníci si také možná vybaví, že s Game Boy Color přicházelo i dodatečné příslušenství. Bylo možné k němu připojit kameru a nahrát svůj avatar do některých her. Minitiskárna dokázala přinést do reálného světa obrázky z her jako Mario a Pokémon. Růžky začal vystrkovat také multiplayer. Pomocí Game Link Cable jste totiž mohli Gameboye propojit mezi sebou a například si vyměňovat Pokémony. Od online spojení to sice bylo daleko, ale směr už byl nastaven.

Jak asi tušíte, Nintendo v tomto videu má tak trošku dominantní pozici a pokud by jsme měli jít vyloženě po množství prodaných kusů, tak by další významnou konzolí měl být Game Boy Advance. Já bych raději zavzpomínal na zařízení z roku 2003, které sice nemělo tak vysoké prodeje, ale za to po něm z mé generace toužil snad naprosto každý. Nokia N-Gage nebyla konzole v pravém smyslu slova, jednalo se o mobilní telefon, který byl zameřen specificky na hraní. Hry se daly dovnitř vkládat pomocí MMC karet a některé dokonce podporovaly online multiplayer přes GSM sítě. Rozložení kláves sice vzdáleně připomínalo rozložení handheldů, ale tlačítka ve finále tak pohodlná nebyla a uživatelé si dělali srandu i z toho, že celé zařízení tak nějak vypadá jako taco. Další důvod horších prodejů byla i poměrně vysoká pořizovací cena 300 dolarů, tedy přibližně 11 tisíc korun. I přes menší množství prodaných kusů se ve výsledku jednalo o stroj, který dokázal definovat směr, jakým se hraní na cestách bude krom klasických handheldů odvíjet. Směrem k mobilním telefonům. Krátce po Nokii N-Gage totiž přichází éra telefonů jako byly modely Sony Ericsson K700, které do masového měřítka přinesly hraní Java her na mobilech.

Pomalu, se dostáváme do doby, kdy se množství výrobců klasických konzolí začíná snižovat a právě jeden z nich má více než úspěšný zářez i ve světě přenosných zábavních strojů. V roce 2004 uvedla Sony na trh PlayStation Portable. Po masivním úspěchu PlayStationu 2 se jednalo o další výtečný krok a konzole se dodneš prodalo 82 milionů kusů. V době uvedení na trh se jednalo o nejvýkonnější handheld na trhu, který zvládl pořádně využít i rostoucí trend dostupnosti internetu. PSP se tak dovedlo připojit na Wi-Fi, obsahovalo použitelný webový prohlížeč a dokázalo také fungovat jako multimediální přehrávač audio i video souborů. Ještě aby to také nedokázalo, když mělo vlastní roztomilou cd-romku. Ta nesloužila pro čtení klasických CDéček, dovnitře se dávaly UMDéčka, která sloužila namísto běžnějších cartridgí. PSP díky tomu bylo jediným handheldem, který využíval pro přehrávání her optické médium. Jediné co uživatelům mohlo trochu chybět, byla dotyková obrazovka.

Právě ovládání pomocí dotyku byla největší přednost Nintendo DS, taktéž z roku 2004. DS v názvu znamenalo Dual Screen, kdy obě obrazovky pracovaly souběžně a právě spodní z nich byla dotyková. Ve hrách se tak používala například pro správu inventáře, minimapu a nebo pro mnohé další jiné vychytávky. Obecně se dá říct, že právě s tímto strojem odstartovala jistá snaha Nintenda přinášet u svých konzolí pravidelně nějaký gimmick, blbůstku či technickou zajímavost. Právě to se týkalo i následovníka konzole se jménem 3DS z roku 2011. Jak nám název napovídá, u něj byl největším lákadlem 3D displej, který dokazoval simulovat hloubku a to bez 3D brýlí, jen jste museli udržovat přesnou polohu očí. Konzole sice nebyla tak úspěšná jako původní DS, ale na druhou stranu úplná zpětná kompatibilita, který zahrnovala i vybrané tituly z Game Boy Advance rozhodně dělala ze stroje zajímavou koupi.

Dá se říct, že po celých následujících deset let nemělo v oblasti handheldů Nintendo skoro žádnou konkurenci, ale to by nebyla tak docela pravda. PlayStation Vita sice nedosáhlo takového úspěchu jako předchozí PSP, ale přesto se jednalo o poměrně solidní stroj, kterému v popularitě bránila především vysoká cena a nízká nabídka her. Většina hráčů totiž už vlastně žádný handheld nepotřebovala. Každý totiž už měl jeden v kapse. Desátá léta nového tisíciletí jsou příznačná masivním rozmachem chytrých dotykových telefonů s operačními systémy iOs a Android. Konkrétně můžeme zmínit například Xperii Play, tento telefon od Sony byl de facto i herním ovladačem a dokázal spouštět dokonce i některé z her právě pro Vitu. Sony tak v podstatě dokázala vypustit jeden handheld, který se choval trochu jako telefon a jeden telefon, který se zase tvářil trochu jako handheld.

Za skutečným vítězem této dekády budeme muset až do roku 2017, kdy byl představen Nintendo Switch. Jeho gimmick budete jistě velmi dobře poznávat. Marketingová kampaň 1 - 2 - Switch se povedla zakořenit hluboko do našich hlav. Největší devizou tohoto stroje byla možnost od displeje odpojit ovládací prvky. Geniální nápad a při tom vlastně úplná blbost. Největší výhodou stroje je to, že na jednom handheldu mohou hrát dva lidé a právě toto sdílené hraní a zábava s tím spojená dovedla ze Switche udělat tu pravou konzoli pro domácnost, která je skutečně tak nějak na pomezí klasické konzole a handheldu. Můžete hrát sami pomocí dockovacího stroje na velké televizi, v autobuse a nebo i o přestávce s kamarády, když si obrazovku položíte na navici. Nintendu se povedlo natolik monopolizovat trh handheldů, že to skoro vypadalo, že už nemůže přijít žádný vyzyvatel.

Zasáhnout tak muselo Valve. Jehož inženýři se po dokončení Valve Indexu začali nudit a tak nám roku 2022 přinesli Steam Deck. Stroj, který je plnohodnotným počítačem zasazeným do tvaru handheldu. Je třeba říci, že se rozhodně nejedná o první zařízení tohoto typu. Rychlejší byl například stroj Aya Neo, Steam Deck byl ale rozhodně známější. Do handheldové trhu tak s tímto konceptem opět přichází nová konkurence v podobě společností Lenovo a jejich Legion Go a Asus s ROG Ally, který dokonce chystá nový stroj přímo ve spolupráci s Xboxem.

Switch 2 tak bude čelit výrazně konkurenčnějšímu prostředí oproti svému předchůdci. Do boje proti monopolu se totiž dostává otevřenost a možnost svobodného výběru. Valve začalo nabízet svůj SteamOS i pro další partnery a všichni tak mohou těžit z jednotné platformy, což je také důvod proč se před desítkami let stala platforma PC natolik populární. Benefitovat z této otevřenosti můžeme už nyní. Všechny populární PC handheldy umožňují rozšířit kapacitu svého úložiště pomocí klasických MicroSD karet a mnohdy klidně i na dvojnásobek své kapacity. Vzpomínáte jak jsem zmiňoval tu miniaturizaci na začátku článku? Dnes máme k dispozici takzvané MicroSD karty v kapacitě až 1 TB. Jen pro hrubé srovnání, by se dle přibližného propočtu na jednu takovou paměťovou kartu mohlo vejít všech 2000 her, které vyšly na PlayStation Portable. A jednou z nejznámějších značek na trhu poskytující takové karty je Samsung, který nedávno vyrazil do světa handheldového gamingu s microSD kartami Sonic the Hedgehog PRO Plus. Tato nová verze karet vycházející z proslulé řady PRO Plus je dostupná v kapacitách od 128 GB až po 1 TB. K jejím přednostem se řadí zejména vysoká rychlost čtení 180 MB/s a zápisu 130 MB/s, což v praxi znamená bleskové loadingy, takže žádné zasekávání uprostřed boss fightu nebo nekonečné čekání na open-world mapu. Díky standardu A2 spouštíte hry i náročné appky rychleji než Sonic na speed boostu. Tyhle karty jsou navíc velmi odolné – přežijí vodu, nárazy, extrémní teploty, magnety i rentgen, takže vaše data jsou v bezpečí kdekoli na cestách. S atraktivním designem inspirovaným kultovní herní sérií Sonica navíc ukážete svůj gamingový styl. Zkrátka tohle je skvělý gear pro každého, kdo chce mít svůj handheld vždy ready na další level!

Doufám, že jste si tuto exkurzi do světa handheldových konzílí užili, a že se vám i náležitě líbila. Pokud ano, dejte vědět do komentářů. jestli by jsme si takto měli posvítit například i čistě na herní telefony.