World of Warcraft: Midnight přináší nejen tvorbu sousedství

World of Warcraft byl vždy o hrdinech, kteří zachraňují svět. U expanze Midnight ale vyvstává otázka: co když už není co zachraňovat? Tenhle datadisk nebuduje pocit vítězství, ale spíše utahuje smyčku kolem krku Azerothu. Všechno je temnější, tíživější a až podezřele klidné. Jako ticho před něčím, co nechceme vidět. Blizzard zde očividně zkouší jinou kartu. Otázkou zůstává, zda je to odvážný krok vpřed, nebo se hra řítí do záhuby.

Nový datadisk není revolucí. Stále je to ta samá wowkařská smyčka: budete levelovat, plnit nekonečno questů, honit se za lepším brněním a dělat raidy. Tentokrát je vše ale zabaleno do temnější atmosféry Voidu.. Jde o fialovou prázdnotu, která se rozprostírá mezi světy. Hlavní silou Midnight ovšem není to, co děláte, ale co při tom cítíte. Já si tak naprosto nejvíc užívala procházku po městě Silvermoon, které se po přepracování stává hlavním střediskem nové expanze a ve kterém naše nemesis Xal'atath protrhla bránu do Voidu. 

Tentokrát se Blizzard rozhodl zabrnkat na struny starých dobrých časů a převedl děj do známé oblasti krvavých elfů Quel’Thalas. Z nostalgického muzea se rázem opět stala živá oblast plná hráčů a musím říct, že si na ní vývojáři dali záležet. Bez načítací obrazovky, která v posledních datadiscích provázela většinu nových lokací, a s plnou podporou létání je tato část konečně zase propojená se zbytkem celého Azerothu. A není to jediná nová oblast, kterou se expanze pyšní. Navštívit tak konečně můžeme například i Zul’Aman, který býval dříve pouze součástí raidu.

Novější zóny jako Harandar, která je na poměry World of Warcraft neuvěřitelně členitá, spletitá a hlavně živoucí. A to doslova. Lesní tvorové, kteří tu žijí, působí, jako by mohli být konečně novou a originální hratelnou rasou. Namísto toho jsme bohužel dostali něco jiného – Haraniry. Takový mix elfů a trollů. A i když nevypadají vyloženě špatně, působí trochu jako poměrně levný reskin existujících ras. Ve skutečnosti ani nejsou braní za plnohodnotný národ. Jedná se totiž o další „allied rasu“. To znamená, že se odemykají přes questovou kampaň přímo na jejich kontinentu. Jejich přitomnost si pak může užít jak Aliance, tak Horda.

Jejich rasové schopnosti se budou hodit hlavně pro healery a postav, co mají profese herbalistů či minerů. A to proto,že jejich dovednost Bylinkářství a sběru je vyšší než je běžné. Hned jsem si z něj udělala druida protože nový vzhled jejich forem taky stojí za to.

Nejsem doufám jediná, komu z těch ras jde už hlava kolem. Uvítala bych více možností na úpravu vzhledu. Alespoň tvůrce napadlo rozšířit hratelná povolání pro již dříve přidané Void Elfy o Demon Huntery. Ti také dostali novou specializaci do své třídy, a to konkrétně „Devourer“. Dávají hráčům možnost manévrovat kolem nepřátel, využívat damage over time efekty a efektivně plánovat burst damage. Stealthové mechaniky zase přinášejí do hratelnosti nový pocit kontroly a zároveň umožňují strategičtější přístup v PvP i PvE. Musím říct, že mě velice zaujal a přišlo mi i zajímavé zjištění, že se dá hrát i trochu jako ranged assassin. Celé povolání je tedy hlavně o správném načasování. I jeho vizuální efekty stojí za to. Celou specializaci pak odemknete hraním hlavní dějové linky.

Novým velkým tahákem expanze je tzv. housing. Můžete si to představit jako menší The Sims. Máte vlastní pozemek a dům a můžete si tam stavět, cokoliv vás napadne. Zároveň sdílíte sousedství s různými hráči. Housing se odemyká pomocí speciálního úkolu, který každý hráč získá po zakoupení datadisku. Jsou ke všemu „warband-wide“, což znamená, že postavy, které ve warbandu máte, mají domov společný. Účel ale není jen o tom si postavit barák pro barbíny. Je to hlavně o komunitě a o hráčích samotných. Můžete si svůj domov jednoduše odemknout a pozvat dovnitř kohokoliv, kdo jde zrovna kolem. 

Ke všemu by se v nové sezóně měly otevřít tzv. sousedské eventy. Za pomoci svých sousedů můžete plnit limitované úkoly o sběru surovin, zabíjení mini-bossů či jiných aktivitách, za které se dají získat limitované odměny. Různé herní eventy, třeba Vánoce, Velikonoce atd., se budou slavit ve vašem sousedství, a tím se daná oblast udržuje hezky živá a zábavná. Více interakcí s hráči, více nových přátel a více zábavy ve hře se hodí snad každému.

Veškeré vybavení, ať už do domu či na zahradu, můžete získat už jen tím, že hrajete. Přes questy, různé obchodníky všude po světě, dungeony, achievementy – ze všeho můžete získat spoustu předmětů. Viděla jsem už i naprosto dechberoucí stavení či domy, kde genialita a nápaditost nebrala konce.

Hlavní nedostatek celého tohoto nápadu je ovšem limitace toho, kam až můžete tvořit. Stavba velkých děl či domů není z hlediska velikosti možná. A taky máte omezený počet věcí, které tam můžete vměstnat. Stejně jako počet pokojů samotných. Třeba se časem dočkáme vylepšení. Záleží tak jen na vás, zda možnost ubytování vezmete jako roztomilou blbůstku, nebo jako příležitost postavit si vlastní ultimátní doupě. Můžete si vytvořit arzenál snů, kde každá zbraň má své vlastní místo. A nebo celý příbytek zasypat kytkami a udělat si z něj digitální zahrádku. Fantazii se meze nekladou. Jen si vyberte, jak moc chcete být nebezpeční. Nebo dekorativní.

Datadisk znovu servíruje „delves“, tedy malé dungeony ideální i na sólo výpravy, a přihazuje k nim nové mapy. Jsou záludnější, méně čitelné a nutí hráče mnohem více vnímat prostředí kolem sebe, místo tupého procházení vpřed. To, co jsem dříve zvládla projít s prstem v nose, mi dá více zabrat. A je to dobře. Delves tak konečně fungují jako plnohodnotná alternativa pro ty, kdo nemají chuť se honit v Mythic+ dungeonech, ale chtějí si dát večerní výzvu hezky po svém. 

Novinkou v celé expanzi je také aktivita známá jako „assault eventy“. Nepředstavuje pouze jeden samostatný quest, ale spíše komplexní událost skládající se z několika úkolů, bonusových cílů a společných aktivit pro více hráčů. Bojujete s nepřáteli z Voidu a za to budete odměněni kvalitnější výbavou, mounty a dalšími předměty. Přestože se zadání těchto úkolů mění, časem náplň sklouzne k repetitivnosti a otravnému grindu. Co ale čekat od MMORPG her. Cením ovšem možnost si zahrát takový úkol s vícero hráči.

Když už jsme u těch novinek, je tu ještě jedna taková sranda. A to hon na kořist. Zapomeňte na klasiku „vezmu quest, dojdu na místo, zabiju NPC, hotovo“. Tady si úkol neodškrknete za pět minut. Quest sice přijmete, ale co se stane pak? Nic. Prostě dál žijete svůj herní život – děláte questy, sbíráte bylinky, prostě hrajete… A někde na pozadí se rozehrává malá štvanice. Vaše kořist si vás totiž časem najde sama a klidně začne lovit ona vás. V průběhu běžného hraní tak narážíte na postupná střetnutí, která se pomalu stupňují. Pak to celé vyvrcholí finálním soubojem. A obtížnosti? Tři chutě. Normální je taková pohodová procházka, skoro až podezřele klidná. Těžká už chce pozornost, mechaniky a trochu respektu k tomu, že tohle nebude zadarmo. No a Nightmare, tam si raději nechoďte ani pro kafe. Stačí na chvíli polevit a ten parchant si vás najde dřív než se stihnete vrátit ke klávesnici. Přijde mi to jako super nápad při líném běhání po světě a kde si jste až moc jistí tím, že se nic nemůže stát.

Aby nezůstali milovníci PvP pozadu, bylo pro ně představené nové velké bojiště Slayer’s Rise. A nejde o nic malého. Utká se zde 40 versus 40 hráčů. Dějištěm je oblast Voidstorm – tematicky otevřený, chaotický svět nápadně inspirovaný staršími epickými battlegroundy jako Alterac Valley nebo Isle of Conquest. Hlavním cílem je probojovat se k nepřátelské základně, obsadit její body a zničit vůdce. Slayer’s Rise obsahuje také PvP questy, příběhové události a obchodníky. Hlavní myšlenkou je nechat battleground běžet delší dobu a více si užít onu atmosféru. Ke všemu tvůrci chtějí přitáhnout více hráčů z řad zástupců PvE, ale my chůďata arénou nepolíbení se do toho po hlavě těžko vrhneme. Proto přichází novinka v podobě cvičiště, kde si nováček do PvP může na umělé inteligenci trénovat základní mechaniky a nebude se cítit zle, že mu to nejde. Žádný stres, žádné hodnocení, žádné porovnávání s veterány. Vyberete si mapu a bojujete proti botům. Není to snadný úkol, ale jste tam sami a máte klid na své učení.

Změny přicházejí také v profesích. Blizzard se rozhodl zjednodušit systém úrovní kvality a místo tří stupňů jsou už pouze dva. Je to proto, že hráči druhou stupeň používali pramálo a systém byl sám o sobě docela nepřehledný. Tohle zjednodušení má přinést řád. Každé rozhodnutí je více vázané a systém vás odměňuje více schopnostmi, když se držíte jednoho směru a nesázíte své talenty nerozvážně. Důležitou změnu v profesích přináší také nová měna Artisan’s Moxie, za kterou si můžete kupovat recepty nebo knihy. Nedají se už koupit za goldy, jako tomu bylo kdysi. Novou měnu získáte aktivním používáním vlastní profese a rozhodně si nemyslete, že byste si je mohli posílat mezi postavami. Tahle měna je bind-on-character, to znamená, že je vázána na postavu. Takže nepodvádět a hezky makat!

Taky vás už štvalo získat nový kus výbavy, ale neměli jste čas mu pořád dokola měnit vzhled, abyste nevypadali jako vandrák? S tím už si Blizzard taky poradil. Nově už transmog není vázaný na itemy, ale na sloty a outfity. To znamená, že když si vytvoříte nový outfit a nasadíte si ho, můžete si všelijak přehazovat nové předměty na svoji postavu a oblečení zůstává netknuté. Jsem na tohle docela blázen a dost mě tato změna potěšila. Ale ještě větší zajímavostí v tomto je, že si můžete nastavit outfit pro danou situaci. Nastavit si tak můžete oblečení zvlášť pro PvP a zvlášť pro raidy. Jakmile vstoupíte do dané instance, hra vám automaticky outfit přehodí. A to se vyplatí!

Co ale část hráčů nesla dost těžce, bylo vypnutí některých klíčových addonů, na kterých roky stála raidařina i PvP. Vývojáři chtěli hráče odtrhnout od slepého klikání podle pokynů modů a donutit je konečně sledovat, co se děje na obrazovce, číst situaci a přemýšlet. Zároveň si tím otevřeli dveře k designu bossů a střetů tak, aby dávaly smysl samy o sobě, bez berliček třetích stran. Aby to ale nebyl úplný skok do prázdna, nenechali nás v tom vykoupat. Do hry přidali vlastní řešení: každá instance má své zvukové odpočty, časovače a signály, takže pořád víte, co se chystá a kdy to přijde. Jen jinou cestou.

Upřímně, ze začátku jsem z toho měla pachuť. Přece jen, některé addony jsou s námi skoro jako starý nábytek, který sice vrže, ale víte přesně, kam sáhnout. Jenže po pár hraních s novým uživatelským rozhraním a vestavěným počítáním času? Najednou mi ty staré věci vůbec nechyběly. Je to hlavně o zvyku. Jestli to byl krok správným směrem ukáže až čas, ale minimálně to není takový průšvih, jak to znělo na papíře.

Z celého datadisku mám dobrý pocit už proto, že přináší nové mechaniky, eventy a zkouší jít za hranu toho, co tu ještě nebylo a čeho se tvůrci vždy báli. Přesto se nemohu zbavit pocitu, že by šlo udělat ještě víc. Klidně hru udělat ještě víc těžší. Tak se uvidí, jak moc snadné bude pro ně raidit bez addonů. Těžkosti zdar!