Torn Away vypráví druhoválečný příběh plný emocí z pohledu malé dívky

Tragický příběh z druhé světové války odvyprávěný malou holčičkou. Tak by se stručně dalo shrnout, o čem je Torn Away. Ačkoliv to téma samo o sobě není až tak originální, je stále silné a bohužel v mnoha ohledech pořád aktuální – natolik vtáhne do děje, že se nevyhnete emočním prožitkům, kterých je tato kreslená adventura plná. Místo bezstarostného dětství doslova živoříte, vidíte kolem sebe lidi umírat a to i včetně těch, které milujete. Přiznám se, že jsem z této hry byla dost naměkko a hned řeknu vám proč.

Příběh vás přesune do Ruska za holčičkou jménem Asya. Žijete v běžném domě ve městě, máte skromný pokojíček a bujná fantazie vás dovede do stavu, kdy si povídáte se svými hračkami – panenkou a koníkem. Užíváte si relativně bezstarostného dětství. Pomáháte doma mamince s úklidem, malujete si a je vám smutno po tatínkovi, který musel narukovat. I tak ale doufáte, že se brzy objeví ve dveřích. Jenže někdo rozhodl, že všechno bude jinak. Najednou váš dům zasáhne nějaká střela, prach sutin vám dopadá na hlavu a ve stropě je díra. Svět, jak ho znáte, pro vás rázem přestane existovat. 

Němci vpadly na území Ruska. Vzhledem k židovskému původu je Asya se svou maminkou deportována do koncentračního tábora v Německu, kde je nucena žít v bídných podmínkách a pracovat. Díky tomu, že může mamku obejmout, nechá se jí hladit po tváři a povídá si s ní, se alespoň částečně cítí dobře a byť je pocit bezpečí v tomto prostředí jen pouhou iluzí, pomáhá jí zvládat všechny strasti a bolest. Představa, že zase bude dobře a že se společně vrátíte někam, kde budete cítit teplo domova, vám dodává naději. Když ale okusíte svobodu, bude všechno úplně jiné a vám dojde, jaká to byla iluze.

Asya si také vyrobila modrou rukavici s knoflíky místo očí a s tou si neustále povídala, což jí pomáhalo v mnoha ohledech, ale především psychicky a sociálně. Místo toho, aby mluvila sama se sebou, povídala si s ní, nechala si od ní radit a zkrátka měla společníka doslova vždy po ruce. Také si vedla zápisník, kam si zaznamenávala důležité vzpomínky a kreslila si do něj vším, co měla k dispozici. Samozřejmě si jejím zápisníkem můžete kdykoliv listovat a číst si ho.

Nechci vyzrazovat, jak bude příběh pokračovat, protože bych vás ochudila o celý ten zážitek, na kterém je hra postavená. Nicméně to není pohádka, tudíž nečekejte o nic menší nálož, než jakou život v té době s sebou nesl. Přežívání v nehostinných podmínkách, plížení se, schovávání se před vojáky, boj o holý život, nekončící hladovění, věčná samota přesahující do depresivních stavů, odmítavost a pohrdání společností, tak se zkrátka tenkrát žilo, když jste neměli štěstí a neodpovídali jste tehdejším požadavkům. Všechny tyto prožitky na vás hra přenese, a pokud se tomu otevřete, nejspíš dopadnete jako já. Přibližně po dvou hodinách jsem to musela na chvíli vypnout a šla jsem si sednout do kouta přemýšlet o životě. Možná je to tím, že jsem žena a my jsme prostě k těmto věcem od přírody citlivější. Zvláště, pokud jde o trpící děti. 

I přes to, že tyto emoce nejsou zrovna moc příjemné, přišlo mi důležité si je prožít. Sice nemůžu nikdy úplně pochopit, jak strašné je si tímto životem jako dítě projít, ale rozhodně se skrze tento prožitek k tomu více přiblížím, než prostřednictvím filmu, seriálu či knihy. V mnoha situacích vás hra přepne do pohledu z první osoby a už to není jen o nějaké malé holčičce, ale jste toho přímou součástí. Chodíte, běháte, schováváte se, interagujete s prostředím a občas si můžete něco vzít do inventáře, co vám později pomůže.

Torn Away je kreslená adventura, která nejenže kombinuje 2D i 3D prostor, ale také ji lze hrát jak ze třetí, tak z první osoby. Tyto pohledy ovšem nejde samovolně přepínat. Zkrátka je předem rozhodnuto, za jaké situace budete postavu jen sledovat ze třetí osoby, a kdy uvidíte svět jejíma očima. Stejně tak je to i s prostorem. Často budete mít pocit, že vidíte čistě jen 2D prostředí, ale najednou se budete moci pohybovat i do popředí nebo pozadí. Ovšem ne vždy, což bylo pro mne matoucí.

Grafické, nebo tedy spíše výtvarné pojetí, je poměrně specifické. Neřeší zbytečné detaily a působí jako olejomalba. Můžete mít občas pocit, že hrajete hru na nízkém rozlišení, ale to patří k tomu specifickému pojetí. Jako by nám tím chtěli tvůrci říct, že místo na detaily se máme soustředit na celek jako takový. Když jsem ale měla možnost v určitých situacích pohlédnout mimo koridor, kterým mě cesta urputně vedla, viděla jsem mnoho pustého a prázdného prostoru. Jako kdyby svět kolem neexistoval. Z filozofického pohledu to může vypadat jako záměr, ovšem spíše bych v tom viděla nedodělanou práci. 

Ve hře se také setkáme s několika minihrami. Například v koncentračním táboře, když vykonáváme pracovní činnosti, nebo když se snažíme sešít pana Rukavici (tak mu říkám já, není to oficiální jméno), při vaření a v mnoha dalších jiných situacích. Ovládání v těchto minihrách je někdy na hraně snesitelnosti. Odezva myši byla zpomalená, citlivost extrémně nízká, což ve výsledku ovladatelnost výrazně ztěžovalo. Tady bych argumentu o záměru moc nevěřila. Hru jsem ale recenzovala před vydáním a je možné, že se to ještě opraví.

Pohyb vaší postavy je v mnoha případech zbytečně pomalý. Rozumím situacím, kdy jen sklesle procházíte zničeným městem a v rámci prožitku je vám pomocí monologu odvyprávěn text, to patří k tomu dramatickému momentu. Ale když vám jde o život a vy běžíte rychlostí chůze, tak si prostě neodpustíte zběsilé mačkání na SHIFT, ale vaši situaci to stejně nezmění. Takže ano, ve hře můžete běhat, ale pouze v situacích, kdy je vám to dovoleno.

K pohybu patří i plížení, a to tu je sice jednoduše, ale funkčně zpracované. Pokud se tedy nebudu zamýšlet nad tím, že by to ve skutečnosti takhle asi moc nefungovalo – divoký vlk sice může leccos přehlédnout, ale jelikož má dokonalé lovecké smysly, jistě by vás ucítil. Ale tady se to neřeší.

Pojďme si to tedy shrnout – Torn Away je hra, která cílí na předání prožitku z vyrůstání malé, ruské, židovské holčičky v době druhoválečného konfliktu. Adventurní styl vyprávění občasně přechází do první osoby, a tím se zintenzivňuje váš prožitek. Hudba se objevuje jen občas, a to v momentech, kdy je dokáže dokonale vyzdvihnout. Silný a emočně propletený příběh je pro zpestření doplňován o drobné minihry, ale jejich zpracování není úplně bezchybné. Tempo hry je pomalejší, protože si to dramatičnost vyžaduje, byť je to v některých částech hry trochu sporné. Pokud přimhouříte oči nad drobnými nedostatky a najdete v sobě odvahu prožít a postavit se těm pocitům a myšlenkám, co ve vás odehrání Torn Away vyvolá, určitě vás to vnitřně dokáže obohatit. Já tohoto zážitku rozhodně nelituju, i když jsem po těch pěti hodinách herní doby, což je čas, který k dohrání potřebujete, musela nějakou dobu být sama, abych to zpracovala, protože ten konec… je drsný. Ještě teď z toho mám husí kůži.