To je pořád Animal Crossing sem, Stardew Valley tam. Žánr „útulného hraní“ praská ve švech a Pokémoni si stále nestihli uždibnout kousek z tohoto koláče. Dokonce se dá říci, že Palworld to tak trošku udělal za ně. A proč taky ne. Herní vývoj by měl být v tomto svobodný a až na pár lstivých patentů může kdokoliv udělat prakticky cokoliv. Ale máme tu rok 2026, novou Nintendo konzoli a s ní i novou hru z pokémoního univerza zvanou Pokémon Pokopia. Již od vydání jsme nejčastěji slyšeli hráče přirovnávat tuto hru k sérii Animal Crossing nebo Stardew Valley. A ačkoliv to zní trošku mimo, tak dokonce i Zoo Tycoon. Od pravdy ovšem není daleko ani jedno tvrzení. Tak se pojďme podívat, jak tento mix dopadl.

Pokémon Pokopia nás ze začátku neuvítá do nějakého malebného městečka či ostrova. Namísto toho se ocitáme v takřka post-apokalyptickém prostředí, ve kterém nenajdete ani jednoho člověka a z budov, co zde stály, už jsou jen ruiny. Nehrajeme tedy za žádného trenéra, ale za Ditta. Pokémona, který se umí vytvarovat a napodobit prakticky cokoliv. A protože si tento Ditto stále pamatuje, jak vypadal jeho trenér, tak se zkrátka zformuje do jeho podoby.

Stejně jako my, po okolí se najednou začnou objevovat další Pokémoni, kteří jsou rovněž zmateni, kam se poděla lidská populace. Budete se tedy společně pídit po střípcích událostí, které k tomuto vymizení vedly a postupně budete rekonstruovat ostrov k obrazu svému. Mnoho Pokémonů totiž přišlo o domov. Pokud se vám ale povede naaranžovat prostředí tak, jak je nějakému Pokémonovi přirozené, tak se do něj zabydlí. Takže i přesto, že nejste trenér, budete rádoby „chytat Pokémony“. Jen ne do Pokéballů, ale stavbou pohodlného bydlení zdarma. Bez lidí to nakonec není až tak špatné!

Celý svět je složen z bloků na mřížce, jak to už u takových her bývá zvykem. Postupem času budete potkávat stále další a další Pokémony s určitými schopnosti. A vy, jako převtělovací švýcarský nůž, tyto schopnosti nabydete také. Co nevidět tedy budete moct ničit bloky, sekat dříví, zalévat trávu a podobně. Pro postup příběhem totiž budete potřebovat určitou environmentální úroveň, která se odvíjí od toho, jak dobře jsou splněny potřeby a přání vašich sousedů. Například takový vodní Pokémon Squirtle bude ze začátku spokojený pouze s přístavbou nějakého pelechu, ale poté to jeho bydlení začne být na něj vcelku vyschlé. Je tedy potřeba přizpůsobit jeho „výběh“ a přidat více vody nebo vodních prvků. Mimo váš Pokédex obsahující veškeré nalezené Pokémony budete mít i kodex všech možných prostředí, které jdou naaranžovat postavením určitých věcí vedle sebe. Například rybářský prut a židlička u moře. To přiláká Magikarpa, který na tohle byl celý život zvyklý.

K tomuto renovování vám navíc masivně pomůže i zdravotní středisko Poké Center, které můžeme znát z téměř jakékoliv hry ze série. Na jeho terminálu totiž můžeme denně nakupovat nové předměty, dekorace, sazeničky a podobně. Navíc s každým zvýšením environmentální úrovně, tedy spokojenosti Pokémonů, přibývá i předmětů ke koupi. A za co takové věci nakupovat? To je jednoduché! Tento terminál obsahuje hromady denních výzev ve stylu „posbírejte 10 větví“, „promluvte si s 10 Pokémony“ a podobně. Za ty si pak můžete ve stejném menu sesbírát herní měnu a nakupovat co hrdlo ráčí. 

Celkový počet bloků k výstavbě nového bydlení a různých dekorací je opravdu obrovský a každý den je k dispozici něco jiného. Podobně jako u brášků Nooků z Animal Crossingu. Pokémonů k „chycení“ je také dostatek, tedy přes 300. Výběhy se navíc nestaví jako nějaká předpřipravená stavebnice. Blok po bloku skládáte něco unikátního, co bude vyhovovat malé hrstce Pokémonů. 

To je v podstatě jádro hry, kterým se budete postupně prokousávat. Renovace ostrova, hledání a ubytovávání Pokémonů a hon za lidmi, kteří tuto oblast obývali. Vše je to ale příjemně spleteno dohromady a vážně jsem se nenudil! Navíc každou chvilku při posunu v příběhu se mi zpřístupnila hromada nových receptů i dovedností. Jen mi přišlo, že po pár hodinách se v podstatě začala opakovat ta stejná smyčka. Šlo to sice vždy o něco rychleji, ale opakovalo se v podstatě objevení pustého místa s ruinami budov, úklid trosek a výstavba výběhů. 

Mimo ten reálný svět můžeme navštívit i několik lokací ve snu. Ty jsou procedurálně generované a jejich zdroje se pravidelně obnovují. Nemusíte se tak bát, že si zničíte celý ostrov jen kvůli vysoké potřebě dřeva. Můžete každý večer navštívit jeden ze snů, a nasbírat si, co potřebujete! 

Pokud si budete chtít do hry pozvat kamaráda, je tu pár zádrhelů. Když si spoluhráče pozvete na váš ostrov, bude se sice moct volně pohybovat a vybavovat se s vašimi Pokémony, ale nemůže nijak zasahovat do terénu ani stavět nové bloky. Nemůže tedy na ničem pracovat spolu. Je tu ale vyjímka. Po chvilce hraní narazíte na Pallet Town. Ruiny starého známého městečka, které jsou odděleny od vašeho normálního herního světa. Tady se můžete s parťákem vyblbnout naplno, a oba můžete stavět i ničit. Dokonce je to jediná malá možnost, jak si zahrát Pokopii i na prvním Switchi, na který tato hra nevyšla. Pallet Town se totiž dá navštívit i právě na něm. Kooperativně ale nic nečekejte. Aby hráč na prvním Switchi mohl Pokopii hrát, musí mu Switch 2 streamovat veškeré dění, tudíž samotný host jen u sebe kouká na černou obrazovku.

Co se týče grafického a hudebního zpracování, kloubí se zde příjemně staré s novým. Mnoho ikonek, předmětů a zvukových stop jak v menu, tak při samotném hraní si skvěle hrají se stylem z GameBoy Advance, tedy třetí generací série Pokémon. Zároveň tím ale nechceme říci, že je grafika zastaralá. Plně vybavený ostrov plný květin, cestiček a domečků může opravdu vypadat krásně. Navíc vše běží v konzistentních 60 snímcích za vteřinu.

Ve shrnutí se jedná o zábavný spin-off ze světa Pokémonů a vskutku něco, co by vcelku důstojně mohlo pro některé hráče nahradit Animal Crossing a podobné útulné hry. Nutno ale myslet na to, že se jedná o Switch 2 exkluzivitu. Navíc se vcelku tučnou cenovkou. Plná cena Pokémon Pokopia se pohybuje kolem dvou tisíc korun, a pokud se opravdu snažíte dokončit příběh na 100 %, hra vám zabere tak 15 až 20 hodin. Jde samozřejmě o sandbox a strávené hodiny se mohou masivně lišit dle kreativního vyblbnutí každého hráče, ale je to určitě důležitá metrika, kterou byste měli vzít v potaz.