Krok za krokem do nostalgie. Underkeep je česká RPG lahůdka s hráběmi

Ať si kdo chce říká, co chce, ať si Epic vydává Fortnite, k dobrému hráči patří krokovací dungeon jako k zaprášenému kaktusu trny. S tím nic nenaděláte. Na nějakou dobu jsme na to možná zapomněli, a tak je nejvyšší čas si to připomenout. 

Vybalím to hned, jednoduše v bodech… Je to krokovací dungeon, jaký se nedělá už léta. Je to pět let práce. Je za tím české studio. Je tam klasická RPG vesnice se starostou, hospodou a úkoly. Je tu věž, do které se nedá dostat, čtyři hrdinové, hrábě a hromada hádanek. Je to ručně malované, je to těžké, je to za pětistovku. A je to bomba!

Underkeep je ortodoxní krokovací dungeon. To znamená, že se celá družina posouvá po jednotlivých políčkách, otáčí, bojuje, hledá a přemýšlí po krocích. Teda přemýšlet by měl hlavně hráč, což se u mě nepovedlo úplně vždy tak, jak bych si teď zpětně v recenzi představoval. Jenže uvnitř těchhle RPG pravidel je dost místa pro průzkum, hádanky i překvapení. A Underkeep to všechno využívá s chutí, která se postupně přenese i na vás, pokud máte tenhle druh dobrodružství aspoň trochu rádi. Volnost pohybu ostatně není všechno. Já se doma můžu pohybovat zcela plynule a stejně většinou skončím na jednom políčku u lednice, ale to sem nepatří.

Nejdřív vás ovšem praští do očí grafika. Později vás můžou praštit také hrábě, ale k těm se ještě dostaneme. Všechno je nádherně ručně malované, od prostředí přes portréty až po NPC nepřátele, které bych si mnohem radši prohlížel, kdyby mě u toho nechtěly zabít. Autoři do hry vložili velký kus sebe, takže neuškodí, když si o nich teď něco povíme.

Underkeep vytvořilo české studio Rake in Grass, což znamená, pokud mě moje angličtina neklame, hrábě v trávě. Mimochodem, hrábě v trávě, jak už jsem zmínil, v Underkeepu opravdu jsou. Leží ve vesnici, můžete na ně šlápnout a dostat jimi do čela, a já to beru jako podpis autora. Studio na hře pracovalo pět let a poslední rok jim hodně pomáhal Karel Matějka, který maloval portréty postav a velkou část prostředí. Pokud vám to jméno nic neříká, tak naposledy má na kontě velmi úspěšný a velmi pixelartový Bzzzt.

A pak je tu člověk zodpovědný za příběh, questy a zvraty v ději - Petr „Darakkan“ Marek. Při hraní byste tipovali, že má za sebou vývoj desítek her. Nemá. Má za sebou desítky let jako PJ (Pí Džej). Kdo hrál Dračí doupě, ten ví, že PJ je Pán jeskyně. Pro ostatní: Dračí doupě je český ekvivalent Dungeons & Dragons a Pán jeskyně je ten, kdo sedí v čele stolu, zná pravidla líp než vy a rozhoduje, co vás v další místnosti sežere, a hlavně vymýšlí zápletku příběhu a vůbec se stará o co nejpoutavější zážitek. Na Underkeepu je tohle znát od prvních momentů ještě před vesnicí. Na hře a herním enginu pochopitelně pracovalo více členů týmu, jmenovat chci zejména bratry Tovaryšovy, Pavla a Petra, v herní komunitě známé jako Tovy a Boovie.

Děj je tenhle. Máte partu dobrodruhů, které někdo neznámý přitáhl do vesnice Underkeep. Kousek na západ od ní stojí veliká věž, která je tajuplnější než hrad v Karpatech. Nedá se do ní dostat. Je zavřená důkladněji než úřad v pátek ve dvě odpoledne a vy pochopitelně správně tušíte, že vás příběh nakonec stejně dotlačí právě tam. Než na to dojde, potkáte ve vesnici hromadu NPC, které pro vás mají úkoly. Nakoupit se tam dá taky spousta věcí, pokud vám po hospodě zbude na útratu.

Někdo chce, abyste mu našli kameny, které se válí po okolí. Někdo potřebuje zachránit partu horníků. Někdo vás pošle na hřbitov zjistit, co se tam vlastně děje. A co si budeme namlouvat. Na hřbitově se nikdy neděje nic hezkého. Někdo po vás chce jenom pozbírat houby, které se mu rozsypaly. To je takový zvláštní quest. Doporučuju si na něj dát opravdu pozor. Víc neřeknu.

Questy ale nedostáváte jen ve vesnici. Na různých místech někomu pomůžete a on vám to pak někde jinde vrátí. Úkoly na sebe navazují a dějí se podle toho, co jste udělali předtím. A některé questy vám vůbec nikdo nezadá. Prostě si přečtete nápis na zdi, dojde vám, co se po vás chce, uděláte to a hra vás odmění. Vtipných věcí a easter eggů jsou tam mraky.

Při tom všem čistíte kraj od nepřátel. A nepřátelé vás budou štvát. Někteří útočí rychleji než průjem po Vincentce. Někteří vás otráví, a pokud nemáte dobře vyřešené léčení, je to vážně otrava. Léčení je v Underkeepu problém vždycky, ale k tomu se ještě dostanu.

Kdybych měl vyzdvihnout jedinou věc, tak je to ten pocit, když poprvé uvidíte grafiku. A vlastně i podruhé. A pak i při různých dalších událostech. Není to nic složitého, ale je to namalované tak, že se zastavíte a chvíli jenom tak koukáte. A dohromady s příběhem to vyvolává úžasně krásné pocity.

Představte si, že jste byli kdysi dávno na dětském táboře. Na takovém, kde vás to strašně bavilo, měli jste tam kamarády i tu jednu kamarádku, a pak jste odjeli a bylo to pryč. A teď se tam z ničeho nic můžete vrátit a baví vás to jako tenkrát. Přesně takhle Underkeep funguje na každého, kdo tenhle typ her někdy hrál a měl ho aspoň trošičku rád. Balzám. Jen s tím rozdílem, že tenhle tábor někdo postavil znovu, odladil ho a chodí se po něm po kostičkách.

Dobře, ale co se v tom vlastně dělá? Začíná se partou. Přesně čtyřmi hrdiny. Zkoušel jsem, jestli bych to zvládl s jedním nebo se dvěma. Hra na to má jasný názor a nehodlá o něm diskutovat. Prostě čtyři.

Povolání je sedm. Klasika, kterou každý čeká, tedy válečník, zloděj, paladin, čaroděj a hraničář. Pak strážce, který léčí a má aury působící na celou družinu. A pak zvláštní druh kouzelníka, kterému se říká Krvomág. Ten kouzlí z kostí padlých nepřátel, které sbíráte cestou. A když kosti dojdou, platí vlastní krví. Tedy životy. Tedy svými. Krvomág bez kostí je jako štamgast bez peněženky. Útratu stejně zaplatí, jen to víc bolí.

Ras je taky víc než jen lidé. Trpaslíci mají v příběhu vlastní velkou roli, takže jednoho bych do družiny rozhodně doporučil. Elkové jsou něco mezi elfem a dryádou, vyznají se v magii, a buď to tak mělo být, nebo se někomu přepsalo f na k. Skaláci jsou těžkopádná rasa s kamenným tělem, chlapi velcí asi jako menší lom a přibližně stejně ochotní uhnout. Zbroj si neoblečou, protože ji vlastně mají pořád na sobě, takže se hodí spíš na boj než na kouzlení. To jim ostatně moc nejde. Pokřivení jsou svižní mutanti z bažin, každý s jednou stabilní a jednou nestabilní náhodnou mutací. Nějakou mutaci můžou v průběhu hry chytit i ostatní, natrvalo, a je to jako dědictví po vzdálené tetě. Někdy chalupa, někdy dluhy, a vybrat si nemůžete. A pak jsou tu slimáci, magicky nadaní plži imunní na kritické zásahy, asi díky tomu pružnému tělu, kterému zato oheň dělá dvojnásobné zranění. Logické.

Kouzel není u žádného povolání moc, ale drtivá většina se dá zvyšovat až na úroveň plus pět.

Složení party si prostě pořádně promyslete, tohle není hra, kterou projdete s náhodnou kombinací povolání. Když nebudete mít jak se léčit, nebo nebudete schopni zabíjet nepřátele dost rychle, nepřežijete začátek. Jak to vím? Z první ruky. Ale popořadě.

Underkeep vám totiž málokdy dá něco úplně zadarmo. Zadarmo se třeba neléčí. Můžete se jít vyspat do hospody, ale stojí to peníze. Ty se ve hře sice válejí po zemi, ale ne tolik, abyste spali, kdykoli vás napadne. Spát se dá i venku, jenže to zase stojí jídlo, a toho při spaní padne opravdu hodně. Jídla je v Underkeepu míň než upřímnosti v realitním inzerátu, i když si uvaříte houby nebo uděláte sendviče. Stejně při spaní mizí rychleji než roastbeef na firemním večírku. Já tomu říkám solidně vybalancované. Moje parta tomu říkala jinak.

Obtížnosti jsou tři a vybíráte si na začátku, ale přepnout se dají i později v nastavení, což ocení každý, komu právě umřela parta. Pokud jste hráli Legend of Grimrock, což bylo v roce 2012, tedy před čtrnácti lety, a máte tyhle hry rádi, i tak si na první průchod dejte normální obtížnost. Ta těžká je totiž vlídná asi jako Hitler s bolením zubů. Boje jsou udělané ostře, a když se dostanete někam, kde to nejde a ještě můžete získat level jinde, získejte ho. A ukládejte. Hodně ukládejte. Před každým důležitým rozhodnutím, klidně i uprostřed bitvy a pro jistotu i když si jdete do kuchyně pro kafe. Tohle vám poradí každý, kdo to hrál, a já to podepisuju okamžitě.

Jak je to vybalancované, je dobrá otázka. Vývojáři svoji hru pochopitelně dohrají poslepu na těžkou obtížnost. Jako testovací vzorek jsou ovšem reprezentativní asi jako sraz horolezců při průzkumu strachu z výšek. Osobně jsem to dohrál na střední a přišlo mi to místy hodně těžké, ke konci chvílemi extrémně. Částečně proto, že jsem spěchal, abych měl dohráno, než sednu k recenzi. Hlavně ale proto, že jsem si partu nesložil ideálně a do některých soubojů jsem se hrnul, kdy jsem neměl. Hra mi to spočítala bez slitování a části hry jsem tak měl těžší, než bylo nutné. Nikomu to nevyčítám. Tedy kromě sebe.

Z toho plyne následující rada. Projděte si začátek a úvodní dungeon s nemrtvými, do kterého spadnete doslova i metaforicky velice rychle. Je to prubířský kámen. Tam se dobře ukáže, jestli parta funguje, jestli má čím léčit a jestli zabíjí dost rychle. Když nefunguje, nelitujte toho a založte si novou. Je to lepší než nadávat někde hluboko. A ještě jeden postřeh. Nováček, který nezná základy žánru a jde moc rychle dopředu, si partu složí špatně velice snadno, a hra mu to na začátku moc nevysvětlí. Počítá s tím, že víte, co děláte…

Mě osobně strašně bavila „NPCčka“. Dialogy, dramaturgie jednotlivých questů a postav. Tohle je práce toho Pána jeskyně a je to vidět. Několikrát jsem se zasmál, jak je to vtipně napsané. Až spisovatelsky dobře.

Na druhou stranu se některým questům a dějovým linkám nedá upřít poměrně veliká naivita. A hlavní příběh je průhlednější než císařovy nové šaty. Tady se autoři mohli odvázat o kus dál. Když už jsme u toho… Jak to celé dopadne? Konců je několik a záleží na tom, jak se v Underkeepu chováte a jak vyřešíte některé situace. Ne každý konec je pozitivní a ne každý negativní. Udělané je to šikovně. Jen to má háček. Kolikrát nevíte, co se stane, když něco uděláte nebo neuděláte, a pak už to změnit nejde. V tomhle typu her to tak bylo vlastně odjakživa a stejně jako v životě s tím rozhodnutím musíte žít. Na rozdíl od života si to tady můžete zahrát ještě jednou a rozhodnout se jinak. Nebo nahrát pozici, kterou jste si před tím rozhodnutím uložili. Uložili, že ano?

Zbytek hraní je objevování. Musíte projít všechny lokace a dávat pozor na skrytá tlačítka a tajná místa. Existují totiž místa, kam se dá dostat, i když se mapa tváří, že tudy to nejde. Mapa je v tomhle ohledu na straně dungeonu. A hra vás za to vždycky odmění pokladem nebo speciálním předmětem, se kterým se pak o něco líp bojuje.

A pak jsou tu hádanky, které bych chtěl vyloženě pochválit. Dostanete se na místo, kde je potřeba něco vyřešit, třeba přesunout kameny způsobem, který dává smysl. Až na jednu jedinou výjimku jsem je prošel víceméně rychle, ale několikrát jsem u toho musel celkem dost přemýšlet. Hádanky ve Skyrimu měly hloubku kaluže na parkovišti. Tady se o nich opravdu musí přemýšlet, a to je dobře. Někdy relativně lehké, ale ne ubohé a ne repetitivní. Pomáhají i zvuky. Když někam položíte předmět, který tam patří, zahřmí a vy víte, že to bylo ono. Teda, někde zahřmí a někde ne, není to pravidlo. Hudba a zvuky jsou příjemné a ke hře se hodí. Tedy nic, co bych si odteď pobrukoval ve sprše, ale ke hře je to fajn.

Zajímavé je rozložení boje a hádanek ve hře. Ze začátku hádanky skoro nejsou, asi abyste si užili boj, pak najednou přijdou a pak je místo, kde jich je docela hodně. Hezky jsou vyřešení pomocníci. Přidají se k partě jako ikonky na straně obrazovky, ve videu je to vidět, a v části boje vám pomáhají. Třeba se k vám přidá několik NPC, když si to jdete vyřídit s drakem. A jeden easter egg za všechny: jméno jednoho bosse určitě potěší všechny Čechy. Spoilerovat ho nebudu, ale kdo dá pozor, ten ho ve videu u téhle recenze uvidí.

Co se dá Underkeepu vytknout, když už je tohle recenze? Občasnou naivitu děje jsem zmínil. Bugy tam nějaké byly, ale tvůrci je, pokud jsem to dobře pochopil, opravují prakticky denně, takže jich nezbylo tolik, aby stálo za to je rozebírat. A pak jsou tam drobnosti při otáčení a při pohybu, hlavně umístění některých dekorací, které nedává úplně smysl. Vytknout se to dá, hru vám to nezkazí. A než tohle dočtete, bude to při tom tempu oprav nejspíš pryč.

Co dodat. Underkeep je nádherná ukázka žánru, evidentně dělaná s láskou lidmi, kteří o něm vědí hodně. Kdo má tenhle typ her rád, bude nadšený. A pokud žánr neznáte a chtěli byste se s ním seznámit, zkuste to na lehkou obtížnost. Na tu by to možná šlo i s náhodně poskládanou partou. Možná.

Na jedné straně je nesporná krása ručně kreslené grafiky, skvělé dialogy, zápletky questů, kvalitní hádanky a dramaturgie obecně. Navrch obří porce kvalitně servírované nostalgie. Na druhé straně jsou tu technické mouchy, balancování obtížnosti místy klopýtá, hlavní děj je naivní a s hrami, které jsou dneska na úplné špičce, se to velikostí srovnávat nedá. Můj čas hraní byl cca 22 hodin, za které jsem příběhem prošel. Ale za mě je to strašně dobrá hra a těch 80 je spíš spodní hranice než strop. Klidně bych přidal, jenže to bych pak musel obhajovat před zbytkem redakce a na to jsem po posledním dungeonu moc unavený.

Hra je na Steamu s patnáctiprocentní slevou za 19,50 eura, což je zhruba pětistovka. Sleva končí 19. listopadu, pak to bude stát nějakých 23 eur. Tedy asi 575 Kč. Za pětistovku teď dostanete úplně novou hru od českého studia, Hrábě v trávě, a mně to pořád přijde vtipné. Tohle je podmanivá, s láskou ručně kreslená lahůdka pro všechny, kdo mají krokovací dungeony rádi, a pro všechny, kdo by si chtěli zahrát něco jiného. A tvůrcům tímto děkuju, že to po pěti letech dotáhli. Ten tábor, kam se nedá vrátit, totiž zase stojí. Jen pozor na ty hrábě...