Japonsko. Země, kde si lidé cení pomíjivosti krásy, své pocity skrývají v těžko čitelných gestech a znalost složitých společenských pravidel se cení tichým uznáním. A také pravidelně tvoří bizáry, které by se jinde na světě asi jen tak nestaly miliardovým fenoménem. Na počítače a mobily vyšel před pár dny nejnovější free to play gača titul Uma musume, doslova přeloženo koňoholky. Žánrem roguelite sportovní manažer vás postaví do role trenéra své stáje koňoholek, kterým musíte pomoci vyhrát šampionát.

Bizarní nápad přitom skrývá solidní gameplay testující vaši schopnost při tréninku balancovat riskantní rozhodnutí tváří v tvář sérii různorodých kampaní. Po řádné přípravě vás čekají závody, které dovedou být překvapivě napínavé i k vzteku. Nebýt těch koňoholek, vlastně by se jednalo o extrémně kompetentní simulátor dostihů. Ale hra vás na vaše cvičenky nikdy nenechá zapomenout. Hlavně když po každé výhře vaše koňoholka vystoupí na klasickém j-popovém koncertu včetně naanimovaných tanečků.

Koncept koňoholčích dostihů působil divně i na mě jako dlouholetého weeba. Ale jestli se zvládnete prokousat asi hodinovým tutoriálem, rychle si uvědomíte chytlavost herní smyčky. Hlavním herním módem je kariéra, kdy si vyberete jednu učenku z koňoholčí akademie a snažíte se s ní vyhrát šampionát. Během omezeného množství tahů musíte správně balancovat trénink, závody a odpočinek tváří v tvář náhodným i předem určeným událostem. Trénink vám zlepšuje vámi vybrané vlastnosti jako rychlost, výdrž, odvahu a tak dále. Výhra v závodech vám odemyká nové schopnosti a získává vám fanoušky, díky kterým bude vaše koňoholka motivovanější.

Obojí vás ovšem stojí energii, s jejímž nedostatkem se zvyšuje šance, že se koňoholka zraní nebo při tréninku selže. Nevyléčená zranění vám také snižují efektivitu cvičení, takže je radno se jich co nejrychleji zbavit. Tahy pak musíte využívat na léčbu a odpočinek místo tréninku, což vás může stát možnost výhry. Hra vás přitom opakovaně nutí riskovat náhodným výběrem událostí, které vám dokážou pomoci nebo hodit pořádnou kládu pod nohy. Dva průchody kariérou se tak i s totožnou koňoholkou dovedou zásadně lišit.

Jako roguelite prostě hře nechybí rozmanitost. Události během kariéry se totiž odvíjí vždy podle vybrané kampaně, dosažených milníků, podpurných karet a hlavní vybrané koňoholky. Vaše cvičenky se neliší jenom talentem, každé také vyhovuje jiný typ terénu, taktika a tak dále. Třeba tupé poleno jménem Gold Ship jako jedna z mála vyniká v taktice, kdy na poslední chvíli přeběhne z posledních míst na první. A vy musíte jako trenér umět omezený počet tahů využít k zlepšení tohoto netradičního přístupu. Na rozdíl třeba od Sakury Bakušin O, sprintérky, která naopak chce rychle vyrazit a udržet náskok.

Specifické vlastnosti koňoholek můžete posílit nejenom tréninkem, ale také výběrem schopností, které můžete nakoupit za dovednostní body. Ty se pak během dostihu za určité podmínky aktivují a pomůžou vaší holčině získat výhodu. Může se jednat o obecná zlepšení jako zvýšení rychlosti na rovince, nebo specifické bonusy jako schopnost zvaná „šťastná sedmička“. Ta zvyšuje štěstí, pokud startuje s číslem sedm. Specifické, ale když máte kliku, může vám vyhrát závod. Každá koňoholka má i vlastní vrozenou ultimátní schopnost, jejíž aktivace vám během závodu dá velkou výhodu. A tak je potřeba je řádně číst a snažit se o správnou kombinaci schopností a vlastnosti, abyste měli během dostihů co největší výhodu.

Tyhle schopnosti je důležité sledovat ještě z jednoho důvodu. Každá koňoholka také chce během kariéry dosáhnout jiných cílů a překonat různé výzvy, což bude zkoušet vaše schopnosti jako trenéra. V tuhle chvíli se hodí říct, že žádná z koňoholek není jenom nahodile vytvořená postava. Každá je jménem, chováním, osobností i příběhem založena na skutečném dostihovém koni. Třeba Haru Urara je závodní kůň, který se během sedmileté kariéry zúčastnil přesně sto třinácti závodů a ani jeden nevyhrál. Po jeho osmdesáté prohře si ho všimla média a pro Japonce se stal legendou. Lidé mu ve velkém začali fandit jako symbolu optimismu a snaživého soutěžícího, který se nikdy nevzdal navzdory nekonečným prohrám. 

Koňoholka Haru je právě taková. Nezáleží jí na umístění, soutěží především pro radost a užívá si i prohrané závody. V její kampani tedy není cílem vyhrát velké dostihy, hlavně si chce získat fanoušky a aspoň mít možnost se proběhnout na nejznámějších závodištích. Nebo teda, takhle aspoň její příběh začíná. Ke každé koňoholce hra nabízí během kariéry i vizuální novelu, během které můžete sledovat její osobní příběh. A ten vůbec není krátký. Bez přeskakování textu mi trvalo kariéru dohrát zhruba čtyři hodiny a ani trochu jsem se nenudil. Naopak můj zážitek ještě posílilo, když jsem si začal dohledávat skutečné příběhy původních koní a uvědomil si, jak se jim hra pokouší vzdát hold.

King Halo má příběh založený na snaze vymanout se ze stínu slavných rodičů, protože v realitě se jednalo o nepříliš úspěšného koně s výrazně slavnějšími rodiči. Mihono Bourbon má ve hře design založený na robotovi, protože kůň v realitě byl tak konzistentní, až se mu přezdívalo „kyborg“. Tvrdohlavé tupé poleno jménem Gold Ship je i v realitě tvrdohlavé tupé poleno, které vyhrávalo závody tak, že na poslední chvíli předběhlo všechny soupeře. Každá z postav je v podstatě jednoduchý archetyp a hráč si nemá všechny oblíbit. Jsem si i dost jistý, že časem začnete dialogy přeskakovat. Zase nemá smysl posedmé číst totožný text. Tak zajímavé nejsou. Spíš si najdete pár svých oblíbenkyň, co vám sednou stylem běhu nebo osobností, a ty se pokusíte protlačit až na vrchol. Což pro vás stejně asi bude výzva. Za pětadvacet hodin hraní jsem se do finálního zápasu probojoval osmkrát a vyhrál ho jen třikrát. Jako správný roguelite je ovšem zábava zkoušet, selhat a časem se zlepšit.

Ať už kariéru ukončíte úspěšně nebo ne, vaše koňoholka vám zůstane i se všemi schopnostmi a vlastnostmi. Podruhé s ní kariéru začít nemůžete, museli byste jet odznova s její kopií se základními statistikami. Ale koňoholku s ukončenou kariérou můžete využít v zápasech proti jiným hráčům, speciálních eventech, nebo jako rodiče své další koňoholky v kariéře. Tím dáte nové koňoholce malý bonus do schopností a možnost odemknout si slabší verzi rodičovské ultimátní schopnosti. Neúspěšné pokusy tak můžou časem znamenat výhru správnou kombinací rodičů a také podpurných karet. Ty získáváte z gača systému nebo plněním úkolů. Určují přitom nejenom bonusy během tréninku, ale také jaké události během kariéry uvidíte. Vzácnější karta znamená lepší události, a tím pádem asi chápete, že jsou během kariéry mnohdy důležitější než vybraná koňoholka. Hlavní mód můžete dohrát bez utracení jediné koruny, ale získáte jasnou výhodu, pokud se rozhodnete hodit peníze do gača systému. 

Čímž se dostáváme k jednomu z hlavních důvodů, proč bych se zdráhal hru doporučit. Uma Musume je sice dostupné zdarma, ale nové koňoholky nebo podpurné karty získáváte točkou. Za deset pokusů o naverbování nové koňoholky zaplatíte na počítačové verzi 400 korun, zhruba 16 eur. Jestli vám to přijde moc, protože za stejnou cenu byste koupili kvalitní indie hru, na mobilech jsou totožné balíčky ještě o padesát procent dražší. Aby toho nebylo málo, gača systém ani nenabízí různé vychytávky, na které můžete být zvyklí z her jako Genshin Impact. Uma Musume neobsahuje žádný robustní pity systém, který po určitém počtu pokusů zaručuje padnutí koňoholky nejvyšší vzácnosti. Každých deset pokusů vám zajistí dvě holčiny střední vzácnosti, ale k zaručenému získání nejvzácnější holčiny musíte utratit zhruba osm tisíc korun během jediného týdne. Na mobilu by to bylo skoro dvanáct tisíc. Obsah „bannerů“ se navíc mění rychle a váš postup k zaručenému získání hlavní ceny se tedy resetuje třeba i za týden.

Pokud byste se rozhodli jednu určitou koňoholku vylepšit na nejvyšší úroveň, budete si vyloženě zoufat. Každá úroveň vám zjednoduší trénink v kariéře o dva nebo tři tahy, což je menší výhoda. Ale vyžaduje, aby vám opakovaně z gača systému spadl duplikát koňoholky. Jako správná gača hra vás také ze začátku zasype nespočtem měn a bonusů zdarma, jen aby časem příliv utla a lákala na nákup mikrotransakcí. Jestli by vám z gača systému nebylo jasné, že se jedná primárně o mobilní hru, poznáte to i z rozložení klienta.

Během běžného hraní je v podstatě rozdělený na dvě vertikální obrazovky, kdy se stejně budete většinou soustředit jenom na levou polovinu. Vertikální mód závodů také nabízí poutavější animace postav a více úhlů kamer než mód horizontální. Po grafické stránce sice samotné koňoholky vypadají skvěle, ale je jasné, že kvalita 3D prostředí nebyla žádná priorita. Na 2K monitoru jsou pozadí jak z prvního PlayStationu hodně znát. A co je nejdivnější, klient na počítači vás opakovaně odkazuje na externí web tam, kde se v mobilní aplikaci prostě otevře nové okno s textem. Ani po několika dnech hraní jsem si nedokázal na počítači ověřit obsah balíčků za mikrotransakce, protože mě hra odkazuje na nefunkční stránku. Je dost znát, že pro vývojáře byl počítačový klient spíš druhotný, přestože na mobilu vše funguje skvěle.

Přes technické problémy a fakt, že bych nejradši na obrazovku vyvěsil upozornění „Neutrácejte životní úspory za koňoholky“, hra je to pořád fakt zábavná. Má stejný nádech jako Balatro nebo Binding of Isaac, kdy si po každém nevydařeném pokusu hned řeknete, že příště to přece vyjde. Kdy mě kombinace solidních mechanik sportovního simulátoru a roguelite prvků nutila vracet se znova a znova. Sice nemám tušení, jak bych začal rozhovor s člověkem, kterého bych se snažil přesvědčit, že „ta koňoholčí hra je vlastně dobrá, věř mi“. Sám jsem musel nad hodnocením hodně přemýšlet, protože si nechci přiznat, že jsem v ní během pár dní strávil desítky hodin. Ale stoupající množství Uma Musume streamů na Twitchi mě přesvědčilo, že sledovat koňoholčí dostihy je prostě překvapivě fakt zábava. I kdyby to u nás někdo brzo zmemoval stejně jako kdysi Nekoparu… Pozvat si na stream Zárubu a nechat ho zmateně komentovat to zatracené pitomé tupé poleno jménem Gold Ship považuju za nápad na peak obsah.