Náš kulatý nenasytný Kirbýk už je tu s námi přes třicet let a podíval se postupně na téměř každou konzoli od Nintenda, kde si vyzkoušel již nespočet žánrů. Od logických plošinovek, přes pinball, až po závody. A zrovna závodní Kirby hra naposledy vyšla již před dvaceti lety na Nintendo GameCube. A je dodnes považována za takový skrytý klenot, který byl zastíněn slávou série Mario Kart. Pochodeň ale Kirby hrám za tu dobu dozajista nevyhasla a série se zkrátka ubrala jinými směry. Poté, co Masahiro Sakurai, tvůrce Kirbyho a série Smash Bros, vydal v roce 2018 dle jeho slov ultimátní a nejkompletnější díl Smash Bros. s názvem Ultimate, se dostal na řadu i tento obskurní závodní díl Kirbyho z roku 2003, tedy Kirby Air Ride. A tak tu teď máme v podstatě tu stejnou recepturu jako tehdy, s cílem všechny aspekty vyšperkovat na maximum, přidat nový obsah a dát důvod k pořízení i těm, kteří jsou spokojeni s Mario Kart World.

A jak Sakurai sliboval, tak se i ve velké míře stalo. Kirby Air Riders sice věrně driftuje podél základů původní hry, ale vše je opravdu pilně dotažené do maxima. Máme tu hned čtyři velké herní režimy, hromady postav s unikátními schopnostmi, nespočet vozítek s taktéž odlišnými dovednostmi, velký obchod s nepřeberným množstvím vzhledových vychytávek, lokální i online multiplayer. A to vše se slibem žádných dodatečných DLC. Zkrátka obrovský a finalizovaný balíček zábavy. 

Otázkou tedy je, zda stojí všechny tyto herní módy za to, nebo se hra snažila rozletět do mnoha směrů a selhala tím pádem na všech. Pojďme si to rozebrat. Než začneme mluvit o jednotlivých herních režimech, je třeba probrat jádro hratelnosti, které se týká všech. 

Vaše postava i vozítko mají vlastní odlišné schopnosti. Volbou jiné postavy si volíte vaší „ultimátní“ dovednost, kde například Kirby po aktivaci začne rapidně sekat mečem před sebou. U vozítek jde o mnohem větší škálu výhod i nevýhod. Třeba rychlejší let, ale pomalejší jízda po zemi; malá výdrž, ale větší rychlost; trochu pomalejší, ale zato doslova buldozer, co převálcuje nepřátelé. Nebo třeba jednokolka, která řeže rohy jako nic. Po výběru řidiče i vozidla se můžete vrhnout do potrhlých závodů. A my se můžeme začít bavit o režimech.

Nejzákladnější mód je Air Ride. Jedná se v podstatě o klasický kart racing. Mimo zmíněné schopnosti získané před samotným závodem se po trati pohybuje nespočet kreatur a objektů, které můžete, jak už v sérii Kirby bývá zvykem, vdechnout a absorbovat jejich dovednost. Jde tak v podstatě o bedýnky s předměty ze kterékoliv jiné kart racing hry. Jen tady víte předem, do čeho jdete. A pokud je nechcete absorbovat, můžete se roztočit a zničit je, a tím získáte ještě malinký boost dopředu.

Ale ještě jsem se nedostal k tomu hlavnímu. K tomu, co rozhoduje, zda je závodní hra opravdu dobrá, nebo ne. Pocity z jízdy, zatáčení a dalšího manévrování. Nebudu vás napínat – je to špica. Klade se velký důraz na to, ať má hráč neustále pocit zrychlení, což mi trochu chybělo u Mario Kart World i na vyšších CC levelech. Moc hluchých chvilek není a neustále je na trati něco, čím se můžete zrychlit ještě více. A u zatáček a ostrých rohů má Kirby Air Riders ještě jedno eso v rukávu. Místo obyčejného driftování je zde zajímavá mechanika, kde se před každým rohem v podstatě napnete jak prak, téměř zastavíte, a poté vystřelíte obrovskou rychlostí tam, kam míříte. A i přes to, že v podstatě vždy ztratíte většinu své rychlosti, vás o to víc překvapí, jak rychle vypálíte dopředu. Je z toho opravdu skvělý pocit a u série ostrých zatáček to může být dosti obtížné, ale odměňující. K tomu se přidávají menší vychytávky jako třeba rychlostní bonus za to, že po letu vzduchem dopadnete vodorovně s povrchem trati. Zkrátka každý závod správně plyne a z ovládání jsem měl naprosto skvělý pocit.

Air Ride si můžete zahrát buďto v klasickém režimu na počet kol, nebo si můžete zasoutěžit o to, kdo ujede jedno kolo v daném časovém úseku na trati nejrychleji. 

Pro začátek máte na výběr pouze ze čtyř postav a tří vozítek, ale věřte mi, že ne na dlouho. Hra obsahuje pro každý režim desítky výzev a různých zajímavých pravidel pro dokončení závodu, za které dostanete postavy, skiny, nálepky a dekorace na vozítka a taktéž vozítka samotná. Ale není to tak, že byste si mohli otevřít checklist a podívat se, co musíte udělat pro získání dané odměny. Prvních pár výzev splníte takřka náhodou, přičemž se vám odhalí kousky obrázku na obrovské mřížce výzev. Co splněná výzva, to puzzlík navíc. Po splnění se vám najednou podobně jako v hledání min aktivují sousedící políčka a prozradí vám jejich požadavek. Výzev je opravdu stovky, ale jsou rozeseté skrz všechny herní módy. Tudíž kdyby vás bavil jeden specifický režim, odemknete si stejně jen čtvrtinu odměn a pro ostatní musíte nagrindovat i zbytek.

Po Air Ride, ve kterém strávíte nejspíše většinu času, tu máme Top Ride. Nesliboval jsem si od tohoto režimu moc, ale dost rychle se stal mým oblíbeným. Jde o kratší, ale stejně napínavé závody se statickou kamerou koukající na trať ze shora. Připomnělo mi to staré dobré Death Rally anebo takové ty autíčka na pedál, které se posadily na postavenou modulární trať s několika elektrickými kolejemi. Navíc tratě disponují různými zkratkami a dynamickými překážkami, které příjemně oživí tento kratší zážitek. Co jsem měl ze začátku jako levný klon prvního režimu jen s kamerou nahoře, se ukázalo být dosti originální. A jako něco, co bych se nebál vytasit na nějaké herní sešlosti jako rychlou gaučovou zábavu.

Další režim, který mě překvapil ještě více, je City Trial. Je sice takřka identický tomu z roku 2003, ale jelikož jsem s původním dílem neměl moc zkušeností, vyvedlo mě to z míry. Tento mód se dělí na dvě fáze, preparační a turnajovou. Je sice vtipné, že mě mnohem více baví ta preparační, ale hned se dozvíte proč. Jde jednoduše o to, že se objevíte v takovém větším otevřeném městečku a máte naprosto nevýraznou káru bez výhod a se základními staty. Takto se objeví i dalších osm soutěžících. Poté začne tříminutový časovač a následuje naprostý derby chaos. Jde o to, že po tomto otevřeném levelu se volně povalují power-upy. Zlepšit si můžete rychlost, odolnost, zatáčení, útok… máte opravdu velký výběr. A sebrat jich můžete desítky. To, co berete, se ale neaplikuje až v druhé fázi, nýbrž rovnou. Takže jde pak opravdu do tuhého, když v posledních třiceti vteřinách mají všichni nabušené káry letící nadzvukovou rychlostí. Soupeři i vy totiž můžete útočit nejen na kreatury na tratích. Můžete se pobít i navzájem. A když výdrž vašeho vozidla padne na nulu, máte smůlu. Vozítko se rozpadá a všechny power-upy se rozprsknou do okolí pro sesbírání. Vy pak dostáváte zpět původní vozítko s nulovými vylepšeními. Ale není všemu konec. Často se dá z místa činu sebrat dost vašich původních vylepšení. Tato fáze je velice napínavá a kompetitivní a vaše vozidlo může opravdu nabrat naprosto nevídanou rychlost – větší než v obyčejném závodu.

Druhá fáze je tedy ta, kde se vaše výsledné vozidlo a jeho nasbírané dovednosti pořádně osvědčí. Vybere se jedna z mnoha map, ve kterých musíte buďto projet překážkovou dráhou skrz lasery a dostat se jako první na konec, nebo se třeba spustí derby souboj po vzoru FlatOut nebo Destruction Derby.

Nutno podotknout, že ať už v Air Ride, Top Ride nebo City Trial, nejde vždy o ultimátní výhru na prvním místě. Odměny i herní měna se dostávají i za nižší umístění. Odměny jsou přitom jasné, ty už máme za sebou. Herní měnu ale můžete utratit v hlavním menu, kde si za ni můžete koupit různá vozidla a polepy na ně, trinkety na postavy nebo třeba tituly, které můžete poté mít na online vizitce, kterou uvidí všichni vaši protihráči.

Ale pozor, ještě jsme stále neskončili s herními módy! Jako poslední je tu Road Trip. Jde o příběhový mód, ve kterém se budete postupně dostávat skrz vygenerovanou kampaň obsahující závody jak z Air Ride a Top Ride, tak turnaje z City Trialu. Jen bez té městské přípravy. Vozítko totiž máte svoje a upgraduje se skrz celý průchod příběhem. Na vaši planetu začnou jednoho dne padat závodní vozidla, která se zdají být neaktivní. Ale poté, co se s vámi spirituálně spojí, začnou jezdit. A tak většina populace začala vozítka využívat. Jednoho dne se ale něco stalo a všechna vozidla se otočila k jednomu bodu na planetě. Řidičům to nedalo, a tak se vydáváte na dlouhý road trip k cíli. Stejně tak učinila ale hromada dalších, se kterými budete soupeřit po cestě. Máte vždy na výběr ze tří pruhů a dle vašeho výběru se bude hrát jiný režim a dostanete jiné vylepšení vozidla. V cestě vám navíc budou stát i bossové. A aby toho nebylo málo, během vašeho výletu budete mít párkrát větvící se rozhodnutí, které vám odemknou naprosto novou větev příběhu. Na plné odhalení příběhu a všech jeho subverzí je tedy třeba zahrát si tento příběhový mód víckrát. Naštěstí jsou vaše větvená rozhodnutí zaznamenány v pěkném grafu, ať příště víte, kam už nejít.

Tak, a to je už opravdu co se týče režimů vše. Teď k věcem, které vás budou doprovázet po celou dobu hry, i přesto, že si jich nemusíte vždy všímat. První na řadě: grafika a hudební doprovod. Co se týče grafického zpracování, opravdu si nemáme na co stěžovat a hra běží na krásných stabilních 60 snímků za vteřinu. A to i v intenzivních městských bitkách. Vzhledově se Kirby Air Riders pevně drží svého konzistentního art stylu a vypadá opravdu malebně. Hudebně mi hra opravdu vyrazila dech. Nejen že jde o krásnou orchestrální nálož, ale každá trať i situace mají svou vlastní unikátní hudbu, kterou budete také dostávat jako odměnu za výzvy. V menu si je pak můžete přehrávat nebo si zvolit, že chcete poslouchat nějakou specifickou i přesto, že jdete závodit na jinou mapu.

Ve shrnutí je Kirby Air Riders opravdu všechno, co Masahiro Sakurai slíbil. Kompletní balíček, který silně buduje na základech z roku 2003. A co se týče ambicí nebýt jen další Mario Kart, myslím si, že i tam hra uspěla. Jde zkrátka o něco trochu jiného, svěžího a vzkřísit dvacet let starý koncept dopadlo naprosto na jedničku.