A máme zase po Velikonocích. Po období oslav jara, plodnosti, konce zimy, ale hlavně zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Zvony nám na několik dní odletěly do Říma a místo nich do našich domů společně s řehtačkami tentokrát přiletěl i simulátor Ježíše, I am Jesus Christ. Takže na zelený čtvrtek jsem ho jal. A hned toho velice litoval.

Rovnou na začátku musím říct, že hodnocení samotného příběhu se chci v této recenzi spíše vyhnout. Bylo by to skoro jako recenzovat samotnou knihu svatou, kterou neznám dostatečně do detailu. Zároveň předpokládám, že i když třeba stejně jako já nejste věřící, z Ježíšova života znáte minimálně ty nejdůležitější body a jeho tragické zakončení. Takže snad nemusím ani zdůrazňovat, jestli jsou v této recenzi spoilery. Ale pro jistotu: SPOILER! Ježíš na konci zemře! Nebo ne? A co všechno tomu vlastně předcházelo? Se záměrem odpovědět nám na tuto otázku přispěchali vývojáři nikoliv ze Svaté země, ale z Polska. Space Boat Studios se nám snaží podle Bible převyprávět ty nejvýznamnější střípky života mesiáše takřka verš po verši. A to rovnou v podobě akční adventury z pohledu první osoby. Jen možná nevěděli, jak přesně to vyprávění pojmout.

Tak tedy: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh… No dobře, trochu to zkrátíme. Po vyslechnutí úvodní kombinace evangelií Jana, Matouše a Lukáše o počátku všeho a zrození hlavního hrdiny tohoto příběhu, se jako Ježíš probouzíme v jeho domě v Nazaretu. Ještě v polospánku se nám zjeví anděl a sdělí, že nadešel čas naší cesty stát se spasitelem tohoto světa. A že pro její počátek máme vyhledat Jana Křtitele.

Ale dřív, než začalo hledání, musel jsem si vypnout ty otravné post-processingové efekty, jako je chromatická aberace nebo vinětace. Jenže než se tak stalo, hra mi spadla. A to jsem neodehrál ani prvních deset minut. Technická stránka byla od začátku jako samotné umučení Krista. Během hraní docházelo k pádům tak pětkrát do hodiny a několikrát mi shodila i celé PC.

Když už mi konečně umožnila pokračovat dál, dostal jsem se do rozhovoru se svým „otcem“ Josefem a říkal jsem si „Jaký asi Ježíš bude mít hlas“. K mému překvapení je ale v celé hře až do jeho ukřižování úplně němý a rozhovory vám tedy nabízí jen dlouhé tiché texty. Moc jsem nepochopil proč Ježíše neslyšíme mluvit více, když vývojáři sami přiznávají, že použili pro dabing umělou inteligenci. Nejspíš nám vlastním čtením chtěli naznačit, že Ježíš je přece v každém z nás. Na druhou stranu je to možná vlastně dobře, protože samotné neherecké výkony jsou příšerné.

Navíc možnost volby dialogů mi přišla zbytečná. V drtivé většině případů máte pouze jednu odpověď, kterou si prostě musíte zvolit. A to i v případě, že vaše postava nechce mluvit a hra vám nabízí pouze tři tečky. Výběr z více odpovědí dostanete jen velmi výjimečně a navíc o ničem nerozhodují.

Po splnění úvodních rozhovorů s Josefem a Marií se konečně vydáváme na cestu za hledáním apoštolů a šírením božího slova. Pomocí jednotlivých úkolů, které se snaží být co nejvěrnější své veršované předloze, nás příběh provází nejvýznamnějšími událostmi Ježíšova biblického života. Od jeho pokřtění, přes poslední večeři, až po ukřižování a zmrtvýchvstání. Provedení příběhových úkolů je přehledné a dostatečně vysvětluje co a proč se musí stát. Jejich plnění často protne vypravěč předčítáním z Bible nebo dovysvětlením sledu některých událostí. Přišlo mi ale zbytečné zopakovat mi vše, co jsem před pár minutami udělal. Navíc i u něho je silně znát, že je namluvený umělou inteligencí, a někdy tak uprostřed textu zcela změní svůj hlas. Součástí hry je samozřejmě i konání různých zázraků. Oživíte mrtvé, uzdravíte nemocné a posedlé, nasitíte hladové, proměníte vodu ve víno nebo po ní budete chodit. Vývojáři navíc ze všech těchto zázraků udělali minihry, během kterých si splníte i několik hádanek. A to jak v rámci hlavních úkolů, tak i těch vedlejších.

Sám velmi oceňuji myšlenku přinést příběh Ježíše v takto hratelné podobě. Jenže se vývojáři snažili udělat minihru snad ze všeho. Ty jsou sice jednoduché a velmi rychlé, ale na druhou stranu také dost repetitivní. Z těch několika málo úkolů na vás čeká většinou jen několik nemocných nebo posedlých. Nemocné léčíte jen klikáním na rány po jejich těle nebo mačkáním kláves v určeném pořadí a pro záchranu posedlých svádíte hodně jednoduchý boj v malé aréně s démony. Ty prostě jen omráčíte a hodíte do portálu. A třeba takové balancování mezi dvěma vojáky, kteří vás někam vedou, mi přišlo až zbytečné. Paradoxně nejvíc jsem si ale užil právě ty hádanky, které jsou z větší části vědomostní. Mezi nimi jsou ale i takové, u kterých musíte jejich řešení vyčíst přímo z evangelia obsaženého v herním kodexu. Ten se mimo zmíněných svatých textů okrajově dotýká i historických faktů například o římské okupaci. Za plnění úkolů dostáváte body do vaší svaté síly, což je místní podoba many a zdraví zároveň, a také následovníky. Jenže u systému následovníků jsem ani za boha nezjistil, jestli má ve hře nějaký větší význam. Získal jsem jich asi 50 tisíc a nikde jsem neviděl žádný rozdíl oproti začátku hry ani možnost tento počet jakkoliv uplatnit. Ke všem zmíněným aktivitám by vám měla pomáhat i jakási božská vize, se kterou můžete spatřit i to, co je očím běžných smrtelníků skryto. Bohužel to ale vypadá, že si vývojáři s touto funkcí nevěděli úplně rady a smysluplně ji využijete jen ve dvou úkolech.

Hlavní dějová linka vás zavede do různých koutů rozlehlé mapy izraelských oblastí Galileje, Samařska a Judeje a podíváte se tak třeba do již zmíněného Nazaretu, Jeruzaléma nebo na horu Tabor. Samotná mapa je i s obsaženými městy dobře a místy i překvapivě detailně zpracovaná. Sám jsem se divil, když jsem se na poušti zastavil a viděl jsem, jak vítr jemně přesouvá písek po povrchu. A takový dobový Jeruzalém za dohledu Piláta Pontského taky nevypadá špatně. Obecně osady a města svým osídlením a sound designem působí živě. Bohužel ale zbytek mapy je úplně mrtvý. Nenajdete zde ani zvířata a třeba Samařsko je i se svým jediným nepojmenovaným městem zcela prázdné a nevyužité. Vývojáři si ale zřejmě tento nedostatek uvědomují, a tak nejen, že vám v průběhu hry postupně zpřístupní rychlé cestování, ale ještě než se tak stane, dají vám u příběhových úkolů možnost cestování přeskočit. Takže je to vlastně rychlé cestování před tím, než se vám skutečně odemkne.

Vzhledem k náboženské tematice vás hraním doprovází uklidňující, chorálová a až na výjimky spíše nevýrazná hudba. Okolo hudby tu ale panuje trochu záhada. Když si totiž v nastavení zapnete režim pro streamery, což je režim, který vypíná veškerou copyrightovanou hudbu, kterou vytvořila třetí strana a studio ji nevlastní, zjistíte, že ze hry zmizí úplně všechna. A v titulcích navíc není ani napsaný její autor.

Naopak v ovládání žádnou záhadu hledat nemusíte. Pohodlně se mi hrálo jak na klávesnici s myší, tak i na gamepadu. V případě nouze vývojáři navíc do escape menu chytře přidali i možnost „Unstuck“, která vás v případě problému přesune na nejbližší pozici rychlého cestování. Musím také uznat, že Ježíš byl opravdu velký sprinter a skokan. Třeba v Jeruzalémě jsem se tak vrátil do dob prvního Assassin’s Creed a skákal jsem tam po budovách a užíval si, že hra nemá žádný fall damage. Zklamáním pro mě trochu byla avizovaná chůze po vodě. Mimo jedné mise, kde zachraňujete loď v bouři, se jí v podstatě nemůžete ani dotknout. Hrací doba je velmi krátká, a pokud se nebudete potýkat s pády jako já, za jedno odpoledne máte dohráno.

Graficky hra rozhodně není klenotem tohoto roku a minimálně kvalitou zpracování postav a dalších objektů připomíná spíše hru z roku 2005. Ale jak už jsem dříve naznačil, díky svému prostředí v sobě skrývá jisté kouzlo a i z těch správných vyhlídkových míst můžete mít krásný panoramatický výhled do širého okolí. Po technické stránce jsem během hraní nenarazil na žádné grafické nebo jinak viditelné chyby, ale ty pády byly minimálně na mém PC velmi kritické a na celkové optimalizaci bude potřeba ještě zapracovat. Nastavení nabízí i DLSS s funkcí Ray Reconstruction, jenže minimálně v době vydání jsem si nevšiml, že by obsahovala jakýkoliv typ ray tracingu.

Na závěr této recenze se taky hodí dodat, že si hra na pozadí od svého oznámení v roce 2019 prošla malým vývojovým peklem. Několikrát byla odložena, jednou byla přesunuta pod jiný tým, nikdy na ni nepracovalo více než 5 vývojářů a navíc začínala vznikat původně jako animovaný film pod rukama lidí, kteří jsou dodnes spojováni s různými videoherními kontroverzemi.

JAK TO TEDY CELÉ SHRNOUT?

Vzhledem ke své vývojové minulosti působí hra i po finálním vydání velmi nedodělaně. A to je škoda. I když jsem byl ze začátku skeptický, tak ve finále i mně, jako nevěřícímu, přišlo prezentování příběhu Ježíše Krista touto hratelnou formou jako dobrý nápad. Na výsledek pětičlenného studia to není zlé, ale po dohrání vidím jen promarněný potenciál. Pro hry se stejnými nápady nastavilo I am Jesus Christ laťku, která ale není vysoko.